Memento Mori 1

Memento Mori přináší tajemný příběh, jež se odehrává v naší současnosti. Zpočátku nevinné pátrání po zlodějích uměleckých děl postaví oba hlavní hrdiny do situací, které změní jejich životy. Jak se Larisa Světlovová a Max Durrand vyrovnají s minulostí a těmi kdo je ovládají?

Memento Mori je česká adventura, která se vyznačuje především tím, že je kompletně ve 3D prostředí. Mohlo by se zdát, že vykreslené 2D prostředí je pro „point and click“ adventury nejlepší, ale Memento ukazuje, že tomu tak vůbec nemusí být. Spousty efektů, které by 2D hra nikdy nedokázala předvézt jsou pro MM typické. Počítejte ale samozřejmě s tím, že se to neobejde s vysokými nároky na hardware. Zvuková stránka je rovněž skvělá a k dabingu se postavili vesměs zkušení čeští dabéři, takže výsledný zážitek je působivý. Zajímavostí je například to, že zde v některých případech zazní i ruština nebo francouzština. Může se to zdát jako nevýhoda, protože bez titulků většina z nás patrně nebude vědět o čem je řeč ale na druhou stranu to dělá příběh věrohodnějším.

Jak už bylo zmíněno Memento mori se věnuje hned dvěma hlavním postavám a vy budete ovládat vždy jen jednu z nich, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že se setkají jen párkrát.

Memento je zajímavé také díky několika různým zakončením hry, které se odvíjí od rozhodnutí, jež ve hře učiníte.

Hodnocení – 75%
Délka – cca 8h


 

Návod

Akt I – Počátek

08:00 Pondělí
Lyon, Francie

Larisa Světlovová si ve svém bytě dopřává ranní sprchu, po které obvykle následuje nástup do práce. Dnešek není výjimkou, tedy nezdá se být. Během sprchování přijde na záznamník zpráva…

 

Lařin byt

Když vyjdu do pokoje, mám na sobě jen ručník a s ním rozhodně nemíním opustit byt a vyjít do ulic. Rovněž nemůžu sbírat věci (dokud se nepřevleču), tak alespoň prohlédnu byt. Na stěně je vypínač od světla nad stolkem, které momentálně svítí. Na stolku je obal od CD ale samotné CD je v počítači, který mi teď nefunguje. CD není přímo moje ale mé kamarádky Muriel. Na stole mám lihový fix a na poličce vedle nabíječku do mobilu. Pustím si televizi, kde právě běží zprávy (ve francouzštině). Mluví se tu o smrti profesora Abramčikova, který měl v nejbližší době přijet do Lyonu přednášet. Abramčikov byl vědec a objevil nový druh rentgenu. Vedle vchodových dveří mi na věšáku visí bunda s mobilem ale ani ten si nevezmu, když tu pobíhám v ručníku. Nejvyšší čas se obléci. V šatníku vedle dveří do koupelny vyberu oblečení a konečně na sebe navleču něco normálního. Na telefonu svítí červené světélko značící příchozí zprávu na záznamníku, a dokud si ji neposlechnu, raději ven nepůjdu. Pustím zprávu a vyslechnu si svého bývalého šéfa plukovníka Sergeje Ostankoviče z Petrohradské milice. S tímhle člověkem se nežertuje. Mám mu okamžitě zavolat mobilem. Jsem zvědavá, co mi vlastně chce, ačkoli tuším, že to nebude nic příjemného. Z bundy vezmu mobil, jenže je bohužel vybitý. To u mě není nic neobvyklého, neboť jeho baterka je úplně na… jak jen to slušně říci? Z poličky vezmu nabíječku (zapojit jí do mobilu už teď nemá smysl). Odsunu koš, který je vedle stolku. Za ním je elektrická zásuvka (strčit mobil do zásuvky jen tak je samozřejmě nesmysl).

1. Mobil nabiju tady v bytě.

2. Zásuvku bych určitě našla i ve své kanceláři, takže mobil nabiju tam.

Ze stolku vezmu obal od CD a samotné CD z počítače. Také seberu lihový fix ležící na pracovním stole. Vydám se ven z bytu a zajdu k interpolu, kde pracuji (na návštěvu muzea nemám čas).

 

Interpol

Před budovou interpolu postávají dva muži z ochranky – Damien Neville a Rémy. Promluvím s Damienem. Ukáže se, že byl na dovolené na Kanárech a to ve stejnou dobu, kdy tam byla Muriel. Damien to nechce přiznat, ale zdá se, že spolu něco mají. Vstoupím do budovy a výtahem se nechám svézt do laboratoře. Tady pracuje Pascal Demers, se kterým si promluvím. O smrti Abramčika mi však nic moc nepoví. Na stolku je pořadač s obrazy, fotografie a houbička. Je mi jasné, že tohle je práce kolegy Pierra. Odejdu odsud a zajedu do své kanceláře. Dojde mi, že je nejvyšší čas zavolat Ostankovičovi (dokud mu nezavolám nebudu se moci věnovat svojí práci na PC). Na nástěnce mi visí spousty novinových ústřižků. Většina souvisí s prací, ale mám tu i poznámku, že nesmím zapomenout vrátit Muriel CD. Bohužel poznámka moc nepomohla, protože to CD už mám přes měsíc. Rozhodnu se mobil nabít tady v kanceláři. Nejprve do zástrčky zapojím nabíječku a k ní poté připojím mobil. Po chvilce je v něm konečně dost šťávy na pár hovorů. V telefonu mám několik kontaktů.
Diego Jimenez – kolega
Max – kamarád
Ostankovič – bývalý nadřízený
Pizzerie
Philip Humble – bývalý přítel
Zatím nikomu volat nebudu. Prohlédnu si telefon na pracovním stole. Je tu pár kontaktů v rámci pracoviště.
302 – ústředna, kde dělá Muriel
303 – laboratoř, kde pracuje Demers
304 – bezpečnost
513 – Jennings neboli technická podpora
620 – kolega Gilbert, který však už odešel.
Na ústředně by se teoreticky dal sehnat kontakt na Ostankoviče ale on chtěl abych mu volala z mobilu. Zavolám Jenningsovi a vysvětlím mu, co mám s mobilem za problémy. On to však odbude s tím, že nejde o akutní problém. Zavolám mobilem Ostankovičovi a konečně se dozvím, o co mu jde – v Ermitáži, za kterou zodpovídá, vypadl vnitřní bezpečnostní okruh a Ostankovič se obává nějaké krádeže nebo výměny za padělek. Chce vše ututlat před novináři, a proto chce věc prošetřit neoficiální cestou. Nařídí mi, abych mu sehnala Maxe Durranda. Baterie v mobilu během hovoru definitivně padne a mě dojde, že je nevyšší čas tento problém konečně vyřešit. Také musím sehnat Maxe (na ústřednu ale volat nemůžu, protože Muriel těžko sežene číslo na Maxův mobil). Projdu si počítač. Jsou tu záznamy každého mého kolegy, včetně mě samotné.
Diego Jimenez – kolega
Anatolij Abramčikov – vědec, který pracoval na novém typu rentgenu (mrtvý)
Sebastien Garnott – kolega
Pierre Boulier – kolega
Charlotte Renier – vedoucí oddělení
Muriel Pomeroy – kamarádka, pracuje na ústředí
Peter Jennings – technik
Sergej Vasilijevič Ostankovič – bývalý šéf, plukovník Petrohradské milice
Larisa Ivanovna Světlovová – já
Maxime Durrand – kamarád, bývalý padělatel obrazů
Také mi přišlo několik emailů, které si projdu. Je tu zpráva o smrti Abramčikova, kde se píše jak moc je jeho ztráta vážná a že to zpomalí práce na jeho rentgenu. Mám tu také mail od kolegy Pierra, který chce, abych zašla do laboratoře a pomohla mu s nějakou prácí. Dále tu je mail od Maxe, ve kterém je zmínka o tom, že přednáší na univerzitě v Toulouse. Konečně mám nějakou stopu. Zavolám proto na ústřednu Muriel a požádám jí, aby mi sehnala číslo na univerzitu.

A – mám u sebe CD – Muriel po mě chce CD a já jí oznámím, že ho mám u sebe. Chce ho ale vrátit.

B – nemám u sebe CD – Muriel mi připomene, že jsem si od ní půjčila CD a chce ho vrátit. Musím pro něj nejprve zajít.

CD mám u sebe, zavolám znovu Muriel na ústřednu a zeptám se jí, jestli si pro CD přijde osobně. Prý má moc práce a mám ho tedy poslat po někom jiném. Zavolám Jenningsovi a oznámím mu, že nutně potřebuji baterku do mobilu, jinak podám stížnost. Jennings souhlasí s tím, že mi časem doručí novou baterii a já mu povím, že jí chci mít, než vyřeším záležitost v laborce. Vyzkouším mobil ještě jednou nabít a připojím ho tedy k nabíječce. Baterka se však už vůbec nechytne, což mě opravdu rozčílí. Znovu zavolám Jenningsovi a ten kupodivu ochotně souhlasí s tím, že mi baterku co nejdříve zašle. Zajedu zase do laboratoře a podívám se na Pierrovu práci. Jak bylo řečeno v mailu, musím zjistit, jestli fotografie zabaveného obrazu odpovídá obrázku na pořadači (originál). Na zaznamenání případných rozdílů mám použít lihový fix, který přiložím k fotografii a můžu začít porovnávat. Nejprve však musím na pořadači nalézt stejný obraz, jaký je na fotografii. Nyní začnu hledat rozdíly, které zakresluji fixem a případně mažu houbou. Lupa mi pomůže snáz nalézt rozdíly. Svoji práci bych měla odvádět kvalitně, a nebylo by tedy moudré najít moc málo rozdílů. Nejlepší bude, když označím všechny.
1. Tvář muže vlevo v okně
2. Jiný tvar podlouhlého předmětu u zídky vzadu
3. Malá rybka v tlamě velké ryby
4. Nůž muže, co zabijí prase
5. Ruka muže sedícího vpravo.
Jakmile mám rozdíly označené, odejdu od stolu. Je nadmíru jasné, že jde o padělek a proto bude nejlepší informovat Pierra. Zajdu do kanceláře, kde si všimnu na stole nové baterky do mobilu. No konečně! Je tu i vzkaz od Jenningse, že jde o novou baterii. Vezmu si ji a poté usednu k PC. Napíšu mail Pierrovi, kde ho informuji o dodělání jeho práce. Také si projdu nový mail od Diega. Omlouvá se, že mi nemohl pomoci s jednou záležitostí. Poté vyjdu ven před budovu. CD vložím do obalu a předám ho Damienovi. Ten nakonec přizná, že má Muriel rád a slíbí, že jí CD dá. Vrátím se do kanceláře.

1. Otevřu krytku na mobilu, vyndám z ní baterku a vyměním ji za novou. Během chvilky mi přijde zpráva o novém mailu (od Diega). Poté zavolám na ústřednu Muriel a ta mi sdělí, že už Maxe nalezla a hned mi ho přepojí.

2. Zavolám na ústřednu Muriel a ta mi sdělí, že Maxe sehnala, ale nemůže se mi dovolat na mobil. Otevřu krytku na mobilu, vyndám z ní baterku a vyměním ji za novou. Během chvilky mi přijde zpráva o novém mailu (od Diega). Zanedlouho mi zavolá Max.

Max není nadšený, že ho ruším uprostřed přednášky, ale vysvětlím mu, jak je situace vážná a smluvíme si schůzku v Lyonském parku u muzea. Tady se sejdeme a já Maxovi povím, že musí odjet do Petrohradu za Ostankovičem. Připomenu mu, že Ostankovič má jeho spis (Max byl padělatel, jak se píše i v jeho záznamu v databázi) a může ho použít, aby ho zavřel do vězení. Max neochotně souhlasí a my se rozloučíme.


 

Akt II – Zapomenutý případ

21:00 Pondělí
Petrohrad, Rusko

Prší a je bouřka. V tomto nepěkném počasí přijíždí Maxime Durrand taxíkem před budovu Petrohradské milice. Uvnitř na něj již čeká plukovník Ostankovič…

 

Milice

Nejsem nijak nadšený z toho, že tu musím být ale co naplat. Minulosti člověk neuteče. Sekretářka mě vpustí do Ostankovičovy prostorné kanceláře a on mi vysvětlí situaci. V Ermitáži došlo k výpadku bezpečnostního systému a je možné, že došlo k výměně obrazů, protože nic ze sbírky nechybí. Ostankovič po mě chce, abych šel do Ermitáže. Vyhrožuje složkou, ve které je dostatek důkazů potřebných k mému odsouzení. Nemám na výběr. V minulosti jsem se dopustil zločinu a teď za to musím nést následky. Ermitáž je prý někým hlídána a tudíž se mám prokázat propustkou, jež leží na Ostankovičově stole. Vezmu si jí a seberu i zapalovač na stolku vpravo. U sebe mám také mobilní telefon s několika kontakty.
Lara – kamarádka
Ostankovič – můj „pán“
Taxi Lyon
Univ. Tolouse – místo, kde jsem přednášel
Edgar
Grand Café
Klub
Domácí
Muzeum umění
Le Garet
Leblanc
Do Francie teď nemá smysl volat, nanejvýše tak Laře, která však zřejmě spí a telefon nezvedá. Volat Ostankoviče, když stojím před ním, také není dobrý nápad. S Ostankovičem, který mě neustále nabádá, abych už vyrazil, si promluvím. Bohužel trvá zcela na svém a není šance ho přemluvit. Vyjdu z budovy milice na ulici. Je večer, prší a je bouřka, takže opravdu úžasné počasí… Teoreticky bych mohl zavolat Ostankovičovi, ale teď od něj stejně nic nepotřebuji. Odejdu odsud a vydám se k Ermitáži.

 

Ermitáž

Venku před budovou stojí policista, se kterým promluvím. Prý nesmím jít dál, což se ale dalo čekat. Zkusím přesto vejít do muzea, jenže Ostankovičův člověk mě zastaví a já tedy nemám jinou možnost, než ho přesvědčit, aby mě pustil (mohl bych mu zkusit připálit ale to teď není na místě). Ukážu muži svoji propustku, jenže on mě stejně nehodlá pustit dovnitř. Tvrdí, že mu nikdo neřekl o tom, že má do Ermitáže někoho vpustit. Zavolá mi Ostankovič. Samozřejmě to zvednu, ale než mu vysvětlím situaci, zavěsí. Odejdu odsud a půjdu si s Ostankovičem promluvit osobně.

 

Milice – 2.část

Vstoupím do budovy a promluvím s Ostankovičem. Potíž je v tom, že mi nevěří. Tvrdí, že musím strážníkovi ukázat propustku, jenže to už jsem udělal a k ničemu to nebylo, zatraceně! Opustím budovu milice a vrátím se k Ermitáži.

 

Ermitáž – 2.část

Zkusím to po dobrém a připálím zapalovačem strážníkovi cigaretu. Šetrně mu vysvětlím, že jsme v podstatě na stejné lodi. Oba dva musíme poslouchat Ostankovičovy rozkazy ať jsou jakékoli. Strážník mě vpustí dovnitř a já mohu vejít. Ostankovič si přál, abych mu zavolal, jakmile budu v budově, jenže tady není signál. Vystoupám po schodišti do sálu s uměleckými předměty. Je tu hrozná tma a tak si alespoň trochu posvítím zapalovačem. Především bych ale měl zavolat Ostankovičovi. U oken je alespoň nějaký signál, takže přejdu k nim a zavolám Ostankoviče. To co mi poví mi vyrazí dech. Prý vypnul vnitřní bezpečnostní okruh a po mě chce abych tu strávil celou noc. Aby toho nebylo málo, mám projít nejvzácnější umělecká díla a zjistit jestli to nejsou padělky. Jak si to proboha představuje, vždyť takhle potmě a bez vybavení není šance nic objevit. Jelikož nemám na výběr, musím poslechnout. Podívám se do vedlejší chodby, kde jsou zábrany, na nichž je cedulka. Píše se na ní o opravě obrazu Petra Velikého. Je mi jasné, že je to všechno absurdní a tak se rozhodnu Ostankovičovi zase zavolat. Vrátím se k oknům a mobilem mu zavolám. Povím mu, že je to všechno nesmyslné a že nemůžu nic objevit. Navrhnu ale podrobnější přezkoumání obrazu Petra Velikého. Co když byl poškozen záměrně? Během hovoru mě vyruší nějaký hluk. Zahlédnu ve vedlejší místnosti nějakého člověka.

Vyběhnu za ním k hale Petra Velikého, ale tady jeho stopa končí. Je to tu slepé, tak kam mohl zmizet? Prohlédnu si poražené zábrany a vezmu provaz ležící na zemi. Na zábraně jsou dva háčky, které sloužily k uchopení provazů. Jeden z nich nejde odšroubovat ale ten na druhé straně sloupku ano, takže si ho vezmu. Seberu ještě provaz na zábraně vpravo. Musím zjistit, kam se ten člověk poděl, ale protože je tu příliš velká tma, posvítím si zapalovačem na stěnu vzadu. Prohlédnu si stěny a všimnu si, že z té, na které visel obraz Petra Velikého trochu fouká, což hýbe plamínkem zapalovače. Snížím zapalovač až k zemi a zjistím, že je tu mezi podlahou a stěnou škvíra. Vypadá to na tajné dveře. Škvíra je však moc úzká na to aby se mi tam vešly prsty a tak si pomůžu háčkem. Podaří se mi dveře otevřít a projdu jimi do tajné chodby.


 

Akt III – Pod povrchem

Ermitáž

Jsem v chodbě, kterou bezpochyby prchal ten člověk. Dveře se za mnou zavřely, ale hned vedle je tlačítko, kterým se otevírají, takže ho stačí stisknout a projít zpět do haly. Ze země si vezmu dlažební kostku a prohlédnu si potrubí vpravo. Ventilem sice neotočím ale to ani není potřeba. Seberu kusy suchých starých hadrů, které tvoří izolaci (zkoušet je zapálit zapalovačem mi nepřijde jako dobrý nápad). Zajímavé jsou především držáky, jež jsou sice pevné, ale dlažební kostkou se mi povede jeden urvat. Vezmu si ho a poté se začnu zase zajímat o dveře. Protože jsem tu zavřený, není žádná šance, že by mě tu někdo našel, když se mi něco stane a proto by nebylo od věci dát Ostankovičovi a jeho lidem menší vodítko, aby mohli chodbu nalézt. Mezi dveře, jež se automaticky zavírají umístím dlažební kostku a tím je zaseknu, aby zůstaly stále pootevřené. Kostku si teoreticky můžu vzít zase k sobě ale neměl bych zapomenout ji tam vrátit, než půjdu dál. Zkusím slézt po žebříku a jen tak tak, že nespadnu až dolů. Žebřík je uvolněný! Pomocí jednoho z provazů ho přivážu k zábradlí, které se jeví být poměrně bytelné. Lézt dolů ale i tak nehodlám, dokud nebudu vědět, co tam vlastně je (teoreticky si mohu zkusit posvítit zapalovačem, jenže tak malý plamen toho moc neosvětlí). Omotám hadr kolem kovového držáku, čímž si vyrobím pochodeň a poté ji zapálím (zapalovat pochodeň jinde než v této místnosti je zbytečné). Pochodeň hodím dolů a zjistím, že tam je pevná zem a cesta dál. Slezu po žebříku a dveřmi projdu dál. Ocitnu se u kanálu a je tu i ten muž s ukradeným obrazem. Je oblečen jako mnich a na čele má tetování – zvláštní. Hovor s ním je k ničemu, neboť se nenechá zastrašit. Přistoupím blíže k můstku a oslovím ho. Po dobrém to nepůjde a zjistit od něj víc informací také nemá význam, takže to snad půjde po zlém. Rozběhnu se k němu, jenže můstek přes kanál je poškozený a pode mnou se prolomí. Spadnu do vody a poslední co zahlédnu je obraz v rukou mnicha.


 

Akt IV – Protislužba

09:00 úterý
Lyon, Francie

Interpol

Čekala jsem, že se Max ozve, jak dopadl, ale nestalo se. Místo toho mi zavolá Pierre.

A – nalezla jsem dostatek rozdílů na obrazu (asi 3-5) – Pierre je rád, že jsem práci dobře odvedla a Charlotta je také spokojená.

B – nalezla jsem moc málo rozdílů na obrazu (asi 1-2) – Pierre není zrovna nadšený a ani Charlotta není spokojená.

Pierre mě požádá o další prácičku. Mám zkalibrovat nový chromatograf. Já s tím souhlasím, ale chci od Pierra na oplátku informace o Abramčikově smrti, protože se mi to celé nějak nezdá. Pierre mi na mail pošle pár informací ohledně chromatografu, které mi snad pomohou ho správně zkalibrovat. Zavolám Maxovi, jenže vůbec nezvedá telefon. Zkusím ještě Ostankoviče, ale místo něj to vezme jeho sekretářka Naděžda a oznámí mi, že Ostankovič někam odešel. Prohlédnu si PC. V databázi jsou nové záznamy (o chromatografu). Dobře si všechno prohlédnu a zapamatuji si jednotlivé body nastavení. Dále tu mám také nový mail, v němž Pierre děkuje za pomoc s posuzováním obrazu. Poté odejdu z kanceláře a vydám se ven před interpol. Domů teď nepůjdu, protože nemám čas ale návštěva muzea by neuškodila.

 

Muzeum

Omylem vyplaším ptáky, které tu krmí jeden důchodce ale nijak mu to nevadí. Promluvíme si a já mu poodhalím svůj život a práci. Důchodce je poměrně všímavý nebo je za tím víc? Nakonec mi prozradí i něco málo o sobě a také jméno – je to básník Florian Pelletier. Vrátím do práce.

 

Interpol – 2.část

Zamířím rovnou do laboratoře, kde naštěstí nikdo není. Začnu se věnovat chromatografu. Tlačítka nefungují a spínač pro zapnutí nefunguje též, takže bude někde problém. Podívám se na zadní stěnu přístroje, kde si všimnu zástrčky, do které připojím kabel. Nyní chromatagraf zapnu a než začnu kalibrovat, prohlédnu si lístek na levé straně přístroje. Je tu rada ohledně nastavení. Dle pokynů na obrazovce chromatografu stisknu tlačítko RUN a poté již na číselníku vybírám jednotlivé body nastavení.
Prostředí – 2
Kalibrační protokol – 3
Specifikace akcelerátoru – 1
Výchozí zaváděcí mód – 3
Nyní je chromatograf zkalibrován (pokud se někde v nastavení udělá chyba, je nutné chromatograf restartovat – vypnout a znovu zapnout). Nyní už mi nic nebrání se vrátit do kanceláře. Přijde mi zpráva, že mám nový mail. Projdu si tedy emailovou schránku na PC a tady už je přeposlaný mail od Pierra, kde se mluví o Abramčikovi. Zdá se, že utonul, když na procházce nešťastnou náhodou spadl do vody. Jediný, kdo ho viděl, byl jakýsi žebrák, který prý spatřil v okolí černou limuzínu a následně předpovídal příchod pána smrti. Zavolá mi Ostankovič a chce po mě, abych okamžitě jela do Petrohradu, protože Maxovi se stala nějaká nehoda.


 

Akt V – Procitnutí

17:00 Středa
Petrohrad, Rusko

Tetin byt

Přijíždím do Petrohradu tak rychle jak jen to jde. U Ostankoviče v budově milice se dozvím, že Max spadl do ledové vody.

A – Max za sebou nechal zavřené dveře do podzemí – Trvalo dlouho, než byl nalezen v řece.

B – Max za sebou nechal dveře do podzemí otevřené – Byl nalezen celkem rychle a to ještě v podzemí.

Během rozhovoru, Ostankovičovi zavolají z nemocnice a oznámí mu, že Max se již probral. Ostankovič ho chce převézt někam jinam, kde bude mít klid a já navrhnu dům mé tetičky, která v Petrohradu bydlí. S Ostankovičem se sejdeme právě tady a Max se na malou chvíli probudí. Vysvětlí nám, že honil mnicha, který ukradl obraz od Delarocheho. Ostankovič má pocit, že Max blouzní, ale je ochoten prověřit, jestli náhodou není v Ermitáži padělek. Poté odejde a Max znovu usne. Než z bytu odejdu, nejprve si promluvím s tetičkou a oznámím jí, co se děje. Tetička je ve vedlejším pokoji. Zřejmě kvůli mrtvému synovi Sergejovi se zabývá okultismem a nedá na něj dopustit. Oznámím jí, že tu má hosta a požádám jí, aby na něj nezkoušela žádné předpovídání budoucnosti z karet a podobné věci. Nezdá se však, že by byla ochotna mě poslechnout. Poté odejdu z bytu a vrátím se do Lyonu. Maxovi se zatím zdá sen. Je na zamrzlém rybníku se svým bratrem, ještě jako malý chlapec. Pod jeho bratrem se však prolomí led a on padá do vody. Max na naštěstí stihne vytáhnout.


 

Akt VI – Pátrání

Tetin byt

Další den se probudím právě, když do bytu přijde můj bratr André. Chce vědět, co se mi stalo a jaká je situace. Vysvětlím mu, že musím pomáhat Ostankovičovi. Adré mi poradí, že by nebylo špatné zjistit, kdo by měl zájem o ukradený obraz. Protože jsem měl kdysi dost kontaktů na padělatele a podobné zločince, vzpomenu si na jistého Malvina, který by mi snad mohl říct, kdo se specializuje na obrazy z 19. století. Jde o to, že v případě, že bude chtít zloděj obraz prodat, zcela jistě bude potřebovat znalce, který obraz ohodnotí a určí, zda je opravdu pravý. Na stolku s počítačem je mobil a vzkaz od Lary. Píše se v něm, že mi sehnala nový mobil a dala tam číslo na sebe a na Ostankoviče. S Ostankovičem se raději setkám osobně. Zavolám tedy jen Laře a požádám jí, jestli by mi nesehnala seznam zločinců, kteří by mohli mít zájem o obraz. Bohužel to prý zabere příliš dlouhou dobu, takže musím zkusit něco jiného. Projdu si maily na PC. Mám tu zprávu, že univerzita v Toulouse ruší mé přednášky, což je škoda ale mám teď důležitější věci na práci. Napíšu Malvinovi a požádám ho o radu. Potom o tom zpravím Andrého, který mi doporučí začít vyšetřovat a porozhlédnout se po Ermitáži. Odhrnu závěs na poličce nad lednicí a vezmu si odtamtud zelený sprej. Má však zanesenou trysku. Také vezmu bloček z poličky nad postelí. Podívám se do vedlejší místnosti, kde je teta. Nabídne mi věštění z tarotových karet. Jsem tu hostem a tudíž by bylo slušné přijmout (pokud bych to neudělal André by mě stejně donutil tak učinit). Otočím tři karty, jejichž význam mi teta osvětlí. Zdá se, že mě čeká prozření, ovšem nebude zadarmo. Také to vypadá, že se schyluje k něčemu velkému, co změní můj život. Moc na karty nevěřím, a tak když po mě teta požaduje otočit moji čtvrtou vybranou kartu, odmítnu. Zajdu na Milici.

 

Milice

Na lavičce před budovou jsou dnešní noviny, které si vezmu a pročtu. Poté zajdu na milici za Ostankovičem. Poví mi, že už provedl expertízu obrazu od Delarocheho a opravdu v Ermitáži visí padělek. Stále ale odmítá věřit, že v Ermitáži kradl mnich. Chce po mě nějakou pořádnou stopu a tak nezbyde než zajít do Ermitáže.

 

Ermitáž

Venku stojí pár bavící se o nové expozici, ale to není nikterak důležité. Vstoupím do muzea a v hale s vázami si povšimnu dalšího páru, který se zrovna hádá. Ani tihle mě nezajímají. Zajdu k obrazům, kde je hlídač, do kterého neustále hučí rozčílený návštěvník, kterému se nelíbí, že obraz Petra Velikého je poškozen. Promluvím s hlídačem a ujistím se, že tu doopravdy hlídá. Poté promluvím s návštěvníkem a dozvím se, že sem pravidelně chodí kvůli obrazu a těžko snáší, že dnes není vystaven. Všimnu si kamery nad dveřmi a poptám se na ní hlídače. Zdá se, že by mohla něco zachytit a hlídač mi poví, že si záznamy z ní vyžádala policie. Uvidíme, co Ostankovič nalezl, ale mnich to určitě nebude, neboť tu noc byl vypnutý kamerový systém, jak mi ostatně plukovník řekl. Zajdu na milici.

 

Milice – 2. část

Vstoupím do budovy a zeptám se Ostankoviče na kamery. Poví mi, že záznam, na kterém by mělo být ničení obrazu Petra Velikého je takřka úplně přepsán a patrně v tom hraje roli nějaký virus, neboť k přepsání by mělo dojít až když je záznam vypálen na CD. Jediné, co se podařilo technikům získat jsou tři snímky jenže ani na jednom z nich není zachyceno ničení obrazu, takže se zdají být bezcenné. Ostankovič svolí, abych si je prohlédl, což také udělám (vezmu si je z jeho stolu). Projdu si všechny tři fotografie a především si všimnu, hlídače, obrazu a času pořízení snímku.
1. snímek – hlídač je tady a obraz je nepoškozen. Je krátce po poledni.
2. snímek – hlídač tu není a obraz se zdá být nepoškozen. Od prvního snímku uběhlo přibližně deset sekund.
3. snímek – hlídač tu je a obraz je poškozený (na zemi leží kus rámu). Od prvního snímku uběhlo přibližně dvacet sekund.
Je evidentní, že hlídač se během pár vteřin nemohl stihnout zajít na toaletu, jak tvrdil a navíc je podezřelé, že by během tak krátkého okamžiku někdo poničil obraz. Sdělím Ostankovičovi, že hlídač patrně lže a má s poškozením obrazu něco společného. Ostankovič mě pošle do Ermitáže hlídače najít.

 

Ermitáž – 2. část

Projdu si budovu a všimnu si, že hlídač už není tam, kde byl předtím. Zdá se, že není nikde. Rozhodnu se o tom okamžitě zpravit Ostankoviče.

A – mám mobilní telefon – vyjdu před Ermitáž a zavolám Ostankoviče. Nahlásím mu, že hlídač utekl a on po něm vyhlásí pátrání.

B – nemám mobilní telefon – musím za Ostankovičem osobně. Nahlásím mu, že hlídač utekl a on po něm vyhlásí pátrání (mobilní telefon si později stejně budu muset vzít z bytu).

Zajdu do tetina bytu.

 

Tetin byt – 2. část

Teta mě požádá, abych jí přinesl kávu, co si zapomněla na lince. Ven z bytu teď nepůjdu, ostatně bylo by slušné tetě tu kávu nejprve přinést. Promluvím s Andrém, kterému se nelíbí, že od něj nechci nijak pomoct. Zatím ale stále není třeba. Vezmu hrnek s kávou a předám ho tetě. Přijde mi zpráva na mail, což poznám podle mobilu, který zazvoní. Půjdu si zprávu pročíst. Je od Malvina a píše se v ní, že znalec obrazů, který by mohl ukradené dílo posuzovat vystupuje pod symbolem Pandořiny skříňky. Celkem chatrná stopa ale pořád lepší než nic. Odepíšu Malvinovi a poděkuji mu tak. Dále napíšu Laře a požádám jí, aby začala po onom znalci pátrat. Zavolá mi Ostankovič a sdělí mi, že mají hlídače. Mám se s ním urychleně setkat. Než tak udělám, navštívím Ermitáž.

 

Ermitáž – 3. část

Na schodišti ve vstupní hale už hlídá jiný hlídač. Možná se od něj dozvím víc o jeho kolegovi. Promluvím s ním a hlídač mi poví, že hlídač, co odsud utekl je Ilja Fedorov a bydlí se svoji nemocnou dcerou na Nábřeží Makarova. Odejdu z Ermitáže a zajdu na milici.

 

Milice – 4. část

Hlídače prý už mají ve vazbě, jenže není možné ho vyslechnout, protože by se vše muselo nahrávat a Ostankovič se bojí, že by se jeho výpověď mohla dostat na povrch. Navrhne a v podstatě mě i donutí, abych si zahrál na hlídačova advokáta a zkusil z něj dostat co ví. Ostankovič bude výslech sledovat a společně se přesuneme do výslechové místnosti.

 

Vazba

Promluvím s Fedorovem, který však ihned pozná, že nejsem advokát neboť si mě pamatuje z muzea. Ostankovičův plán nevyšel a Fedorov nic nepřizná, ostatně žádný přímý důkaz viny na něj plukovník nemá. Přijde mi na mobil zpráva, že jsem obdržel nový mail. Zastavím se tedy v bytě.

 

Tetin byt – 3. část

Povím Andrému, že mám v plánu najít dům hlídače a snad tak zjistit víc. Nabídne mi svoji pomoc.

A – přijmu jí – André půjde se mnou.

B – odmítnu jí – André zůstane v bytě.

Projdu si maily a zjistím, že píše Lara. Prý projela databází ale „Pandořinu skříňku“ ne a ne objevit. Snad časem uspěje. Společně s Andrém odejdu z bytu ale než půjdeme za hlídačem, stavíme se u Ostankoviče.

 

Milice – 5. část

Nejprve promluvím s Andrém a sdělím mu, že chci jít za plukovníkem. Není zrovna nadšený a raději chce zůstat venku. Vstoupím do budovy a promluvím s Ostankovičem. Oznámím mu, že jsem nalezl znalce obrazů, ale mám jen jeho pseudonym, což mi Ostankovič nijak nepochválí. S Andrém zajdeme k Ermitáži.

 

Ermitáž – 4. část

Promluvím a Andrém, který si ale nemyslí, že tady v muzeu ještě můžu něco objevit. Zdá se, že má pravdu a tak vyrazíme konečně na nábřeží k hlídačově domu.

 

Hlídačův dům

Nejprve proberu s Andrém současnou situaci. Zajímá ho, jak to vidím já, a připomíná mi, že nemám na výběr. Buď do vězení půjde hlídač, nebo já. Promluvím s opilcem na ulici. Nadává na společnost a vadí mu, že lidé se starají jen sami o sebe a na druhé kašlou. Také zmíní, že jakási holčička ze třetího patra by chtěla zvíře. Mohlo by jít o dceru Fedorova? Zajdu do panelového domu a zaťukám na dveře od bytu Fedorova. Otevře malá holka jménem Táňa, ale nechce se se mnou bavit. Otevřu víko hydrantu a vezmu odsud ředidlo. Vyjdu na ulici a pokračuji podél domu. Na zdi tu je velké graffiti a z dveří vedle se ozývá hlasitá hudba. Vstoupím tam a ocitnu se v klubu. Místní barmanka Světlana se marně snaží vyhodit zákazníky. Přestože je po zavíračce nikdo se nemá k odchodu a Světlana doufá, že brzy dorazí její kolega Viktor a pomůže jí. Promluvím s Andrém, který z tohohle místa není zrovna nadšený. Také se optám Světlany na její problémy se zákazníky. Nejvíce jí vadí drzý a opilý pankáč, který si sem přinesl i přepravku se zvířetem. Promluvím s pankáčem, který ovšem odmítá odsud odejít. Mezi řečí se ale zmíní, že graffiti před vstupem je jeho dílo. Možná by toho šlo využít. Vyjdu nahoru, kde je pankáčovo graffiti (mohu ho zkusit vyčistit, ale ředidla mám málo anebo ho můžu zkusit přesprejovat, jenže tryska spreje je zanesená). Pomocí ředidla vyčistím trysku u zeleného spreje a s ním poté graffiti posprejuji. Zajdu do klubu a oznámím pankáčovi, že jeho dílo někdo přesprejoval. On vyběhne nahoru a nechá tu přepravku s leguánem. Promluvím s barmankou, které se nelíbí, že tu zůstává leguán, ale je ráda, že pankáč je konečně pryč. Zajdu před klub a všimnu si zde vztekajícího se pankáče. Vrátím se do klubu a přepravku s leguánem si vezmu. Oznámím to barmance, která je ráda a poté vyjdu nahoru. Pankáč naštěstí odejde krátce přede mnou, takže ke konfliktu nedojde. S přepravkou celkem pochopitelně nemůžu jen tak pobíhat po městě, takže je potřeba se zvířete nejprve zbavit. Odnesu ho do domu Táně, které se moc líbí a konečně se rozpovídá. Prý jí na dva dny odvezli nějací cizí lidé pryč a její otec z toho byl hodně smutný. Dostanu od ní panenku, kterou mám dát jejímu otci. André se mi omluví, že už je unavený a odejde do tetina bytu. Já ještě jednou navštívím bar, kde Světlaně oznámím, že je po problémech a i o leguána je postaráno. Zdá se, že mi je docela vděčná. Odejdu ze sídliště a zajdu za Fedorovem do vazby.

 

Vazba – 2. část

Předám hlídačovi panenku od dcery a on se konečně rozpovídá o tom, co se stalo. Táňu unesli dva mniši s tetováním na krku. Nějakou dobu jí drželi a přinutili hlídače, aby poškodil obraz a nahrál do systému virus, který vypnul bezpečnostní okruh. Hlídač souhlasí s tím, že mi tetování mnichů nakreslí ale potřebuje tužku a papír. Dám mu svůj bloček a on nakreslí dva symboly, které vypadají jako nějaký druh písma. Rozhodnu se zavolat Laře a informovat jí o novinách ale nebere mi to. Z vazby odejdu na milici.

 

Milice – 6. část

Promluvím s Ostankovičem, který je zvědavý na to, jak pokračuje výslech. Moje řeči o tom, že i hlídač viděl mnichy, ho rozčíli a on požaduje co možná nejdříve pořádnou stopu. Je to zlé, když takhle přehlíží důkazy ale co naplat. Vrátím se domů do bytu.

 

Tetin byt – 4. část

Oznámím Andrému nové okolnosti ohledně mnichů. Zdá se, že je považuje za nebezpečné a varuje mě před nimi. Napíšu Laře mail, ve kterém jí požádám, aby mi co nejdříve zavolala. Jakmile vstanu ze židle, zavolá mi. Prý jí přišla zpráva na mobil o novém mailu, takže mi okamžitě zavolala. Je teď v Portugalsku ale poradí mi co dělat dál. V Petrohradu je jedna soukromá knihovna a Lara se zná z knihovníkem, co to tam vlastní. Prý by mě mohl pomoci. Vezmu s sebou Andrého a vyrazíme do knihovny.


 

Akt VII – Symboly

11:30 Středa
Petrohrad, Rusko

Knihovna

S Andrém vstoupíme do budovy knihovny, kde nás hned osloví knihovník. André odejde do studovny a já si zatím promluvím s knihovníkem. Sdělím mu, že mě posílá Lara a požádám ho o pomoc se symboly. Ukážu mu je a on vcelku okamžitě pozná, že jde o hebrejské znaky – Men a Vav. Význam symbolů ale může být různý a knihovník bude potřebovat pomoct, aby zjistil, kdo by si něco takového mohl nechat vytetovat na krk. Pošle mě vedle, abych tam nalezl tenkou knihu, která přišla do sbírky v nedávné době. V ní by se měli nacházet informace o významech symbolů. Zajdu do studovny, která zaujme i Andrého. Vezme si knihu a dá se do čtení, zatímco já musím najít knihu, kterou chce knihovník. Na stole leží katalog, kde je seznam knih, které sem kdy přišly. Nechybí tu název, menší popis a inventární číslo. Nejnovější knihy jsou umístěné až v horních policích, které jsou rozdělené na tři části – pravá, střední a levá. Žebřík je momentálně v levé části, kam mohu vylézt a prohlédnout knihy. Mohu z knihovny knihy brát ale vždy jen po jedné, protože se s nimi nechci tahat. Vcelku snadno mohu hned přečíst inventární číslo a název, ale abych zjistil o čem kniha pojednává, tak musím slézt dolů a porovnat jí se záznamem v katalogu (nejprve musím z knihy přečíst inventární číslo, jinak logicky nemohu vyhledat knihu v katalogu). Jakmile knihu porovnám poznám, jestli by to mohla být kniha, kterou hledám. V levé části knihovny je pouze jedna vcelku zajímavá kniha o hebrejském jazyce s inventárním číslem C4403-162 (vypadá nadějně a tak ji mohu ukázat knihovníkovi, ale ten mi sdělí, že to není ta správná kniha). Protože v levé části knihovny není kniha, kterou hledám, musím posunout žebřík. Nejprve je nutné odklopit pojistku a teprve poté mohu žebřík přesunout. Pojistku musím poté zase zajistit, jinak hrozí pád. André by mě sice včas upozornil, že pojistka je uvolněná, ale i přesto bych na to měl pamatovat já sám. V pravé části knihovny žádná zajímavá kniha není, ale ve střední části je to jiné. Kniha s inventárním číslem C4423-211 od J. Ch. Stewarta je patrně to co hledám. vezmu si ji a porovnám ji s katalogem. Opravdu se zdá, že by to mohla být ta správná kniha. Ukážu jí knihovníkovi, který mi potvrdí, že jde o knihu, kterou chce a začne ji pročítat. Než bude mít hotovo, bude to chvíli trvat. Zavolá mi Lara a tak vyjdu ven, abych si s ní mohl v klidu a o samotě promluvit.


 

Akt VIII – Tajemství

08:30 Čtvrtek
Lyon, Francie

Larisa světlovová sedí ve své kanceláři u PC a prohledává databázi Interpolu. Pátrá po Pandořině skříňce, ale bez úspěchu.

 

Interpol

Nemám stále žádnou stopu ohledně Pandořiny skříňky. Na PC jsem zkoušela prohledat databází, ovšem neúspěšně. Výrazy jako Pandora nebo Pandořina skříňka nezabraly. Zavolám Maxovi a oznámím mu, že zatím nic nemám. On zato slaví úspěchy, protože právě odhalil hlídače v Ermitáži. Zavolám i Ostankovičovi a zeptám se ho jestli by mi nebyl ochoten pomoci s hledáním Pandořiny skříňky ale odmítá s tím, že nechce do záležitosti zasvěcovat více lidí. Z interpolu zamířím k muzeu.

 

Muzeum

Opět tu sedí Florian, se kterým promluvím. Poví mi, že to Hefaistos vytvořil Pandořinu skříňku a to proto, aby se zavděčil bohům. Sám byl postižený a tímto způsobem se snažil svoji vadu kompenzovat. Florian také naznačí, že mě čeká dlouhá cesta. Jak to může vědět?! Odejdu z parku a zajdu domů, do bytu.

 

Lařin byt

V knihovně mám knížku o řeckých bozích a hrdinech. Prohlednu si jí a najdu tu víc o Hefaistovi. Evidentně se nechtěl smířit se svoji vadou a zdá se, že to byl více než jen kovář, když vytvořil takové dílo. Napadne mě hledat nikoli mezi padělateli ale mezi umělci s tělesnou vadou. Vrátím se zpět do kanceláře.

 

Interpol – 2. část

Na PC si projdu výsledky hledání v databázi. Mám tu tři muže, kteří trpí nějakou vadou.
Díaz Aurélio – umělec a padělatel, sexuální úchylka, je na svobodě
Helmut Meyer – padělatel, postižení páteře, je na útěku
John Abbey – padělatel, nemá ruku, je ve vazbě
Z těchto tří mužů, jedině Díaz vystupuje pod přezdívkou Hefaistos. Projdu si informace o Hefaistovi, kde se píše to, co už vím z knihy. Díaz bydlí v Portugalsku, jak je uvedeno v záznamech. Zavolám Ostankovičovi a sdělím mu, co vím. Přemluví mě, abych jela za Díazem já. Takže vzhůru do Portugalska.


 

Akt IX – Zasvěcení

12:00 Čtvrtek
Lisabon, Portugalsko

Larisa Světlovová přijíždí do Lisabonu. Taxi jí doveze na Rua das Flores, kde má bydliště Aurélio Díaz alias Hefaistos.

 

Lisabon – Rua das Flores

Stojím před domem, kde by měl pravděpodobně bydlet Díaz. Kolem chodí jakýsi mladík s cedulí a křičí na všechny okolo. Promluvím s ním a zkusím z něj dostat, kde je Díaz. Bohužel portugalsky nerozumím ani slovo. Vydám se ke stanovišti taxíků u trafiky. Na zemi se tu povaluje pět euro. Celkem slušné. Přejdu silnici a dostanu se k automatu na sladkosti. Použiju nalezené peníze a mohu si něco koupit. Stačí nacvakat kód vybrané sladkosti a potvrdit to zeleným tlačítkem (případně mohu výběr zrušit červeným tlačítkem). Tlačítko číslo 2 bohužel nefunguje, takže si nemohu pořídit vše. Ostatní věci si ale koupím (především lízátko, které se na rozdíl od ostatních věcí bude opravdu hodit).
141 – žvýkačky
134 – bonbony
143 – tyčinka
135 – lízátko
I po takovéto koupi mi ještě zbude pár drobných. Pokračuji dál po chodníku a dojdu ke staveništi. Z dřevěné boudy vezmu kleště. Nahoře na zdi je velká cedule s telefonem na Lisabonské taxi. Tohle číslo si uložím do mobilu. Zkusím promluvit se spícím dělníkem, ale odpočívá a tak se se mnou nechce bavit. Pokračuji dál, až dojdu a Díazovu domu z druhé strany. Přistoupím ke dveřím a prohlédnu si schránky. Díaz bydlí v šestém patře, jak se píše na schránce. Je v ní také jakýsi dopis, ale ten jen tak nevytáhnu. Dveře domu jsou zamčené, takže zazvoním. Zdá se, že Díaz není doma, takže zkusím někoho jiného. Oslovím nějakou ženu, ale nerozumím jí a ani nevím, jak si říct o otevření dveří. Můj kolega a kamarád Diego by to ale vědět mohl, ostatně umí španělsky, tak možná zvládne i portugalštinu. Zavolám mu a on mě řekne, jak si požádat o otevření dveří. Hned to vyzkouším, ale žena mi stejně neotevře. Zavolám Diegovi znovu a poprosím ho, aby otevření dveří dohodnul on. Přiložím mobil k interkomu a Diego skutečně přemluví ženu, aby otevřela dveře domu. Vstoupím dovnitř. V patře tu je Díazův byt, ale je zamčeno. Všimnu si hasičáku vedle, se kterým by určitě šlo dveře vyrazit. Je ale připevněná plechem. Naštěstí mám kleště, se kterými vcelku snadno držák přeštípnu, ale jakmile hasičák položím na zem, z vedlejšího bytu na mě něco zakřičí jakási rozčílená žena. Je jasné, že bušit do dveří není nejlepší nápad. Musím vymyslet, jak to udělat, aby žena nepoznala, co se to děje. Sejdu zase dolů a všimnu si rádia, které je na sloupku u dělníka. Zkusím ho naladit a to tak, že pootočím knoflíkem, abych chytila jinou stanici a taky posunu anténu aby se přijímal lepší signál. Rádio skutečně začne hrát, dělníka to vzbudí a já leknutím rádio shodím, načež se rozbije. Dělník se chopí sbíječky, jenže není zapnutý kompresor a bez něj to nepůjde. Vezmu ze země rádio. Prohlédnu ho a všimnu si na zadní straně krytky, kterou odklopím. Jsou za dvě baterky, jenže jsou zaseknuté.

1 – vypáčím baterky lízátkem (tyčkou)

2 – počkám na později a vypáčím baterky pinzetou

Začnu se věnovat kompresoru. Je tu spínač, který stisknu, jenže se po chvilce zase vrátí do původního stavu. Bude třeba ho nějak zablokovat. Umístím do spínače tyčku od lízátka, jenže to nepomůže a ona se uvolní, načež vypadne. Zase jí vezmu a zkusím to jinak. Nejprve kompresor zapnu a poté rychle zablokuji spínač tyčkou. Konečně kompresor funguje a to natrvalo. Dělník ale stále nemůže pracovat, protože nemá zapojenou sbíječku. Pod spínačem na zapínání kompresoru jsou ještě tři tlačítka. Stisknu to třetí zleva, čímž konečně zprovozním sbíječku. Dělník začne pracovat a celou ulicí se ozývá rámus, který bude ovšem naprosto ideálně krýt vyrážení dveří. Vstoupím zase do domu a počkám si na okamžik, kdy je slyšet zvenčí sbíječka. V tu chvíli vezmu hasičák a vyrazím s ním dveře od Díazova bytu. Uvnitř je tma a také hrozný nepořádek. Než se stihnu porozhlédnout, zavolá mi bývalý přítel Filip. Stále si myslí, že náš rozchod nic neznamená. Po telefonátu se začnu věnovat prozkoumávání bytu. Za závěsem je toaleta, kde jsou nalepené plakáty s nějakou herečkou, ale je tu příliš velká tma. Podobné plakáty jsou i vedle okna u stolu ale i v hlavní místnosti je příliš velká tma. Vedle závěsu jsou dva vypínače světla. Oba zapnu a nyní si už mohu plakáty prohlédnout. Je na nich herečka LIV Santi. Prohlédnu koberec u vchodových dveří a pod jedním z rohů naleznu klíček. V šuplíku u pracovního stolu je kalkulačka a také lístek s převodem římských číslic na arabské. Zapamatuji si převody. Podívám se do knihovny, kde je několik knih a mají na hřbetu dopsanou číslici. Zatím se tím nebudu zabývat a prohlédnu si album se známkami. Je tu pinzeta, kterou si vezmu. Vyjdu z bytu a podívám se před dům ke schránkám (mohu zkusit pinzetou vytáhnout dopis ale je tu mladík s cedulí, kterému to jistě bude připadat podezřelé). Nabídnu muži drobné a on odejde. Zřejmě se urazil ale hlavně, že je pryč. Nyní pinzetou vytáhnu dopis ze schránky. Všimnu si, že je poslán z USA z filmových studií. Otevřu obálku, kde je list s textem, který přečtu. Zdá se, že Díaz je LIV přímo posedlý, protože v dopise je psáno, aby se přestal snažit neustále herečku kontaktovat. Vrátím se do Díazova bytu. Prohlédnu kalkulačku a zjistím, že nefunguje. Otevřu na zadní straně přihrádku pro baterky a vložím je tam. Nyní kalkulačku zapnu přepínačem na boku. Jediné co funguje, jsou tlačítka s ciframi a symbol rovnítka. Když se zmáčkne rovnítko, ozve se cvaknutí vycházející zpoza skříně. Zdá se, že tam něco je. Na první pohled to vypadá, že by mělo stačit převést Díazovu slavnou LIV na arabské číslice. Vyjde mi 54 ale když toto číslo nacvakám na kalkulačce a potvrdím rovnítkem nic se nestane. Evidentně to bude složitější. Prohlédnu si knihy v knihovně a povšimnu si, že každá má v názvu nějaké číslo. Kromě toho Díaz na hřbet těch knih dopsal jednu číslici. Prohlédnu si nejprve knihu s padesátkou v názvu (L). Poté knihu s jedničkou v názvu (I) a nakonec knihu s pětkou v názvu (V). Tím mám celé jméno LIV na těchto třech knihách. Podle čísel na hřbetu knih mi vyjde číslo 713. Zadám toto číslo do kalkulačky a potvrdím ho rovnítkem. Knihovna se odsune a já vstoupím do tajné místnosti. Na stole tu leží zásobník 9mm nábojů a Díazův dopis ve kterém se píše o jeho kontaktu, který zde měl nechat obrazy. Díaz ho důrazně varuje a vyhrožuje zabitím, pokud udělá nějakou špatnost. Prohlédnu plechovou skříňku a všimnu si, že je za ní nějaký předmět. Podívám se tam a najdu pistoli Glock 19, která však není nabitá. Vložím do ní zásobník. Vrchní šuplík skříňky je zamčený, ale klíček, který mám ho otevře. Jsou tam informace o Díazově cestě do Edinburghu a dále do Ladybanku. Dále tu je lístek se zprávou ohledně ověření jakéhosi obrazu. Zdá se, že to je důvod proč jel Díaz do Skotska.


 

Akt X – Temnota

Larisa je stále v bytě Aurélia Díaze. Z vedlejší místnosti zaslechne kroky. Jakýsi mnich s mečem vstoupí do místnosti a omráčí jí. Zničí světlo a poté odejde, jenže vchod zatarasí knihovnou…

 

Lisabon – Rua das Flores

Po probuzení zjišťuji, že je všude kolem velká tma. Chvíli potrvá, než si na ní přivyknu. Pak můžu prozkoumat místnost. Knihovna je na svém místě a já nemohu odejít. Přístroj uprostřed místnosti je patrně nějaký rentgen. V jeho zadní části je za krytkou bombička s výbušninou. Vezmu jí a umístím na zadní stranu knihovny (mohu zkusit bombičku odpálit výstřelem z pistole, ale přijde mi to moc riskantní). Poodsunu skříň, tak abych se za ní mohla krýt. Poté vystřelím na bombičku. Dveře se rozletí ale kus zdiva urazí trubky v bytě, ze kterých začne unikat plyn. Já vyběhnu okamžitě z domu. Na schodišti naleznu mrtvého muže s cedulí. Mnich ho evidentně zabil. Díazův byt vybuchne a začne v něm hořet. Z dálky se začnou ozývat policejní sirény. Není žádoucí, abych skončila na policii a musela jim vše vysvětlovat, a tak velice rychle zavolám mobilem Lisabonské taxi (číslo jsem nalezla na ceduli a uložila do mobilu). Naštěstí stihnu zmizet z místa činu včas. Vracím se zpátky do Lyonu.


 

Akt XI – Svědectví

15:30 Čtvrtek
Petrohrad, Rusko

Max Durrand je v knihovně, když mu zavolá Larisa Světlovová. Omluví se knihovníkovi a vyjde před budovu, aby si s ní mohl promluvit.

 

Knihovna

Překvapí mě, když mi Lara řekne, že Pandořina skříňka je Aurélio Díaz. Toho muže znám, ale nenapadlo by mě, že se bude takto nazývat. Lara mi vysvětlí, co všechno v Lisabonu objevila a i mě začíná být jasné, že tady už jde o život. Poví mi, že Díaz odjel do Ladybanku, což mě zarazí. Vím, že tam bydlí milionář a překupník Teahan, který je velice nebezpečný. Důrazně Laru upozorním, aby tam nejezdila. Mezitím knihovník zkolabuje, André vyběhne ven a chce abych rychle zavolal sanitku. Do knihovny ani dál do města nepůjdu, ostatně je třeba sehnat pomoc. Telefon v budce nefunguje, ale desce tu stojí kelímek, blokující jakýsi nápis. Kelímek odsunu a naleznu nouzová čísla. Okamžitě zavolám záchranku.


 

Akt XII – Utajení

15:00 Čtvrtek
Lyon, Francie

Lařin byt

Zavolám Ostankoviče a vysvětlím mu, co jsem objevila v Portugalsku. Chce po mě, abych jela do Ladybanku za Teahanem. Začíná to být nebezpečné, ale co naplat, když Ostankovič vyhrožuje zavřením Maxe? Musím tedy vymyslet, jak se do Ladybanku dostat a to oficiálně, protože nemohu z práce jen tak odejít. Zajdu k muzeu.

 

Muzeum

Opět tu sedí Florian, se kterým si promluvím. Ukáže se, že ví vcelku přesně kde jsem byla a také zná Maxe. Ten člověk evidentně není obyčejný důchodce. Odmítá mi ale říct, kdo doopravdy je. Nakonec se se mnou rozloučí s tím, že již neuvidíme. Zajdu do Interpolu.

 

Interpol

Jakmile přijdu do kanceláře, zazvoní telefon, který vezmu.

1. Pokud jsem z Lisabonu odjela taxíkem, volá Muriel – dozvěděla se o výbuchu domu v Lisabonu a zajímá jí, jestli jsem nebyla u toho.

2. Jestliže jsem se v Lisabonu nechala chytit policií, volá Charlotta (šéfka) – sdělí mi, že mi v důsledku nezdarů sníží plat.

Po telefonátu sednu k PC a prohlédnu si nově příchozí mail. Je od Charlotty a sděluje v něm největší novinky a úkoly, které je třeba splnit. Je tu i zmínka o tom, že někdo pojede do Glasgow a to na zhruba tři dny. Pro mě je to šance, jak se oficiálně dostat do Edinburghu. Napíšu Charlottě mail, abych zjistila více informací. Hned poté zavolá na telefon Jennings. Zajímá ho, jestli jsem dostala baterii do mobilu a také, jestli stále chci podat stížnost. Po hovoru mi na mobil přijde zpráva o novém mailu, takže si ho pročtu na PC. Je to od Charlotty a píše se v něm, že do Glasgow se má jet už dnes a pojede Garnott. Bylo by fajn mu zavolat, takže nejprve prohlédnu databázi a vyhledám tam jeho záznam. Telefonní koncovku pro ústřední telefon má 548, takže mu zavolám. Není nijak nadšený, že má jet, protože jeho žena bude co nevidět rodit, takže když mu nabídnu, že cestu vezmu za něj, má z toho ohromnou radost. Mě čeká cesta do Skotska.


 

Akt XIII – Setkání

18:30 Čtvrtek
Edinburg, Skotsko

Larisa Světlovová přijíždí ke Skotskému Edinburgu a následně míří do Ladybanku k vile zámožného překupníka Teahana.

 

Ladybank – Teahanova vila

Stojím před bránou Teahanova pozemku. Brána je však zamčená a okolí hlídá kamera. Po levé straně je zeď a na ní popínavá rostlina, po které by se dalo vylézt, ale ne dokud mě vidí kamera. Ze zdi strhnu kus uschlého břečťanu a poté ho seberu za země. Také si vezmu kámen z hromádky malých kamenů vlevo od cesty. Břečťanem přivážu kameru, aby se nemohla otáčet. Teď už mohu snadno přelézt zeď. Ocitnu se před vilou, která je v zuboženém stavu. Auto značí, že Teahan je doma. K hlavnímu vchodu nepůjdu, neboť tam by si mě určitě někdo všimnul. Nahoře je pootevřené okno, které se zdá být jedinou cestou dovnitř. Zkusím vylézt po okapové rouře, jenže ta se uvolní a spadne z ní držák, který si vezmu. Dřevěné dveře vedle vypadají zajímavě, ale jsou zamčené. Klíčová dírka se zdá být mizerná a snad bych tak mohla zámek vypáčit (mohu do dírky zkusit strčit držák okapu, ale je moc velký a já budu potřebovat oba háčky, které na něm jsou). Snad by se ale dalo háčky z držáku sundat (mohu je zkusit ulomit kamenem, ale neudržím to jen tak v ruce). Vrátím se před bránu a položím držák na velký kámen vpravo od cesty. Nyní pomocí kamene ulomím háčky na držáku. Přelezu zeď a podívám se na dveře. Vložím háčky do zámku. Teď můžu s každým z nich pohybovat a dostat je tak na správné místo, aby šel zámek povolit. Potíž je v tom, že háčky jsou dost velké a neudrží se v zámku příliš dlouho, takže musím háčky dostat do správných pozic velice rychle. Jakmile se to podaří, dveře jsou odemknuty. Otevřu je a bohužel zjistím, že za nimi je jen kůlna s nářadím a nikoli cesta dál do domu. Vezmu si odsud šroubovák a kapesní nůž. Jako další možná cesta do vily se zdá být sklepní okénko, jenže je tu háček, který ho drží zavřený (mohu zkusit háček povolit šroubovákem nebo nožem ale oboje je moc široké). Zajdu před bránu a odšroubuji šroubovákem plechovou cedulku na sloup. Zase se vrátím k vile a cedulkou, které je velice úzká vypáčím háček sklepního okénka. Nyní už nic nebrání tomu vlézt dovnitř. Je tu celkem tma a navíc se nemohu vrátit zpátky, neboť okno je dost vysoko nad úrovní podlahy. Naštěstí, je pod okénkem paleta, kterou postavím a nyní už mohu s klidem vylézt nahoru, kdykoli budu chtít. Z polic u zdi vezmu starý hadr a začnu se věnovat dveřím. Jsou bytelné a nemají zámek. Moc na ně ale nevidím, kvůli tmě. Všimnu si světla na stropě a vypínače poblíž, který zapnu, čímž se světlo rozsvítí a já nyní mohu dveře pořádně prohlédnout a zjistit tak, že k nim vedou jakési drátky. Prohlédnu si i světlo, abych viděla, kam drátky vedou. Končí až v rozvaděči, který je na sloupu vpravo. Pokusím se ho otevřít ale marně – je zamčený. Dvířka se však zdají být mírně uvolněná a tak do škvíry zasadím šroubovák. Na zvonek u brány někdo zazvoní, ale nikdo z domu na to nereaguje.


 

Akt XIV – Balíček

U brány Teahanova sídla zazvoní pošťák, ale nikdo neotevře a tak nechá balíček v bráně a odjede.

 

Ladybank – Teahanova vila

Nebylo by od věci zjistit, co se to stalo, takže vylezu ven a přelezu zeď u brány. Vezmu balíček zastrčený mezi tyčemi tvořícími bránu a prohlédnu si ho. Už na první pohled mě zarazí, že odesílatelem je jistý Morgan, což je známý zločinec, který se neštítí ani vraždění. Myslím, že není dobrý nápad balíček otevírat dříve, než zjistím, co v něm je. Prohlédnu si vystouplé plochy na balíčku. Vpravo dole je jakási krabička. Vlevo dole pak podlouhlá plastická hmota a kousek nad tím, něco malého a tvrdého. Jakmile zjistím, jak je vše uspořádané, nožem balíček rozříznu a zjistím…. že tu je bomba, konkrétně plastická trhavina C4. Odpojím z nálože drátky a tím jí zneškodním. Poté si vezmu plechovou krabičku, která se zdá být tak pevná, že by odolala i výbuchu. Otevřu jí a přečtu si vzkaz od Morgana. Nelíbí se mu, že Teahan se vměšuje do oblastí jeho zájmů a tohle má být varování. Morgan ví, že poštu Teahanovi otevírá služebnictvo, a tak počítá s tím, že Teahanovi se nic nestane. Přelezu zeď a vrátím se oknem do sklepa. Stále tu mám v rozvodné skříňce šroubovák. Párkrát do něj praštím kamenem, abych dvířka vypáčila. Prohlédnu si rozvody. Schéma je vlevo na papírku a je evidentní, že tu jsou dva okruhy. Ten vlevo ovládá světlo a ten vpravo dveře. Nejprve naříznu všechny čtyři kabely nožem. Poté tlačítkem vpravo vypnu proud. Připojím dráty ke kabelům a spojím je mezi sebou a to takto.
Jeden drát spojím s prvním kabelem zleva (světlo) a třetím kabelem zleva (dveře)
Druhý drát spojím s druhým kabelem zleva (světlo) a čtvrtým kabelem zleva (dveře).
Poté proud zase zapnu a dveře se otevřou. Projdu jimi a ocitnu se v tmavé místnosti s mrtvým Teahanem na podlaze. Ven nepůjdu, dokud nezjistím, co se to tu stalo. Prohlédnu si přehrávač DVD vedle stolu, ale chybí tu záznam z kamer, takže naštěstí nebude nikdo vědět, že jsem tu byla, tedy pokud na sebe nějak neupozorním. Na stole vezmu Teahanovo PDA, kde je zpráva o tom, že sem přijede jakýsi člověk nabídnout obraz. Ani Teahan ale neví, kdo onen zloděj je. Prohlédnu si Teahanovo tělo a ačkoli nejsem žádný patolog, tak zjistím, že je mrtvý jen asi půl hodiny a zemřel na vykrvácení. Má podříznuté hrdlo. Všimnu si kamer, kde je vidět ve vedlejší místnosti jakýsi zraněný muž. Projdu chodbou dál a zjistím, že onen zraněný je Díaz. Má vypíchnuté oči a nestále mluví cosi o příchodu ďábla. Varuje mě před nebezpečím a poté zemře, zřejmě na vnitřní zranění. Zdá se, že se událost seběhla takto: Mnich nabízel Teahanovi ukradený obraz od Delarocheho a Teahan si na ověření pravosti najal Díaze. Sešli se tady dole a Díaz se dal do zkoumání. V obraze něco zahlédl a polekalo ho to. V tu chvíli sem přišel další muž a Teahana zabil. Měl v plánu zabít i Díaze ale ten přísahal, že v obraze nebylo nic vidět. Aby dokázal, že nic neviděl, vypíchnul si obě oči. Vrah odsud odvedl mnicha a odnesl si i obraz. Není na místě tu nechávat jakékoli stopy mé přítomnosti, a proto PDA otřu hadrem a poté ho položím zpátky na stůl. Odejdu pryč a přelezu zeď, abych se dostala před bránu. Zavolám Ostankoviče a vysvětlím mu, co jsem objevila. Už s tím nechci mít nic společného a Ostankovič souhlasí s tím, že mě již nechá být. To ale neplatí pro Maxe.


 

Akt XV – Útěk

16:00 Čtvrtek
Petrohrad, Rusko

Mrtvého knihovníka odváží sanitní vůz. Maxime Durrand se se svým bratrem Andrém sejde před budovou knihovny.

 

Knihovna

André mi připomene, že událost před lety se měla jinak, než jsem si myslel. Ve skutečnosti jsem svého bratra na rybníku nezachránil já, ale běžel jsem pro pomoc do nedaleké vesnice. André slíbí, že tu na mě počká, zatímco si půjdu vyzvednout knihovníkovy zápisky. V knihovně si na jeho stole vezmu bloček s poznámkami. Knihovník přišel na význam slov na krku mnichů. Tři symboly – Mem, Vav, Tav tvoří dohromady Smrt. Tetování se mnichům přidává v závislosti na postupu v řádu (proto měl mnich, kterého viděl hlídač jen dva symboly). Zápisky knihovníka si podrobně prohlédnu. Zdá se, že mniši sídlí ve Finském klášteře Velký Spáč. Také tu je zmínka o pěti věcech, kterých je třeba se vyvarovat podle jistého kodexu Ars Moriendi – Umění umírání, aby bylo dosaženo nejlepší smrti. Jde o následující věci: lakomství, netrpělivost, pýcha duše, zoufalství a poslední knihovník nerozluštil. Našel však text, který by měl být vodítkem. Text zní takto:
Jsi pouze jedním z mnoha
tak děl se s druhem svým
o jistotu a rozhodnost svou
i pevný směr a cíl
dnes, zítra, po celou věčnost.
Pak budeš vykoupen.
Vyjdu před knihovnu, ale André tu nikde není. Zavolám Ostankovičovi a sdělím mu, že znám význam symbolů. Chce, abych za ním zašel, což udělám.

 

Milice

Vstoupím do plukovníkovy kanceláře a promluvím s ním. Oznámím mu, co jsem nalezl a že bych rád jel do Finska, ale odmítne mi vydat pas. Je to zlé, protože veškeré stopy ohledně mnichů zkrátka přehlíží. Vyjdu před budovu, kde potkám Andrého. Povím mu o klášteře a o tom, že nemám pas a on se rozhodne do Finska jet sám. Snažím se mu to rozmluvit, ale bez úspěchu. Odejde a já půjdu též. Navštívím tetu.

 

Tetin byt

Teta si se mnou chce promluvit ve svém pokoji. Zajímá jí, co mám společného s Larou a proč tu vlastně jsem. Po rozhovoru si u PC všimnu lístku od Andrého. Prý odjel do Finska. Mám si sehnat pas a jet za ním. Usednu k PC a napíšu Laře mail, ve kterém jí vysvětlím situaci a požádám jí o radu. Chvíli počkám a pak mi Lara zavolá. Nelíbí se mi, že byla za Teahanem, ale co naplat. Ohledně pasu mi poradí. Tvrdí, že někteří padělatelé o sobě dávají vědět, tak, že někde nechávají inzeráty o cizojazyčných knihách. Podívám se do novin a v inzerci najdu jeden zajímavý článek o zapomenuté tašce s knihami na prospektu Zagorovnem, kde je knihovna. Zajdu tam.

 

Knihovna – 2. část

Prohlédnu si nástěnku, kde je několik inzerátů. Některé se překrývají, takže abych na ně viděl, musím je posunout. Pročtu si je a zjistím, že jeden z nich (ten zhruba uprostřed, co je s obrázkem) se zmiňuje o cizojazyčných komixech, které nabízí barman z Rock café na nábřeží Makarova. Okamžitě tam zamířím.

 

Hlídačův dům

Promluvím s opilcem, který mi sdělí, že Táňa před chvílí zemřela. Zajdu do klubu, kde promluvím s barmankou. Souhlasí s tím, že pro mě vytvoří pas, ale musím si sehnat fotku. Vyjdu ven a navštívím Ermitáž.

 

Ermitáž

V patře je v místnosti s vázami muž, který neustále fotí vystavené exponáty. Všimnu si, že v odpadkovém koši je spoustu fotek, které vyhodil. Počkám si na správný moment a proběhnu mu před záběrem. On mě vyfotí a fotku hodí do koše, odkud si jí vezmu. Vrátím se na nábřeží.

 

Hlídačův dům – 2. část

V klubu předám fotku barmance, která mi udělá nový pas. Místo původních 400 dolarů si však vezme 600. No, hlavní je, že mohu jet do Finska. Zanedlouho sedím v letadle, které tam směřuje.


 

Akt XVI – Věčný Spáč

15:00 Sobota
Klášter „Věčný spáč“, Finsko

Max Durrand přijíždí půjčeným vozem ke klášteru Věčný spáč, jež je ukrytý v lesích.

 

Věčný spáč

Přejdu most a v lese na útesu si promluvím s mužem. Je to místní správce a sdělí mi, že André je zde a čeká na mě stejně jako opat. Mám za nimi zajít. Všimnu si kapličky vpravo, ale nevím, co přesně má představovat. Vrátím se k mostu a vyjdu po schodech do kláštera. N nádvoří mě potká opat. Jak vyplyne z rozhovoru André se vydává za spisovatele, který sbírá informace o Finských klášterech. Tuhle roli budu pochopitelně hrát také. Opat mi nabídne pokoj a naznačí, abych se po cestě umyl. Poté se sejdeme na večeři. Vejdu dveřmi do budovy vpravo. Je tu jídelna a dva mniši se zde baví o jakémsi mladíkovi, který zradil. Třetí mnich čte knihu a přitom využívá lupu. S tímto mnichem si promluvím a on mi poví, že čte vzácnou knihu ze 14. století. U krbu visí utěrka, kterou vezmu a vyjdu ven. Zajdu k podloubí a poté pokračuji dál, až se dostanu k fontánce a dalšími mnichovi. Přijde mi povědomý. Přijde sem správce a sdělí mi, že tento mnich nemá jazyk. Prý se už tak narodil. Správce si nepřeje, abych s ním mluvil. Půjdu dál, až dorazím ke kryptě, která je však zamčená. Kousek odsud je hromada sena ale to mi k ničemu není. Vrátím se k podloubí a vstoupím do svého pokoje. Je stroze vybaven. Ze stolu vezmu sirky a džbán na vodu (mohu zkusit džbánem naplnit umyvadlo ale bez vody to nepůjde). Prohlédnu si kamna. Hned vedle nich jsou polínka a třísky, které si vezmu. Otevřu dvířka od kamen a přidám tam třísky. Zapálím je ale oheň se ne ne rozhořet. Dvířka teď zavírat nebudu (kdybych to udělal tak oheň udusím a poté ho budu muset znovu rozdělat). Otevřu šuplík na popel. Tím se podaří oheň řádně rozdmýchat. Stále ale nemám vodu. Zajdu ke kašně a naberu do džbánu vodu. Je ledová. Vrátím se zpět a džbán položím na kamna. Po chvilce se voda ohřeje, takže džbán vezmu a vodu vyliju do umyvadla. Pára odhalí na zrcadle skryté písmo. stojí tu: Máme společný zájem. Nechal jsem Vám vzkaz v tajné schránce v oltáři před mostem. Evidetně se mi někdo snaží pomoci, což není špatné. Vyjdu z pokoje, kde potkám Andrého. Navrhuje abychom oba pátrali po obrazech na vlastní pěst. Máme nyní jít na večeři, neboť už se stmívá, ale já si nejprve zajdu prohlédnout oltář v lese. Je tu freska ale pořádně na ní nevidím. Zapálím proto sirkami svíčky pod oltářem a hned je vidět víc. Stále ale nemohu objevit žádnou skrýš. Přejdu most a půjdu k autu, kde potkám mnicha s nějakou zbrané. Důrazně mě doporučí, abych se zdržoval v blízkosti kláštera. Půjdu zpátky nahoru a vstoupím do jídelny. Kromě mě tu pověčeří jen André, správce a opat. Trochu si všichno popovídáme a správce zřejmě omylem řekne, že tu dnes jsme jen ve třech. Zvláštní, copak neumí počítat?! Opat mi něco poví o svém vyznání – uctívají smrt a žijí podle knihy Ars Moriendi, která je něco jako jejich biblí. Věří, že na smrt musí být člověk připraven. Také mi poví, že zde žije 11 mnichů ale brzy odsud má jeden odejít. Že by to byl ten co mu chybí jazyk? Po večeři André odejde do svého pokoje a já si ještě musím zařídit jednu věc – schránku v oltáři. Zajdu do jídelny a zeptám se mnicha, jestli by mi nepůjčil lupu. Ochotně souhlasí. Zajdu k oltáři a lupou ho prozkoumám. Dám se do prohledávání nerovností ve snaze najít tajnou schránku. Ta tu skutečně je a najdu jí pod rukou špeha vlevo. Je zde lístek se vzkazem. Je z něj patrné, že mnich, kterému chybí jazyk je ten samý, kterého jsem potkal v Ermitáži. Jazyk mu uřízli a on chce odsud pryč, takže mi chce pomoci. Mám zajít do krypty na zahradě a poté mu ještě napsat zprávu, jestli souhlasím s jeho pomocí. Prý má připravený plán k útěku. Do krypty se podívám ještě teď v noci. Vstoupím dovnitř a ocitnu se v prostorném sále se schodištěm. Je tu pět hrobů ve kterém je pomyslně pohřbena jedna nectnost, které se podle knihovníkových zápisků je třeba vyvarovat. Všechny si je prohlédnu a všimnu si, že každou nectnost značí nějaký symbol. Kromě toho je tu znázorněna i ta poslední pátá nectnost, na kterou knihovník nepřišel. Celkem tu tedy je:
Lakomství – váhy
Netrpělivost – přesýpací hodiny
Pýcha duše – zrcadlo
Zoufalství – kapka
Nedostatek víry – kříž v ohni
Prohlédnu si fresku za oltářem. Podle mnichova vzkazu je tu tajná chodba. ve spodní části je pět tlačítek a každé je označené symbolem nectností. Verš, který je v knihovníkových poznámkách je vodítko. Podle něj musím zvolit správné symboly a to takto:
jsi pouze jedním z mnoha – pýcha duše – symbol zrcadla
tak děl se s druhem svým – lakomství – symbol vah
o jistotu a rozhodnost svou – zoufalství – symbol kapky
i pevný směr a cíl – nedostatek víry – symbol kříže v ohni
dnes, zítra po celou věčnost – netrpělivost – symbol přesýpacích hodin
Stěna se odsune a já vstoupím do prostorné místnosti s mnoha obrazy okolo. Je tu ale tma a tak si obrazy nemohu prohlédnout. Uprostřed je notebook a lampička, takže je jasné, že klášter není zase ta odříznutý od světa, jak to vypadá. Lampičku rozsvítím a prohlédnu si obrazy v chodbách. Jsou to všechno originály! Další obrazy jsou na stojanu v koutě a je tu i ten ukradený obraz z Ermitáže od Delarocheho. Zatím nevím, jak obrazy dostat odsud ven a začnu to řešit až zítra. Než půjdu pryč prohlédnu si ještě bednu. Je zatlučená hřebíky a podle lístečku má být doručena do Rotterdamského přístavu. Prohlédnu si obraz na stěně kousek od bedny. Odklopím ho a narazím na trezor. Je samozřejmě zamčený, takže se dovnitř nepodívám. Alespoň vím, že tu je. Vrátím se zpátky a vyjdu z krypty na vzduch. Než půjdu spát musím zajít k oltáři a nechat tu vzkaz pro svého spojence. Zajdu do pokoje, kde leží na stole kalamář. Odepíšu na vzkaz a napíšu, že jsem nalezl, co jsem hledal a že čekám na další instrukce. Poté vzkaz zajdu ukrýt do oltáře a konečně půjdu spát.


 

Akt XVII – Skutečnost

Vzbudím se druhého dne. Vyjdu před pokoj a hned mě odchytí André. Prý je už odpoledne, takže jsem propásl oběd s opatem. Máme se s ním sejít u večeře. Řeknu Andrému, že jsem nalezl obrazy a aby už nic dalšího nepodnikal. Vyjdu z kláštera a podívám se na svoji tajnou schránku v oltáři. Je tu skutečně další vzkaz od mnicha. Mám vypnout bezpečnostní systém a způsobit rozruch, abychom odsud mohli utéct. Zajdu se podívat ke kryptě, ale tady sedí správce a ten mě dovnitř jistě nepustí. Všimnu si jeho klíčů na lavičce a také bedny s nářadím, která leží u klád. Ani jedno z toho nemůžu sebrat, dokud tu je správce. Odejdu k fontánce a zde si všimnu podpěr, které drží rozbitou zeď. Podpěry shodím, načež přijde správce. Omluvím se mu a on, že to tady raději zkontroluje, aby zeď nespadla. Vrátím se ke kryptě. Odsud zpátky nepůjdu, protože musím nutně do krypty. Vezmu krabici s nářadím a prohlédnu si jí. Vezmu kladivo a kleště, co tu jsou. Dále otevřu malé šuplíky. V tom napravo nic zajímavého není, ale ten druhý skrývá plechovou krabičku. Je zavřená na háček, který odklopím a krabičku otevřu. Jsou v ní hřebíky. Seberu svazek klíčů z lavice, které tu zapomněl správce a vydám se do krypty. Projdu skrze tajnou chodbu a podívám se na bednu. Bylo by fajn zjistit co tam uvnitř je, takže všechny čtyři hřebíky vytáhnu kleštěmi a odklopím víko. Jsou tu dvě dřevěné sošky. Vložím sem ještě obrazy z Ermitáže, které jsou na stojanech vedle. Víko přiklopím a umístím čtyři hřebíky do rohů víka. Hřebíky zatluču a tím je vše hotovo. Teď obrazy z Ermitáže půjdou do Rotterdamu, a když o tom bude Ostankovič vědět, snadno obrazy získá zpět. Napíšu mu zprávu přes notebook. Teď už jen vypnout bezpečnostní systém. Už vím, že za obrazem vpravo je trezor, který odemknu klíčem. Je tu vypínač alarmu, který vypnu. Teď už mohu s klidem odejít ven před kryptu. Neměl bych ale jít dál, dokud se nezbavím správcových klíčů. Vrátím je raději zpět na lavici. Během okamžiku přijde správce a pozve mě na večeři s opatem. Náš rozhovor pokračuje a opat se mě zeptá, jestli člověk, který dělá zlé věci, aniž by to věděl a mohl to změnit si zaslouží trest. Také se dozvím, že opat má v plánu očistit řád a prý to je spíše fyzická záležitost. André se k opatovi chová dost hrubě, což mu po večeři vyčtu a také mu řeknu, aby se připravil k odjezdu a čekal na můj signál. Během hovoru kolem nás projdou dva mniši s krabící, kam jsem ukryl obrazy. Zajdu ke kryptě, kde zapálím hromadu sena. Propukne požár a v nastalém zmatku uprchnu pryč. U oltáře najdu svého spojence mnicha mrtvého, takže pokračuji okamžitě k autu. Čekám tu na Andrého, ale ten stále nepřichází, i když ho volám. Nakonec mi nezbude než odjet sám. Opat a ozbrojený mnich se sejdou na mostě, kde plánují nové věci. To, že klášter shoří, jim hraje do karet a to, že přitom několik mnichů zemře, jim vůbec nevadí. Zdá se, že přežijí jen oni dva, správce, dva další mniši, co odnášeli bednu a… André, který je zde s nimi. Já sedím v letadle a volám Laře. Oznámí mi, že Ostankovič nalezl obrazy a od nynějška jsem volný a už mě nebude moci poroučet. Když se Laře zmíním o Andrém, překvapí jí to, protože to není tak dlouho, co jsme spolu byli na hřbitově zapalovat mu svíčku. Prý zemřel už v dětství! Až teď mi dojde, co se to stalo. Tam na rybníku André utonul a muž, kterého jsem považoval za bratra je ve skutečnosti někdo úplně jiný.


 

Akt XVIII – Šílenství

15:00 Neděle
Petrohrad, Rusko, o 14 dní později

 

Larisa I. Světlovová

Tetin byt

Po dvou týdnech přijedu do Petrohradu navštívit tetu. Promluvíme si o Maxovi a ona mi sdělí, že jeho osud už je daný a je znázorněný v kartě, kterou si vybral. Max jí tehdy neotočil a tak to udělám za něj. Je tam smrt! Maxovi hrozí smrtelné nebezpečí. Rozhodnu se jít okamžitě za ním do léčebny.

 

Nemocnice sv. Anny

Prohlédnu si auto před bránou a zjistím, že za okny je lístek se jméném dr. Petrova. Brána do areálu nemocnice je zamčená, takže použiju interkom. Ozve se nějaká sestra a ptá se, jestli jsem příbuzná Maxe Durranda. Řeknu, že ano, protože jedině tak mám šanci být vpuštěna dovnitř. Sestra se zeptá jestli mám domluvenou schůzku přímo na tuto hodinu. Odpovím záporně a řeknu, že jsem jí měla mít už dříve. Sestra mě ale stále odmítá pustit a chce vědět jestli znám jméno doktora se kterým jsem si schůzku domluvila. Z lístku v autě jednoho doktora znám, takže odpovím, že ano a řeknu, že to byl dokrtor Petrov. Sestru to konečně přesvědčí a bránu otevře. Vejdu dovnitř. Petrovovi vysvětlím, že jsem lhala ale zase tak moc mu to nevadí a dovede mě k cele, kde bydlí Max. Také mi osvětlí, co se s ním dělo a že zřejmě trpí paranoiou. Mezitím se v Maxově cele zjeví André a vysvětlí mu, že je to vlastně Smrt. Za Andrého se pouze vydával, aby mohl Maxe snadno ovládat a být mu nablízku. Ve skutečnosti je André mrtvý a Smrt na sebe vzala jeho předpokládanou podobu. Aby Max nic netušil Smrt mu upravila vzpomínky na bratra. Max se rozzuří a mrští po Smrti kus kamene. Já zaslechnu zvenčí ránu a hned mě zajímá co se to děje. Petrov evidetně znervózní. Zpátky chodbou nepůjdu, ostatně teď tu jsem kvůli Maxovi. Zkusím otevřít celu ale je zamčeno. Přesvědčím doktora, který mi nevěří, aby to zkusil taktéž. Ani Petrov neotevře a ještě víc ho to rozruší. Vyžádám si od něj univerzální klíče od cel a zkusím Maxovu celu odemknout. Klíč se ale zasekne. Jediná šance je snad sekera v držáku na chodbě ale Petrov mi nedovolí ji vzít. Požádám ho, aby sehnal pomoc. Odejde a já tu zůstanu sama.

 

Maxime Durrand

Smrt mi vysvětluje, svůj promyšlený plán. Někteří umělci na sklonku života zahlédli pravou tvář Smrti a zvěčnili jí na obraze. Smrt takováta díla zničila nebo přesvědčila umělce, aby její podobu přemaloval. Abramčikův nový rentgen ale mohl malbu Smrti odhalit a proto se Smrt a mniši, co jí slouží, rozhodli Abramčikova zabít. Mniši takovéto obrazy ukradli a na Velkém spáči je upravili, aby už nikdo nemohl podobu Smrti v díle objevit. Já jsem se postaral o to, aby se obrazy vrátili zpátky a také aby se řád mnichů očistil od zkaženosti – čili životů těch, kteří selhali. Můj požár zabil několik lidí a já se s tím nedokážu smířit. Smrt mi poví o tom, že už několikrát jsem takřka balancoval na hranici života a smrti.

A – neudělal jsem žádnou chybu – Smrt mi sdělí, že jsem se nebezpečí sám vyhnul

B – udělal jsem chybu (nezaklínil jsem v Ermitáži dveře dlažební kostkou, zkusil jsem v knihovně vylézt po žebříku, aniž bych ho zajistil) – Smrt mi řekne, že mi pomohla, abych nezemřel

Jsem z toho všeho zoufalý a rozhodnu se spáchat sebevraždu, ostatně celý můj život je v troskách a ani nevím, co je skutečné a co ne. Rozbiju zrcadlo a z umyvadla si vezmu střep se kterým se chci zabít. Smrt mě přesvědčí, abych to nedělal. Všimnu si pletiva na okně ale je pevně přiražené. Přisunu si židli k žárovce, kde je uvázaná noha od stolu. Na židli vylezu a nohu odvážu. Židle se převrhne a já spadnu ale neublíží mě to. Vezmu spadlou nohu a vypáčím s ní zábranu na oknu.

 

Larisa I. Světlovová

Z Maxova pokoje zaslechnu další ránu. Vezmu sekeru a s ní se mi podaří dveře vylomit.

 

Závěr

Na základě důležitých rozhodnutí může dojít k několika událostem, které ovlivní jak budoucnost Lary tak i Maxe.

A – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho zavčasu zachytí. Smrt prochází dole u budovy a odchází z areálu nemocnice. Max se s Larou vrátí do Francie, kde se časem zotaví. Začne malovat a prodávat své obrazy a požádá Laru o ruku. Lara se díky plnění svých poviností (a také možná díky Ostankovičovi) dočká povýšení. (následuje prolog)

B – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho nestihne chytit a on padá. Smrt prochází kolem něj a odchází z areálu nemocnice. Max přežije ale zůstane v kómatu a nikdo neví, jestli se vůbec kdy probudí. Lara se vrátí do Francie, kde se díky plnění svých povinností (a také možná díky Ostankovičovi) dočká povýšení.

C – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho nestihne chytit a on padá. Smrt prochází kolem něj a odchází z areálu nemocnice. Max zemře. Lara se vrátí do Francie, kde se díky plnění svých povinností (a také možná díky Ostankovičovi) dočká povýšení.

D – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho zavčasu zachytí. Smrt prochází dole u budovy a odchází z areálu nemocnice. Max se s Larou vrátí do Francie, kde se časem zotaví. Začne malovat a prodávat své obrazy a požádá Laru o ruku. Lara nadále pracuje v interpolu.

E – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho nestihne chytit a on padá. Smrt prochází kolem něj a odchází z areálu nemocnice. Max přežije ale zůstane v kómatu a nikdo neví, jestli se vůbec kdy probudí. Lara se vrátí do Francie, kde nadále pracuje v interpolu

F – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho nestihne chytit a on padá. Smrt prochází kolem něj a odchází z areálu nemocnice. Max zemře. Lara se vrátí do Francie, kde nadále pracuje v interpolu.

G – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho zavčasu zachytí. Smrt prochází dole u budovy a odchází z areálu nemocnice. Max se s Larou vrátí do Francie, kde se časem zotaví. Začne malovat a prodávat své obrazy a požádá Laru o ruku. Lara je kvůli neplnění svých povinností vyhozena z interpolu.

H – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho nestihne chytit a on padá. Smrt prochází kolem něj a odchází z areálu nemocnice. Max přežije ale zůstane v kómatu a nikdo neví, jestli se vůbec kdy probudí. Lara se vrátí do Francie, kde je kvůli neplnění svých povinností vyhozena z interpolu.

I – Max sedí na parapetu okna a chystá se skočit dolů. Lara ho nestihne chytit a on padá. Smrt prochází kolem něj a odchází z areálu nemocnice. Max zemře. Lara se vrátí do Francie, kde je kvůli neplnění svých povinností vyhozena z interpolu.


 

Prolog

17:00 Středa
Lyon, Francie, před měsícem – prolog

Smrt (André) a Smrt (Florian) promýšlejí v parku u muzea plán. Zatímco Florian se má postarat o Laru a pohlídat jí, André bude mít na starosti Maxe…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.