Secret Files 1 – Tunguska

Tunguska je první z prozatím třídílné série Německých dobrodružných adventur jež se točí okolo největších záhad světa. Příběh Niny Kalenkové a Maxe Grubera pomalu odhaluje tajemství Tunguské katastrofy z počátku dvacátého století. Přestože se děj odehrává v naší současnosti, příběh, který se bude odkrývat započal před mnoha desítkami let.

Tunguzka je typická point and click adventura založená na sbírání a kombinaci mnoha předmětů. Právě kombinace předmětů jsou v některých případech nejen zcela nelogické ale i absurdní, což je první věc, která hru kazí. Dalším nezdarem je katastrofální dabing (anglická verze). Poslouchat kňourání a přehrávání Niny je snad za trest a opravdu mě mrzelo, že hlasitost řeči ovlivňuje i nastavení zvuků, které jsou naopak skvělé, stejně jako hudba. Ke grafice také není výhrad, neboť je příjemná a bez výrazných nedostatků.

Oproti většině podobných adventur se Tunguska hraje za dvě postavy, přičemž někdy je možné mezi nimi přímo přepínat (obdobně jako např u Posla smrti III). Postavy samotné jsou však ty nejnesympatičtější ze všech postav z adventur jaké jsem kdy hrál. Nejen, že Nina i Max mají až podezřele stejný pohled na svět a takřka totožný charakter, což dokazuje, že scenárista je břídil, ale i chování postav, jejich jednání s okolím a neustálé rádobyvtipné sarkastické připomínky jsou vyloženě odporné. Je až s podivem jak arogantní, namyšlené, zlé a nesympatické postavy dokázali tvůrci zplodit a ještě si myslet, že bude zábavné za ně hrát. Je však třeba dodat, že Německé adventury odpornými hrdiny trpí často. Ani ostatní postavy nejsou nikterak sympatické, neboť v drtivé většině případů jde o neskutečně naivní pitomce, kteří jakoby vypadly z nějaké staré grotesky.

Příběh Tunguzky není nic extra a to i přesto, že jako námět to vůbec není zlé, ovšem když je příběh výrazně upozaděn a prim hrají především kombinování předmětů a „vtipnost“ pak je jakékoli napětí to tam. Celá hra působí spíše jako šaškárna a parodie, nikoli tajemně a napínavě. Je to asi jako když spojíte našeho Poldu a Nibiru.

Přestože je Německo adventurní velmocí, jejich hry za moc nestojí. Sice se najde řada lidí, kteří si Německých adventur cení, ovšem až na světlé výjimky jde o hry podprůměrné a nestojící za přílišnou pozornost. Němci v dobrodružných adventurách zpravidla nezvládají atmosféru, charaktery hrdinů, často ani realistickou grafiku a jejich snaha vecpat všude trapné vtípky je též zhoubná. Pro casual adventuristy je pravděpodobně nejznámějším Německým adventurním počinem Posel smrti II a III. Nicméně kvalita obou her stojí především na českém Poslu smrti I. První třetina Posla smrti II pak naprosto jasně dokazuje, jak bídně by si hra vedla nemít základy z prvního dílu.

Tunguska se směle může řadit mezi nejhorší dobrodružné adventury jaké existují ale přesto je zde na webu. Důvod je ten, že mezi adventuristy nejde o hru zase tak špatnou, dokonce bývá některými hráči hodnocena velice kladně. Proto myslím, že by tu měla být. Nakonec každý si může udělat vlastní názor.

Hodnocení – 30%
Délka – cca 10h


 

Návod

Kapitola 1 – Německo

– Nina Kalenková –

 

Muzeum

Profesor Kalenkov je v muzeu ve své pracovně. Někdo otevře dveře a Kalenkov vyjde ven aby zjistil o koho jde. Dojde k oknu a jakmile se obrátí zahlédne jakousi osobu a zkolabuje.
Já jsem Nina Kalenková a přijíždím na své motorce k muzeu, kde pracuje můj otec. Chci ho jen navštívit, ale jeho pracovna vypadá jako po výbuchu. Není pochyb o tom, že se tu stalo něco vážného. U sebe mám jen klíče od tátova domu a motorky. Než odejdu z pracovny bude nejlepší informovat policii. Zavolám jim telefonem, jenže odmítají cokoli udělat. Panejo, Berlínská policie je opravdi akční a opravdu plná elánu pomáhat lidem 🙂
Prohlédnu pracovnu. Ze stolu seberu porcelánovou misku a kus kamene co leží na hadříku. Do misky natočím vodu z kohoutku radiátoru (vodu můžu do misky natočit i později) Na zemi před topením je roztrhaná fotka. Je na ni můj otec na výpravě, jenže vedle něj by měl stát ještě jeho kolega, který je však utržený. Na stroji jež slouží k analýze vzorků hornin je zkumavka, kterou si vezmu.
Odejdu na chodbu. Z vedlejší pracovny vychází hlasitá hudba. Zaťukám na dveře ale nikdo mě neslyší (mohu zkusit odemknout svými klíčemi ale nemám ten správný klíč). Na jmenovce stojí Max Gruber. Z květiny (aloe) utrhnu list. Všimnu si skříně s pojistkami v rohu (mohu ji zkusit odemknout svými klíčemi ale nemám ten správný klíč). Sejdu do hlavní haly, kde se podívám na podstavec Tyrannosoura. Všimnu si, že tu jsou tajné dveře, které otevřu. Je tu údržbář Eddie, který je vyděšený kvůli osobám v dlouhých černých pláštích. Zvláštní… o koho může jít? Eddie odběhne a nechá tu klíč, který vezmu. Prohlédnu si lístek vlevo na stěně (vedle stojanu s knihami), kde se píše, že Max Gruber sídli v kanceláři č. 4. Vyjdu nahoru na chodbu (Eddieho klíčem mohu zkusit odemknout kancelář Maxe ale klíč tam nepasuje). Eddieho klíčkem odemknu skříňku s pojistkami. Teď Maxovi vyhodím pojistky a promluvím s ním. Max toho o zmizení otce moc neví ale je ochotný mi pomoct. Vrátím se do pracovny otce, kde narazím na detektiva Kanskiho. Pošle mě pryč abych se mu nepletla do vyšetřování. Venku před muzeem promluvím s Maxem, který mi doporučí abych zajela domů (k otci) a odpočinula si. Zítra večer bude muzeum opět otevřené a v tu dobu mám Maxe navštívit. Seberu oranžový střep z rozbitého světla na zemi. Klíčemi odemknu přihrádku pod sedadlem motorky a vezmu odtamtud mobil a sluneční brýle (mohu zkusit mobilem zavolat ale nemám komu; mohu si zkusit nasadit brýle ale naznám, že je to zbytečné). Nasednu na motorku a konečně odjedu domů.

 

Vladimirův dům

Přijedu domů jenže jakmile vejdu do bytu někdo mě omráčí. Probudím se až ráno a pokoj je zpřeházený podobně jako tátova pracovna. Prohlédnu akvárko a všimnu si klíčku na dně. Vezmu z šuplíku na posteli knihu a prohlédnu si ji. Je v ní skříňka na zámek. Z otcova stolu vezmu pizzu, slánku a tužku. Povšimnu si PC jež je však uzamčené na heslo respektive na čtyřčíselný kód. Na podlaze u skříně je walkman, který si vezmu a vyndám z něj baterky. Odsunu jeden z rohů koberce a odhalím škvíru. Bohužel je moc úzká a nestrčím tam prsty. Vyjdu před dům. Z popelnice vezmu žlutou gumovou rukavici a špici od kola (špicí mohu zkusit vylovit z akvárka klíček ale nepodaří se to). Prohlédnu kolo vzadu u domu a vezmu z něj pumpičku. Seberu rukojeť od kbelíku s vodou. Pokud jsem ještě nenatočila vodu do misky mohu ji nabrat z kýble. V garáží je vedle auta krabice odkud vezmu lepidlo a oboustrannou lepící pásku. Zpět v pokoji špicí prozkoumám díru v podlaze a najdu kazetu. Tu vložím do přehrávače na otcově stole. Kazetu přehraji a zjistím, že na ni je otcova nápověda k heslu od PC – „První a poslední z auta, čtvrtá z děr od vstupu do podsvětí a počet strážců mé práce.“ Venku si prohlédnu SPZ auta a zapamatuji si první a poslední číslo – 2 a 3. Na kanále je šestnáct děr. Po vydělení čtyřmi mám číslo 4. Zbývají strážci pracovny a to jsou dvě sochy ještěrů stojící před vchodem do muzea. Znám tedy kód k počítači. Sednu k němu a vyťukám: 2342. Na PC projdu tátovy odeslané maily a je tu i jeden pro jeho přítele Olega. Je v něm zmíněna jakási spolupráce, kterou otec zamítl. Je jisté, že s Olegem se musím setkat osobně. Vyjdu ven, nesednu na motorku a vydám se k muzeu.

 

Muzeum – 2. část

Muzeum je zavřené, jak mi ostatně včera večer Max řekl. Nicméně všimnu si na lavičce ležící dívky. Probudím ji a promluvíme si. Jmenuje se Lisa. Rozbil se jí fotoaparát a také kolo, takže se bojí jít domů kvůli rodičům. Včera večer prý zahlédla zvláštní postavy v černých pláštích (podobně mluvil i Eddy) a dokonce je vyfotila. Nebylo by tedy od věci se k fotkám dostat. Navrhnu ji, že obě rozbité věci opravím. Nejprve je na řadě kolo. Seberu z něj prasklou pneumatiku, kterou nafouknu pumpičkou. Lepidlem natřu rukavici, která poslouží jako záplata (mohu zkusit díru zalepit rukavící ale zatím nevím, odkud vzduch uniká). Zajedu zpátky domů.

 

Vladimirův dům – 2. část

Do kýble s vodou položím nafouknutou pneumatiku a zjistím odkud uniká vzduch (mohu zkusit vložit pneumatiku do vody dříve než ji nafouknu ale to k ničemu nebude). Rukavicí díru zalepím a vrátím se k muzeu.

 

Muzeum – 3. část

Pneumatiku nasadím na Lisino kolo (mohu ji zkusit dám přímo Lise ale dojde mi, že ona ji zřejmě nedokáže nasadit). Oznámím Lise opravení kola a dostanu od ní fotoaparát. Stačí mu pouze vyměnit baterky a ty už mám u sebe. Projdu si fotky a naleznu dvě, které se týkají cizinců – osoba v plášti a amulet. Vrátím Lise fotoaparát a z vděku obdržím magnet. Vrátím se domů.

 

Vladimirův dům – 3. část

zajdu do pokoje a magnetem vytáhnu klíček z akvárka. Klíčkem odemknu skříňku v knize a najdu otcův zápisník a lístek s popisem jednoho z exponátů v muzeu – zlatá čelenka, ve které má být smaragd, rubín a ametyst. Prohlédnu tátův zápisník a najdu adresu Olega. Nasednu na motorku a vydám se tam.

 

Olegův dům

Vedle telefoní budky seberu plastikový pytel. Zajdu ke dveřím a zazvoním na Olega. Ten otevře ale nechce se se mnou bavit. Obejdu dům a u stěny seberu násadu. Pokud ještě stále nemám vodu v misce, mohu ji natočit z hadice. Podívám oknem (škvírou pod žaluzií) a zjistím, že Oleg s někým telefonuje. Povšimnu si rovněž misky na vodu pro domácí mazlíčky. Vrátím se před dům a zahlédnu Olegovu kočku, jak vylezla z domu a postavila se k misce na žrádlo (mohu zkusit na kočku připevnit mobil ale nemám jak). Připevním oboustrannou lepící pásku k mobilu (mohu zkusit mobil přilepit na kočku ale je mi jasné, že ji musím nějak zaměstnat). Vložím do misky na žrádlo pizzu (mohu zkusit pizzu osolit ale tím bych kočku jen poslala pryč). Přilepím ke kočce mobil a teprve poté pizzu přesolím, čímž zajistím, že kočka bude mít žízeň. Zaběhne do domu a já ji sleduji oknem. Kočka skutečně pije a mobil nahrává Olegův telefonát. Opravdu originální způsob, jak odposlouchávat cizí hovory ale co by asi Oleg udělal, kdyby zahlédl svoji kočku s mobilem na zádech 🙂
Nyní je třeba kočku dostat zase ven. Zavolám si proto z budky před domem, kočka se vyleká a uteče ven, kde vyšplhá na strom. Jaká je asi šance, že kočka vyrušená vibracemi mobilu uteče zrovna ven a zrovna vyleze na strom? Mimo to Nina patrně nosí mobil u sebe 24 hodin v kuse, když nemá vyzvánění ale jen vibrace. Nebo že by vyzvánění bylo a Oleg neslyšel zvonit mobil, který je sotva metr od něj. Asi bude chudák nahluchlý 🙂
Mobil zůstane na větvi (mohu ho zkusit sundat násadou ale dojde mi, že tím ho rozbiju). Do plastikového pytle vložím ucho od kbelíku, čímž ho zpevním. Nyní k pytli připevním násadu a mám provizorní česáček, kterým mobil dostanu dolů. Zvláštní, čím se Nině podařilo mobil shodit, protože sám jí do to česáčku asi nespadl. Možná se holt baví tím, že mobily ukládá na větve, takže v tom česání už má ten správný grif 🙂
Poslechnu si nahrávku, kde se mluví o jisté záležitosti, která souvisí s Tunguskou. Klika, že nahraná část hovoru je zrovna ta důležitá 🙂
Jelikož o Tungusce byla zmínka i v otcově mailu, je mi jasné, že to může být důležité. Rozhodnu se proto navštívit Maxe v muzeu ale ještě předtím si odpočinu. Mezitím vjakémsi mrakodrapu jistý muž hovoří o Kalenkovi a o plánech které s ním mají. Moc konkrétní ovšem není.

 

Muzeum – 4. část

K večeru přijedu do muzea. Mám docela obavy z Kanskiho, jelikož jsem měla pocit, jakoby mě sledoval. Vstoupím do muzea a navštívím Maxe v jeho pracovně. Promluvíme si o Tungusce a on mi sdělí, že šlo o doposavad nevysvětlenou událost v Rusku, jež se stala roku 1908. Stále se debatuje o tom, co vyvolalo tlakovou vlnu jež smetla vše v okruhu několika kilometrů. Uvažuje se o neznámé energii, výbuchu mimozemské lodi i nárazu meteoritu. Max slíbí, že se podívá do archivu a zkusí zjistit víc. Také se ho přeptám na lísteček týkající se čelenky. Skutečně je to popisek jednoho z exponátů, který mi Max půjčí. Po rozhovoru Max odejde a já se zatím porozhlédnu. Prozkoumám totem a vydloubnu pomocí špice červený kámen (mohu kámen zkusit vložit do čelenky ale nebude tam držet). Ničení exponátů muzea má Nina patrně v oblibě a to kuličku vydloubla na základě toho, že se jí nelíbila! 🙂
Z mrazáku u dveří vezmu lahvičku s kyselinou a pytlík sádry. Nyní už je načase naplnit misku vodou (pomocí radiátoru). Do misky vložím sádru a dále je zapotřebí rostlinný tuk, který mi zajistí list aloe. Tak získám tmel. Do zkumavky vložím kámen a přidám kyselinu (mohu udělat i opačný postup – nejprve kyselinu a poté kámen; také mohu zkusit kyselinou kámen jen tak polít ale dojde mi, že je to nebezpečné). Každopádně získám odrůdu křemene – ametyst. Spojím své sluneční brýle s oranžovým střepem, čímž začne skrz skla protékat nazelenalé světlo. Sejdu do haly a povšimnu si světla vedle Triceratopse (mohu sem zkusit umístít čelenku ale nic se nestane). Tmel umístím na čelenku, a do otvorů na ni vložím červenou kuličku, ametyst a sklíčko. Nyní takto zhotovenou čelenku vložím ke světlu. Vzniklý paprsek světla osvítí plánek muzea, konkrétněji místnost č. 8, která je v rekonstrukci. Vladimir asi nemá po nocích co dělat a vymýšlí takto „úchvatné“ plány a vodítka. Smůla je, že kdyby někdo přesunul plánek muzea, je všechno v háji 🙂
Max se vrátí a já se ho na exponáty z oné místnosti zeptám. Prý je má všechny ve své pracovně. také mi předá dva články o Tunguské katastrofě. Píše se zde o expedicích a nálezu neznámých hornin. Zajdeme do Maxovy pracovny a on mi dovolí si prohlédnout exponáty. Prozkoumám především kamenný disk s kalendářem. V jeho dolní části je otvor s mincí. Vezmu ji a zajdu do Vladimirovy pracovny. U okna je stolek s mnoha mincemi. Jedna mince chybí a to je právě ta, kterou mám u sebe. Vložím ji tam a přečtu si lísteček vlevo. Je tu nápověda – každá mince musí být v řádku, sloupci a diagonále jen jednou.
Nyní tedy začnu mince přesouvat. Mohu to dělat jak se mi zachce a cílem je mít mince seřazené tak, jak napovídá lísteček. Nejlepší je začít od jedné strany a postupně mince umísťovat a zároveň sledovat, jestli se neopakují. Není to nikterak těžké jen je třeba myslet dopředu.
Jakmile je hotovo, odkryje se tajná schránka o Vladimirových projektech v rusku. Podle všeho se účastnil expedice do Tungusky s Manuelem Perezem, který však za záhadných okolností zmizel. Půjdu to sdělit Maxovi do jeho kanceláře. Poté co z kanceláře odejdeme překvapí nás Kanski s pistolí v ruce. Naštěstí nám pomůže Oleg, který Kanskiho omráčí. S Olegem si poté promluvíme ve Vladimirově domě. Otec byl patrně unesen a míří vlakem do Tunguszké oblasti aby nadále prováděl výzkumy v tamní laboratoři. Oleg má v Moskvě kontat – jistého Sergeje se kterým se mám sejít. Díky Olegovu soukromém letadlu již brzy mířím do Ruska.


 

Kapitola 2 – Rusko

 – Nina Kalenková –

 

Armádní vlakové nádraží

Do Ruska přiletím během pár hodin a nasednu do limuzíny se Sergejem. Jeho chování je sice nevybíravé ale vysvětlí mi plán – do vlaku ve kterém má být můj otec se musím dostat a to za pomoci Sergejova kontaktu – hlídače, který mi má poskytnout vše potřebné. Vystupovat mám pod jménem Nina Perková. Až dorazíme na nádraží všimnu si, že hlídač je odveden dvěma muži v černém (patrně jsou z FBS – tajné služby). Sergejův plán tedy nevyšel. Prohledám hromadu šrotu vedle auta a naleznu matku a kus kovy ve tvaru Y. Z tašky dělníka vezmu krabici se svačinou, kterou následně prohlédnu a najdu chleba s máslem a gumu. Gumu spojím s kusem kovu a získám prak. Prak nabiju matkou. Seberu dvě cihly co se válí u rohu budovy. Povšimnu si heveru pod autem. Je zarezlý a nejde vytáhnout – promažu ho máslem z chleba. Teď je ještě zapotřebí auto podložit, aby nespadlo a to udělám cihlami. Nyní mohu hever vytáhnout. Promluvím s dělníkem, který mi sdělí, že je nucen čistit kanály po vojácích. Není z toho vůbec nadšený ale to není divu. Také se zmíní, že dnes věří ve výhru v loterii a rovnou mi poví i čísla, která volil. Zajdu za roh k bráně. U zdi vezmu kamínek. Promluvím s vojákem Yushinem. Zjistím, že je silný kuřák a dostanu od něj jednu cigaretu. Také z něj pokusím vymámit noviny, ovšem bez úspěchu. Prakem rozbiju žárovku nad vojákema on noviny zahodí, jelikož na ně potmě nevidí. Vezmu si je a prohlédnu. Jsou tu čísla do loterie, avšak dělník neuhádl ani jedno. Tužkou je trochu poupravím a noviny předám dělníkovi, který celý rozradostnělý že vyhrál, odejde. Jak se Nině podařilo vymazat z novin čísla a přepsat je jinými? 🙂
Vezmu si hadici a také zábrany – dvě železné tyčky a páska.  Sešplhám do kanálu. Na zemi leží krabička sirek, kterou vezmu. Dveře dál jsou zaklíněné (mohu je zkusit vypáčit železnými tyčkami ale na to stačit nebudou). Využiji hever, kterým dveře poodsunu a projdu. Vpravo je na trubkách ventil na ovládání vody ale zatím nevím k čemu by mi byl. Cesta nahoru je nepřístupná, neboť zde chybí dvě příčky od žebříku (mohu je zkusit nahradit železnými tyčemi ale nevejdou se tam). Vylezu z kanálu a navštívím Yushina. Předám mu železné tyče a požádám ho, aby je ohnul. To se mu podaří a já se mohu vrátit do kanalizace a ohnuté tyče využít jako příčky žebříku. Vylezu nahoru a ocitnu se na toaletách. Podívám se do škvíry v levé kabince. Je tu nějaký člověk. Promluvím s ním a ukáže se, že je to strojvedoucí a že mu do toalety spadly klíče od vlaku. Ohledně cíle cesty a okolnostech jízdy však nechce hovořit, takže se opět nic důležitého nedozvím. Vyjdu z toalet a povšimnu si jak se v šatnách baví dva lidí. Jistá Romanová svého nadřízeného žádá aby jí poskytnul pár minut na cigaretu. Přímo do šaten napochodovat nemůžu, když tam žena zůstala, takže musím vymyslet jak ji odlákat. Na lavičce je miska s penězi (mohu tam zkusit vložit cigaretu ale dojde mi, že je to zbytečné). Sirkami zapálím cigaretu a poté ji vložím do misky. Vypadá to, že se Romanová neudržela a zapálila si přímo v budově, což se pochopitelně nesmí. Její nadřízený se vrátí a všimne si cigarety načež Romanovou odvede pryč. Romanová asi moc rozumu nepobrala, když ji zapálená cigareta v místnosti, kde je celou dobu sama nepřijde podezřelá 🙂
Mám tak volný přístup do šaten ale dál zatím nemohu kvůli vojákům. Otevřu skříňku vpravo a prohlédnu ji. Vezmu punčochu, vysílačku (s označením 15) a obálku. Obálku si prohlédnu a z textu zjistím, že byly přijaty zvláštní bezpečnostní opatření a že hrozí útok někoho dalšího. Také se zdá, že by otec mohl být již ve vlaku. Ozve se hlášení, že vlak za pět minut vyjíždí. Ze skříňky vezmu také důstojnickou uniformu, do které se hned obleču. Nyní mohu opustit šatny. Ocitnu se ve skladu a dveře naproti mě hlídají dva muži z tajné služby. Promluvím s nimi ale odmítnou se se mnou bavit. Zajdu k nástupišti, kde hlídá voják. Promluvím s ním a zjistím, že potřebuji povolení k nástupu do vlaku. Požádám vojáka, aby zavolal strojvedoucího a všimnu si jeho identifikačního čísla – 48. Strojvedoucí nedorazí ale to mi vůbec nevadí. Skrze kanalizaci (kde nechá svoji uniformu) se vrátím před nádraží. Promluvím s Yushinem o lidech z FBS (tajné služby). Dozvím se tak jejich jména – Fetisov a Radenkov. Nastal čas na malou lest, jak oba muže odlákat. Nejprve musím vyhledat klidné místo, kde mě nikdo neuslyší tedy například ulička u kanálu. Nyní zavolám vysílačkou. Jako své číslo zvolím 15 (dle čísla vysílačky) a jako příjemce číslo 48 (centrála). Nakážu aby byli oba muži posláni jinam. Skrze kanály (kde si opět navleču uniformu) se přesunu do skladu. Lidé z FBS tu již nejsou a tam mohu vstoupit do dveří, jež předtím střežili. Na zemi tu s mnoha poraněními leží Solotov – voják, který mi měl pomoci dostat se do vlaku. Má u sebe psí známky, které si vezmu. Je na nich číslo – 31545. Toto číslo vložím do kódového zámku v šatnách. V Solotovově skříňce najdu své povolení se jménem Nina Perková. Zajdu povolení ukázat vojákovi u vlaku. Vše je v pořádku ale stále chybí strojvedoucí. Mám se po něm podívat. Nyní je tedy načase získat klíček od vlaku, aby mohl strojvedoucí vyrazit. Sejdu do kanalizace a podívám se do rozvaděče vody. Zahlédnu klíček, který se zde zaklínil. Zpět na toaletách připevním hadici ke kohoutku u umyvadla. Hadici následně strčím do pisoáru a vodu pustím. Dole v kanalizaci si v rozvaděči mohu všimnout, že klíček už je ve vodě. Zatím ho ale nemohu pustit (otočením ventilu) dál, neboť by skončil v odtoku a už bych se k němu nedostala. Vyjdu ze dveří a prohlédnu si odtokovou trubku. Připevním k ní punčochu ale ta je příliš slabá, aby nápor vody udržela, takže ji ještě upevním páskou. Nyní otočím ventilem u rozvaděče vody a klíček, který zůstal trčet v punčoše si vyzvednu. Nahoře v toaletách předám punčochu s klíčem strojvedoucímu. Zajdu ke strážnému u vlaku a oznámím mu, že strojvedoucí je za chvilku zde. Pustí mě do vlaku, který se během chvilky rozjede a míří na Sibiř. A nikdo nemá pocit, že o Nině Perkové v životě neslyšel. Asi je posádka stanice větší než se zdá. 🙂
Mezitím kdesi v mrakodrapu telefonuje záhadný muž se s vým člověkem, kterému nařizuje konečně záležitost vyřešit.

 

Vlak

Můj „kolega“ usnul a mám tak čas se porozhlédnout po vlaku. Ze stolku seberu sušené ovoce a pomerančový džus. Odmontuji ještě žárovku. Vstoupím do kuchyňky vlevo, kde seberu lahev medu. Vyjdu na chodbu a pokračuji dveřmi do další místnosti. Tou je provizorní vědecká laboratoř. Promluvím s doktorem, jež sedí u stolu ale má špatnou náladu a nechce se o ničem bavit. Poptám se jeho asistenta, který mi sdělí, že doktor Lesniak má rád chleba s marmeládou. Z misky na stole vezmu dva krajíce chleba. Vrátím se zpět do kuchyňky a do mísy na lince vložím , med, sušené ovoce a džus (zůstane mi prázdná lahev). Tak vytvořím marmeládu, kterou potřu krajíc chleba. Do prádné lahve od džusu natočím vodu z kohoutku u dřezu. Chleba s marmeládou předám Lesniakovi. Ten pookřeje a vysvětlí mi pár věcí. Nejdůležitější se zdá být zpráva o dokroru Sidorkinovi, který jako jediný má seznam všech vědců co tu jsou. Mohu tak zjistit zdali tu je můj otec. Popovídám si s Alexejem (Lesniakovým asistentem) a zjistím, že vlak má namířeno do tajné vědecké laboratoře. Zajdu do dveří na konci místnosti. Ocitnu se v chodbičce, kde jsou dvoje zamčené dveře. Jedny vedou do dalšího vagonu a druhé do pracovny dr. Sidorkina. Přes interkom s ním promluvím ale odmítne mi otevřít. Seberu žárovku co tu je. Jde o 100 watovou žárovku tedy podstatně silnější než ta druhá, kterou mám již u sebe. Zajdu ke spícímu vojákovi a připevním 100 wattovou žárovku ke stropu. Zapnu světlo a ukryju se do kuchyňky. Vojáka světlo probudí, rozčíli se ale hned zase usne. Důležité ovšem je, že svůj batoh položí vedle sebe a já k němu mám přístup. Vezmu z něj lahvičku ricinového oleje. V kuchyňce ricinový olej přidám do marmelády a výsledek namažu na chleba. Mám tak zaručené projímadlo. Chleba předám Lesniakovi, který po jeho požítí nazná, že je nejvyšší čas k přesunu na toaletu. Vodu z lahve vyliji do zásuvku vpravo u stěny čímž vyhodím pojistky. Alexej odejde se na to podívat a mě požádá abych to tu pohlídala. Vezmu nádobku se vzorky co leží na stole a vyndám z ní rostlinu. Vezmu další sklenici z nádobky na zemi a opětz z ní vyndám rostlinu. Obě rostliny dám k sobě a vložím do nádobky. Alexej se vrátí a provede experiment s mnou namíchanými rostlinami. Ani mu nepřijde divné, že rostlin je dvakrát tolik. 🙂
Kupodivu vše vyjde a Lesniak i Sidorkin se na to přijdou podívat. Mezitím vstoupím do Sidorkinovy pracovny a porozhlédnu se na jeho stole po seznamu pasažérů. Prozkoumám tedy všechny dokumenty na stole – knihu, spisy, lísteček,… Přijde sem člen FBS a chytí mě.
V Berlíně před muzeem si Max povšimne Kanskiho a poté ve své pracovně pročte mail od svého známého v Irsku, kterému poslal dopis z Vladimirovy tajné schránky. Dopis je poslán ze společnosti na výrobu rostlinných hnojiv, kterou vlastnil Ken Morangie. Dopis samotný je prý psán neviditelným inkoustem a je pro Vladimira. Zdá se, že Ken a Vladimir byli přátelé nebo alespoň spolupracovníci.
Jsem uvězněná v jednom z vagonů. Dveře odsud jsou pochopitelně zamčené. V kleci vedle je pes a má u sebe ohlodanou kost. Není šance ji sebrat aniž by mi pes neukousl ruku, takže musím vymyslet jak ho odlákat. Vezmu vodítko visící na kleci a maso z mrazáku (maso mohu vložit do klece a to buď do levé nebo do pravé části, jenže pes ho okamžitě sežere a mě to nepmůže – pouze budu muset vzít z mrazáku další kus masa). Maso vložím do sklenice na vzorky (mohu si vzít další maso) a sklenici vložím do pravé části klece (mohu ji zkusit dát i do části levé ale dojde mi, že kvůli psovi to je nebezpečné). Pes se začne zajímat o maso a já mohu sebrat kost. Vpravo v koutě je vysavač ze kterého vezmu trubku a hadici. Kostí otevřu dvířka na vysavači a seberu odtud pytlík na odpad. Pytlík prohledám a naleznu zvířecí chlupy a vlásenku (vlásenkou mohu zkusit otevřít oboje dveře co tu jsou ale neúspěšně). Trubku spojím s vodítkem a prorazím jí sklo na stropě (to mohu učinit i samotnou trubkou bez vodítka). Trubku s vodítkem nyní zaháknu za rozbité okno a vylezu nahoru. Na vlaku si vezmu trubku s vodítkem s sebou. Podívám se na trubky od ventilace a přejdu k nim. Trubku vpravo ucpu chlupy (mohu zkusit ucpat trubku vlevo ale to nic nepřinese; mohu zkusit ucpat trubky masem ale to je moc velké). Hadicí obě trubky spojím, načež začne v místnosti pode mnou značně zapáchat kvůli chlupům. Sidorkin, otevře okno aby vyvětral svoji pracovnu a odejde. Trubku s vodítkem zaháknu za ventilační trubky a sešplhám k oknu. Jen tak tak se stihnu dostat do Sidorkivovy pracovny, aniž by mě rozmázla zeď tunelu. Jsem tedy opět v Sidorkinově pracovně a musím konečně nalézt jeho seznam pasažérů. Z kostlivce vezmu lebku. Prohlédnu stůl a vlásenkou odemknu šuplík, odkud vezmu sošku. Na podstavci u dveří stojí váza, kterou si vezmu a místo ní tak umístím sošku. Nyní všechny sošky v místnosti (4) otočím tak, aby se dívali tím směrem, kterým kouká Lenin na obraze. To otevře tajnou místnost. Je zde mučící křeslo, na kterém leží kniha o pirátovi. Knihy s podobnou tematikou má Sidorkin v poličce ale jedna tam chybí. Do prázdného místa vložím právě tuto nalezenou knihu a v mučírně se odsune přihrádka. Sem vložím lebku a odsune se obraz.
Na obraze je mechanismus na principu tlačítek, které se rozsvěcejí. Je třeba všechny světla zhasnout ale každé tlačítko/světlo zhasne nebo rozsvítí sousední tlačítka. Jakmile se podaří všechna tlačítka zhasnout, trezor se otevře.
Najdu v něm mnoho dokumentů a také seznam pasažérů ale otec na něm není a není ani mezi personálem výzkumné stanice, kam míříme. Nicméně je zde zpráva o jeho nálezu mimozemské látky které se před lety zkoumala. Tato látka patrně dokáže ovlivňovat chování zvířat. Vlak náhle vykolejí vinou výbuchu na trati a jelikož celou událost sleduje postava v černém plášti, zdá se, že právě ona má v incidentu prsty.


 

Nemocnice

Max Gruber

Oleg mi zavolá do mé pracovny v muzeu a oznámí mi, že Nina byla vážně zraněna. Je nyní v nemocnici, kam se s Olegem vypravím. Zatímco on zůstane před vchodem, já mám Ninu nalézt. Z lavičky seberu igelitovou tašku a z keře natrhám trochu ovoce (tašku mohu zkusit dát Olegovi jako obvaz ale nevypadá to věrohodně). Všimnu si sanitky za bránou a čísla na ní. Promluvím přes interkom u brány a pokusím se přemuvit hlídače aby mě vpustil. Bohužel vadávání se za turistu obdivujícího architekturu budovy nemocnice nezabere. Ovoce napatlám na tašku, která tak na sobě má mnoho červených skvrn. Tašku dám Olegovi, aby si ji ovázal kolem ruky, kde mu chybí dva prsty a předstíral zranění. Mobilem zavolám záchranku a brzy z brány vyjede ambulance. Já proklouznu na pozemek. Dveře jsou zamčené a to jak ty hlavní, tak i boční. Vedle bočních dveří je kontejner v jehož rohu jsou chirurgické kleště. Povšimnu si na zemi u světla stínu, který vypadá jako klíč. Prohlédnu světlo a skutečně objevím na žárovce připevněný klíček. Je moc rozpálený, takže si pomůžu kleštěmi. Klíček odemknu boční dveře a vstoupím. Poslechnu si diktafon na lůžku vpravo. Je tu diagnóza pacienta, který trpí poruchami vědomí. Projdu záznamy v kartotéce. Nic Nině tu sice není ale naleznu zprávu Manuela Pereze, muže, který s Vladimirem byl na expedici. Zdá se, že trpí vážnými nemocemi a před pár dny byl převezen domů na Kubu. Z vršku skříně seberu ruční větráček a z polic vpravo lahev silného anestetika. Ve vedlejší místnosti je kromě nepořádku stůl, ze kterého vezmu skalpel a injekci. Na polici u dveří je lahvička čpavku a na pravém lůžku stetoskop. Zkusím jít dveřmi dál ale zaslechnu rozhovor. Stetospokem si poslechnu o co jde. Zdá se, že Nina je držena někde nahoře. Vstoupím do dveří a ocitnu se v hlavní hale. Všimnu si hlídače, jak sleduje v televizi fotbal. Vrátímn se ven před budovu, kde je na zdi připevněm satelit. Ten mohu ručně poškodit, což bude mít za následek to, že se ho pokusí strážný spravit. Dříve než se stihnu vrátit do haly se mu to podaří a opět se vrátí k televizi. Bude tedy nutné poškodit satelit více a to udělám buďto kleštěmi nebo skalpelem. Hlídač se pokusí satelit opravit (mohu na něj zkusit skalpelem zaútočit ale dojde mi, že to není dobrý nápad). Zajdu k bočnímu vchodu a stetoskopem si poslechnu rouru. Ta vede do cely, kde je držena Nina. Ta vašak momentálně spí. Do roury vměstnám trochu čpavku, který následně rosfoukám ventilátorem. Tak se čpavek dostane nahoru k Nině, která se probudí. Je tedy potřeba Ninu dostat ven.

 

Nina Kalenková

Nacházím se v cele ze které se musím nějak dostat. Bez pomoci Maxe to ovšem zřejmě nepůjde. Z matrace vezmu kus látky, kamínek jež vypadl z praskliny ve zdi a misku ležící u matrace. Látku roztrhám díky hrubému zdivu v prasklině a získám provázek.  Kamínek přivážu k provázku a spustím ho dolů do odtoku, na jehož druhém konci je Max. Nyní mohu s Maxem měnit některé menší předměty.

 

Max Gruber

Skrze trubku pošlu Nině skalpel (mohu zkusit poslat také injekční stříkačku a anestetikum ale přijde mi to zbytečné). Mohu Nině poslat i nůžky ale není to nutné.

 

Nina Kalenková

Vezmu skalpel a uříznu s ním nohu židle a kus matrace (získám molitan). Oba předměty pošlu Maxovi.

 

Max Gruber

Zajdu do hlavní haly a všimnu si pootevřených dveří vlevo. Za nimi je hlídač snažící se opravit satelit. Před dveřmi je klín, který bych teoreticky mohl sebrat a dveře zavřít ale ještě nejsem připravený strážného vyřadit. Do duté nohy od židle vložím injekční stříkačku a napustím jí anestetikem. Nyní mám účinnou foukačku. Vezmu klín a zavřu tak dveře. Strážný se začne dobývat ven ale marně. Teď nemůžu odejít z haly dokud se strážného nezbavím. Skrze okénko na dveřích prostřelím hrot injekční stříkačky a strážného uspím. Vpravo vedle televize je na misce sýrová polévka do které namočím molitan. Z nástěnky vezmu připínáček a namočím ho do anestetika. Vyjdu po schodech nahoru a tady narazím na dalšího hlídače. Sedí na židli a pozoruje okolí. Sejdu dolů a vyjdu až ven k potrubí. Pošlu Nině nohu od židle a molitan se sýrem.

 

Nina Kalenková

Nohu od židle spojím s miskou, čímž ji podepřu (mohu zkusit výsledek použít jako past do krysí díry ale dojde mi, že tomu něco chybí; mohu zkusit využít sýrový molitan k nalákání krysy s díry ale dojde mi, že nemám jak krysu chytit). Ovážu provázkem molitan a spojím ho s provizorní pastí (noha + miska). Vytvořím past na myši, kterou vložím k díře. Během chvilky získám myš a tu pošlu Maxovi.

 

Max Gruber

Zajdu do budovy a pokračuji až nahoru ke strážnému. Vypustím myš a on se jí bude snažit zabít. Dveře od Nininy cely jsou ale zamčené, takže musím získat klíče. Na hlídačovu židli položím připináček s anestetikem. Jakmile si hlídač sedne, uspí ho to a já ho mohu prohledat. Získám klíče od cel. Odemknu celu Niny a pustím ji ven.
Mezitím se v mrakodrapu domlouvá neznámý muž se svým podřízeným. Řeč je o Vladimirovi a jeho výzkumech. Muž však netuší, kde Vladimira hledat.
S Olegem se sejdeme na letišti nedaleko nemocnice. Nina se chce vypravit k místu, kde tábořil během expedice její otec. S Olegem jí to zamítneme ale jen do doby než armáda vyhlásí poplach. My zůstaneme v okolí letiště a Nina odjíždí pryč.

 

Tunguska

Vezmu rýč upevněný na džípu a džíp samotný prozkoumám. Vezmu lékárničku, kterou otevřu a naleznu pouze lahev vodky. Z podlahy seberu ještě pytlíček s kečupem. Rýče rozbiju bednu vedle stanu a seberu prkna. Dále ještě rýčem praštím do stromu vpravo a tak se z něj uvolní kůra, kterou seberu. Povšimnu si, že pod kůrou bylo mnoho pryskyřice. Vstoupím do stanu. Okamžitě mě osloví ležící starý evenk a žádá abych mu sehnala lék (mohu mu zkusit dát vodky ale to není to pravé). Z police vezmu vařečku, z ohniště kovovou mřížku, ze špalku hrneček, z regálu vpravo nůžky a provázek ze střapce visící nad mužem. V ohništi si všimnu roztrhaného pergamenu – receptu na lék. Vyjdu ven a vydám se doprava. Tady si všimnu síry unikající otvorem v zemi. Položím nad otvor mřížku. Dále seberu špičatý kámen, jež se tu povaluje a rýčem vyryju modrou květinku (hořec). Vrátím se zpět a zajdu k ohradě se sobem. Potřebuji vodu, jenže ta je pouze v sudu, nikoli v korytu a pokud vytáhnu ze sudu špunt voda vyteče na zem, což není žádoucí. Proto ke korytu položím kůru, kterou voda proteče přímo do koryta hned jakmile vytáhnu ze sudu špunt. Jakmile je koryto plné vody, sob se zajde napít (mohu mu zkusit nůžkami ustřihnout pár chlupů ale nůžky jsou moc tupé). Pomocí špičatého kamene nůžky naostřím a sobovi ustřihnu chlupy (mohu je zkusit spojit s vařečkou ale nebudou držet). Chlupy svážu provázkem a vásledek připevním k vařečce, čímž vyrobím štětec. Do hrnku naberu vodu a pryskyřici ze stromu (na pořadí nesejde). Hrnek zajdu položit na mřížku nad otvorem. Síra se postará o to, aby se pryskyřice rozpustila a promíchala se s vodou a tak vyrobím lepidlo. Hrnek s lepidlem si vezmu a namočím do něj štětec. Vejdu do stanu a spojím lepidlem kousky pergamenu v ohništi. Získám recept na lék – 5 kusů Zdroje života, 2 kusy Slzného kořene, 1 kus Noční krve a 3 kusy Kapky opojení. Bohužel receptu moc nerozumím. Ukážu recept evenkovi a on mi přede lahvičku. Do ohniště položím prkna a sirkami je zapálím. Na ohniště položím mřížku (mohu zkusit na mřížku položit lahvičku ale napřed musím získat všechny ingredience). Lahvičku dám k sošce vlevo (louskáček) a do sošky vložím hořec. Rozdrcením jeho cibulek získám přísadu Slzný kořen. Lahvičku si zase vezmu a přidám do ní kečup – přísada Noční krev. Do lahvičky přiliji trochu vodky – přísada Kapky opojení. Vyjdu ven a do lahvičku naberu vodu z koryta – přísada Zdroj života. Tím mám všechny ingredience, takže lahvičku položím na mřížku nad ohništěm. Po uvaření léku ho předám evenkovi. Ten se vyléčí a sděli mi, že zná mého otce a že nedaleko odsud nalezl neznámý úlomek kamene. Právě kvůli tomu postihla Pereze ona neznámá nemoc. Evenk mi sdělí kudy k místu, kde otec tábořil a já se tam vypravím.
Vstoupím do chaty, kde pobýval Vladimir. Vstoupím dovnitř a z rozbitých šuplíků seberu hadr. Kousek od vchodu je na zemi několik střepů – jeden vezmu. Prohlédnu krb a seberu alobal ležící v levé části (je špatně vidět). Na římse je kompas, který však zdá se nefunguje. Vyjdu před chatu a vydám se po pěšíně doleva. Z boudy seberu petrolejku (mohu ji zkusit dát do generátoru jakožto palivo ale nebude fungovat). Hadr namočím v petroleji lampičky. Na zásobníku na vodu leží hadice – vezmu ji. Pokračuji cestou do lesa. Dojdu k velikému vraku vozidla. Z ráfky na boku získám dvě matice. Hned vedle je palivová nádrž do které připojím hadici. Nyní přečerpám palivo do lahve s vodkou (přičemž vodku vypiju). Jakoby ji nešlo jednoduše vylít 🙂
Pokračuji cestou dál a dorazím k útesu odkud je skvělý výhled na tajnou laboratoř. Nic víc tu však není a proto se vrátím zpět. Do generátoru naliju benzín a zapnu ho. K cívce u generátoru přiložím matice, čímž je zmagnetizuji. Vejdu do chaty a prohlédnu si krb. Zapálím sirkami petrolejku abych vnitřek krbu dobře osvítila (pokud ještě nemám sebraný alobal, nyní tak bez problémů učiním, neboť je díky světlu dobře vidět). Hadrem nasáklým petrolejem otřu zadní stěnu krbu a naleznu čísla: 7,5; 3; 10,5; 6.
Je na čase si prohlédnout kompas. Nachází se zde čtyři knoflíky a kompas sám vypadá jako ciferník hodin. Na knoflíky je možné vkládat zmagnetizované matice a tlačítkem uprostřed mohu posunout ručku kompasu směrem určeným maticemi. Dle čísel, které jsou v krbu musím ručku kompasu správně nastavit.
1) 7,5 – Matice na jih a západ + stisknutí tlačítka
2) 3 – Matice na východ + stisknutí tlačítka
3) 10,5 – Matice na sever a západ + stisknutí tlačítka
4) 6 – Matice na jih + stisknutí tlačítka
Nad krbem se odsune přihrádka kde najdu cívku s filmem a dokumenty. Z nich je jasně patrné, že otec nalezl neznámý kus kovu, který zkoumal a zjistil, že nepochází ze Země ale je ručně opracovaný – čili známka mimozemského života. Další výzkumy však byly otci zakázány a byl vyhozen z akademie věd. Později se do Tunguzky vrátil společně s Perezem ve snaze najít další podobný kov, ovšem bez úspěchu a Perez za to zaplatil zdravím. Film vložím do projektoru ale nemám dost světla, jelikož je prasklá žárovka. Je tedy zapotřebu improvizovat – obalím alobalem střep a vložím ho do projektoru. Teď už jen siný paprsek světla. Vyjdu ven a hadrem, jež je stále nasáklý petrolejem otřu zašpiněné okno. Vrátím se do chaty a konečně si pustím film. Na něm je záznam z výzkumu Vladimira a Manuela Pereze. Perezovi se přihodí cosi hrozného a film skončí. V dálce zaslechnu výbuch a zajdu se podívat na laboratoř. Je v plamenech a stoupá z ní dým. Na útesy ke mě přijdou dvě osoby v černých pláštích. Jejich schopnosti mě znehybní ale dorazí sem vojáci a postavy utečou. Před vojáky uteču i já a naskočím do svého džípu. Pronásledují mě a nebýt Olega a Maxe, kteří mě vyzvednou svým letadlem skončila bych na dně propasti. V letadle domluvíme naše další kroky – zatímco já pojedu do léčebny na Kubě, abych nalezla Manuela Pereze, Max se vydá do Irska hledat Kena Morangia.


 

Kapitola 3 – Kuba

— Nina Kalenková —

Blázinec

Pozn.: Nyní je možné se přepínat mezi Ninou a Maxem a to i přesto, že každý je v jiné zemi.

Po příletu na Kubu vyhledáme s Olegem léčebnu, kde je umístěný Perez. Oleg odejde něco si zařídit a já musím najít Pereze. Promluvím s vrátným, který jak se zdá, nemá moc práce a tak se baví malováním obrazů. Vstoupím do budovy a promluvím s roztančenou ošetřovatelkou Sabrinou. Prozradí mi, že Perez tu sice je, ale nemůže mě za ním pustit. Vezmu noviny ze stojanu. Přejdu do vedlejší místnosti, kde jeden z pacientů staví domeček z karet. Promluvím s ním a on mě důrazně upozorní, abych si dala pozor a nezbořila mu domeček. Nemohu se tedy dostat ke kopírce jež je vzadu za ním. Ze stolku seberu brýle a vydám se ven. Promluvím s vrátným a požádám ho aby namaloval obrázek Sabriny. Bohužel však nemá černou barvu a taky se ošetřovatelka pohybuje moc rychle a on ji nedokáže zachytit. Budu muset tyto problémy vyřešit ale nejprve projdu bránou na dvůr. Promluvím s dělníkem co tu sedí na lavičce. Má pauzu a to až do doby, než začne z komína vycházet černý kouř. Dále mi prozradí, že má vcelku obavy z vedoucí Nicole Charlesroiové, ostatně jako všichni tady. Z hromady polen naskládaných u zdi si dvě vezmu. Zajdu otevřenými dveřmi do kuchyně. Ze svazku cibulí si jednu vezmu, dále seberu ze stolku vidličku, z poličky závaží a z regálů kleště na maso a naběračku. Do kamen vložím polena, dále noviny a nyní rozdělám oheň za pomoci brýlí. Z kamen vytáhnu pomocí kleští uhlíky. Zajdu za dělníkem ale ten mě upozorní, že kouř musí být zcela černý, jinak jeho pauza nekončí. Vrátnému dám uhlíky jako náhražku černé barvy. Teď ještě zbývá zpomalit ošetřovatelku. V místnosti s pacientem si povšimnu gramofonu. Vypnout ho nemohu, neboť by si toho hned někdo všiml ale můžu zpomalit otáčení desky pomocí závaží. Ošetřovatelka Sabrina se přizpůsobí pomalejšímu tempu a já s vrátným dojednám namalování obrazu. Po hodině je hotovo a já mám Sabrinin obrázek zabalený v plastovém sáčku. Obrázek ukážu Sabrině, která mi ho vrátí i se sáčkem ale předtím ho vybalí čili mám obrázek a sáček zvlášť. Sabrina chce abych její podobiznu namnožila ale ke kopírce se nedostanu kvůli domečku z karet. Zpátky v kuchyni přihodím do kamen plastový sáček, čímž se mi podaří vytvořit hustý černý kouř. Opět si kleštěmi vytáhnu z kamen uhlíky. Venku již pilně pracuje dělník a otřesy, které sbíječka způsobila zavinily pád domečku z karet. V místnosti, kde pacient byl je nyní prázdno, takže seberu z police plyšového medvídka a na kopírce namnožím portréty Sabriny. Kopie obrázku předám Sabrině a ta mě otevře cestu k celám. Mám prý dávat pozor na Ramona. Všechny cely jsou zamčené až na tu Perezovu, což je ta poslední vpravo. Perez v ní ale není. Prohledám postal a v matraci naleznu novinový článek o umístění Nicol do pozice vedoucí ústavu. Prohlédnu všechno v cele – kameru, krev, vylámané dlaždice, rýhy na stěně a pak se vydám k Sabrině. Promluvím s ní a zjistím, že ze zmizení Pereze je stejně překvapená jako já. Informuje Ramona, který začne dle svých slov měnit povlečení postelí v celách. Od Sabriny se rovněž dozvím o kamerovém systému, který zde je ale do řídící místnosti má přístup jen Ramon. Venku si promluvím s vrátným a poptám se ho na Pereze. O tom, že utekl neví.  Zajdu na dvůr a zahlédnu Ramona, jak vynáší špinavé prádlo do kontejneru. Propíchnu vidličkou obraz Sabriny a připíchnu ho na zárubeň u vrat. Ramon vyjde ven, hodí prádlo do kontejneru a vrátí se ale dveře se zaseknou o obraz a nedovřou se. A Ramonovi vůbec nepřijde divné, že na dveřích najednou visí obrázek 🙂
Mohu jimi projít až do řídící místnosti, odkud se sledují kamery. Prohlédnu si obraz piráta na stěně. Je na něm několik zvířat – člověk, kočka, papoušek a pavouk. Každý má jiný počet nohou – 1, 4, 2 a 8. Zkusím otevřít trezor a jako kombinaci využiji právě nohy zvířat. Zvolím tedy 1, 4, 2, 8. Trezor se otevře a já získám kazetu s Perezem. Kazetu vložím do videa a shlédnu jak Pereze osvobodil právě Ramon. Ramon mě tu nalezne a já mám co vysvětlovat. Podaří se mi ho přesvědčit, že potřebuji pomoc od Pereze. On mi sdělí, že se tu prováděly pokusy na pacientech a že se rozhodl Perezovi pomoci a tak ho prozatím ukryl v jeskyni na pobřeží. Vydám se tam a tady konečně naleznu Pereze. Promluvím s ním ale nevydá ze sebe ani jediné slovo. Vrátím se zpátky ke klinice a vezmu si zpět Sabrinin portrét připevněný na dveřích. Zajdu na pláž k jeskyni. Portrét a uhlíky dám Perezovi a on mi nakreslí podivný symbol. Vyfotím ho a pošlu Maxovi do mobilu.


 

Kapitola 4 – Irsko

– Max Gruber –

Hospoda

Stojím před Irskou hospodou a hustě prší. Seberu ceduli a vlajku visící na hospodě. Vejdu dovnitř, kde je vcelku pusto. Promluvím s hostinským a dozvím se pár věcí o místních štamgastech, kterými jsou obvykle řidiči náklaďáků. Muž, který zde již je se jmenuje Klaus ale momentálně je úplně mimo. Hostinský tvrdí, že dobré jídlo, přesněji ryba, by ho mohlo probrat. Také se dozvím, že Ken Morangie bydlí na ostrůvku poblíž. Zkusím s Klausem promluvit, ovšem bez úspěchu. Vezmu alespoň hrnek na jeho stole (mohu ho zkusit nechat usušit v krbu ale to mi přijde zbytečné) Vydám se ven a sejdu po schodech k moři. Tady sedí rybář, kterému zkusím vzít jednu rybu z košíku. Věnuje mi ji vcelku bez řečí. Ještě seberu kámen ležící u cesty. Promluvím s rybářem, který mi dovolí vzít si loď ovšem za lahev whisky. Do hrnečku naberu vodu z moře a v moři namočím vlajku. Zajdu nahoru do hospody, kde navrhnu hostinskému aby rybu upekl. Odmítne to. Rybu položím na ceduli (mohu ji zkusit naservírovat Klausovi ale syrová ryba není to pravé). Rybu na ceduli položím do krbu, kde ji tak opeču. Mokrou vlajkou ji vytáhnu a předám Klausovi. Ten se sice probere ale chce po mě ještě citron. Zeptám se na citron hostinského ale žádný nemá. Hrnek s vodou položím ke krbu, kde se díky žáru voda vypaří a zůstane jen sůl. Sůl si vezmu a hrnek také. Venku zakryju vlajkou dopravní značku, jež omezuje maximální povolenou rychlost. Ohrožovat lidské životy Maxovi zjevně nedělá problém 🙂
Vrátím se do hospody a náklaďák, který právě projíždí málem nevytočí zatáčku a vybourá se. Venku po něj zůstane krabice odkud vezmu citon (citron mohu zkusit dát Klausovi ale není rozkrojený). To je náhodička! Projede náklaďák, jede někdo nový a neznalý zdejších cest, málem se vybourá, při vybírání zatáčky mu vypadne bedna a světe div se – jsou v ní citrony 🙂
Zajdu k moři a hrnek znovu naplním vodou. Předám citron hostinskému, který ho zajde rozříznout a dát Klausovi. Mezitím nasypu hostinskému do hrnku sůl. Vrátí se, napije a odejde. Vezmu nerušeně klíč visící na trámu. S klíčem odemknu dveře do sklepa jež jsou u pobřeží. Uvnitř vezmu pochodeň a lahev whisky z police, kterou předám rybáři. Půjčí mi loďku, takže rovnou nasednu a přepluju na Morangiův ostrov.

 

Hrad

Na nádvoří hradu zjistím, že Ken je uvězněný ve studni. Bude nutné ho zachránit a to patrně skrze tajné dveře, jež do studny vedou. Ale Ken netuší, kde by mohly být. Vezmu meč zapíchnutý v kameni a dřevěnou okenici z okna vlevo. Projdu průchodem vedle okna a ocitnu se v chodbě. Vezmu drát připevněný na svícnu. Vydám se doprava do mučírny. Zde seberu ze zdi řetěz a ze stolku kleště. Vrátím se na chodbu a dveřmi vstoupím do ložnice. Je tu socha ale zatím nevím, co s ní. Z nočního stolku vezmu zlatou minci. Odhrnu závěs a najdu tajný průchod, jež však končí mříží. To jsou věci a Ken tvrdil, že o žádné tajné chodbě nic neví. Asi ho v životě nenapadlo podívat se co má za závěsem v ložnici. 🙂
Zajdu na nádvoří a vydám se dveřmi dál. Prohlédnu si obraz Williama Morangieho – podobá se soše v ložnici, avšak té chybí meč a štít. Vyjdu po schodech a v patře seberu ze stolku petrolejku a hroty kopí z přihrádky vlevo. Prohlédnu knihy a najdu zmínku o Williamovi – prý straší po hradě, neboť nebyl po smrti spálen na hranici, jak by bylo zvyklostí. Vyjdu ven a projdu průchodem vpravo. Je tu hrobka, kterou však neotevřu. O hořící pochodeň zapálím tu svojí. Do žlábku rakve naliju petrolej a poté ho pochodní zapálím. Na okraji víka se uvolní štěrbina. V mučírně zapálím pochodní ohniště (mohu do něj zkusit hodit minci, ale tím by jen roztekla). Minci vložžím do kleští a nechám ji v ohni trochu roztavit. Rozžhavenou minci propíchnu bodcem v železné panně a tak vytvořím prsten, který následně vhodím do hrnku s vodou, abych ho zchladil. V ložnici umístím na sochu meč. Ozve se zvuk vycházející z tajné chodby. Právě se otevřela jedna mříž ale v cestě stojí další. K soše přiložím okenici jakožto štít a opět se v chodbě otevře mříž. Nyní cestu blokuje propast. Soše dám ještě prsten a padací most propast v chodbě přehradí. Na zdi nad propastí je výklenek odkud seberu klíč. Cesta dál je stále blokovaná a to další, již třetí, mříží. Vyjdu ven na nádvoří a loďkou se vrátím na pobřeží.

 

Hospoda – 2.část

Ve sklepě je prkno, které pomáhá držet sudy, aby nespadly. Pomocí kleští vytáhnu z pekna hřebíky a vezmu si ho. Do svěráku umístím hroty kopí a o ně prkno rozřežu. Nahoře přžed hospodou se povaluje uvolněný okap, který vezmu. Poté se přeplavím zase ke hradu.

 

Hrad – 2. část

V mučrně položím okap na skřipec a použiju ho, čímž obě do sebe zaklíněné části oklapu rozdělím. Zajdu do pokoje s krbem. Na stoličku před krbem položím prkno, tak aby tvořilo houpačku a na konec, který je v krbu položím kámen. Nahoře zatáhnu za páku, jež spouští lustr a ten spadne na druhý konec prkna. Kámen vyletí komínem nahoru a vyrazí krytku komína, která skončí na nádvoří u studny. Zajdu pro ni a podívám se na hrobku. Klíčem ji odemknu (zámek je škvíra na okraji). Z ostatků Williama vezmu amulet (mohu ho zkusit umístit na sochu v ložnici ale není jak ho přichytit; mohu zkusit amulet připevnit k řetězu ale ten je moc silný). Navážu amulet k drátku (nyní mohu zkusit amulet přivázat k soše ale drátek je moc krátký). K drátku, jež je na amuletu připevním řetěz a výsledek umístím na sochu v ložnici. V chodbě se otevře další mříž ale hned za ní se nachází ještě jedna. Na sochu vložím kusy okapů, jež nahradí brnění a otevře se poslední mříž. Cesta dál je ale stále blokovaná bytelnými dveřmi. Na sochu umístím krytku komína jakožto přilbu a konečně se i dveře v chodbě otevřou. Vydám se tam a dostanu se do studny, kde je Ken. Poděkuje mi za záchranu a v knihovně si promluvíme. Dozvím se, že Ken s Vladimirem spolupracoval a že mu pomohl získat deník vědce Evanse. Záznamy v deníku odkazují na místo v Himalájích. Zajímavé je, že symbol, který mi poslala mobilem Nina objevil Vladimir na svém úlomku kovu a podobné symboly nalezl i Evans. Spojím se s Ninou a domluvíme si schůzku ve Vladimirově bytě v Berlíně.
Mezitím muž v mrakodrapu nařídí svému člověk likvidaci Maxe i Niny, neboť pro něj představují hrozbu. Ukáže se také, že jeho podřízeným je doktorka Nicole Charlesroiová.
Do Berlína dorazím dříve než Nina a jelikož mi přijde záhadná zpráva od Kanskiho, vydám se nejprve do muzea, kde se se mnou chce sejít. V muzeu Kanskiho skutečně najdu avšak mrtvého. Venku mě pak odchytí nějací lidé v autě. Nina se zatím s Olegem vrátí do Vladimirova bytu, kde marně čeká na Maxe. Oleg přijde na to, že Max hraje na obě strany a že je třeba pátrat na vlastní pěst. Nina uzná, že Oleg může mít pravdu a vydá se s ním do Himalájí.


 

Kapitola 5 – Čína

– Nina Kalenková –

Jeskyně

Nacházím se v jeskyni kdesi u hranic Číny. Oleg zůstane strážit vchod a já se vydám zkoumat. Pročtu si zprávu, kterou mi Max poslal mobilem. Je to přepis deníku Evanse, který tady pátral po záhadném kmeni, jež prý má telepatické schopnosti. Seberu lebku jaka i s tyčí. Vydám se jeskyní dál až dorazím k vodopádu. Vypáčím tyčí kámen, který spadne dolů a ucpe odtok vody. Hladina se zvedne a objeví se na ní brašna. Vezmu ji a vyndám z ní kost. V hlavním sále jsou na stěně tři díry (mohu do nich zkusit vložit vidličku, či tyč ale k ničemu to nepovede). Do spodní díry umístím kost a otevře se tajná stezka u vodopádu. Je zde deska, kterou si prohlédnu. Nachází se tu několik prohlubní a kamenů, které musím správně sestavit. Nákres na zadní straně Evansova deníku mi bude pomůckou, podle které sestavím kameny, přičemž červený kámen znázorňuje velký bod v Evansově nákresu. Jakmile bude hotovo, otevře se přihrádka odkud vezmu kovový disk. Překvapí mě Oleg a omráčí mě. Za chvíli už s ním letím za Sergejem, se kterým celou dobu spolupracoval.


 

Kapitola 6 – Antarktida

– Nina Kalenková –

Výzkumná základna

Sergej a Oleg se mě pokusí zmrazit ale přivod vody je vypnutý. Naznají, že jde o sabotáž a mě nechají o samotě. Já se proberu a je nejvyšší čas odus uniknout. Vezmu zvon a trochu toaletního papíru ze zásobníku u dveří. Ve vedlejší místnosti prohledám poličku a najdu zavitovku, kus kovu ve tvaru vidlice a tubu silikonu. Vezmu kovový plát z pultu a klíč z přihrádky vedle dveří (mohu zkusit klíčem odeknout dveře ale zámek je zamrzlý). Desku položím pod vrtačku a zkusím začít vrtat. Z desky začnou odlétávat jiskry. Položím na desku toaletní papír a spustím vrtačku. Díky jiskrám se podaří papír zapálit. Vložím kovovou vidlici do svěráku a ohnu ji. Vzniknou provizorní kleště, do kterých umístím klíč a rozehřeju ho v ohni z papíru. Nyní klíčem odemknu dveře. Ocitnu se v prostorné válcově tvarované místností. Vydám se chodbou vlevo a dojdu do kontrolní místnosti. Skrze okna zahlédnu Olega, Sergeje a Nicol, jak pracují na nějakém stroji. Všimnu si na podlaze nákresu Antarktidy, takže už je jasné, kde to jsem. Ve skříni najdu výbušninu. Vrátím se do hlavního sálu a odtud pokračji cestou vpravo dolů po schodech. Vezmu prut opřený o zeď a vrátím se, neboť na to jít průchodem ven, nemám dostatečně teplé oblečení. Pod výtahem vpravo je hromada balíků. Prutem jeden balík vytáhnu a naleznu teplé zimní oblečení, které si hned navléknu. Prutem vytáhnu ještě jeden balík a to hromadu prádla. Když už jsem teple oblečená mohu vyjít ze stanice ven. Vezmu kýbl zobořený ve sněhu a vydám se cestou vpravo. Dojdu k velrybářské lodi zamrzlé v ledu. V sudu je olej z ryb, do kterého namočím balík prádla. Z kabátu visícího u lodi vytáhnu placatku. Všimnu si zamrzlé díry v ledu (mohu ji zkusit odpálit výbušninou ale dojde mi, že je to hloupost). Vrátím se před stanici a pokračuji doleva. Narazím na tučňáka. U propasti stojí cedule, kterou vezmu a nahlédnu nad propast. Dole leží muž, který tam byl možná shozen některým z lidí ve stanici. Do díry po ceduli umístím nálož. Výbuch shodí menší lavinu a vytvoří cestu k mrtvole dole. Prohledám tělo analeznu masku, zapalovač a záznamy doktorky Chalesroiové, kde se píše o její snaze získat úlomky neznámého kovu a využít je pro pokusy ovládání zvířat. Její vedoucí milionář Massimo výzkum financoval a pomohl jí zkoumat Perezovu nemoc. Massimo se pokusil unést Vladimira, který se o úlomky rovněž značně zajímal ale něškdo ho předběhl, proto se zaměřil na mě. Vyšplhám nahoru. Vrátím se do stanice a na náklad ve výtahu shodím balík namočený v oleji. Díky jeho váze se výtah rozbije a spadne. Sejdu proto dolů k výtahu a sůl, jež se vysypala z bedny naberu do kýble. Sůl z kýble následně vysypu na zamrzlou díru poblíž lodi. Zajdu do místnisti s vrtačkou. Položím na desku placatku a vyvrtám špunt. Mám tak zvlášť placatku a špunt. povšimnu si inkubátoru u zdi (mohu zkusit sklo na něm rozřezat diamantem v amuletu ale dojde mi, že tím sklo spadne). Zvon přilepím na sklo od inkubátoru a dále využiji amuletu, respektive diamantu na něm, a sklo vyříznu. Vyjmu z inkubátoru vejce. Zajdu se podívat k díře v ledu. Led je již roztátý (mohu zkusit prutem ulovit rybu ale nic nechytím). Připevním k prutu zapalovač jako návnadu a zkusím ulovit rybu. Povede se to a tak rybu nabídnu tučňákovi. Ten kousek odejde a já si všimnu, že vejce, které se snaží vysedět je z kovu. Vyměním ho za vejce z inkubátoru. Zajdu dovnitř do místnosti s výtahem a kovové vejce vložím do stroje. Voda v komplexu opět začne téct. Podívám se do koupelny a odtok vany ucpu špuntem. Vodu pustím a naplním jí tak celou vanu. Vejce ze stroje vyjmu, načež dojde k opětovnému ochlazení a voda ve vaně zamrzne. Nyní mohu vylézt na led a dosáhnu tak na kameru, ze které vyjmu kazetu. Tu si pustím v přehrávači v kontrolní místnosti. Na kameře je záznam rozhovoru Nicole se záhadným mužem. Skrze okna zahlédnu onohu muže, jak gratuluje svým lidem k úspěchu a poznám, že jde o Massima Gartusa. Jejich cílem je díky artefaktu ovlivnit myšlení nejen zvířat ale především lidí. Do deníku jsem si obrázek z kamery překreslila a to včetně kódu ke spuštění mostu – 2513. Zadám kod do panelu a přejdu přes most. Prohlédnu si radar, jež tu je a podle něj poznám, že v blízkosti je letadlo. Bylo by nanejvýše vhodné na sebe upozornit. Z bedny vezmu světlici a zápalky. Vypravím se ven k lodi (mohu zkusit světlici vypálit z odpalovače harpun, ale nemám jak ji zapálit). Namočím světlici v rybím oleji a poté ji vložím do odpalovače harpun a vystřelím. Letadlo si mého signáýlu všimne a přistane poblíž.  V letadle je Max a veze s sebou muže v černých pláštích. Prý ho unesli stejně jako Vladimira ale s dobrým úmyslem. Max mi vysvětlí, že to jsou potomci mimozemšťanů, kteří skončili na Zemi, když do Tunguské oblasti dopadla jejich vesmírná loď. Vladimir v té oblasti nalezl kus jejich mimozenského kovu a další nalezl v jeskyni v Himalájích. Massimo a jeho lidé chtějí využít moci artefaktu, který jsem v Himalájích našla, a využít ho k ovládnutí lidí prostřednictvím mobilní sítě. S Maxem zajdeme do kontrolní místnosti a on zprovozní výtah do přízemí. Dveře se však zavřou dřív, než stihne odejít a tak je vše zase na mě. Sjedu výtahem dolů. Pomocí značky shodím rampouch s zavitovkou vytvořím na tyčce po ventilu u potrubí závit. Projdu dveřmi na konmci chodby a ocitnu se ve skladišti. Je tu velký sud, který se dle cedule nesmí přibližovat k vodě, neboť to může způsobit výbuch. Pomocí silikonu obtisknu nápis na ceduli. Ze sudu vezmu klíč. Rampouch vložím do řetězu a ten pak přivážu k potrubí (mohu zkusit nejprve rampouch vtěsnat mezi potrubí a až pak k němu připevnit řetěz ale druhý konec rampouchu je moc široký a tak se to nepodaří). Z potrubí spadne na zem matice, kterou si vezmu. Vrátím se do chodby a matici našroubuji na závit, jež jsem vytvořila na tyčce u ventilu. Klíč připevním k tyči s cedulí a tak mám dostečně dlouhou páku, abych mohla otočit matkou. Teď ještě zbývá pustit do radiátoru vodu. Ukážu do kamery Maxovi značku s vodou a on vodu pustí do potrubí. Plán je jasný – voda se ohřeje, rozpustí rampouch, ten se převáží a narazí do sudu, který spadne a po kontaktu s vodou vybuchne. Bohužel mě však na chodbě chytí Oleg a odvede mě ke stroji. Massimo mi osvětlí svůj plán a bude se nadále věnovat stroji. Promlivím s Massimem, který mě však jen ujišťuje o bezchybnosti svého plánu. Promluvím i s Nicole ale ta mě jen odbude. Olegovi dám kovové vejce a Massimo ho pošle aby vejce umístil do stroje a zahřál tak vyšší patra. Tím získám víc prostoru pro sebe. Svůj mobil hodím do stroje. Úroveň radiace se vymkne kontrole a Massimi i Nicole se začnou starat spíše o stroj než o mě. Kameru, která je kousek nade mnou namířím na stroj, čímž Max pozná, co se děje a poté ji namířím na jeřáb. Max nazná, že by mě měl vytáhnout. Mezitím se vrátí Oleg, jenže rampouch ve skladišti roztaje, shodí sud a dojde k výbuchu. Do podzemí začne proudit voda a já jen tak tak uniknu na jeřábu. Cestou ze základny potkáme člena sekty mimozemšťanů. Vezme si amulet a zmizí. Já s Maxem odletíme pryč.

1 komentář u „Secret Files 1 – Tunguska

  1. Neviem či ta hra je zaujímavá, ale všetky tie sibírske rádoby záhady, som považoval za najviac tajomne, hlavne tou odľahlosťou, a dosť som sa svojho času o nich zaujímavo, ale uspokojujúcu odpoveď som zatiaľ ešte nikdy nenašiel vid Dyatlov incident ( kholat ) , Tungusku explóziu, Patomský kráter …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.