Reprobates

Ostrov zatracencůReprobates je adventura s nádechem tajemna, která sází jednak na originální a zajímavý příběh ale také na kvalitní grafiku, kterou disponují především postavy. Příběh Reprobates (neboli Zatracenců) představuje opuštěný ostrov kdesi v oceánu na kterém se vyskytnou lidé, jež pocházejí z různých koutů světa, vůbec se neznají a od svojí současnosti je dělí klidně desítky let. Vlastně je spojuje jen jedno jediné – tragicky zahynuli, anebo že by ne?

Grafika Reprobates je na svoji dobu špičková a prim hrají především postavy, kterým nechybí detailnost, slušné animace, mimika obličeje a dokonce ani efekty jako například lesklost mokré pokožky. Navíc se postavy po ostrově pohybují a nepůsobí tak jen jako nehybní panáci. S tím ovšem přícházejí i úskalí, neboť když hráč potřebuje mluvit s danou postavou, která na svém předchozím „stanovišti“ není, je to k vzteku, neboť to dle mnohých obvykle znamená propátrat celý ostrov. Není to ale tak strašné jak uvádějí snad všichni ofic. recenzanti. Pokud hráč zjistí a zapamatuje si, kdo kde bydlí, pozorně sleduje okolní dění a poslouchá rozhovory, je možné cíl hledání nalézt poměrně rychle. Dalším spílaným zádrhelem bývá skutečnost, že každý další den snímá kamera ostrov z jiného úhlu pohledu. Hráčí se prý ztrácejí a nemají přehled o ostrově. Abych pravdu řekl i já byl druhý herní den překvapen a zmaten, ale pak už to nebylo tak hrozné. Stačí znát terén ostrova a rozmístění bungalovů a ztracení se nehrozí. Dolní část ostrova je jen jakýsi kruh okolo pahorku, na který se dá dostat z pláže, jež vede podél skalisek až k průrvě, která jako jediná je cestou na skály odkud se dá dojít na tři útesy, ke zvonici a na malou plážičku. Rozmístění bungalovů taktzéž není složité – 4 pod pahorkem, 4 pod skálou a zbylé 2 na pahorku. Myslím, že autoři se snažili ostrov udělat jednoduchý a přehledný a to i přes změnu kamer.

Co mi přijde mnohem horší jsou mizivé vztahy mezi postavami, které by na první pohled měly hrát prim. Dalo by se čekat, že nějakých 10 lidí, kteří žijí v těsné blízkosti a obklopuje je oceán se budou poznávat, přátelit a navzájem si pomáhat. Jenomže na tomto ostrově to evidentně dost drhne. Vztahy mezi ostatními postavami ještě jakš takš ujdou a na  adventurní poměry jsou dokonce poměrně dobré, ačkoli se ani jedenkrát nestane, že byste přišli do bungalovu a tam zrovna probíhal rozhovor jiných lidí. Ale vztahy Adam + ostatní dřou a to pořádně. Podstatou všeho jsou rozhovory, které jsou právě kamenem úrazu, jelikož jsou buď přímo k dané věci nebo o směšných banalitách typu – Adam: „Mácháte si nohy?“, Dorothy: „Ano, dělá se mi na nich plíseň.“ Ani jedenkrát se nestalo, že by se mě ostatní zeptali jak jsem „zemřel“ nebo z jakého roku jsem, či co se mi po nocích zdá. Právě sny by mohly být úžasným tématem, který by mohl vézt k vyprávění životních příběhů, které by sice pro děj k ničemu nebyly, ale hráč by se alespoň dozvěděl víc o těch lidech a snad by mu začalo záležet na jejich osudu. Jediný koho mi bylo líto a nad jehož smrtí jsem se pozastavil byla Danica, ale tím to haslo. I kdyby tam spáchali hromadnou sebevraždu všichni, tak mě to bude jedno, protože mi na těch postavičkách vůbec nezáleželo, ale ne proto, že bych byl necita, ale protože jsem je vlastně vůbec neznal. Zkrátka a dobře, scénárista pohřbil ohromné kouzlo a snad největší potenciál této hry.

A scénárista rovněž potopil i závěr příběhu, který zčistajasna, během okamžiku přinese vysvětlení takřka všeho, ale opět nám jaksi zapomene vysvětlit, co ostatní postavy? Nehledě na smutnou skutečnost, že ačkoli by měl závěr gradovat a hráče připoutat k židli, tak já jsem se nudil tak, až jsem nakouknul do návodu, ne proto, že bych nevěděl kudy kam, ale abych zjistil, kdy už konečně zazvoní zvonec a bude nudy konec. Něco takového se mi u Posla nebo Nibiru v žádném případě nestalo.

Co se ozvučení týče, tak to také za moc nestojí. Hudba takřka žádná, zvuky průměrné a dabing… no dabing by nebyl zase tak zlý, kdybych neměl v paměti předchozí hry od Future games, kde excelovali známí čeští dabéři. Ve výsledku to však špatné není – neurazí ani nenadchne.

Přestože se většina hry odehrává na ostrově, hráč se prostřednictvím nočním můr dostane i na jiná, vcelku děsivá místa. Prozrazovat o co konkrétně se jedná nebudu, ale nedá mi to, abych nezmínil časový limit, který je do jedné z můr povedeně zakomponovaný. Hráč najednou čelí spoustě problémů, které vesele přibývají a každý úkon spotřebuje trochu času, jež zbývá do nezdaru. Právě v této pasáži je vhodné roztočit myšlenkové pochody na ty největší obrátky a uvažovat o co nejrychlejším postupu, jinak hrozí restart. Může se to zdát frustrující, ale o to více si pak oddechnete až bude vše úspěšně vyřešeno.

Dále by neškodilo se zmínit o neotřepaném aspektu hry a to energie, kterou Adam spotřebovává při běhu a fyzický náročných aktivitách. Následně ji může doplnit jídlem a vodou. Tato skutečnost přidává na realitě ale nemohu jinak, než se přidat k davu těch, kteří energii odsuzují. Důvod je prostý – doplňování energie je zdlouhavý proces a v podstatě zabije veškerý čas, který hráč ušetří běháním. Kdyby doplnění energie bylo rychlejší a Adam by kupříkladu snědl na jedno posezení tolik sušenek, kolik potřebuje, aby byl plně fit, pak by to význam mělo, ale takto ne.

Reprobates nejsou špatnou hrou, vlastně jsou docela příjemným zážitkem, který však srážejí nedostatky vyplývající z originálního pojetí a stereotyp, jež s sebou přináší neustále stejné prostředí ostrova, ale to jest zkrátka nutná daň. Na Posla smrti či Nibiru to ani zdaleka nemá, ale přesto jde o kvalitní počin.

Hodnocení – 70%
Délka – cca 10h


 

Návod

Pravé tlačítko myši slouží k podrobnému prozkoumávání objektů, zjištění dodatečných informací o předmětech v inventáři a o postavách. Jak je zvykem, modře jsou zvýrazněny hádanky, červeně místa, kde je možné zemřít.

 

Den 1.

Ostrov zatracenců

Malý ostrov uprostřed Atlantiku. Roku 1514 zde ztroskotali Portugalci a ostrov prohlásili za majetek Portugalské koruny. V té době byla postavena zvonice a v jeskyni na severní pláži byla ukryta loďka. Na ostrově stojí deset kovových bungalovů, kde žijí lidé z různých koutů světa a dob. Zhruba polovinu ostrova zaobírá vysoká skála porostlá liánami a keři. Na skálu se dá dostat jedině průrvou, jež je u pláže. Pod východním útesem je jeskyně.

Za tmy nasedám do svého auta a vyrážím do ulic. Ještě než se pořádně rozjedu, dostanu jakousi vizi či představu modrého zářivého tunelu. Pustím si rádio a vyrazím. Zazvoní  mi mobil a kvůli nepozornosti dochází ke střetu s vozem převážejícím cisternu s hořlavinou. Sice jsem měl přednost, ale co naplat – děsivá nehoda a výbuch zhatí naprosto vše.

Probouzím se v jakémsi bungalovu a ke mě hned přiběhne mladá Asiatka. Jen se na mne koukne a poté odběhne. Na její tváři je vidět překvapení… Přijde sem chlapík, který mi oznámí, že ho vytáhli z moře a že zrovna poslouchal cosi o Nixonově aféře „Watergate“ když mu zkolaboval motor letadla. Muž zase odejde a já se pokouším vzpamatovat. Ze stolku vezmu lahev s vodou a balík sušenek. Jídlo a voda slouží k doplnění energie, která se spotřebovává během a fyzicky náročnými aktivitami. Abych předešel problémům s nedostatkem energie, vždy se budu snažit, si alespoň jeden druh živin (jídlo, či vodu) šetřit a využívat výhradně jen na kompenzaci úbytku energie způsobeném namáhavými úkony. Všimnu si na stěně bungalovu označení 2044. Je to snad rok?! Vyjdu ven a zjistím, že jsem na ostrově. Nahoře na kopci je zvonice a mě napadne, že by nebylo od věci se tam vypravit. Bungalov 2 je prázdný. Zajdu na pláž, kde si promluvím s Asiatkou. Bohužel mi však nerozumí nebo že by byla němá? U bungalovů leží suchá tráva, kterou si vezmu a taky si naberu pět kamenů jež jsou u většího z kamenů. Vydám se doleva k pahorku a tady natrefím na chlápka, jež mě navštívil. Promluvím s ním a zjistím, že je to Hermann, že je Němec žijící v Bruselu a že má za to, že Čechy jsou součástí východního bloku. Poněkud mylná představa a jelikož je Hermann plný předsudků k ničemu se nedopracujeme. Otázka, který je vlastně rok, ho přesvědčí o tom, že jsem cvok. U bungalovů na pahorku jsou klacky – vezmu si tři. Tím mám s sebou základní výbavu potřebnou pro přežívání a zkoumání ostrova – 100 vody (10 loků), 10 sušenek, 5 kamenů, 3 větve a jedna suchá tráva. Kameny, klacky a trávu je možné sehnat na mnoha místech po celém ostrově a abych byl vždy plně připraven, obstarám si všechny tyto věci hned, jakmile jich nebudu mít plný počet. Bungalov 1 je prázdný. Vrátím se ke svému bungalovu (číslo 3) a pokračuji dál ke skalám. Dorazím k modlícímu se muži. Oslovím ho a zjistím, že je to Izmael a celé toto místo považuje za očistec. Izmael je, zdá se, trochu mimo, ale není tu jediný, což ho ovšem neomlouvá, takže je načase najít rozumnější individuum. Bungalov 4 je prázdný.  Pokračuji podél pláže a narazím na chlápka, který na útesu provádí rozcvičku. Pokecám s ním a zjistít následující – je to Skot jménem Edwin, je to jachtař a ztroskotal u jižní Austrálie, nemá ponětí, kde to jsme, neboť u Austrálie vulkány nejsou a my tu zrovna jeden máme (na vedlejším ostrově). Rozloučíme se a já navštívím bungalov 5. Dle košile je zřejmé, že pětka patří Edwinovi. Bungalov 6 je prázdný, takže jdu dál ke kopečku. Vstoupím do sedmičky, kde polehává Boris Vasilijevič. Rus, naftař a patrně komunista. Odejdu a vstoupím do osmičky. Tady je jistá Dorothy, která pochází z NY a pracuje ve dvojčatech. Když jí povím, že WTC, respektive dvočata už pár let nestojí, docela ji to postraší. Vyjdu ven a vydám se na pahorek. Tady jsou zbylé dva bungalovy. Bungalov 9 je prázdný, ale v desítce najdu Danicu, která pochází ze Sarajeva, je na ostrově už dlouho a špatně to snáší. Poví mi, že po třetím zazvonění všichni usínají a že mívá noční můry. Odejdu ven a zamířím podél skal až k průrvě, ve které je balvan a suchý kmen. Vylezu nahoru k balvanu a zkusím ho odsunout – neúspěšně (mohu zkusit balvan odvalit pomocí klacku, ale taktéž bez úspěchu).

Vrátím se k bungalovům a zahájím druhou obchůzku. Požádám o pomoc s balvanem Hermanna, ale ten nejeví zájem, jelikož čeká na záchranné letadlo. Izmael taktéž nechce pomoct, neboť zvonice je prý zkouškou ďábla. Edwin na skaliskách už není a i jeho bungalov (5) je prázdný. To samé platí pro bungalov Borise (7) – i ten je prázdný. Dorothy je však stále u sebe, takže se jí zeptám na zvonici. Prý je zamčená a dodá, že se obává vulkánu na druhém ostrově, neboť zde jsou časté otřesy půdy. Zajdu na pahorek za Danicou a tady narazím na Edwina. Je ochotný s balvanem pomoct, ale prý je nejprve zapotřebí zbavit se kmenu. Danica je stále v depresi a na moji nábídku pomoci, odpoví, že jí pomůže už jen smrt. Vydám se k průrvě a cestou potkám Borise. Poví mi, že tu sbírá lístky, které by mohl kouřit. Na otázku ohledně pomoci s balvanem však odpoví záporně – prý je zvonice k ničemu a místo ní by byla užitečnější věznice. Boris je evidentně praktický člověk, ale teď rozhodně nejsme ve standartní situaci, takže se skoro nabízí otázka, jestli je to cvok, nebo pobyt na ostrově považuje za dovolenou a vůbec nic ho nezajímá. Celkově vzato se zdá, že drtivá většina obyvatel je pasivních. Dojdu k průrvě a vystoupím ke kameni. Kamenem zapálím trávu a přiložím ji ke kmeni. Ten začne hořet ale je zapotřebí přiložit, což učiním klackem. Ohýnek se rozhoří a po chvíli je kmen spálený. Odvalit kámen však v jednom stále nezvládnu (ať už rukama, či klackem). Vrátím se k bungalovům a všimnu si Asiatky, jak jde na návštěvu k Dorothy. Zajdu za nimi. S Asiatkou promluvím, ale stále jen mlčí. Přeptám se na Dorothy a ta mi sdělí, že neví, zdali je Asiatka němá nebo jen nerozumí anglicky. Nicméně jí tu říkávají Yukiko (Japonské jméno, které ovšem neznačí, že dívka je japonka). Prý si oblíbila Australana, jež bydlel ve 3. bungalovu ale zmizel a nahradil jsem ho já. To vysvětluje Asiatčin příchod, když mě ráno navštívila a byla překvapená, že její oblíbenec je pryč. Vyjdu den a navštívím Edwina, který je stále u Danicy (10). Povím mu o spáleném kmeni, ale chce prý ještě počkat než se rozrušená Danica uklidní. Mám zatím počkat u průrvy. Vyjdu ven ale brzy začne zvonit zvon. Po třetí zazvonění se zhroutím k zemi.

Co jsem zjistil:
– Lidé kteří byli krůček od smrti jsou živí a zdraví na ostrově
– Zdejší přeživší pocházejí z různých dob (zřejmě druhá poloviny 20. stol a počátek 21. stol).
– Celkem často dochází k zemětřesení
– Poblíž je další a větší ostrov se sopkou.
– Po třetím zvonění všichni usínají.
– Mnoho lidí na ostrově je neobvykle pasivních. U Danicy (stáří a deprese) a Yukiko (neschopnost se domluvit) je to pochopitelné.
– Jediný Edwin se ukázal jako přemýšlivý a aktivní člověk, ochotný pomoci v odhalení tajemství ostrova.
– Izmael působí sice klidně, ale jde o náboženského fanatika, který jako jediný z přeživších se zdá být nebezpečný.

Kdo kde bydlí:
Adam – 3
Edwin – 5
Boris – 7
Dorothy – 8
Danica – 10
Yukiko – ?
Hermann – ?
Izmael – ?


 

Den 2.

Ostrov zatracenců

Probudím se beze svých věcí a ve svém bungalovu. Opět si vezmu jídlo a vodu. Vyjdu ven, kde prší. Z bungalovu 4 vychází nová obyvatelka ostrova. Hned ji oslovím a představím se. Jmenuje Maria a je z Turína. Byla na nádraží v Madridu, kvůli návštěvě babičky a náhle se ocitla zde – že by vlaková tragedie? Nicméně pobyt na ostrově považuje za žert a skrytou kameru. Zdá se, že bude brzy nepříjemně překvapena… Zahájím svoji obchůzku – od 1 po 10 a cestou nezapomenu pobrat věci – kameny a klacky (trávu dnes ne, jelikož prší). Nejprve zavítám do bungalovu 1, kde je pouze černá košile. Takovou nosí Izmael, takže tady bydlí. Hermann postává před dvojkou, která je evidentně jeho. Promluvím s ním ale nic kloudného z něj nevypadne – stále čeká na záchranu a nepřipouští si možnost, že je všechno jinak. Zajdu na pláž a všimni si vypálených fleků na zemi – co je asi způsobilo? U zátoky se myje Izmael. Promluvím s ním, ale ani dnes s ním není rozumná řeč – prý se myje v slzách Ježíše Krista. Zajdu do pětky za Edwinem. Dnes je mu zle a to kvůli noční můře. Od druhé noci to prý čeká každého, takže se mám na co těšit, zdá se. V bungalovu 6 najdu „Yukiko“, kterou pozdravím ale pochopitelně se odpovědi nedočkám. Vím alespoň kde Asiatka bydlí. Pokračuji dál a navštívím bungalov 7. Zde právě vykonává potřebu Boris. Vůbec mu navadí, že jsem sem přišel, ale protože si s ním nemám co říct, zase odejdu. Dorothy je před svým bungalovem, takže ji oslovím. Sdělí mi, že jí přijde zbytečné cokoli dělat, protože nikdo stejně nic nevymyslí. Rovněž se dozvím, že tu byla už dva dny přede mnou. Vyjdu na pahorek. Bungalov 9 je prázdný, takže zajdu jen do desítky a pohovořím si s Danicou. Prý jí není lépe než včera. Vyjdu ven a jelikož mám dnešní obchůzku za sebou mohu se věnovat zkoumání ostrova.

Vydám se k průrvě, kde je Hermann, jež se snaží odtlačit balvan. Vyšplhám k němu a pomocí klacku společně s Hermannem balvan odvalíme. Cesta na skálu je volná! Nahoře je cesta na dva útesy, přičemž na tom severním, je u okraje skály prasklina.Na druhém útesu nic zajímavého není, takže se přiblížím ke zvonici. Odsud je cesta na další prázdný útes a na severní výběžek, kde postává Hermann. Odtud se dá také sejít na pláž. Já se vydám až ke zvonici. Zkusím ji otevřít ale je zamčená. Prohlédnu si zámek a napadne mě, že by šel vypáčit něčím pevným – třeba drátem. Jenomže… kde tady sehnat drát? Vrátím se dolů k bungalovům a zajdu do pětky za Edwinem. Zeptám se ho na drát, ale nic nemá. Venku u zátoky sedí Dorothy se kterou si promluvím. Stýská se jí po dětech. Na otázku, jestli nemá nástroj na vypáčení zámku, se zmíní o „Yukiko“, které prý něco našla. V bungalovu 6, kde Yukiko bydlí jsou však jen její boty. Musím až na pláž k vypáleným flekům a zde Asiatku najdu. Vysvětlím jí, co po ní chci, ona pochopí a dá mi pevnou železnou obruč, která jak se zdá pochází z nějakého stroje. Když se „Yukiko“ zeptám, kde že to našla, ukáže na vypálené fleky. Divné… Nicméně mohu ke zvonici. Obroučkou vypáčím zámek a pomocí klacku zkusím dveře otevřít. Nepovede se to a tak to zkusím znovu. Jak se ukáže, dveře se otevírají směrem nahoru. Hlavní je, že je otevřeno a já mohu dovnitř. Ve zvonici toho zase tak moc není ale pod uschlým keřem si něčeho všimnu. Zauvažuji a napadne mě keř spálit, jenomže tráva je mokrá. Vzpomenu si na Borise, který včera trhal listy. Snad je ještě má.

Nejprve zajdu na severní výběžek za Hermannem a promluvím s ním. Hodlá chytit ptáka a důvod – správný chlap je od přírody lovec. Hermann tedy k rozumu ještě nepřišel a otázkou je, jestli k němu vůbec někdy přijde. Vrátím se dolů a navštívím Borise, který je stále na toaletě. Je ochoten mi listy dát výměnou za listy ze severního útesu, který by prý měly být na kouření ideální. Navštívím Dorothy v bungalovu 8. Právě botou likviduje brouky, které prý nesnáší. Oponuji tím, že brouci rovněž chtějí žít a Dorothy to přejde s tím, že nemůže jinak a ať jí Bůh odpustí. Zajímavý způsob, jak si očistit svědomí… Promluvím ještě s Marií, která je zde taktéž. Stále má pocit, že je tohle všechno jen nějaký žert. Zajdu na severní útes a prohlédnu si keř, jež roste na skále. Je nedostupný ale alespoň spojím klacek a kámen a do praskliny klacek vtluču. Teď ještě sehnat něco pružného a pevného, co by mě udrželo. Navštívím opět bungalov 8 a zeptám se Marii na punčochy. Potvrdí že si je sundala a nechala je u sebe (4). Rovněž se zmíní o šílenci, který tam prý je. Zajdu k bungalovu 4 a narazím na Izmaela. Odmítne mě pustit s tím, že musí bungalov očistit. Pravda, Maria vypadá jako prostitutka a s největší pravděpodobností jí i je, ovšem to ještě neznamená, že je špatná či dokonce posedlá démonem. Vezmu klacek a Izmaela omráčím. Jak je vidno, nejagresivnější tvor na ostrově jsem já sám. Přetáhnout Izmaela zezadu klackem to je dost silný kalibr, obzvláště, když na mě nijak nezaútočil. Snad by bylo lepší ho odstrčit… nebo mu jedna vrazit, ale vzít ho klackem?! No, hlavní je, že bungalov je přístupný. Vezmu punčochy a vydám se na útes. Punčochy přivážu ke klacku a spustím se dolů. Natrhám listy a poté punčochy zase odvážu. Cestou zpět si všimnu, jak Danica jde na jihozápadní útes. Půjdu za ní a promluvíme si. Poví mi, že tři dny přede mnou se jistý Maďar pokusil na kládě doplout na druhý ostrov. Potíž je v tom, že během plavby zazvonil zvon, takže je zřejmé, že Maďar se utopil. Sejdu dolů a navštívím bungalov 7. Boris tu však není a jediné, co tu zanechal je smrad. Zajdu do bungalovu 9 (jediný neobydlený) a zde Borise naleznu. Předám mu natrhané listy a dostanu suchou trávu. Cestou na skaliska potkám Marii. Nabídnu jí, že ji vynesu nahoru ale odmítne s tím, že si pak nejspíše oba nabijeme tlamu. No… zřejmě má pravdu. Vyjdu nahoru a vstoupím do zvonici. Kamenem zapálím trávu a přiložím ji ke keři. Během chvilky shoří a já se dostanu k uvolněnému kamenu. Nejde však zvednout (ani vypáčit klackem).  Vyjdu ven a všimnu si na útesi Izmaela. Jak je vidno, můj zbabělý útok přežil bez větších problémů. Brzy zazvoní zvon a po třetím zvonění usnu.

Co jsem zjistil:
– Na ostrově je nová obyvatelka Maria
– Z ostrova se pokusil uniknout jakýsi Maďar – neuspěl
– Ve zvonici něco je, ale nebyl čas to prozkoumat
– Hermann mi sice pomohl s odvalením balvanu a tak se stal nejakčnějším trosečníkem dnešního dne, ale žádné rozumné spolupráce se s ním stejně asi nedočkám.

Kdo kde bydlí:
Izmael – 1
Hermann – 2
Adam – 3
Maria – 4
Edwin – 5
Yukiko – 6
Boris – 7
Dorothy – 8
Danica – 10


 

Noční můra

Rozestavěná budova

Oblast z Adamova prvního snu. Vysoká budova jejíž vrchní patra tvoří pouze kovové konstrukce a až v těch nižších je přítomen beton a s ním klasická podlaží. Nechybí zde ani výtah, který je uzamčený na číselný kód.

Ocitnu se na traverze jež drží jeřáb. Skutečnost, že jsem v ohromné výšce mě vyděsí a první, co musím udělat je, se uklidnit. Hrací pole je kruh a v něm mnoho malých puntíků, jež jsou spojené tečkami. Rovněž je zde několik menších děr a jedna velká ve středu hracího pole. Já ovládám žlutý kruh a úkolem je projet postupně všechny malé puntíky čímž je porozvěcet. Má to však tři háčky – puntíky po nějaké době zhasnou a tam musím být rychlý, celou dobu mě nahánějí oranžové kroužky, kterým je třeba se vyhnout a nakonec je na celou hru omezený časový limit, kde pokud vyprší zemřu. Musím tedy postupovat rychle i opatrně zároveň a když svítí všechny puntíky, je hotovo. Sundám si opasek a ten přehodím přes kladku. Nyní se mohu vytáhnout na rameno jeřábu. V žádném případě se nepokusím obejít konstrukci a jít vlevo, neboť bych spadnul. Dojdu doprava na konec ramena jeřábu. Tady je na kladce nataženo lano. Nebudu zkoušet sešplhat po pravé části lanu, neboť není uvázané a já bych spadl. Vezmu levou polovinu lana a uvážu ho na kladku. Poté po laně sešplhám. Chytím se za hák, který je přímo nad železnou konstrukcí. Nebudu pouštět ve snaze dopadnout na traverzu, neboť bych se neudržel a spadl. Opět využiju opasek, která navleču na hák a díky tomu se spustím trochu níž. Nyní mohu seskočit na traverzu a po ní pokračovat dál. Shodím kbelík, který mi překáží a dojdu až na konec traverzy. Ze sloupu vezmu úzkou příčku a tu následně použiji u provizorního žebříku. Poté po něm slezu, ale vložená příčka se uvolní a vypadne. Vydám se vlevo a vezmu ochrannou helmu. Kousek zpátky otevřu dřevěnou bednu a vezmu odsud šrouby. V cestě dál stojí kbelík, jež jsem shodil. Visí na špagátu a brání v průchodu. Nebudu se zkoušet protáhnout kolem kbelíku, protože bych spadnul. Do kbelíku hodím šrouby, načež lano navydrží zátěž a spadne – mohu pokračovat. Prozkoumám bednu vlevo. Je pevně zavřená ale vezmu alespoň kladivo. Vydám se směrem doprava a na samotném konci konstrukce vezmu hadr. Sešplhám po dalším žebříku a projdu dál, načež se ocitnu u rozbitého žebříku, kterému opět chybí příčka. Jako ideální příčka se jeví ta, jež je zaklíněná vpravo na sloupu, ale v cestě je kapající olej, který zašpinil traverzu. Nebudu přes olej chodit, protože bych jen uklouznul a spadl dolů. Přes olej přehodím hadr a bez obtíží projdu. Vezmu příčku a vrátím se k žebříku. Ještě si naberu olej do helmy a poté si hadr vezmu. Příčku umístím do žebříku a slezu o úroveň níž. Tady je opět cesta zalita olejem. Zakryju olej hadrem a projdu. Překonám dlouhý můstek a vyšplhám po žebříku k výtahu. Přeskočím na něj a zjistím, že nemá kliku. Přeskočím na konstrukci se zábradlím tvořeným řetězy a ze země vezmu železnou tyč. Zkusím ji kladivem předělat na páku, ale železo je příliš pevné a získám pouze cosi jako páčidlo. Nyní se vrátím až k zavřené bedně a páčidlem ji otevřu. Pořádně prozkoumám harampádí v její levé části a najdu kliku. S tou se vrátím k výtahu a umístím ji sem. Otočit s ní však nelze neboť je zaseklá. Promažu ji olejem z helmy a konečně sjedu dolů. Ovšem zdaleka ne až na zem. Seberu řetěz z uvolněného zábradlí a poté shodím dolů sud. Jelikož nezaslechnu žádnou ránu značící jeho srážku se zemí, je evidentní, že jsem stále v hrozné výšce. Je tu však natažené lano, po kterém bych mohl sjet. Nejprve řetěz namočím v oleji. Kdybych řetěz nenamočil, přetrhl by lano a já spadl. Nyní nahodím řetěz přes lano a sjedu dolů.

Sedřu si kůži na rukou, ale jsem níž. Vezmu rukavice ležící v plotě. Stisknu červené tlačítko, čímž zapnu naviják – lano se vytrhne z kladky a skončí spuštěné dolů. Mohu sešplhat, ale jedině s rukavicemi. Ani tentokrát se nedostanu až na zem. Skončím v jakémsi mezipatře a rukavice se zničí. Vedle mě visí oběšenec. Zvláštní… mohl skočit dolů ale raději se oběsil… Přejdu dozadu k výtahu a povšimnu si číselného zámku. Napadne mě, že oběšený muž musel znát kód, jinak by se sem nedostal. Snad ho má někde u sebe, ale je moc vysoko. Vydám se doleva, kde beton končí a vystupuje z něj několik železných tyčí. Dvě jsou ohnuté nahoru a to je právě problém. Pak tu jsou tři plné pytle cementu a několik dlouhých prken (mohu zkusit na tyče položit prkno, ale dvě jsou ohnuté a nepůjde to). Vezmu kladivo a obě ohnuté tyče narovnám. Poté položím na tyče prkno. Stále ale nemohu přejít, neboť prkno není zatížené. Postupně na jeho levou část umístím tři pytle cementu a ještě je zatížím dalším prknem. Nyní mohu přejít po prknu. Stihnu to jen tak tak, neboť prkno se převáží a spadne. Vylezu po mříži a ocitnu se v patře nad oběšencem. Shodím žebřík, abych mohl slézt a zkusím oběšence odvázat – nejde to. Uzel je moc pevný takže ho zkusím přeříznout ruční pilou, která tu je. Jenomže není zapojená. Slezu po žebříku dolů a podívám se na propletené kabely. Musím najít tu zástrčku, která je od pily a pak ji zapojit. Následně vyšplhám nahoru a oběšence pilou odříznu. Zase dole prohledám jeho tělo a naleznu dopis na rozloučenou lísteček s kódem 763990. V dopise stojí, že muž byl vedoucí stavby a vinou nákupu nekvalitního materiálů odsoudil stavbu ke zhroucení. Protože nechtěl skončit ve vězení, ale chtěl trpět za svůj čin se rozhodl pro oběšení. Zajdu k výtahu a namačkám kód – 763990. Otevřu dveře a nastoupím.

Netrvá dlouho a motor se rojede na plné obrátky, ale už nejde zastavit! Zkusím použít brzdovou páku ale ošklivě se spálím. Srazím ji tedy kladivem – tak výtah trochu zpomalím. Stále to všek nestačíí. Vezmu kabely a omotám je komem kola motoru. Opět se podaří výtah zpomalit. Stále to však nestačí, takže vezmu páčidlo a zaseknu ho k lanům, pod panelem. Podaří se mi sjet až dolů a výtah zastavit. Po chvilce ovšem zkolabuji.


 

Den 3.

Ostrov zatracenců

Probouzím se ve svém bungalovu. Vezmu vodu a sušenky a vyrazím na průzkum. Jako minule začnu obchůzkou po bungalovech. Hned před tím svý narazím na Hermanna, takže s ním promluvím. Jako obvykle uslyším jen nadávky a urážky. Vyzbrojím se klasikou – kameny a klacky (suchá tráva stále není k sehnání). Bungalov 1 je prázdný a dokonce na stolku není jídlo ani voda. Zdá se, že Izmael skončil. Ve čtyřce je Maria, která jen lenoší a stále vše považuje za žert. Označit ji za natvrdlou je očividně slabé slovo. Další bungalovy jsou prázdné a až na pahorku najdu Dorothy a nové muže, který celý poděšený vyjde ven. Nejprve vyzpovídím Dorothy, která je prý na stráží, aby měla Danica soukromí. Oslovím nového muže. Představý se jako Hans, je Rakušan a byl v Alpách, kde se díval do strže… a patrně do ní i spadl. Poradím Hansovi, aby vyzpovídal Dorothy a odejdu. Vydám se k průrvě a zajdu až ke zvonici. Tady ovšem zjistím, že je opět zamčená. To není vůbec dobré. Teď nezbývá než znovu vymyslet, jak ji otevřít.

Sejdu průrvou na pláž a najdu Hermanna, který se ukrývá za stromem. Promluvím s ním a zdá se, že má chuť na sex s Marií. Zajdu na pahorek za Dorothy a zeptám se jí na nástroj. Sdělí mi, že Edwin prý cosi nesl. V bungalovu 5 však Edwin není. Naleznu ho až na severním útesu, kde sedí a shlíží dolů. Zeptám se, co se stalo a prý, že ve snu zabil Borise, že to bylo kdo z koho. Skutečnost, že Boris na ostrově už není dává onomu snu docela jiný rozměr. Edwin mi také řekne, že to co nesl byl jen klacek, takže stále nemám potuchy, jak otevřít zvonici. Zajdu do bungalovu 10 a zeptám se Danicy na nástroj. Poradí, že jeden z lidí schovával do úkrytu pod jihozápadním útesem skobu, ale že prý o tom řekla Hermannovi. Zajdu na pláž k průrvě a podívám se do úkrytu za stromem. Je už prázdný – bohužel. Nicméně Danica zmínila, že zdejší skála.obsahuje železo, které brání detekci předmětů. To by znamenalo, že i já sem mohu schovávat věci a nikdo je nenajde. Stručně řečeno – sem mohu schovat věci, o které nechci během noci přijít. Můžu sem ukrýt nástroje (kameny, klacky,…) ale jídlo a vodu ne. Vyjdu na skálu a poté až k severní pláži. Na útesu tu sedí Maria a poblíž je Hermann. Promluvím s Mariou a prozradím jí, že Hermann na ni má zálusk. Ona mi také potvrdí, že Boris a Izmael zmizeli. Poté oslovím Hermanna a zeptám se, kam dal skobu a proč nemá svoji čepici. Skoba zůstala trčet na skále poblíž a čepice mu prý rovněž kamsi spadla. Hermann je očividně šikovný… Skoba na skále je nedostupná ale mohu ji shodit kamenem. Poté zajdu na pláž a vezmu si ji. Nyní pomocí skoby zkusím otevřít zámek zvonice, ale skoba je moc krátká. Natluču ji proto do klacku a nyní zámek vypáčím. Teď skobou nebo klackem otevřu dveře, ale to se mi podaří až napodruhé, neboť jsou zaseklé. Aby toho nebylo málo, dveře nevydrží být otevřené dlouho a zase se zavřou. Musím proto jednat rychle – dveře otevřít a podepřít je klackem. Konečně mohu vstoupit do zvonice. Skobou vylomím kámen a najdu schránku se starým listem s portugalským textem. Kde teď sehnat někoho, kdo umí portugalsky?

Vyjdu ven a natrefím na Edwina, který zmíní zajímavou skutečnost – zvon se vůbec nehýbe, neboť je nefunkční, což tedy znamená, že zvonění je prováděno reproduktorem. Poptám se, jestli neumí portugalsky. Prý ne ale odkáže mě na Mariu. Vedle Edwina si povšimnu také „Yukiko“ Odejdu směrem k průrvě a všimnu si Danicy, jak kráčí k útesu. Promluvím s ní a poví mi, že sny budou čím dál horší. Sejdu dolů a tady využiji úkryt. Klacky nebo kameny jsou na ostrově snadno sehnatelné, listinu potřebuji k překladu, ovšem skoba se může ještě hodit, takže ji tam uložím. Půdu k bungalovům a všimnu si Dorothy, jak jde k sobě. Zajdu se jí přeptat, zdali umí anglicky. Nejen že neumí, ale rovněž vcelku namyšleně odpoví, že se nepotřebuje učit cizí jazyky, když umí anglicky, tak ať se anglicky učí ostatní. Skutečnost, že angličtina zdaleka není nejrozšířenějším jazykem a že ji překonává činština, hindština a španělština Dorothy evidentně netrápí. Zajdu do Mariina bungalovu (4) ale tady najdu jen spícího Hermanna. Prý Maria kamsi utekla. Jak to tak vypadá utekla zřejmě před ním. Na pláži posedává Hans, který mi sdělí zajímavou skutečnost přestože pracuje na poště jeho koníčkem jsou vulkány a prý zná naprosto všechny. Jenomže vulkán na druhém ostrově mu nic neříká. Kde to tedy jsme? Navštívím bungalov 1. Izmael je sice pryč a bungalov je prázdný ale najdu tu Mariu, která se právě sprchuje. Poví mi, že Hermann ji vyprávěl o sobě a pak usnul. Nechtěla se sprchovat u sebe kvůli němu a tak šla sem. Rovněž potvrdí, že portugalsky umí, neboť má babičku v Lisabonu. Zvláštní, neboť tvrdila, že byla za babičkou v Madridu. Asi jich má víc. Položím listinu na stůl a odejdu. Vydám se k průrvě ale pod útesem naleznu mrtvou danicu, jak se nad ní sklání „Yukiko“ Pokusím se Asiatku uklidnit. Danica evidentně psychický tlak nevydržela… Vydám se dál k průrvě, ale o chvilce se rozezní zvon a po třetím zvonění usínám.

Co jsem zjistil:
– Na ostrově je nový obyvatel – Hanz
– Izmael a Boris zmizeli (patrně neuspěli ve snu)
– Danica spáchala sebevraždu
– Zvon ve zvonici je nefunkční a zvonění způsobuje něco jiného
– Našel jsem listinu v portugalštině, kterou snad stihla přeložit Maria

Kdo kde bydlí:
Hermann – 2
Adam – 3
Maria – 4
Edwin – 5
Yukiko – 6
Dorothy – 8
Hanz – 9


 

Noční můra

Křižovatka

Oblast z druhého Adamova snu. Železniční přejezd a poblíž křižovatka u které je staveniště s budovou skladu a obytná maringotka. Poblíž teče potok, jež je veden umělým kanálem.

Ocitnu se na kolejích a právě se na mě řítí vlak. Než do mne stihne vrazit se probudím v autě, které je přímo na železničním přejezdu a vlak se na mě skutečně řítí! Pokud si nepospíším, vlak mě i s autem smete. Stáhnu okénko. Řvát z něj na vlak nemá smysl ale mohu popadnout zpětné zrcátko a následně dát strojvedoucímu světelný signál. Vlak zpomalí a já mám dost času na to dostat se pryč. Troubení ničemu nepomůže, dveře jsou zamčené a bezpečnostní pás se zasekl. No a aby toho nebylo málo tak klíčky v zapalování nejsou. Stáhnu stínítko nad místem spolujezdce a odtud vypadnou klíče, které však nestihnu chytit. Otevřu přihrádku u místa spolujezdce a vezmu odtud deštník. Poté tlačítkem vedle sedadel posunu sedadlo spolujezdce a podívám se pod něj. Klíče jsou zde (předtím byly pod sedadlem). Protáhnu deštník (řádným prozkoumáním) a klíče si přítáhnu blíž (klíče mohu zkusit přitáhnout i nevytaženým deštníkem, ale nedosáhnu na ně.) Klíče vezmu a strčím do startéru. Nyní ještě musím stáhnout ruční brzdu. Pokud bude ruční brzda vytažená auto nerozjedu a vlak mě smete. Jakmile je brzda dole, nastartuji. Vlak se na mě řítí velkou rychlostí a já jen tak tak sihnu ujet.

Moje následná jízda je nebezpečně rychlá a kvůli přehlédnutí cedule STOP vrazím do dalšího vozu. Moje auto se převrátí na bok a další řidič jedoucí proti mě jen tak tak strhne vůz stranou. Po chvilce se vzpamatuji a nejen, že mám ošklivou ránu na hlavě, ale také mi hoří auto! Pás je stále zaseknutý, takže ho musím uvolnit. Vezmu stěrač (mohu s ním zkusit přitáhnout hasicí přístroj ale nedosánu na něj). Stěrečem zkusím zlomit držák pásu ale místo toho rozlomím stěrač. Nyní si už však mohu přitáhnout hasičák  sobě. Vezmu ho a postříkám s ním oheň. Stále však není uhašen. Hasičákem zkusím rozbít držák pásu.
Na rozbití pásu je časový limit. Hrací pole je kruh, rozdělený na osm částí, které mají šest dílů. Musím šestkrát za sebou na jedné a té samé části kruhu (na 1/8) zvýraznit oranžově všech šest malých částí. Potíž je v tom, že pohyb oranžové části, která se neustále pohybuje, se zrychluje a tak je zapotřebí jednat velice rychle a přesně. Pokaždé, když se podaří zvýraznit celou část (až ke středu) 1/3 pásu praskne. Pokud praskne celá pás, je hotovo. Vylezu z auta a nyní stojím před třemi vážnými problémy, které se postupem času stále zhoršují a já nesmím nic z toho nechat dojít do neúnosné meze. Čas navíc je možné získat částečným vyřešením problému, ale stejně tak je možné ho přidat provedením nějaké špatnosti. Problémy před kterými stojím jsou:
1) Přivolat pomoc – zatím nedůležité
2) Zranění hlavy – ne tak vážné, počká to
3) Požár auta – poměrně důležité
Projdu dírou ve svodidlech, abych zjistil, jak je na tom druhé auto. Prohlédnu ho a všimnu si, že je zde řidič a spolujezdkyně přičemž oba jsou v bezvědomí.
4) Muž v bezvědomí – ne tak vážné, počká to
5) Žena v bezvědomí – ne tak vážné, počká to
Protože auto je krůček od pádu do kanálu nechám vůz zatím být a odejdu. Po silnici směrem zpátky natrefím na marigotku. Pijdu k ní a zkusím otevřít dveře – je zamčeno a nikdo se neozývá. Vezmu dlouhé prkno a položím ho na podvozek. Poté seberu holínku. Vydám se doprava směrem, kterým projelo třetí auto. Je tu živý a relativně zdravý muž, který mě však pozná jakožto viníka nehody a když šlápne do kaluže omráčí ho to. Voda je evidentně pod proudem.
6) Zástava srdce – akutní, je třeba jednat
Vezmu cihlu poblíž kaluže a vrátím se zpět. Cihlou rozbiju okno maringotky a vlezu dovnitř. Tady leží muž v bezvědomí a dle zápachu se zdá, že tu uniká plyn.
7) Otrava plynem – velice akutní, je nutné okamžitě jednat, nehledě na cokoli jiného
8) Otrávený strážník – akutní, je třeba jednat
Urychleně otevřu dveře do maringotky, čímž sem naženu čerstvý vzduch.
Otrava plynem – vyřešena!
Z bundy vezmu kapesníky, z police svítilnu, ze sporáku nůž a ze země holínku. Další prozkoumávání maringotky je nemístné, neboť muž se zástavou srdce je na pokraji smrti. Vyjdu ven a přijdu ke kaluži. Holínky dám k sobě a přejdu s nimi vodu. Následně zahájím masáž srdce. Hrací pole je kruh a v jeho středu symbol srdce. Do srdce z vnějšku kruhu směřují buď blesky (snižují zdraví) nebo kapky (navyšují zdraví). Já pomocí oranžové části tvořím zábranu pro blesky i kapky. Cíl hry je tedy zřejmý – bránit bleskům a naopak umožňovat kapkám, aby léčily. Když hodnota zdraví klesna na nulu, muž zemře. Když naopak hodnota zdraví dosáhne 100 muž je mimo ohrožení života.
Zástava srdce – vyřešena!
Z kufru auta vezmu hever, tažné lano a izolační pásku. Přejdu k budově a odemknu ji klíčem, jež mám ze dveří maringotky. Z police seberu kleště a hasicí přístroj. Povšimnu si kabelu, který vede od čerpadla jež je v kaluži vody až sem do rozvaděče. Nebudu zkoušet kabel jen tak přeskřípnout kleštěmi, když je pod proudem. Omotám kleště izolační páskou a teprve nyní kabel přestřihnu. Shodím dlouhé prkno, tak aby vedlo přes kaluž a odejdu. Auto je na tom zle a hrozí výbuch, takže je nejvyšší čas to řešit. Zajdu k autu a požár uhasím hasícím přístrojem.
Požár auta – vyřešen!
Vrátím se do maringotky, neboť stav muže i ten můj se zhoršuje a je třeba s tím něco dělat. Otevřu skříňku na zdi a vezmu odsud lékárničku. Vyndám z balíčku kapesníků jeden kapesník a ten namočím vodou z umyvadla. Následně si kapesník přiložím k hlavě (použiji ho na sebe). Tím si částečně pomohu od zranění. Podívám se na sporák a zkusím ho vypnout knoflíkem, který se bohužel utrhne. Nožem vypáčím skříňku a vypnu plynovou bombu.
Otrávený strážník – vyřešen!
Ošetřím se lékárničkou.
Zranění hlavy – vyřešeno!
Z rádia si vezmu baterie a rovnou je vložím do svítilny. Odejdu ven a vydám se k protrženým svodidlům. Uvážu na ně vlečné lano a druhý konec zaháknu za podvozek auta, jež málem spadlo do kanálu. Konečně nehrozí, že auto spadne. Otevřu dveře od místa řidiče a prozkoumám stav muže. Naleznu kartičku, kde stojí, že muž trpí kardiovaskulárníím onemocněním a musí v případě zástavy srdce okamžitě užít léky. Prohledám hnědou tašku, jež leží kousek od kanálu. Léky tu však nejsou, takže se zdá, že skončily dole. Nožem alespoň uříznu řemen z tašky a odšroubuji poklici zadního kola vozu. Vrátím se až ke skladu a na poklici naberu hromádku písku. Poté se od maringotky vydám vlevo, kde jsou dvě stavidla. Potřebuji vypustit kanál pod autem, ale napřed se musím zbavit vody a odklonit ji do vedlejšího kanálu. Ventil stavidla vlevo je však zaseknutý a tak využiji hever, abych stavidlo zvednul. Následně pravé stavidlo uzavřu ventilem. Vrátím se ke kanálu a slezu dolů. Léky tu nikde nejsou vidět, takže baterkou propátrám zamřížovaný odtok. Skutečně cosi naleznu ale abych se dostal blíže potřebuji volné ruce. Proto baterku položím na schůdky. Nyní se shýbnu k odtoku. Je tu pixle s léky ale je příliš daleko. Využiji proto prasklého stěrače a léky si přítáhnu blíže. S léky v kapse se vrátím nahoru. O baterku se starat nemusím, jelikož bohužel spadla a rozbila se. Otevřu krabičku léků a vyndám jednu pilulku (mohu ji zkusit dát řidiči, ale dojde mi, že ji nemůže spolknout). Rozříznu pilulku nožem a prášek vsypu řidiči do úst.
Muž v bezvědomí – vyřešen!
Zkusím otevřít dveře od místa spolujezdce, ale jsou zaseknuté. Pomůžu si kleštěmi a dveře otevřu. Bohužel, žena upadne a začne se dusit.
Žena v bezvědomí – vyřešeno!
9) Dusící se žena – akutní, je třeba jednat
Ženu vytáhnu ven a uložím vedle auta. Z její nohy začne téct krev.
10) Masivní krvácení – akutní je třeba jednat
Prozkoumám stav ženy a zjistím, že jí zapadl jazyk. Vyndám k balíčku poslední kapesník a s díky němu vytáhnu ženě jazyk a uvolním dýchací cesty.
Dusící se žena – vyřešeno!
Nyní se zaměřím na krvácení nohy (mohu ji zkusit ošetřit pomocí lépárničky, ale nemám dost obvazů). Řemenem s tašky utáhnu ženě nohy a značně omezím rychlost krvácení. Následně pomocí lékárničky ženě nohy obvážu.
Masivní krvácení – vyřešeno!
Nahoře na silnici právě projede auto.
Přivolat pomoc – vyřešeno!
Zdá se, že tu začíná být rušno a tak je načase přinutit další vůz, aby zastavil. Nyní mám konečně dostatek času a nemusím nikam pospíchat. Mohu tedy zavítat na známá místa a například se vymočit na rohu maringotky nebo vypít pivo jež leží na stolku uvnitř. Především ale zajdu k mému autu a všimnu si oleje na zemi. Pokud olej nezakryju auto, které se pokusím zastavit mě přejede. Nasypu na olej písek z poklice. Ještě je zapotřebí upoutat pozornost. Kleštěmi odendám žluté odrazové světlo ze svodidel. Na zemi u svodidel leží jedno uvolněné odrazové světlo (červené) a to taky vezmu. Pomocí světel se mi podaří přijíždějící vůz zastavit a hned nato omdlím.


 

Den 4.

Ostrov zatracenců

Probouzím se ve svém bungalovu. Již klasicky se vybavím jídlem a pitím a vyrazím ven. Přiběhne ke mě Maria, že prý o listinu přišla (nic nečekaného). Naštěstí ji stihla přeložit – jistí Portugalci zde roku 1418 ztroskotali a prohlásili ostrov majetkem Portugalské koruny. Zároveň v nějaké jeskyni nechali plán proudů se kterými je možné se dostat na vedlejší ostrov. Zmíním se o tom, že listina se zdá být zachovalá ale v to mi Maria nijak nepomůže. Mezi řeší však potvrdí, vcelku zřejmou věc – je to šlapka. Nastává typická obchůzka po ostrově během které posbírám klacky, kameny a trávu. Z bungalovu 1 vyjde nový muž v drahém obleku. Promluvím s ním ale vše považuje za únos a vyhrožuje soudem. Vypadá to na namyšleného blbečka. Proč v jedničce bydlí samí cvoci?! Vrátím se zpět před můj bungalov a vstoupím do dvojky. Hermann je stále zde a během rozhovoru mi potvrdí, že má také sny. Právě Hermann se objevil ve stejný den jako já, takže i on má za sebou druhou noční můru. Jdu dál a všimnu si, jak do šestky vešla nová žena. Před bungalovem 5 sedí Edwin. Noční můry mu dávají dost zabrat. Nyní konečně vejdu do bungalovu 6. Ač se to zprvu nezdálo, Asiatka je stále zde a nová žena ji tedy nepřevzala bungalov, nýbrž bydlí jinde a sem přišla jen na návštěvu. Promluvíme si a zjistím zajímavou skutečnost – pochází z Brna! Žena se jmenuje Eva a snadno se naštve, což ovšem nedává najevo žádným vyhrožováním nebo dokonce násilnickými sklony. Dle jejího příběhu je jasné, že byla přepadena v parku. Před osmičkou je Dorothy, které navrhnu procházku. Je na ni však moc horko. Zajdu devítky, kde se právě sprchuje Hanz. Řekne mi, že na mizení lidí nevěří. Patrně proto, že ještě žádné zmizení nezažil. Obchůzka je hotova a je na čase zahájit průzkum, který již tradičně začne u zvonice.

Cestou k průrvě si v úkrytu vyzvednu skobu s násadou (pokud bych ji sem včera nedal, nevadí, ale skoba mi může mnoho věcí ulehčit). Zvonice je opět zavřená ale zámek zůstal poničený. Klackem (či skobou) dveře nadzvednu, jenomže ty se hned uvolní a zajedou do země, přičemž stále budou bránit v cestě. Vezmu spojím kámen s klackem a klacek zatluču do dveří. Následně se vytáhnu na dveře a seskočím uvnitř zvonice. Všimnu si, že kámen, který zde držel na laně se uvolnil. Odtlačím ho ke dveřím, abych se mohl vrátit ale ještě tu zůstalo lano. To je připevněné k trámu a uzel nedokážu rozvázat. Buď kamenem zapálím trávu a nechám uzel shořet anebo použiju skobu a uzel useknu. Vezmu lano a vylezu po kameni ven. Vydám se zpět dolů, ale cestou potkám Hermanna. Promluvím s ním a zjistím, že vyrábi past na ptáky. Ještě ale neví, co použije jako návnadu. Nejlepší je prý ryba… Sejdu dolů a u bungalovů si povšimnu probíhající Marie. Jdu dál na pláž před bungalovem 1 a zde sedí Eva a „Yukiko“. Promluvím s Evou a navrhnu ji, aby si odložila. Moje narážky na ni ji vůbec nesedí… No, není divu, ale naopak je s podivem, že holka, která je tu první den jen tak posedává na pláži a zdá se, že jí je všechno šumafuk. Eva je, zdá se, pořádná husička… Před mým bungalovem leží v trávě Hanz se kterým hodím kus řeči. Obdivuje Edwina… od gaye se něco podobného očekávat dá. Zajdu k zátoce a tady je nejen Edwin, ale i Dorothy se kterou si promluvím. I jí se Edwin libí, ale má svého muže. Poptám se Edwina jak šlo plavání. Řekne mi, že pod východním útesem, kousek od místa, kde je ve skále zaseknutý kmen zahlédl jeskyni, ale kvůli silnému proudu se nedostal dovnitř. Také mi sdělí, že ví o listině a tvrdí, že právě kvůli proudům nemůže být tohle ta jeskyně, kterou Portugalci zmiňují. Zajdu nahoru na skálu a poté na východní útes. Tady je onen nový muž. Promluvím s ním, ale vyslechnu si jen další pomatené řeči a vyhrožování. Ten chlap je hrozný parchant! Dokud je na útesu ten nový muž, nebudu slézat do jeskyně, neboť by mě zbavil únikové cesty a já bych dole zemřel. Vrátím se na pláž a oslovím Evu. Zeptám se, zda by toho hajzla z útesu neodlákala. Opět jí to dost naštve a samozřejmě odmítne. Přiběhne sem Maria, které se zeptám na to samé. Jednak mi sdělí, že ten muž se jmenuje Simon a především souhlasí s mým návrhem, což je výborné! Potřebuje jen, abych doručil Dorothy boty, které si Maria půjčila. to není nic těžkého. Zajdu k zátoce, oznámím jí, že mám její boty a ona si je ode mě vezme. Zajdu nahoru na skálu a všimnu si, jak Simon společně s Marii kamsi odchází. Zajdu na útes a slezu po liánách na kmen. Přivážu na něj lano a slezu dolů k jeskyni. Tady je velká tma, ale dole na zemi je jakési suché místo. Zapálím kamenem trávu a oheň umístím na suché místo. Rozhoří se uschle klacky jež tu byly a jeskyni osvítí. Je tu jen zlomené kopí, jež je vlevo u stěny. Vezmu si ho a vylezu po provazu na kmen. Země se začne třást a jeskyni zasypou kameny. Provaz je vzácná věc a tak ho tu nenechám. Odvážu si ho a vezmu. Poté vyšplhám na útes.

Sejdu dolů ale zastavím se u úkrytu. Byla by škoda připravit se o tak zajímavé věci, jež jsem sehnal. Do úkrytu vložím nejen skobu ale i provaz a kopí. Mám tu už slušnou zásobičku věcí… Navštívím bungalov 8 a promluvím s Dorothy. Poví mi, že Hans je sice uctivý člověk, ale nepřipadá jí jako muž. Nic nového. Zajdu zase nahoru a to až ke zvonici. Zde je „Yukiko“, Eva a Edwin. Promluvím s Evou. Prý je sem nahoru poslal Hanz, když začalo zemětřesení. Promluvím i s Edwinem, který mi jen potvrdí, že Simon je kretén. Sejdu dolů na malou pláž a tady najdu Hermanna a Hanze. Past na ptáky je již připravena, tak se na ni zeptám Hermanna. Mluví však spíše o skutečnosti, že Maria je se Simonem. To Hermanna dost naštve a naštve se ještě víc až mu sdělím, že jsem Marii na Simona poslal já. Promluvím s Hanzem a dozvím se zajímavou věc – za velikým kámenem ve skále je patrně jeskyně. Prý se na kameni objevily pukliny. Spojím kámen a klacek a tak postupně zatluču tři klacky do všech tří puklin. Krátce poté začne zvonit a po třetím zvonění usnu.

Co jsem zjistil:
– Na ostrově jsou noví obyvatelé – Simon a Eva
– Roku 1418 zde ztroskotali Portugalci a poté přeplavali na druhý ostrov
– Našel jsem jeskyni a v ní kopí
– Objevil jsem zavalený vchod do jeskyně, kterou Portugalci využili a skryli zde mapu proudů
– Simon se jeví jako hrozný parchant a zdá se být nebezpečný

Kdo kde bydlí:
Simon – 1
Hermann – 2
Adam – 3
Maria – 4
Edwin – 5
Yukiko – 6
Dorothy – 8
Hanz – 9
Eva – ?


 

Den 5.

Ostrov zatracenců

Vůbec se nevyspím a jako obvykle mám noční můru, i když ne tak hroznou – pouze se mi zdá o valící se lávě. Opět si vezmu jídlo a pití a vyrazím ven. Prší a je bouřka – super počasí… Maria postává před svým bungalovem, tak s ní hodím řeč. Vypadá to, že si Simona oblíbila. Divné… Rovněž mi naznačí, že Evě nejsem úplně ukradený. Zahájím obchůzku a jak je zvykem – cestou poberu kameny a klacky (trávu ne, jelikož prší). V bungalovu 1 naleznu Simona, který stále nic nepochopil a opět ukazuje jaký je to kretén. V bungalovu 2 právě vykonává potřebu Hermann. Neujde mi, že si dost spálil pleš. Zavítám do bungalovu 5, kde promluvím s Edwinem. Prý si nemyslí, že na vedlejším ostrově žijí nějací lidé. Rovněž mi sdělí, že ani dlouho před námi zde nikdo neviděl žádnou loď. Tuhle informaci má Edwin od Danicy a je tedy zřejmé, že obyvatelé ostrova si v minulosti předávali zkušenosti. „Moje“ skupina však nic takového nedělá, pouze nečině přihlíží okolnímu dění smířená s osudem. Žiju zde s partou do sebe uzavřených lidí, přičemž každý hraje za sebe a dusí v sobě své poznatky, ať už jde o sny, či o informace získané od jiných lidí. Ani já však nejsem jiný. Vyjdu ven a promluvím s Asiatkou, jež sedí před svým bungalovem. Samozřejmě nic neodpoví, ovšem tentokrát je znát, že „Yukiko“ mi snad i rozumí (poukáže na déšť, když jí povím o počasí). Je tedy skutečně němá, ale angličtinu patrně zvládá. Jenomže… když už tedy nemůže mluvit, proč nevezme klacek a nepůjde něco, cokoli,  napsat do písku? Promluvím také s Evou, která stojí před svým bungalovem.  Je tedy zřejmé, že bydlí v bungalovu 7. Prý se vyspala dobře, což není zase tak nečekané, když tu strávila teprve první noc. Také se zmíní o nové ženě. Zajdu k bungalovu 8 a všimnu si na pláži vyplaveného obalu od sušenek. Jde o vzkaz č. 5 a mluví se v něm o nápadu jistého Waltera využít hlodavce. Vzhledem k tomu, že na ostrově žádní nejsou je tento nápad k ničemu. Dále tu stojí, že se jedná o jakési pokusy… Zajdu konečně do bungalovu 8 a zjistím, že Dorothy je pryč. Je tedy další obětí snů. Zajdu do bungalovu 9 a promluvím s Hanzem. Prý měl noční můru. Před bungalovem 10 postává nová žena se kterou si promluvím. Je to Michele a je Francouzka. Se svým přítelem byli na Mont Blancu, když se strhla lavina… Obchůzka je dokončena a zbývá ještě vybrat úkryt a vzít si tak skobu, lano a kopí. Pokud jsem do úkrytu nic nedal (anebo ne tohle všechno) nevadí ale následný průzkum bude obtížnější.

Vypravím se na skálu a poté zase dolů na severní plážičku. Během zemětřesení skála skutečně povolila a cestu do jeskyně zakrývá už jen uvolněný kámen. Odvalím ho klackem (nebo skobou, či kopím) a vejdu do jeskyně. Bohužel další kamen za mnou zavalí vchod a já tak zůstanu uvězněný. V jeskyni je člun ale o ten se zatím starat nebudu. Také tu teče potůček, kde mohu nabrat energii. Vezmu lahev, jež stojí nedaleko potůčku a zvenčí se ozve Simon. Prý mu mám dát lahev a on mě pomůže. Jak to, že o lahvi ví, vžďyť jeskyni jsem otevřel až já! Nicméně potřebuji pomoct, takže mu lahev prostrčím dírou ven. Simon však uteče a nechá mě tu. Zkusím zavolat škvírou o pomoc. Po nějaké době se ozve Eva a já ji požádám o pomoc. Později sem přispěchá Hanz s klackem v ruce ale sá kámen neodvalí – musím mu pomoct. Vezmu řetěz, jež je pod člunem a přivážu jeho konec ke kameni blokujícím východ. Po kamenném schodišti vylezu na plošinu. Z hromady kamenů jeden vezmu a hodím ho na jednu ze dvou podpěr, které drží člun. Vezmu další kámen a jím zničím i druhou podpěru. Člun se převáží a odvalí balvan, čímž uvolní cestu ven. Než ale odejdu vezmu si z trámu skobu a to pomocí klacku, jiné skoby či kopí. Následně skobu natluču do klacku. Pokud ovšem už jednu skobu vlastním (z úkrytu) není potřeba brát si další. Stejně tak, pokud mám u sebe lano (z úkrytu) je k ničemu brát to, jež leží u člunu, neboť jich víc nepoberu.

Vyjdu ven a poděkuju Hanzovi. Potvrdí mi, že Dorothy zmizela. Sejdu průrvou dolů a zaznamenám další otřesy půdy. Jeskyně je teď patrně zasypaná. Vrátím se k bungalovům a tady si všimnu Edwina a Marie, jak někam běží. Zajdu za nimi. Simon leží u svého bungalovu mrtvý a Maria nad ním stojí a… tancuje?! Možná je to unikátní forma šoku… Zajdu do bungalovu 7 ale Eva zde není. Navštívím tedy bungalov 10 a zde najdu nejen Evu ale i Michele, která jí dala svoji vestu a taktéž „Yukiko“. Poděkuju Evě a poté se Michele zeptám na to, co se tu stalo. Simon prý udeřil „Yukiko“ načež mu Edwin dal pěstí a Simon spadl přímo kámen. Michele mi také předá vzkaz, který u sebe Simon měl (vzkaz z lahve). Jde o vzkaz č. 1 a vyplyne z něj mnoho věcí – vzkazy píše archeolog z Dusseldorfu, Dieter Schwarz. Dieter žil na ostrově stejně jako my a stejně jako my i on byl pokusným králíkem. Jistý doktor Walter totiž zjistil, že po zvonění přilétají na ostrov jakési bytosti a provádějí experimenty. Samotné uspání způsobuje mikročip, který máme pod kůží. Začíná se to vysvětlovat… Co je však podivné je Michelinina nezaujatost. Copak vzkaz nečetla?! Lidé tady jsou vážně šílení…  Zajdu k průrvě a potkám tu Edwina. Vyčítá si, co provedl. Nahoře na skále je poblíž útesu (kousek od keře vpravo) trhlina, ke které přivážu provaz. Po něm slezu dolů na doposavad nepřístupnou plošinu. Na kameni zde leží Hermannova čepice, kterou si vezmu. Sejdu dolů na malou plážičku a všimnu si ryb. Byly by ideální do pasti na ptáky. Vytáhnu skobu s násadou (anebo kopí) a jednu rybu ulovím. Cesta zpátky je však příliš kluzká a tak si pomohu skobou (nebo kopím) a udělám si stupínky. Následně vylezu nahoru. Vyšplhám p provazu na skálu a provaz zase odvážu. Sejdu průrvou dolů a zavítám do bungalovu 2. Tady je Hermann a utěšuje Marii. Předám mu čepici, za což mi poděkuje a zmíní, že prý nalezl u Simona popsaný obal, kde se zmiňuje možnost využití ptáka jako nositele čipu. Hermann obal zahodil, prý že je to kravina. Ti lidé vážně pocházejí z ústavu pro chorobomyslné, či co… Hermann se se mnou podělí o myšlenku, že je Edwin špión. Ovšem vzhledem k okolnostem to vypadá, že špionem byl spíše Simon (věděl o lahvi a měl u sebe vzkaz). Těžko říct… Vyjdu ven a podívám se k úkrytu, kam si poschovávám věci – skobu, lano a kopí. Vyjdu nahoru a podívám se na východní útes. Zde je Hanz, se kterým promluvím. Předá mi vzkaz na obalu, který prý našel u jeskyně. S těmi vzkazy se tu najednou rozrhl pytel! Jedná se o vzkaz č. 3 a je zde varování, že mikročip je nebezpečné po vyjmutí jen tak zahodit, neboť by to bylo klasifikováno jako úmrtí dané osoby a bytosti by se ji snažily najít. Podle Waltera je prý lepší umístit čip do těla hlodavce. Po chvilce začne zvonění a po tom třetím usínám.

Co jsem zjistil:
– na ostrově je nová obyvatelka – Michelle
– Dorothy zmizela (zřejmě neuspěla ve snu)
– jistý doktor Walter znal ostrov velmi dobře a jeho poznatky sepsal a rozšířil archeolog Dieter.
– našel jsem tři Dietrovy vzkazy a jeden další objevil Hermann. Bezpochyby zbývá nalézt minimálně jeden.
– Dle vzkazů je jasné, že ostrov je jakási laboratoř a my jsme jako laboratorní krysy, které zde zkoumají. Usínaní způsobuje mikročip, který má kaýdý někde pod kůží a šance, jak se usínaní zbavit a zároveň se vyhnout odhalení spočívá v umístění čipu do těla jiného živočicha – ideálně hlodavce či ptáka.
– Simon zemřel, neboť ho usmrtil, byť omylem, Edwin

Kdo kde bydlí:
Hermann – 2
Adam – 3
Maria – 4
Edwin – 5
Yukiko – 6
Eva – 7
Hanz – 9
Michelle – 10


 

Noční můra

Nemocnice

Oblast ze čtvrtého Adamova snu a také z pátého Edwinova snu. V nemocnici je pitevna, márnice i sklady. U pitevny je rovněž kancelář. Na chodbě nemocnice je vstup do laboratoře, za které je již nepoužívaný operační sál.

Probudím se v otevřené místnosti plné harampádí. Ze stolku vezmu hadr, ze země tyč a z lampičky odšroubuji žárovku. Vyjdu ven a ocitnu se na chodbě. Přede mnou jsou zamčené dveře. Podívám se skrze okno, ale to je moc špinavé – zkusím ho očistit hadrem, jenomže je suchý, takže si nepomůžu. Vrátím se zpět a hadr položím do kaluže pod kapající vodu. (toto udělám až nyní – po „očištění“ skla suchým hadrem!) Než bude hadr zcela mokrý chvíli to zabere. Podívám se zatím na konec chodby, kde jsou dvojité dveře – bohužel však zamčené. Zajdu zase zpátky a jakmile bude hadr mokrý, vezmu si ho. Očistím s ním sklo a zjistím, že za ním někdo je. Vezmu tyč a zabouchám na dveře. Ozve se Edwin. Je prý uvězněný v té místnosti, je tam potmě a nemůže ven. Nezdá se však tak v pohodě jako na ostrově. Je podezíravý a myslí si, že jsem jen iluze. Po dlouhém rozhovoru vedeném přes sklo ho konečně přesvědčím o spolupráci. Nejprve je zapotřebí rozstvítit. Zkusím to vypínačem, ale je rozbitý. Oznámím to Edwinovi a povím mu o žárovce. Chce abych mu ji hned dal. Tyčí zkusím rozbít mřížku ventilace, ale je moc pevná. Poradím se s Edwinem a ten jednu mřížku odendá. Nyní již dokážu tu druhou pomocí tyče zničit. Nemohu tam ale hodit žárovku, protože by se rozbila. Poradím se s Edwinem a ten mi skrze ventilaci pošle šňůrku. Přivážu na ni žárovku a řeknu mu, aby si ji přitáhnul. Také se ho zeptám, kde šňůrku sehnal a že ji prý měl kolem krku už od začátku. Na šňůrce byl i klíček, který mi Edwin hodí. Vezmu ho a odemknu s ním dvojité dveře. Je tu márnice a dvě těla v plachtách. Projdu dál a narazím na pitevnu a kancelář, jež je hned vedle. Z kanceláře vedou zamčené dveře. Na nástěnce je klíč, který vezmu (mohu s ním zkusit otevřít dveře, jež jsou zde v kanceláři, ale klíč do nich nepasuje). Odejdu na chodbu a klíčem odemknu dveře, kde je Edwin. Ten vyjde ven a společně přejdeme do kanceláře. Zatímco Edwin se bude starat o zámek dveří, já mám zkusit sehnat klíč. Promluvím s ním a navrhnu vyražení okna stolem. Edwin ale tvrdí, že tu nejsme sami a že by bylo nebezpečné dělat hluk. Povím mu, že jsem klíč nenašel a on mě pošle hledat do márnice. Zajdu tam a otevřu oba pytle s mrtvolami. Jsou zde dvě ženy ale vůbec je neznám. Zaslechnu cvaknutí a vrátím se do pitevny. Skrze sklo zahlédnu Edwina, který mě obelhal a z kanceláře odešel. Promluvíme si ale k opětovné spolupráci ho nepřiměju. Myslí si, že jsem proti němu a že se musí starat jen a jen o sebe. Vyruší nás zvonění telefonu, jež je na kancelářském stolu. Zvednu sluchátko a ozve se žena, která shání Edwina. Povím to Edwinovi a ten se nakonec nechá přemluvit, aby si telefon vzal. Chce ale abych tyč odložil na stůl. To udělám a poté dle Edwinových pokynů odejdu do pitevny, aby měl kolem sebe prostor. Edwin zvedne sluchátko a po krátkém hovoru zavěsí a přejde do márnice a to i s mojí tyčí. Zajdu za ním a najdu ho jak si prohlíží těla. Než stihnu zareagovat mě praští a omráčí.

Proberu se na pitevním stole. Všimnu si, že žaluzie u okna jsou zakrvácené. Stáhnu je. Je na nich napsáno – zabiju tě. V kanceláři je stolek a na něm skalpel, který si přivlastním. Odejdu do márnice, kde si povšimnu chybějících těl. Vydám se zpět chodbou až ke dveřím, kde byl držen Edwin. Dle krvavé šmouhy je evidentní, že sem odvezl obě těla. Uslyším zvonit telefon, takže se vrátím do kanceláře a zvednu ho. Je to Edwin. Sděli mi, že v márnici ležela jeho žena a dcera a že to já jsem je zabil (pověděla mu to ta žena, co volala). Nyní mě chce Edwin vyděsit a následně zabít. Pod oknem je otevřená kniha, kterou si pročtu. Píše se v ní o svalových křečích, které je možné vyvolat i posmrtně pomocí elektrického proudu. Zajdu do márnice a z chladícího boxu č. 3 vyndám tělo, které položím na vozík. Odtlačím vozík do pitevny. Teď ještě chybí elektrický proud. Prohlédnu si lampičku a zjistím, že má vypínač přímo na kabelu. Skalpelem kabel odříznu. Poté přejdu k mrtvole a naříznu ji skalpelem. Seberu ze země kabel a vložím ho do mrtvoly. Hned nato zahlédnu blížícího se Edwina. Otevře dveře do kanceláře a všimne si mrtvoly. Ta se začne vinou el. proudz hýbat, což Edwina vyděsí natolik, že uteče a zapomene za sebou zamknout. Mohu konečně opustit kancelář.

Na chodbě nic není, pouze rozbitá vitrína odkud vzal Edwin sekeru. Zajdu do dveří (zprvu nejdou otevřít) a ocitnu se v laboratoři. Ze šuplíku vlevo vezmu sirky a ze stolku uprostřed mírně ohnutý nástroj. Zavřu dveře a zabarikáduji je skříňkou. Přijde Edwin a začne se dovnitř dobývat sekerou. Po chvilce vinou nárazů spadne ze zdi fotografie. Vezmu ji a prohlédnu. Je zde laboratoř a vpravo je jasně patrná další místnost. Ta je však v současnosti zahrazená skříní. Porovnám fotografii se skříňí a tu odsunu. Cesta tu skutečně je, ale je zabarikádovaná prkny. Pomocí ohnutého nářadí prkna strhnu a poté odklidím do nově zpřístupněné místnosti. Sem rovněž vejdu. Je tu tma ale na sloupu visí petrolejka (mohu ji zkusit zapálit sirkami, jenomže překáží kryt). Sundám z lampy kryt a zjistím, že olej tu sice nějaký zbyl ale chybí knot (mohu zkusit lampu zapálit sirkami, ale bez knotu to nepůjde). Visí tu provaz, který odříznu skalpelem. Z provazu odříznu malý kousek a ten použiju jako knot do lampy. Lampu zapálím sirkami a konečně je světlo. Vyjdu do laboratoře a provaz uvážu k noze skříně. Zase zajdu do místnosti a zatáhnu za provaz čímž uzavřu vchod a vrátím skříň na původní místo. Ze stojanu vezmu roušku. Poté skalpelem udělám díru do skříně a kouknu se do laboratoře. Je tu Edwin a hledá mě. Všimnu si na stole veliké lahve, ve které je naložena Simonova hlava. Promluvím na Edwina pomocí roušky a budu si tak hrát na ducha Simona. Začnu Edwinovi vyčítat, že „mě“ zabil a on se nervově zhroutí. Upustí sekeru a toho využiju – vniknu do laboratoře a Edwina zabiju. Hned nato se zhroutím k zemi.


 

Den 6.

Ostrov zatracenců

Probouzím se ve svém bungalovu (jak jinak). Vezmu jídlo a vodu a vyrazím ven. Dnes je neobvykle hezky, takže obchůzka může začít (samosebou si cestou naberu kameny a klacky). Bungalovy od 1 po 6 jsou prázdné (Edwin je pochopitelně pryč) a teprve před sedmičkou naleznu Evu. Prý měla noční můru. Zajdu k bungalovu 8 a všimnu si na pláži Marie. Promluvím s ní a ona mi řekne o nové ženě, jež je v bungalovu 8. Prý má ploutve, což značí, že to ony „bytosti“ považují za obuv, jenomže Maria správně připomene, že lidé by přece takhle neuvažovali. Zajdu tedy novou obyvatelku navštívit. Důchodkyně se jmenuje Jadwiga Kowalski, je Polka a pochází z Krakowa. Byla na dovolené v Thajsku, kde ji smetla vlna.  Vyjdu na pahorek a všimnu si Michelle, jak jde do devítky. Zajdu tam a nejdu zde nejen ji ale i Hanze, se kterým si promluvím. Právě jí sušenky, které však nejsou nic moc – podnětné dialogy… Promluvím také s Michelle, která si stěžuje že tu nemá spojení s vnějším světem. Ti lidé jsou vážně nějací chovanci z ústavu. Naprostá většina je hrozně pasivní, ovšem možná by nebyli, kdyby se ode mě dozvěděli pravdu – Dieter a jeho vzkazy. Vypadá to, že ten největší zmetek jsem tu nakonec já. Vydám se k průrvě, ale cestou si všimnu na skále brýlí, které zřejmě patřily Danice (mohu je zkusit shodit kamenem, ale jsou moc vysoko). Z úkrytu si vezmu věci – skobu, lano a kopí (pokud zde ty věci nemám, nevadí). Jsem vybavený a informovaný, takže jdeme na průzkum.

Projdu průrvou nahoru a podívám se na severní pláž. Skutečně se podařilo chytit ptáka! Vyndám ho z klece. teď však ještě potřebuji zjistit, kde mám na těle ten čip. Vrátím se zpět a u průrvy na pláži potkám Hermanna. Promluvím s ním a ukáže se, že se snaží chytit rybu. Je trochu pozadu, zdá se, nicméně jeho past je funkční a to je hlavní! Vrátím se k bungalovům a půjdu navštívit Evu do sedmičky. Je momentálně jen v kalhotkách, protože si namočila šaty, když z vody tahala lahev (bezpochyby je to ta, kterou jsem dal Simonovi). Eva mi dá vzkaz a já si ho přečtu. Jde o vzkaz č. 2 a píše se zde, že Portugalci využili proudu při přílivu, když se chtěli dostat na vedlejší ostrov. Rovněž se tu Dieter zmiňuje, že čip máme všichni na krku. Nahmatám si ho a tak se přesvědčím, že je to pravda. Vyjdu na pahorek a všimnu si, jak Michelle kamsi jde. Promluvím s Hansem, jež tu sedí a zjistím, že půjčil své boty Michelle. Zajdu na pláž, kde jsou vypálené fleky a oslovím Michelle, která tu běhá. Dokud však nedokončí běhání nechce se se mnou bavit a tak počkám, než se zastaví a teprve poté ji oslovím. Půjčím si od ní gumičku. Michelle mi také řekne, abych se později stavil u ní. Spojím gumičku s větví a vytvořím provizorní prak. Zajdu k Marii, jež stále sedí u pláže a všimnu si zde Evy. Promluvíme si a ona mi řekne, že jí šaty už trochu uschly. Následně se postavím ke skále, kde jsou Daniciny brýle a pomocí praku je sestřelím (povede se to asi až na třetí pokud). Vezmu rozbité sklíčko. Nyní je načase se čipu zbavit. Pokud si čip nechám v těle, nebo ho nedám jinému živočichovi, či nebudu připraven na plavání, útěk z ostrova skončí podobně jako když odsud utíkal Maďar, kterého Danica zmiňovala – čeká mě smrt. Střepem si vyndám z krku čip a vložím ho do ptáka, kterého následně vypustím.

Vrátím se k bungalovům. Zajdu na pláž k vypáleným flekům a tady postává Hanz a Jadwiga. Hanzovi stále vrtá hlavou kráter, který nezná. Jadwiga se pomalu vzpamatovává ale zmíní zajímavou skutečnost – vypálená místa se prý podobají tomu, jako když někde vzlétá letadlo s kolmým startem. Zavítám do bungalovu 8 a tady si vezmu ploutve, jež měla Jadwiga. Zajdu do bungalovu 10 za Michelle. Právě se sprchuje, ale nevadí jí, že jsem tu. Poví mi, že když už jsou tu lidé z různé doby, proč bychom nemohli být v minulosti, respektive někde v patnáctém století. Michelle totiž od přítele ví, že v 16. století vybuchlo v Atlantiku několik sopek. To by vysvětlovalo i Hanzovu neznalost „našeho“ vulkánu – on za pár let vybuchne a potopí ostrov. Zajdu průrvou na skálu a tady si promluvím s polehávajícím Hermannem. Rybu prý stále nechytil. Vydám se k severní pláži a na útesu najdu „Yukiko.“ Má pořádné monokly. Promluvím si s ní o tom, ale pochopitelně půjde jen o můj monolog. Kousek se vrátím a na východním útesu po liánách slezu na kmen. Je nejvyšší čas se rozloučit s ostrovem. Střepem (skobou nebo kopím) přeřežu pár kořenů. Přiběhne sem Asiatka, Eva a Marie, aby se se mnou rozloučily. Zeptám se Evy, jestli nechce jít se mnou, ale ne. Rozloučím se s Marií, která se prý za mě bude modlit. Poté přeřežu poslední kořen stromu. V noci již pluji po moři a když se kláda zastaví seskočím do vody a doplavu na velký ostrov. Stihnu to na poslední chvíli, jelikož mě málem osvítí světla z jakési vznášející se lodi.

Co jsem zjistil:
– na ostrově je nová obyvatelka – Jadwiga
– zmizel Edwin, jelikož neuspěl ve snu
– našel jsem další vzkaz, kde se Dieter zmiňuje o čipu umístěném na krku
– nedá se vyloučit, že jsme v minulosti, zhruba v 15. či 16 století a že sopečná erupce, jež bude následovat, oba ostrovy pohřbí
– v noci na ostrov přilétají bytosti ve futuristickém létajícím stroji
– vyjmul jsem si čip a utekl z ostrova.

Kdo kde bydlí:
Hermann – 2
Maria – 4
Yukiko – 6
Eva – 7
Jadwiga – 8
Hanz – 9
Michelle – 10


 

Den 7.

Sopečný ostrov

Ostrov s aktivní sopkou, jež se stal útočištěm Portugalských mořeplavců, kteří tu založili kolonii. Na ostrov však rovněž zavkekli nemoce, které způsobily neplodnost domorodců (jen mužů). Ostrov si vyhlédla i farmaceutická společnost, která zde založila základnu.

Ráno se vydám zkoumat ostrov. Všimnu si, že nemám žádné věci – patrně jsem je ztratil v moři. Na ostrově se zdá být živo, dle spoře oděné domorodky, která projde poblíž. Skutečnost, že nemám jak doplňovat energii mě staví před nový problém – bude lepší se nevysilovat během, dokud nenajdu potravu. Jako obvykle si obstarám klacky a kameny (klacky jsou už zde na pláži). Vydám se doleva a zahlédnu malé dítě, jak utíká k vesnici. Vylezu na molo, přeskočím díru, vyšplhám po žebříku a vstoupím do chýše. Tady je u okenice skoba, kterou vypáčím klackem a poté seberu. Skobu natluču do klacku. Vyjdu ven, sejdu až na pláž a vystoupám po prknech nahoru. Dojdu k vesnici, ale dva pomalovaní bojovníci mi zabrání v cestě. Nebudu je provokovat a odejdu. Dám se cestou doprava a narazím na rozpadlou vesničku Portugalců. Je tu studna, která mě teď nezajímá. Důležitá je palma s kokosy. Pomocí kamenů (jejich zdroj je zrovna tady) kokos sestřelím a vezmu si ho. Vydám se doprava a u kostela zahlédnu domorodku, která se mě však bojí a uteče. Před rozbořenou budovou je uvolněná kamenná deska (mohu ji zkusit vypáčit klackem, ale ten je moc tlustý). Vezmu skobu s násadou a desku vypáčím. Najdu pod ní náhrdelník. Po provaze vylezu na střechu kostela. Provaz se mi bude jistě hodit, ale musím ho nějak získat a zároveň se dostat na zem živý. Protože uzel je moc pevný, pomůžu si skobou. Opětovně tam mohu provaz přivázat, ale to nebude třeba. Spojím provaz se skobou a tak vznikne provizorní kotva. Slezu po zdi o kousek níž a připravím se na nebezpečnou akci. Ta spočívá v hození kotvy na oblouk vpravo ode mě. Následně se začne provaz ohýbat a já musím seskočit dolů a chytit se ho. Pokud se provaz zastaví, vytáhnu ho a mohu ho hodit znovu. Jestliže skočím a netrefím se, spadnu. Hodím tedy kotvu a okamžitě, jakmile je konec provazu, co nejblíže u mě, po něm skočím. Tak se dostanu bezpečně na zem. Pokračuji vpravo až na útes. Tady natrhám žluté bobule rostoucí na keři. Bobule jsou jedovaté, jestli je sním, zemřu. Mám tedy sto bobulí, ale jíst je nebudu. Zajdu ke studni a vylezu na její hranu. Přivážu nad studnu provaz a slezu dolů. V podzemí je náhrobek Magnuse Benedicta a písmena M,D,I a C jsou označena křížkem. Strhnu vlajku a najdu trezor. Trezor je čtyřmístný a číselníkem je možné nastavit každé číslo zvlášť. Vzpomenu si na označená písmena – MDIC, které vypadají jako římská číslice. Převedu je na arabské a mám 1599. Toto číslo nastavím na trezoru a je otevřeno. V trezoru je jen soška, která však pro místní domorodce musí mít velký význam. Zřejmě ji sem kdosi ukryl – Portugalci, či snad ony tajemné bytosti? Vylezu nahoru a provaz odvážu. Vypravím se k vesnici a na sochu boha položím tu malou sošku z trezoru. Domorodci se přede mnou začnou klanět a já mohu do jejich vesnice. Vlevo je keř, kde si natrhám ovoce a okamžitě ho sním, to abych si doplnil energii. Až budu mít energie maximum, nezapomenu si vzít ovoce (max. 5) do zásoby. Oslovím domorodku a předám jí náhrdelník. Její dcera mi pak ukáže průrvu, kterou prý šel Dieter. Vydám se tamtudy skrze křoví.

Na srázu najdu domorodce s oštěpem. Nechce mě pustit dál. Hodím po něm kámen a srazím ho dolů (možná se to nepovede napoprvé). Čeká mě náročná cesta za Dietrem. Na útesu je větev, na kterou přivážu lano a slezu níž. Vylezu na skálu, přeskočím strž. Cesta kolem útesu sice vede ale já tam nedoskočím. Vydám se proto dolů k vodopádu. Zde se mohu napít vody z vodopádu – energie! Nahoře nade mnou je skalní výstupek, ale je příliš vysoko. Využiji skoby, kterou zaseknu do skály a vytáhnu se po ní výš. Vylezu až nahoru na útes. Je tu potok, kde se mohu napít vody – energie!. Po cestě vlevo dorazím ke kmeni, který je přímo nad výstupky, jež jsou od sebe moc daleko. Bude třeba kmen shodit a vytvořit tak most, jenomže s ním nedokážu pohnout (mohu zkusit kmen vypáčit klackem, ale nepůjde to). Vrátím se a pokračuji doprava do džungle. Tady je za kmenem stromu prase. Nebudu se k praseti přibližovat, jinak mě zabije. Potřebuju se prasete zbavit, což mohu zkusit pomocí žlutých jedovatých bobulí. Můžu je praseti házet vždy po deseti, ale prase je nesežere. Smíchám proto bobule s kokosem a ten předložím praseti. Prase to sní a zemře. Překročím kmen a odvalím velký kámen. Vrátím se zpět a zjistím, že se mi povedlo kamenem odklonit tok potoka. Zajdu ke kmeni a všimnu si zde vodopádu – sem onen potok nyní vede. Poblíž kmene je hromada balvanů, začnu je postupně nosit k potoku, abych vytvořil hráz (budou potřeba asi 4). Nyní ještě vlajkou ucpu škvíry mezi balvany a hráz je hotová. Voda se napustí do dolíku u kmene. Z vody se mohu napít – energie! Pomocí klacku nyní odvalím kmen a ten spadne dolů. Vezmu si ještě vlajku z hráze a poté slezu dolů (po mé zaseknuté skobě). Skobu si vezmu s sebou a vylezu na výstupek, načež přejdu po kmeni. Po výstupcích se dostanu až k vodopádu. Mohu se napít vody – energie! Přeskočím dál a to až kam to půjde. Tady do skály zaseknu skobu a vytáhnu se nahoru. Přímo přede mnou je díra, takže se k ní nebudu přibližovat, jinak spadnu. Vydám se doprava a málem mě zasáhne past – nabroušené kolíky na tyči. Vpravo po kamenných schůdcích vyjdu nahoru, přelezu díru a zase slezu. Pokračuji po cestě vlevo. Dole pode mnou je trojice hadů. Nebudu se k hadům přibližovat, jinak mě uštknou. Vezmu látku a přehodím ji přes hady. Nyní již mohu snadno slézt a hady překročit. Vlevo se vytáhnu na kámen a vylezu až na útes. Po cestě vpravo se dostanu k chatrči. Vstoupím do ní. Na polici u zdi jsou popsané listy, které si pročtu. Je to deník Dietera Schwarze, muže, jež žil stejně jako já na malém ostrůvku. Dieter zde popisuje, že byl archeologem a že pracoval v Bolívii, kde došlo k sesunům půdy a kvůli tomu „zemřel“. Po objevení se na ostrově využíval zkušeností doktora Waltera a díky tomu odhalil mnohá tajemství. V plavidle se mu povedlo dostat na tento ostrov, kde se stal členem domorodého kmene. S Tahine, mladou krásnou dívkou z kmene se jim časem narodila dcera (obě jsem viděl dole ve vesnici). Dieter však kvůli zájmu vojáků byl nucen žít v ústraní tady na tomto místě, to aby Tahine ochránil. Jednou nalezl v pasti zraněného vojáka, kterému se snažil pomoct. Voják sice zemřel, ale před svojí smrtí mu řekl mnoho důležitého – je rok 1507 a on byl člen výzkumníků, kteří pocházejí z budoucnosti. Pracují pro farmaceutickou organizaci, která se zabývá výzkumem stresu a tak vybírají vhodné subjekty, jež jsou krátce před smrtí a pošlou je sem na ostrov. Tady jsou po nocích přiváděni do stresových situací (snů) a oni je sledují, sbírají informace a vyhodnocují je. Na ostrov nelétají přímo lidé, ale pouze roboti. Pokud někdo z lidí psychický nátlak nevydrží, čeká ho odvoz na základnu a následně návrat před svoji smrt, načež tedy zemře. To znamená, že Edwin, Dorothy, Boris a další jsou již opravdu mrtví. Až dočtu deník překvapí mě Dieter s oštěpem v ruce. Rychle mu vysvětlím, že jsem z vedlejšího ostrova a chci se vrátit domů. Dá mi vybitou pistoli, poví mi ať si odpočinu a poté, že mě doprovodí ke kráteru.

Co jsem zjistil:
– nacházím se v roce 1507 a stal jsem se obětí experimentu, který zkoumá stres. Za provádění pokusů jsou zodpovědní výzkumníci z budoucnosti, kteří „chytají“ lidi, jež jsou krátce před smrtí a posílají je sem, kde jim připravuji stresové situace. Když některý z lidí podlehne stresu, je vrácen zpátky a zemře.
– Portugalci, kteří zde kdysi žili sem zavlekli nemoce a zdecimovali domorodé obyvatelstvo. Sami domorodci jsou zčásti potomky Portugalců
– Dieter na ostrově žije společně se svou ženou a dcerou. Slíbil mi, že mě dovede ke kráteru a předal mi zbraň
– o dění na malém ostrově nemám ponětí a je možné, že počet lidí se snížil


 

Den 8.

Sopečný ostrov

Další den prší a já se opět proberu bez věcí (jen s pistolí). Ještě než vyjdu z chatrče si ze stěny vezmu lano a sekeru a ze země lahev s vodou. Mám tedy již teď zdroj energie, takže se nemusím bát ztráty energie. Venku mě osloví Dieter a poví mi, že se mám držet v jeho stopách. Vydám se za ním a dostaneme se ke srázu. Dieter to vezmu přes kládu, jež přehrazuje díru v zemi. Pokud půjdu po cestě, zabije mě Dieterova past. Půjdu za Dieterem přes kládu. Na druhé straně se kousek vrátím a natrhám si z keře červené bobule – jsou jedlé a tedy zdrojem energie. Nyní už mám dostatek zdrojů energie ( v podstatě tolik, co na malém ostrůvku) a můžu s klidem běhat. Protáhnu se křovím a vylezu na útes. Dieter se tu se mnou rozloučí a řekne, že pokud dva dny neuslyší zvon, přiveze lidi z malého ostrova sem. Tady si budou moci žít relativně v klidu a snad i lépe než ve vlastní době. Dieter mi ještě před odchodem věnuje dva kousky ovoce – energie! Přede mnou je lávový potok. Vylezu na kámen a sekerou shodím suchý kmen stromu. Ten spadne a vytvoří most. Přejdu po něm, ale zpátky už se nedostanu, jelikož kmen začne hořet.

Vydám se cestou nahoru k sopce. Přeskočím díru a vytáhnu se nahoru. Dojdu ke skalní stěně. Je tu cesta po levé straně přímo nahoru ale tudy nepůjdu. Místo toho se dám vpravo. Tady je jedna cesta úplně dole u úpatí ale je zde příliš veliká mezera mezi výstupky. Nebudu zkoušet díru přeskočit, neboť bych to nedokázal a spadl. Raději vystoupám kousek nahoru a opět stojím před dvěma cestami. Vydám se doprava. Kus dál před sebou zahlédnu lávové pole, jež mi bráni v cestě dál. Zase se otočím a vrátím. Tentokrát vystoupám vzhůru po pravé straně stěny. Až budu o něco výš, uvidím, že druhá cesta (ta vlevo) se na jednom místě takřka setká s tou mojí, ale díra mezi nejblíže položenými výstupky je i tak velká. Nebudu zkoušet díru přeskočit, neboť bych to nedokázal a spadl. Nechám díru být a pokračuji vpravo nahoru. Dostanu se ke stěně, po které nedokážu vylézt. Sekerou si vytvořím výstupek a vytáhnu se nahoru. Je tu havarovaný letoun, o kterém se zmiňoval Dieter. Právě v tomto letounu se dostal na ostrov. Vejdu do letounu a nejdu zde energetický článek, kterým si dobiju zbraň. Zpátky se vrátit nemůžu, jelikož skála je moc kluzká. Musím tedy najít jinou cestu. Než se do toho pustím si uvědomím jednu věc – nacházím se přímo nad lávovým polem. Odtlačím balvan jež je vpravo u skály a ten spadne ze srázu dolů. Mohu odtlačit ještě druhý balvan, ale to mi nepomůže. Přivážu lano k sekeře a přejdu k trhlině, jež je v levé části u srázu. Zaseknu sekeru do trhliny a po laně slezu dolů. Balvan, jež jsem schodil skutečně zakryl lávu a já mohu projít. Přeskočím díru a vystoupám nahoru. Naskytne se mi výhled na robota, který chodí okolo přistávací plochy. Pokud mě robot zahlédne, zabije mě. K tomu by došlo i v případě, že bych se přiblížil až k přistávací ploše. Vytasím pistoli a vystřelím v momentě, kdy se ke mě robot otočí zády. Tak zasáhnu jeho generátor a vyřadím ho. Kdybych generátor netrefil (vystřelil v jiný moment) robot by si mě všiml a vyřídil by mě. Bohužel tato „úžasná“ zbraň budoucnosti je jen na jeden výstřel, takže je opět vybitá. Vrátím se zpět a slezu dolů. Cestou vlevo se dostanu až k úpatí a tentokrát začnu stoupat po stezce vlevo. Výstup je zdlouhavý a namáhavý. Cestou minu i onu propast mezi dvěma výstupky, takže si dám pozor, abych se omylem nepokusil ji přeskočit. Nakonec vylezu u jakýchsi horkých trubek. Vytáhnu se na krabici a slezu dolů pod přistávací plochu. Seskočím dolů a zamířím k žebříku, po kterém vylezu na přistávací plochu. Po dalším žebříku vylezu až na střechu. Tady je mnou vyřazený robot. Vyjdu po schůdcích k němu a vezmu si jeho zbraň. Ta vydrží mnohem víc výstřelů. Vrátím se k žebříku a slezu dolů. Zaslechnu přilétat letoun, takže se urychleně schovám dole pod plošinou. Letoun zamíří do hangáru a ten zůstane otevřený. Opět vylezu po žebříku nahoru a do hangáru vejdu.

V hangáru však nejsem sám, neboť přede mnou je robot. Nesmím se nechat zastřelit robotem. Urychleně se schovám za kanystry vpravo (do stínu). Robot zamíří ke dveřím. Jakmile je začne otevírat, otočí se ke mě zády a v tu chvíli vystřelím. Letoun je zavřený ale hned vedle něj jsou dveře od výtahu. Otevírají se panelem, jež je u nich, ale nemám oprávnění dveře otevřít. Projdu tedy otevřenými dveřmi na chodbu. U dobíjecí stanice je robot, a jelikož se stále dobíjí neohrožuje mě (mohu ho zkusit zasáhnout výstřelem z pistole, ale nic se nestane). Kromě robota tu jsou dveře od výtahu, dveře od ubikací a dveře od teleportu, přičemž všechny jsou zamčené. Také je tu umyvadlo s tekoucí vodou – energie. Vlevo je řídící místnost ale tam zatím nepůjdu. Pokud se robota nezbavím, dobije se a až budu dělat něco v řídící místnosti, tak mě překvapí a zabije. Vytáhnu pistoli a střelím do nabíjecího zařízení. Robota to vyřadí. Zajdu do řídící místnosti. Je tu monitor, který zobrazuje ostrov a lidi na něm. Jsou tu však jen tři – „Yukiko“, Hermann a Michelle. Znamená to snad, že ostatní (Eva, Maria, Hanz a Jadwiga) jsou mrtví? Je dost možné, že tu noc, co jsem utekl z ostrova někoho odvezli a další lidi mohli odvézt dnes – ten letoun, který před chvíli přiletěl. Ze stolu vezmu nůž a prohrabu se v koši. Najdu lístek od milenky jistého Thomase. Milenka se jmenuje Sandra… Zmáčknu červené tlačítko a spustím holografickou obrazovku, jenomže pro manipulaci s ní mi chybí oprávnění. Vrátím se na chodbu a dám se cestou vpravo. Je tu ventilační šachta (mohu ji zkusit otevřít nožem, ale nepovede se to). Sejdu po schodech dolů a najdu zde mrtvého člověka, který zřejmě spadl a zlomil si vaz. Tahle základna je poněkud mrtvá a kromě robotů tu, zdá se, nikdo nepracuje. Pomocí nože uříznu muži prst. Vezmu tablet a zjistím, že je na něm puzzle. Skládání puzzle není nic těžkého – nejsnazší je začít v rozích, následně po obvodu obrázku a poté doplnit zbytek. Po složení obrázku se objeví nápis: „Šťastné narozeniny, táto. Anett a Candy.“ Výzkumnící jsou evidentně také jen lidé a mají své rodiny (i své psy). Podívám se na místnosti v tomto poschodí. Jsou tu troje dveře od východu, jedny od skladu a jedny od strojovny. Všechny jsou zavřené a i když s sebou mám prst, který mohu použít, nikam se nedostanu, neboť neznám kódy ke dveřím. Všimnu si potrubí vedle dveří od skladu (mohu ho zkusit vylomit nožem, ale nepůjde to). Vrátím se nahoru a prstem si otevřu dveře od ubikací. Uvnitř je několik skříněk na otisk prstů. „Můj“ prst otevře skříňku číslo 6. Dle nápisu na dveřích zjistím, že skříňka patří kapitánu Thomasovi – zřejmě velitel stanice. Proč tu ale byl sám? Prohledám kabát, jež tu je a v něm najdu nařízení od plukovníka Jacksona k okamžitému zničení veškerých dokumentů. Projekt je evidentně nelegální záležitostí… Vezmu si počítač, jež tu je a podívám na něj. Chce to heslo k přístupu. Tady využiju jméno Thomasova psa – CANDY. V nabídce jsou dokumenty, jež jsou však prázdné a spojení sítě, ale to nefunguje. Jedinou možností je pošta, ale tato složka je opět na heslo. Tentokrát využiju jméno Thomasovy milenky – SANDRA. Je tu zpráva od Jacksona, kde nařizuje Thomasovi provézt autodestrukci, neboť projekt STRESSBRAKE je odhalen a poté se evakuovat. Kód k autodestrukci je 97GETOUT43BKW. Zapamatuji si kód. Podívám se na WC a z mísy vytáhnu zmuchlaný papír. Je na něm zpráva, že plukovník Jackson byl zadržen a že je třeba zničit celou základnu a tak zahladit stopy. To zcela vysvětluje vylidněnost základny. Už zbývalo zřejmě jen provézt autodestrukci, ale Thomas si zlomil vaz… Zajdu do řídící místnosti a prstem aktivuji holoobrazovku. Chce to kód. Vložím sem tedy 97GETOUT43BKW. Počítač rozpozná, že jde o kód k autodestrukci a chce ho ještě jednou, takže opět 97GETOUT43BKW. Autodestrukci nastavím na deset minut a zároveň nastavím teleport na místo mé nehody hodinu poté, co k ní došlo. Tak se vrátím do své doby (nutno uznat, že moje touha po cestování v čase, nijak zvlášť silná není.).

Vrátím se do hangáru a podívám se za letoun. V koutě tu sedí Eva! Promluvím s ní a zjistím, že s autodestrukcí se patrně otevřely dveře do letounu a ona odtamtud utekla přičemž si tam zapomněla boty a to jí hrozně vadí. Bože… Požádám Evu o šroubovák, který našla v letounu a řeknu jí ať tu počká. Neškodilo by se zamyslet nad situací na ostrově – pokud počítač sledoval opravdu všechny zbylé lidi (3) znamená to, že Maria a Hanz byli odvezeni tu noc, co jsem utekl. Nabízí se ovšem otázka, co se stalo s Jadwigou, která musela mít první sen až minulou noc a když je tu jen Eva, nemohla ve snu neuspět. Jediný logickým vysvětlením je, že Jadwiga zemřela na ostrově. Nicméně minimálně „Yukiko“, Hermann a Michelle jsou v bezpečí a Dieter je patrně převeze na tento ostrov. Tahle trojka tedy zcela určitě vydržela přežít a nezbláznit se ze snů, přičemž nejdéle byla na ostrově Asiatka, která se tam objevila ještě přede mnou. Dost ale o nich, neboť musím opustit základnu. Teleportační místnost je na kód a prst mi je tedy k ničemu (mohu zkusit otevřít ventilační šachtu nad schodištěm pomocí šroubováku, ale je moc krátký). Sejdu po schodech a šroubovákem vypáčím kus potrubí. Trubku si vezmu a vecpu do ní šroubovák – tak ho značně prodloužím. Pomocí takto upraveného šroubováku vyrazím mřížku od šachty a protáhnu se dovnitř. Eva půjde se mnou a oba se dostaneme do teleportační místnosti. Holografickou obrazovku spustím pomocí prstu a aktivuji teleport, kterým se přeneseme do mé doby.

Na místě nehody je již policistka, která nás vykáže odtud pryč. Společně s Evou odejdu vstříc mému staronovému životu.

Každý z nás prožívá ve svém životě stresové situace a někdy se zdá, jako by se k nám štěstí otočilo zády.
Má skutečně každý svůj osud pevně v rukou, anebo námi šoupají všemožné politické, ekonomické, vojenské, národní či jiné zájmy?
Můj dědeček říkává, že žádné takové neexistují, všechny zájmy jsou ryze osobní a naším osudem hýbají pitomci, kteří se touhou po moci, slávě a penězích vyškrábali nahoru.
Je to moudrý muž, ale my dva jsme teď díky takovým pitomcům dostali šanci prodloužit si tento život. Až čas ukáže, jestli je to dobře, anebo špatně.
Metuším, jestli má pravdu dědeček. Existuje něco vyššího, anebo je to všechno jenom obyčejný chaos?
Co myslíte vy?


 

Zajímavosti

Patch
Existuje patch, který výrazně zrychluje pohyby Adama a zbavuje ho energie. Otázkou je nakolik je tento patch užitečný. Zrychlení Adama se bohužel neomezuje jen na pohyb ale třeba i na dýchání, takže se zdá jakoby Adamovi v žilách kolovalo přehržel adrenalinu nebo jakoby za sebou měl maraton. To ale zdaleka není tak hrozné jako zmizení energie s čím souvisí i naprostá zbytečnost jídla a pití a tím pádem výpadek jednoho z aspektů hry. Kdo chce však hru jednodušší a o poznání rychlejší, měl by si patch obstarat.

Rychlý přehled zatracených

Adam Raichl
– cca 25 let
– Čech, žije v Praze
– „zabit“ při autonehodě
– bungalov č. 3
– přežil (návrat do své doby)

„Yukiko“
– cca 20 let
– Japonka?
– bungalov č. 6
– přežila

Hermann
– cca 45 let
– Němec, žije v Bruselu
– „zabit“ při pádu letadla
– bungalov č. 2
– přežil

Izmael
– cca 30 let
– bungalov č. 1
– nepřežil

Edwin
– cca 40 let
– Brit (Skot)
– „zemřel“ při plavbě na své jachtě
– bungalov č.5
– zabit Adamem při noční můře

Boris Vasiljevič
– cca 45 let
– Rus
– bungalov č. 7
– zabit Edwinem v noční můře

Dorothy
– cca 35 let
– Američanka, žije v NY
– „zemřela“ při „teroristickém“ útoku na WTC ?
– bungalov č. 8
– nepřežila

Danica
– cca 60 let
– Sarajevo
– bungalov č. 10
– spáchala sebevraždu skokem z útesu

Maria
– cca 25 let
– Italka, žije v Turínu
– „zemřela“ při nehodě na Madridském nádraží
– bungalov č. 4

Hanz
– cca 40 let
– Rakušan
– „zemřel“ pádem do strže v Alpách
– bungalov č. 9

Simon
– cca 35 let
– bungalov č. 1
– zabit Edwinem, který ho srazil na ostrý kámen

Eva
– cca 20 let
– Češka, žije v Brně
– „zemřela“ během násilného přepadení v parku
– bungalov č. 7
– přežila (návrat do své doby)

Michelle
– cca 30 let
– Francouzka, žije v Dijonu
– „zemřela“ kvůli lavině na Mont Blancu
– bungalov č. 10
– přežila

Jadwiga Kowalski
– cca 65 let
– Polka, žije v Krakowě
– „zemřela“ během potápění se v Thajsku
– bungalov č. 8

Postřehy s postavami
1) Na ostrově se během Adamova pobytu vyskytne 7 mužů a 7 žen. Finální stav po odletu Evy je 2 muži a 4 ženy. Ovšem je otázkou, kdo byl odnesen tu noc, co Adam utekl. Pokud budeme věřit počítači, jež je ve stanici pak na ostrově zůstali jen Yukiko, Hermann a Michelle.
2) Nejdéle na ostrově vydrží Yukiko, která se zde objevila minimálně den před Adamem, ale spíše déle, neboť se ještě musela sblížit s oním Australanem, který obýval bungalov 3 před Adamem.
3) 9 ze 14 lidí jsou Evropani, což je samo o sobě zarážející. Pokud výzkumníci neměli nějaký další aspekt, dle kterého své „oběti“ vyhledávali, pak by zde logicky měl být drtivý počet lidí z Asie z čehož asi třetina přímo z Číny. Jenomže vydat hru pro Evropský a Americký trh, ve které by téměř každý byl Asiat by zřejmě nebylo nijak slavné.
4) Přímo na ostrově zemřeli 2 lidé – Danica a Simon.
5) Na ostrově v jeden den nikdy nebyl plný počet lidí (10)
6) Jediná Danica se zmíní o tom, co se jí zdálo – již první den Adamovi řekne, že vyhrabávala ze sutin mrtvou vnučku.
7) Adam a Eva na opuštěném ostrově… on z Prahy, ona z Brna… oba přežijí a jako jediní se vrátí do své doby… vcelku trapná a především velice nevěrohodná záležitost


 

Obsazení

Seznam dabéru a jejich role.

Václav Rašilov (Adam Reichl)
Jaromír Meduna (Dieter Schwarz)
Otmar Brancuzský (Boris)
Martin Finger (Edwin)
Martin Pechlát (Hermann)
Karel Zima (Ismael)
Miroslav Hanuš (Hanz)
Lukáš Král (Simon)
Jaroslava Pokorná (Danica, Jadwiga)
Helena Brabcová (Dorothy, Maria)
Anna Suchánková (Eva, Michelle)
Agáta Zimová (Dieterova dcera)


 

Galerie

9 komentářů u „Reprobates

  1. Pingback: Reprobates (2007) Celkem 21 epizod – OldgamesNolimit

  2. Nazdar ľudia. Na hre Reprobates som pracoval. A včera som pri surfovaní úplnou náhodou narazil na walkthroug videá tejto hry, ktoré kupodivu neboli ani moc staré, takže pre mňa obrovské prekvapenie, že tá hra nie je dávno mŕtva. Nebudete mi veriť, ale vďaka týmto videám ( asi najviac sa mi páči ruský dabing ) som teraz po 10 rokoch fakticky po prvý krát videl, ako tá hra vcelku vyzerá a funguje. A po desiatich rokoch mlčania som dostal chuť k tomu niečo povedať, tak prepáčte že k tomu zneužívam vašu diskusiu. FutureGames už neexistuje, tento text si prečíta v lepšom prípade len pár ľudí, nepoužijem žiadne meno, takže snáď nikoho nenaseriem. Pýtate sa prečo vidím hru až po 10 rokoch? Pretože bola vydaná v podobe tak vzdialenej od zámeru, že som v tej dobe na to nemal žalúdok, aby som si ju vobec nainštaloval. Úprimne, ani nevlastním jej nosič. Potom som od Futuregames odišiel, začal sa zaoberať inými vecami a Reprobates vytesnil z hlavy. V ďaľšom komentári vám napíšem ako to vlastne z hrou bolo.

    • Zdravím,
      musím říci, že mě váš příspěvek opravdu mile překvapil a budu jen rád, pokud se podělíte o více informací ohledně vzniku Reprobates. Future Games je studio, jehož osud mě jakožto hráče nejvíce zasáhl. Adventury Posel Bohů, Posel smrti a Nibiru považuji za vrchol české adventurní scény, přičemž Posel smrti a Nibiru jsou podle mého skromného názoru skutečně světové adventury na špičkové úrovni. O to více mě tehdy mrzela snižující se kvalita dalších her od FG, která vyústila až v katastrofální Alter Ego. Reprobates určitě měli své dobré stránky, ale už bylo ze hry patrné, že se se společností cosi děje, že kvalita klesá společně s takovou vymazleností a detailností, jaké měly předchozí hry. Doufal jsem, že jde jen o drobné zaškobrtnutí a že FG znovu ukážou své kvality, leč bohužel.
      Jaké byly poměry uvnitř Future Games mohu jen předpokládat, ale celý vývoj společnosti na mě působí tak, že od sloučení Unknown Identity s Future Games se cosi zlomilo. Jako kdyby kvalitní hry závisely hlavně na Unknown Identity a na tom, co sami dokázali vytvořit. Ale jak říkám, tohle je jen pohled fanouška, který do interních záležitostí nemůže vidět.

      • K Futuregames som nastúpil v záverečnom štádiu vývoja Nibiru, pretože im odišiel modelár postáv a animátor v jednej osobe. Nie som teda zviazaný s históriou tejto firmy a nedovolím si ani hodnotiť jej vývoj, či zánik. Obecne si myslím, že to prišlo s úpadkom adventúrneho žánru obecne. Hráči utiekli do 3d sveta ktorý kvalitou začal konkurovať 2d, zostali len verní, alebo tí ktorí majú problém s ovládaním v 3d. Adventúry sú menšinový žáner a ich zisky z predaja nemožu pokryť potreby vývoja 3d hier, pokiaľ nedosiahnu na nejaké granty, alebo dotácie. Nejaká renesancia 2d adventúr síce prišla, ale to vďaka dochodcom, hlavne dochodkyniam v Nemecku a Francúzsku, ktoré takto trávia čas a na spoločných fórach si navzájom radia postupy. Predaje sa ale nemožu pohybovať moc vysoko. Možno ale plácam hovadiny, v tej branži už 10 rokov nie som.
        Ale nazad k tomu, prečo píšem. Robil som asi 20 postáv Nibiru hlavne pre mexickú epizódu, už si len matne vybavujem nejakého hospodského, ženu u baru, ožralu, gorilu pred barom, starú matku atd. A urobil som novú postavu, pretože stará vyzerala dosť outdated. Nibiru sa dokončilo, bola to moja prvá účasť na hernom projekte. Malo sa začať s ďaľšou hrou, ale nebol námet ani scénár a nikto schopný po ruke niečo vytvoriť. Tak som sa ponúkol, že niečo vymyslím. Napísal som nástrel príbehu a produkcii sa zapáčil. Adventúry som nikdy nehral a systém pointnclick na renderovaných obrázkoch mi prišiel strašne statický, ale nebol ešte čas aby 3d grafika mohla konkurovať renderovanej a nebol na to ani engine, ani programátor. Tak som prišiel aspoň s nápadom samostatných obrazoviek pre dialógy, nech je aspoň vidieť nejaká mimika a obrazy scén mali byť tiež s bližším zoomom. Celkove by sa hráč orientoval na vyvolanej obrazovke s mapou ostrova, kde by bola jeho poloha i poloha ostatných. Tam by fungoval aj rýchly prechod na vzdialenejšie miesta. Táto featura realizovaná nakoniec nebola, hru nemám a tak dúfam, že hráč dostal aspoň prehľadný papierový obrázok s vyznačením lokácií.
        K príbehu. Pretože nie som adventurista a bolo mi jasné, že príliš radikálne novoty ľudia neprijmú, mal tú hlavnú a adventúrne konzervatívnu časť príbehu písať niekto tomuto žánru oddaný, kto vymyslí nočné epizódy s rébusmi a hlavolamami ako majú adveturisti radi. Podarilo sa zohnať jedného šikovného, tiež Slováka, ktorý potom tuším písal Alter Ego. Tak sme si rozdelili prácu. Ja som mal na starosti denný pobyt na malom ostrove, ktorý mal byť relaxáciou po „adventurním nářezu“, ktorý hráč zažíval v snových scénach. A tiež som mal na starosti záverečné „reálne“ epizódy na veľkom ostrove. Nočné „blúznenia“ mal na starosti kolega. Ja som svoju časť stihol včas, snové epizódy drhly, takže sa hneď rozhodlo, že prvá noc bude bez sna a na záver sa vypustila ešte jedna noc, ktorá bola nahradená len krátkou animovanou vsuvkou. Herný scénár nie je žiadna prdel, musí okrem príbehu a dialógov obsahovať aj údaje pre scriptovanie. Nejaký úkon spustí udalosť, alebo niečo sprístupní, niečo zruší. A je nutné nedopustiť nezmysly ak hráč nepostupuje ideálnou cestou. Fakt to nie je prdel.
        Takže ja som mal scénár hotový a dal som sa do postáv a ich animácií. Urobil som všetky postavy na ostrovoch, okrem dvoch mužských domorodcov, tj všetky modely i textúry a tiež všetky animácie pre nich. S „filmovými“ renderovanými vsuvkami a snovými epizódami pomohli ďaľší. Neviem či si dokážete predstaviť objem tej práce. Neboli peniaze na točenie Mocap, animácie som robil buďto ručne, alebo úpravami dostupných free mocap z internetu. V engine hry neexistuje žiadne interpolovanie ( blendovanie ) medzi animáciami, všetko je natvrdo, ďaľšia animácia može začať až keď skončí tá pred ňou. Takže je prakticky nemožné aby bol pohyb ideálne plynulý a bohužiaľ to spomaľuje aj ovládanie hlavnej postavy. A to som ešte netušil ako to úplne zabije programátor tým, že sa postava Adam musí pracne naštelovať do nejakej pozície, aby mohol pokračovať. Programátor starší pán, zvyknutý na svoju rutinu a absolútne neochotný hľadať nové riešenia. Takže každý pre neho problém sa snažil nejak zlátať postaru, ak mu to nešlo tak to z hry proste vyhodil. Dostal sa postupne do veľkého časového skluzu a na záver sa už vyhadzovalo všetko s čím mal problém a nebolo to nutné pre dohranie. Ak to vyriešiť musel, tak to často splácal tak, že si každý zaťuká na čelo. Najhoršie sú prípady, keď sa ani nepoužili animácie k tomu vytvorené. Najpostihnutejšia je časť na veľkom ostrove, Keď som teraz po rokoch videl čo sa tam deje. Skákanie na lano z kostola, hádzanie kameňov na cieľ, cesta ku kráteru, ale i boj s robotmi… Výpis konkrétnych príkladov by bol nekonečný. Najhoršie je, že sa tým často narušila logická kontinuita. Ale nastal aj opačný extrém. Keď Adam nájde v Dieterovej chalupe jeho zápisky, podľa mojeho scénára to mal byť krátky, útržkovitý, drsný text vysvetľujúci podstatu. Ale jeden pán z produkcie sa rozhodol, že vystaví na obdiv svoje spisovateľské schopnosti a obšťastní hráča povinným srdceryvným príbehom na niekoľkých stránkach a to ešte v záverečnej fázi hry.
        Keď to všetko sčítate dohromady, originálny zámer sa vlastne celý otočil, hlavnou sa stala denná relaxačná časť od ktorej hráči logicky očakávajú viac a ktorá je ešte k tomu vykastrovaná, hlavne v závere. Spoluprácu s Futuregames som ukončil ešte pred vydaním hry, emócie už dávno vyprchali, ak to niekto z nich bude čítať, pozdravujem ich. Pracovali tam i schopní a talentovaní ľudia, nebolo nás moc, ale mali sme šancu to urobiť poriadne. Dopadlo to inak.
        Ešte si nájdem možno čas a vyjadrím sa k pár aspektom hry, za ktoré som zodpovedný a neboli dobre prijaté.

      • Vyjadrím sa tu k niektorím veciam, ktoré mám na svedomí ja a obecne neboli hráčmi dobre prijaté.
        Je potreba ale myslieť na to, že denné epizódy na malom ostrove mali byť len relaxačnými predelmi medzi náročnými snovými scénami.
        Adam sa musí občerstvovať, doplňovať energiu. To bolo myslené ako daň za to, že hráč bude používať zrýchlené presuny medzi scénami. Či už podľa mapy ostrova, ktorá nakoniec nebola realizovaná, alebo dvojklikmi na východ zo scény ( všetky východy sa mali zobrazovať pri stlačení tlačítka pomoci ). Bez rýchlych prechodov mala energia Adamovi bohate stačiť na všetky úkony, ktoré potreboval urobiť.
        Presun po členitom teréne. Ručné zadávanie na prekonávanie terénnych prekážok malo fungovať len na veľkom ostrove v špeciálnych scénach na svahu kráteru, kde boli naplánované pasti, chybné kroky na čerstvú lávu boli trestané smrťou. Inak sa počítalo s tým, že hráč zadá miesto a Adam už bude mať sám dosť rozumu aby vedel, že musí niečo preliezť, na niečo vyskočiť atd. Dopadlo to inak a Adam má problém aj s natočením tela, aby sa správne postavil k nejakej činnosti.
        Otravné zbieranie kameňov, klackov a trávy. Na pustom ostrove asi logicky nenarazíte na skládku s hromadou haraburdia. Zámerne boli úkony robené pre použitie jednoduchých vecí. Chcel som aby si ich mohol Adam vždy niekam vonku uložiť a druhý deň zobrať bez otravného zbierania. Programátor povedal že je to možné len na jedno určité miesto. Dobre, do scénára som teda dal úkryt o ktorom vedela Danica a Hermann si tam vyzdvihol skobu, ktorá mu spadla na zráz. Od tej chvíle malo byť Adamovi k dispozícii miesto, kam si mohol čokoľvek uložiť. Fakticky tak mohol postupovať omnoho rýchlejšie, pretože nepotreboval znovu získavať skoby, laná atd. Predpokladám, že to miesto tam nie je, aby bol natiahnutý herný čas a Adam musel povinne plniť všetky úlohy, ktoré boli povodne myslené ako záchrana ak o nejaký nástroj príde, aby sa nedostal do situácie, ktorá nemá riešenie pre pokračovanie, prípadne pre hráčov, ktorích pobyt na malom ostrove bavil a chceli preskúmať všetko.
        Málo rozsiahle dialógy. Ľudia na ostrove sú pod sedatívami, prebúdzajú sa len na pár hodín denne, aby sa najedli, vykonali potrebu, umyli a po nočných zážitkoch sú dezorientovaní, nechápu situáciu, navzájom sú logicky podozrievaví. Za týchto podmienok vytvárať nejaké debatné, či intrikánske spolky pre výraznejšie vykreslenie charakterov je hlúposť. Naviac sú cache animácie náročné na data ( engine nepoužíval kostry ) a pred desiatimi rokmi boli počítače niekde inde. Niečo iné je malá postavička v rohu scény dokola rozhadzujúca rukami a omielajúca nekonečné dialógy a niečo iné postavy s mimikou v detailnejšom zábere. To uskromnenie bolo proste daň dobe a v príbehu malo logické opodstatnenie.
        Nevysvetlený koniec. Podľa scénára hra obsahovala dosť informácií, aby si hráč s aspoň priemerným IQ uspokojivý obraz vytvoril. Neviem ako to dopadlo v reálnej verzii, ale tzv „americké vysvetlenie“, kto si potom koho vzal, kde zomrel a koľko mal detí a vnukov som do scénára ani neplánoval.
        Nie je možné sa zavďačiť všetkým hráčom a aj keby bola hra profesionálne dotiahnutá do podoby podľa plánovaného zámeru, vkus je strašne subjektívna záležitosť. Jak som si prešiel videá vo viacerých jazykoch nahrané aj s komentármi hráčov, je obrovský rozdieľ kto je komu sympatický. Možno záleží aj na kvalite dabingu. Až ma to prekvapilo. Malý príklad. Poľský hráč vicek83 bol tak naštvaný na Adama za to ako sa chová k jeho obľúbenej Eve, že jednej nahranej kapitole dal dokonca názov „Mužská šovinistická svině“. Zatiaľ čo na týchto stránkach sa dočítam, že „Chudák Adam – má s sebou neustrašenější, neukňouranější a neinaivnější holku, co na ostrově byla.“ Je to v naprostom poriadku, keby sme mali všetci rovnaký vkus, asi by ľudstvo už dávno vymrelo. 🙂

  3. O tejto hre som ani nevedel, hra bola od Future games ??? či stojí za ,
    Ešte ma napadla akčná adventúra od fínskeho štúdia , menom Alan wake, dostane sa na adventuristu ??? Na tu hru mám dvojitý pohľad, a ton sa delí na dennú časť a nočnú časť, hry .Denná , to bol zaujímavý, psychologický záhadný thriller, v mne blízkom prostredí , lenže ta nočná časť , to podla mňa u tej hry jednoznačne zabila . To neustále zabíjanie tých pseudo zombie, ma už iritovalo. Ale inak príbeh zaujímavý, denná časť taktiež, ale nočná časť hry , bola na nervy. Bola to hra rozdvojená, to doslovne

    • Ano, Reprobates jsou od Future games. Mají své dobré momenty, ale bohužel při pobytu na ostrově, což činí asi 80% hry se často dostavuje stereotyp. Chybí tomu spád, dobrý scenář a často i atmosféra.
      Alan Wake rozhodně působí zajímavě, ale jestli se tu objeví, to zatím netuším.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.