Drizzlepath: Glass

Uplynul další rok a v únoru 2017 se objevil třetí díl Drizzlepathu. Pokud se bude Bodur zlepšovat touto rychlostí, za nějakých pět, možná šest let bude schopen vyrobit hru, kterou bude radost hrát. Třetí díl sleduje putování ženy, která míří za hrobem svého mrtvého muže a cestou vypráví o společném životě. Tak jako v minulých dílech použil Bodur naprosto stupidní pseudo-mystické vyprávění, které ještě pohřbil nesmyslnými odkazy na předchozí díly a ideou, kdy herní příběh sám sebe považuje za hru (výsledek pak paroduje sám sebe). Někdo by tomu chlápkovi měl říct, že jako scenárista stojí za starou bačkoru a že když chce příběh zabalit do jinotajů a mysticismu, nestačí vzít hromadu pomatených myšlenek a popsat je. To si pak totiž hráč řekne, že scenárista je buď Steven Hawking nebo debil. Pokud Bodur chce příběh se složitými myšlenkami, musí to udělat jako tvůrci Dear Esther a ty myšlenky představit i v audiovizuálu, jinak hráče těžko přesvědčí o tom, že scenář není jen snůška keců vymyšlených při ranní kocovině.

Glass svým vizuálem převyšuje Genie. Namísto fantasy feelingu tu máme feeling spíše pohádkově snový. Prostředí není tak hnusně generické a nudně natahované, takže procházení je většinou i záživné, nicméně opět se nejde zbavit dojmu, že cesta není vic než klikatící se údolí s chaoticky poházenými objekty, které engine nabízel a extra rušivým fialovým nádechem jako bonus. Bodur katastofálně přestřelil efekty a tak i pár desítek metrů vzdálená místa jsou totálně rozplizlá a i sebemenší světlo se odráží od všeho okolo. První kapitola, kdy teprve procházíte domem hrdinky vypadá jak reklama na Mistra Propera. Zajímavé je, že přibyly adventurní prvky a je přítomno hledání předmětů i manipulace s okolím. Sice stále jen v amatérské formě, ale je to také krok vpřed. Glass si zaslouží body za hudbu. Dobře se poslouchá a kupodivu sedí k prostředí. Pěkná je i přítomnost mnoha zvířátek, které sice působí jen jako sebeúčelné „hele, zvířátko,“ nicméně i tak potěší.

Glass je zkrátka další metou Bodurovým osobním drizzlepathem za vytvoření dobré walking adventury. Zatím je to ve fázi, která je hratelná a která nenáročného cestovatele dobře zabaví. Uvidíme, zda Bodur ještě má na to jít dál anebo už narazil na své mantinely. V mnoha směrech totiž chybuje už potřetí. Alespoň, že se v Glassu poučil ze své největší předešlé chyby – dal tomu rozumnou stopáž.

Hodnocení – 40%
Délka – 2h


 

Návod

Kapitola 1 – Domov

Rozhodnete se vypravit k hrobu svého muže Erica. Nejprve vyčistěte zanesená okna v domě, poté narovnejte nakřivo visící obrazy, následně z koupelny vezměte ze stolku léky a nakonec se obujte u dveří. Vše je připraveno, můžete dveřmi vyrazit na cestu.


 

Kapitola 2 – Venku

Vydejte se cestou údolím dál. Brzy dorazíte k několika stavením mezi kterými uvidíte ducha Erica a dopis (1/2). Pokračujte do kopců. Budete mít vizi, jak vidíte tělo Erica v márnici. Přes louku plnou lišek dorazíte ke vstupu do jeskyně u kterého stojí duch Erica a dopis (2/2). Vstupte do jeskyně. Na konci hlaního sálu jsou zavřené dveře a nádoba. Je třeba v oblasti jeskyně najít tři amfory s krví. První amfora je dole v sále s dveřmi a zbylé dvě jsou v bočních chodbách, kam vede tunel. Po naplnění nádoby se otevře cesta dál. Skočte do díry s vodou.


 

Kapitola 3 – Vesnice

Proplavte vodou k dalšímu tunelu. Ten končí kamenou stěnou. Otočte sochy a podstavcích tak, aby se dívaly na sebe a stěna se otevře. Vyjdete na poli. Pokračujte k mlýnu, kde je další duch Erica a dopis (1/2). Pokračujte dlouhým klikatícím se údolím k vesnici. Pár set metrů před vesnicí je další Eric a dopis (2/2). Až budete ve vesnici zamiřte k domkům na kopci. Jeden z domků je odemčený, takže můžete vstoupit. V přízemí je na skříňce zamčená truhlička. Sejděte do sklepa a zpoza stolu vezměte páčidlo se kterým vypačte truhličku a najdete klíč. Klíčem odemkněte dveře ve sklepě. Za nimi najdete hledanou růži. Vraťte se nahoru a zjistíte, že vesnice hoří. Opusťte ji a směřujte údolím až k řece. Na konci mola naskočte na plachetnici.


 

Kapitola 4 – Vodní nádrž

Připlujete s lodi ke břehu. Pokračujte dál přes louky plné koňů až k jezeru. Pokračujte podél něj doprava a dál údolím. Narazíte na zřícenou budovu školy v níž je duch Erica a dopis (1/2). O pár set metrů dál narazíte na nízké skále na malou kůlnu, ve které je další duch a dopis (2/2). Na konci údolí najdete stanici metra. Sejděte dolů na nástupiště a ze stolku v rohu vezměte víno. Ocitnete se v snovém světě, který je tvořen z kachliček, jež se postupně skládají, když se přiblížíte. Kachličky tvoří bludiště a je třeba projít až k velkému stromu. Tady snová cesta končí.


 

Kapitola 5  – Kopec

Pokračujte podél útesu. Ten se porůznu klikatí a tak cesta trvá dost dloiuho. U vysokého dobu je opět Eric a dopis (1/1). Na konci cesty přes ú)tesy překonejte most a dorazíte ke kostelíu. Sejděte dolů na hřbitov a běžte k hrobu Erice (vpravo u útesu). A tím hra vlastně končí.