Dracula 3 – Path of the Dragon

Titulní skladba

Třetí díl Drákulovské adventurní série na sebe nechal čekat dlouhých osm let. Původní vývojáři zanikli už krátce po vydání druhého dílu a zdálo se, že série je uzavřena. Drákula je však vděčné téma pro knihy, filmy i hry a tak bylo otázkou času, kdy se postava mocného milovníka krve vrátí na monitory. Vesla se chopili hoši z Kheops studia, kteří jsou známí řádkou komplexních historických adventur přeplněných logickými rébusy a rozhodli se zlehka navázat na Harkerova dobrodružství. A tak nevznikl nový titul, nýbrž pokračování série Dracula. Cesta Draka je stejně jako její dva předchůdci poctivým temným příběhem v němž lze Drákulu popsat jako smrtící bestii.

Už první díly série nabízely silnou atmosféru, řadu zapeklitých hádanek a žádné ústupky hráčům (latinské texty, hezky latinsky, vzpomínáte? 🙂 ) Cesta Draka, přestože vznikla až po takové době, není jiná a i pro zkušené adventuristy bude představovat dlouhé dobrodružství, které silně prověří vaše mozkové závity. Třetí Drácula nabízí atmosférickou podívanou, řadu velmi obtížných logických úloh, zajímavé charaktery i velmi propracovaný příběh s nejedním zvratem. V roli mladého kněze Arna Morianiho se hráč vydává do Rumunska, přesněji do městečka Vladoviste, které je, stejně jako celá země, poznamenané nedávnou válkou. Zprvu „obyčejný“ úkol – prověřit život ženy, jež by mohla být prohlášena za svatou, se mění v momentě, kdy vše začne smrdět temnými silami.

Grafika, ozvučení i zpracování lokací je jedním slovem parádní. Vladoviste je sice malé a nabízí v podstatě jen pár uliček, hotel, ošetřovnu, hřbitov a blízký hrad, nicméně všechny tyto lokace jsou do detailu propracované a silná atmosféra je z nich kolikrát přímo cítit. Velice potěší i mnohé efekty jako například déšť, bouřka, či váš odraz v zrcadle. Je vidět, že oproti předchozímu dílu doba výrazně pokročila a technologie se posunuly dál.

Co je snad každým aspektem dnešních adventur jsou logické hádanky. Stačí se podívat na tvůrčí studio a hned víte, že těch si užijete dostatek a mnoho z nich může s klidem poskytnout zákys na dlouhé hodiny nebo i dny. Především poslední třetina hry je těmito úkony doslova prošpikovaná a jakmile se hráč zaraduje, že něco vyřešil, hned stojí před dalším, zdánlivě neřešitelným problémem. Při mnoha hádankách je navíc nutná spolupráce s úložnou na dokumenty, kterých jsou ve hře desítky. Chvílemi se tak z kněze stane spíše detektiv pátrající po jakémkoli vodítku, jež by ho posunulo dál. Právě obtížnost hádanek způsobuje, že spád hry čas od času zadrhne. Hráč je po většinu času vláčen vpřed a hnán za dalšími informacemi i předměty, aniž by věděl k čemu mu to může být dobré. Až když to přece jen zjistí (obvykle před logickou hádankou), začíná maraton průzkumů, hledání spojitostí, pátrání v historiích rozhovorů,… zkrátka ne zrovna příjemná detektivní práce, jež má jediný cíl – zjistit, jak to vlastně funguje. Klasické adventuření – předměty a rozhovory, bývá často upozaděno hádankami, nad kterými si však ne každý chce lámat hlavu dlouhé hodiny. Cesta Draka adventuristům začátečníkům zkrátka nesedne, tedy pokud tito začátečnící nejsou ochotni zakousnout se do hry, hledat náznaky, nacházet vodítka a luštit jeden zapeklitý logický rébus za druhým. Další možností je pochopitelně sáhnout po návodu, ale poctivý adventurista se návodu vyhýbá jako upír česneku, protože ví, že když do něj byť jen jedenkrát nahlédne, žádný zářez na pažbě za pokořenou adventuru si nezaslouží. 🙂

Návaznost na první dva díly je jen minimální a podaná vskutku jedinečnou formou, totiž přes Stockera a jeho román. Nikde ve hře nenajdete odkazy na děj prvního a druhého Drákuly, nicméně díky Stockerova románu, který má být založen na reálných událostech, se dá předpokládat, že univerza všech tří her jsou stejná.

Třetí Drákula by mohl přinést výtečný hororový zážitek s až detektivně laděnými úkony, kdyby však dokázal udržet spád. Podobně inteligentních her opravdu není mnoho a o to víc výsledek zamrzí. Konflikt vědy a nadpřirozena, mýtů a reálií i dobra a zla je udusán přílišnou obtížností a častým odbočováním od tématu. Mám za to, že mnoho hráčů hru vzdá už jen kvůli frustrující obtížnosti některých logických hádanek (testy krve, dekódování dopisů, samotná Cesta Draka) nebo kvůli nesympatickému hlavnímu hrdinovi, ke kterému je těžké si najít cestu (zvláště, pokud jste ateista). Pokud ale vytrváte, čeká vás na adventuru velice pěkných dvanáct hodin (pomineme-li delší záseky) hraní a desítky náročných hádanek v příběhu, který je propracovaný do posledního detailu. To pro adventuristy veterány vůbec nemusí znít špatné.

Hodnocení – 80%
Délka – cca 12h



 Návod

Kapitola 1
Vladoviste – 1. Den

Město

Jsem Arno Moriani, mladý kněz sloužící za války jako medik. U Caporetta byla zabita celá moje jednotka, jen já přežil. Od té doby mívám sny o udušení. Ve Vatikánu se setkám s monsignorem Feliciem Brigantim. Briganti mi sdělí, že jsem byl kongregací poslán do Rumunského Vladoviste – oblast diecéze Alba Iuly. Mým úkolem je prošetřit případ Marty Calugarulové, doktorky a vědkyně, která před časem zemřela. Do Transylvánie se vydávám vlakem.

Do Vladoviste dorazím pozdě večer. S sebou mám kříž a bibli / Bibli. Některé věci, jako třeba bible mají funkci předmětu i dokumentu. V bibli můžu libovolně listovat, ovšem celá kniha má přes 3300 stran a je kompletně v latině. Na některých stránkách jsou podtržené citáty, pro které mám překlad. Pomocí náhodného listování mohu tyto pasáže najít. Jakmile se rozsvítí ikonka náhodného listování, znamená to, že mohu snadno nalézt nový citát. Také mám u sebe list Římské číslice – pokud to potřebuji, seznámím se s nimi. Veškeré sesbírané dokumenty mohu řadit dle určitých kritérií nebo je vyhazovat do koše jako nepotřebné (nezmizí, jen nebudou hned k dispozici). Koš se vyplatí pro dokumenty, které pro mě už nemají význam.

Projdu ulicí vlevo od nádraží a poté doprava k červenému domu – hospoda. Otevřu dveře a vstoupím. Na pultu je poštovní schránka a mísa se zeleninou. Než půjdu dál, musím dát vědět hostinské. Zazvoním na zvonek a přijde Ozana. Poví mi, že už tu mám připravený pokoj a že se po mě sháněl jistý pan Janos Pekmester. Ve vedlejší místnosti je na zdi telefon. Zvednu sluchátko a otočím klikou (nezbytný úkon při každém telefonování). Operátorce povím, že chci spojit s Vatikánem. Oznámím monsignorovi Brigantimu, že jsem na místě. Projdu na konec chodby ke knihovně, kde mě osloví pan Pekmester – odborný asistent na katedře středověké historie. Poví mi, že na kopci je zřícenina hradu Soumrak a že by mě mohl zítra provézt hradem. Na stole je červená kniha Válka v Transylvánii (o válečné historii), kterou si Janos čte, ale odloží ji, když s ním mluvím. Vždy po rozhovoru si ji tedy mohu prohlédnout – Rumunsko se postavilo proti Německu a Rakousko-Uhersku a vybojovalo si připojení Transylvánie. Také je tu zmíněno bombardování Vladoviste. Pekmester zmíní, že jde o propagandu a že Rumunsko samo nezmohlo vůbec nic. U knihovny je obraz Ples v červené a černé od Marcuse Delenkera. Knihovna zahrnuje svazky novin dle roků, přičemž prohlédnout si mohu každý svazek, jenže ve většině není nic zajímavého. Když odhalím nějakou událost z minulosti a budu znát rok, kdy k ní došlo, mohu zkusit prohledat daný svazek a možná zjistím víc. Druhou možností je vzít jeden svazek po druhém a vše prozkoumat, jestli nenajdu něco zajímavého – články do dokumentu Články – starý časopis pochází z let 1870, 1900, 1905 a 1913. V ostatních svazcích nic nenajdu.
Vyjdu po schodech a v prvních dveří vlevo je můj pokoj (naproti je pokoj Janose, kde ucítím kouř z cigaret). Otevřu svůj pokoj a podívám se do obálky na stole. Obsahuje složku Marta – diecézní spis – jde o bibliografii Marty Calugaruové (1871 -1920). Marta byla vědkyní pracující ve zdejším špitále a dříve pracovala v Bukurešti (v Akademii věd) po boku profesora von Krügera. Vesničané stále chodí ke hrobu Marty a modlí se, přičemž jsou zprávy o údajných náhlých uzdraveních. Odejdu dolů a zazvoním na recepci. Ozaně pochválím obrazy a vyjdu ven.

Přimo naproti hospodě je zelený domek. Dle cedulky je zřejmé, že jde o špitál, kde pracovala Marta. Zazvoním a jakmile budu pozván, vstoupím. Do ošetřovny nepůjdu a zajdu do kuchyňky, kde promluvím s ženou. Je to Marie Florescuová a pracuje zde, přestože by chtěla mít vlastní ošetřovnu. Zkusím otevřít dveře vzadu a překvapí mě Fidel – hlídací pes. Vyjdu ven a z okna poblíž mě sleduje jakási postava s rudým prstenem. Podívám se na okno, kterým mě dotyčný pozoroval. Dům však vypadá opuštěně… Dám se podél ošetřovny a poté cestou k hradu Soumraku.

 

Soumrak

Prohlédnu si památník padlých vojáků. Mohu se vydat cestou k hradu, ale jsem unavený a až nahoru se dnes nevydám. Prohlédnu alespoň křižovatku. Na stromě jsou otvory po kulkách. Zvláštností je stín podivně nabodnutého člověka. Za mnou sice jsou připevněné ostré kůly avšak bez lidí. Sejdu zpět do městečka a dám se ulicí rovně až po pěšině vedoucí nahoru ke hřbitovu.

 

Hřbitov

Cedulka vlevo od mříží značí, že jsem na hřbitově. Otevřu bránu a vstoupím. Mohu prozkoumat každý náhrobek ale není to zapotřebí. Vlevo je zamčená hrobka Marty, kde si prohlédnu vzkazy na věncích. Opodál sedí kluk Ionel se kterým promluvím. Prý mu Marta sehnala kamarády a je moc hodná. Vpravo od brány je hrobník Mitiu, se kterým promluvím. Sdělí mi, že otec Grigorij Nijesca tu není, protože je vážně nemocný. Dá mi na něj telefonní číslo. Také mi řekne, Marta léčí lidi i po své smrti. Kousek od hrobky Marty je hrob Luciany Hartnerové s datem 1870. Poblíž je keř rudých růží. Hrob si prohlédnu a podívám se vpravo. Proti mě vylétne havran. Odejdu ze hřbitova.

 

Město (2. část)

Navštívím Marii v ošetřovně (opět zazvonit a vstoupit). Sdělím jí, co si místní myslí o Martě. Marie však na zázraky nevěří. Zajdu do hostince a zazvoním na Ozanu. Poví mi pár drbů o místních. Zdá se, že Marii tu nemají moc v lásce, protože není místní. Zavolám otci Grigorovi a promluvím s ním. Není si jist, zda Marta je světice. Zavolám ještě Brigantimu a oznámím, že Vladoviste potřebuje kněze. Já však mohu pomoci jen v případě nutnosti. Rozhodnu se jít pro dnešek spát, takže vyjdu po schodech do svého pokoje a lehnu si na postel.


 

Kapitola 2
Vladoviste – 2. Den

 

Město

Probudím se v jakémsi snu. Zaslechnu Ionela a Lucianu (ženu, jež leží na hřbitově). Vedle skříně jsou dveře do vedlejšího pokoje, kterými projdu (nepůjdu jinam – sen by skončil předčasně). Ve vedlejším pokoji zahlédnu muže jak vráží své ženě kůl do srdce.
Poté se probudím. Vyjdu na chodbu, kde je Ozana. Poví mi, že dole čeká novinář Stephan Luca, ale Ozana nejprve potřebuje pomoct. Mám jít do vedlejšího pokoje (ten ze sna), pověsit na zeď kříž a vysvětit místnost. Vystoupím tam a za postelí na zemi (v místě, kde muž zabil ženu) je černý flek. Vezmu odsud krucifix a pověsím ho na drážky na zdi. Vysvětím pokoj a podívám se na obraz Babylonské věže. Ozaně oznámím, že se nemusí ničeho bát. Později (to až Ozana pokoj uklídí) se můžu do pokoje podívat, ale kříž bude svěšený. I když ho opětovně narovnám, po odchodu z pokoje se vždy svěsí. Sejdu dolů a v salonku promluvím s Stephanem. Tvrdí, že Marta byla zavražděna a že bojovala s temnými silami. Dá mi vzájemnou korespondenci Marta – dopisy, kde jsou informace o podivném chování nemocných a jejich umírání. Předá mi též Lékařské záznamy pacientů, kteří byli zbaveni krve. Všichni trpěli krevní anomálií typu P a všichni nakonec zemřeli bez krve, tedy až na posledního (Ozanina syna), kterého Marta poslala pryč a zachránila mu život. Rozhodnu se informovat policii, přestože Stephanovi to přijde zbytečné. Zavolám tedy policii a dostanu číslo na místní oddělení. Tam zavolám a pohovořím s inspektorem Brutarem. Tvrdí, že novinář si vymýšlí, že Marta nebyla zabita a že ti tři mrtví nezemřeli tak podivně, jak on tvrdí. Oznámím Stephanovi, že jsem u policie nepochodil a on mi předá další dva dopisy (do složky Marta – dopisy), které mu Marta poslala. Je tu zmínka o upírech a Dračí Cestě jež začíná v Turecku. Stephan věří na upíry a Marta s nimi zřejmě bojovala. Snažila se po Cestě Draka dojít ke zdroji, leč marně. Zavolám otci Grigoriovi. Prý Martě pomáhal a vůbec toho nelituje, přestože to neměl dovoleno. Otec vzpomene, že mezi Vladovistem a Vatikánskými kancelářemi, odkud pocházejí nařízení, je značný rozdíl. Zavolám ještě Brigantimu, jenže ten tam momentálně není. Pokud tak neučinil včera, vezmu z knihovny vezmu ročník 1870 – je tu popsán incident, který jsem viděl ve snu – muž zavraždil ženu v hotelovém pokoj. U recepce zazvoním na Ozanu a požádám ji, zda bych si mohl půjčit část draka pověšenou na stěně vedle telefonu. Souhlasí, takže si draka vezmu. Odejdu z hostince.

Zajdu na nádraží, kde potkám cikánku Luanu. Řekne mi, že je pro místní outsider, stejně jako já. Mohu si s ní zahrát kostky a karty.
1) Karty
Na desce jsou tři karty, přičemž jedna má rub a líc rozdílný (červený a černý). Úkolem je uhádnout spodní barvu karty, kterou Luana nezakryla. Nejlepší je tipnout tu barvu, která zůstane na stole – šance na úspěch je 2:3
2) Kostky

Tři kostky s různými hodnotami.
Černá – 2×1 4×7
Žlutá – 4×3 2×12
Bílá – 6×5
Úkolem je vyberu kostku, hodit ji do kelímku a kelímek promíchat. Vyhrává samozřejmě vyšší číslo. Nejlepší je nechat Luanu ať háže první, přičemž ona vybere kostku a já zvolím tu, která má více vyšších čísel – větší pravděpodobnost, že uspěji.
Zaskočím ještě do hospody, kde se na cikánku zeptám Ozany (jako vždy musím zazvonit). Prý je to podvodnice…  Protože špitál je dnes zavřený, vydám se k hradu.

 

Soumrak

Na křižovatce najdu opuštěný vůz, zřejmě jím přijela cikánka. Na zemi vedle stínu kůlu leží 2x nábojnice, které si vezmu. Včera tu nebyly, hm. Vydám se cestou dál ke hradu.

Před hradem sedí Janos se kterým promluvím. Sdělí mi, že zde vládnul Vlad Napichovač, jeden z nejslavnějších a nejmocnějších panovníků tohoto kraje. Na zdivu si všimnu iniciálů B.M. – epitaf. Janos mě upozorní na kosti, které si prohlédnu. Pravděpodobně byly pohřbeny pod opevněním. Zkusím vejít do hradu, ale chybí tu padací most – hrad byl hodně poničen válkou. Na zemi jsou sluneční hodiny. Všechny dílky dám dohromady a na volné místo přidám rytiku draka z hospody. Sluneční hodiny jsou kompletní a je na nich několik zajímavostí.
Rudý drak – znak rodu Vladů
Vlk na zlatém poli – znak armády Vlada Napichovače
Citát „Všechny zraní, poslední zabije“
Natrhám z keře plody jeřabin a odejdu do města.

 

Město – 2. část

Zajdu do hospody a promluvím s Ozanou. Rád bych věděl, jak se dostat do hradu, ale v tom mi bohužel neporadí. Telefonem zavolám Brigantimu a oznámím nejnovější zjištění ohledně Marty. Je evidentní, že za svatou prohlášena nebude a že otec Grigorij bude mít nemalé problémy s církví kvůli spolupráci s Martou na problematice upírů. Briganti mi zadá nový úkol – chce, abych nastudoval případ ohledně upírů a vyvrátil místní pověry. Pro patřičnou zprávu musím vyzpovídat doktora a historika. Zavolám ještě Brutarovi a poptám se na případy upírů. Brutar se mi však jen vysměje, neboť na něco takového nevěří. Oznámím Stephanovi, že mám za úkol prozkoumat upíry a on mi dá složku se třemi obrázky od Marty – Ukřižování (Rafael), Nabídnutí krve (náčrtek) a Obětování vola (náčrtek). Složka se týka Cesty Draka, která má celkem 7 zkoušek. Marta tyto obrázky už roztřídila, takže si i já udělám ve svých dokumentech pořádek a dokumenty přiřadím dle Cest Draka – Ukřižování (I), Nabídnutí krve (I) a Obětování vola (II). U každého dalšího dokumentu budu raději posuzovat, zda k nějaké Cestě nepatří. Zajdu za Ozanou a ta mi sdělí, že si mě žádala Marie ze špitálu kvůli dárcovství krve. Vyjdu ven a nejprve zajdu za cikánkou Luanou. Je však tajemná a na mé otázky ohledně upírů nijak věcně neodpoví.

Zajdu do špitálu (zazvonit a vejít). Marie sedí v kuchyňce a čte si knihu. Požádá mě abych si odebral vzorek krve a sobě i třem předchozím pacientům zjistil krevní skupinu. Vše mám dát do trezoru, jehož kód je rok vzniku budovy (to je nade dveřmi špitálu – 1905). Marie odejde a mě čeká nelehký úkol. Na ošetřovně si vezmu ze stolu lékařské nástroje, ovšem nevydesinfikované. Na polici nad stolem si všimnu knih – můžu prohlédnout všechny, ale podstatná je ta první P syndrom – tento syndrom nalezený u pacientů Marty odpovídá chudokrevnosti. V kuchyňce vezmu hrnec a napustím do něj vodu z kohoutku. Hrnec položím na levou plotýnku a vložím do něj nástroje. Otevřu kamna a vhodím do nich poleno z ošatky (pokud nejsou nástroje v hrnci, poleno shoří a já budu potřebovat nové). Poleno začne hořet a voda se začne vařit, jenže v ten moment zazvoní telefon. Zvednu sluchátko ale nikdo se neozývá. Zavěsím, otočím se ve snaze se vrátit do kuchyňky, ovšem telefon opět zazvoní. Zvednu sluchátko a zjistím, že volá Heinrich von Krüger (spolupracovník Marty) a chce Marii k telefonu. Oznámím mu, že tu není a že jí vyřídím, aby zavolala. Vrátím se do kuchyně, kde si mýdlem umyji ruce (je na umyvadle). Vezmu sterilizované nástroje z hrnce. Otevřu šuplíky v levé skříňce. V levém je trocha jídla a ve druhém najdu měděný drát. Za závěsem pod umyvadlem najdu trychtýř. Vrátím se na ošetřovnu a na stůl položím nástroje. Mám tu malou lahvičku s alkoholem, dávkovač s citrátem, lékárničku a v ní bavlnu, nepřipravenou injekční stříkačku, dvě hadičky – jedna malá, druhá velká a se dvěma koncovkami, jehlu, škrtidlo a misku.

Jdeme na to. Připojím k jehle obě hadičky, přičemž větší koncovka dlouhé hadičky zůstane volná. Na tuto koncovku připevním injekci. Otočím žlutou misku a kápnu do ní citrát z dávkovače. Volný konec kratší hadičky vložím do misky s citrátem. Na stůl položím svoji ruku. Otevřu lahvičku s alkoholem, z lékárničky vezmu bavlnu a namočím ji v alkoholu. Následně vatou vydesinfikuji místo vpichu. Protože nemám dostatečně vystouplé žíly, nemám šanci se strefit jehlou, takže využiju škrtidlo a připevním ho na nadloktí. Vezmu jehlu a ve správný moment napíchnu žílu. Je možné, že se netrefím, v tom případě to musím zkoušet dál. Jakmile se podaří napíchnout žílu, zasunu jehlu přímo do ní. Sundám si škrtidlo a naberu do hadičky krev. Uvolním píst stříkačky a natáhnu dovnitř krev. Tu opět stlačím a ona vteče do misky s citrátem. Z misky krev vezmu a dám ji do lahvičky číslo 814. Nyní je třeba krev uschovat do trezoru. Vstoupím dveřmi do laboratoře a podívám se na zámek trezoru. Nastavím rok postavení budovy – 1905. Poté zatáhnu za kus železa a otevřu trezor. Svoji lahvičku vložím na polici mezi ostatní. Teď potřebuji zjistit krevní skupiny posledních čtyř pacientů (včetně mě). Podívám se do zelených desek Krevních testů – výsledky. Jsou tu spisy některých lidí z města a poslední čtyři, kteří nemají vyplněnou krevní skupinu jsou – Arno Moriani, Stephan Luca, Janos Pekmester a Ionel Martinescu. V umyvadle si umyji ruce (pomocí mýdla). Nyní mohu manipulovat se zkumavkami, jež jsou na věšáku vedle trezoru. Vždy vezmu jednu pipetu a odeberu vzorek krve z lahviček (samozřejmě jen u čtyřech požadovaných osob). Do dalších dvou zkumavek naberu vzorky činidel – žlutá a modrá lahvička. Nyní trezor zavřu. Opláchnu desku na stole (dám ji do umyvadla). Pipetou do jednoho otvoru kápnu modrou a do druhého žlutou tekutinu (činidlo). Nyní vždy postupně kápnu do obou vzorek krve a dle zabarvení poznám jakou krevní skupinu dotyčný má – musí se v roztoku objevit krev. Pokud mám problémy skupinu rozpoznat, využiju i poslední zkumavku, kam naberu krev některého z ostatních lidí. Provedu stejný proces a výsledek porovnám se záznamy z desek, čímž si ověřím jak to vypadá, když má dotyčný skupinu A, B, AB nebo 0. Pokud chci krev vyměnit, stačí ji vylít ze zkumavky do umyvadla. Samozřejmě musím také desku opláchnout a opět nakapat činidla, to pokud chci zkoumat další vzorek krve. Poté zaškrtnu ve složce správnou krevní skupinu.Výsledky budou takovéto:
Arno Moriani – B
Stephan Luca – 0
Janos Pekmester – B
Ionel Martinescu – AB
Když mám vše správně zapsáno je konečně hotovo a já si mohu oddechnout. V kuchyni najdu Marii, která mi poděkuje za práci. Také mi nechá nahlédnout do Románu Drákula od Brama Stockera. Jde o více než 500 stránkové dílo ovšem v angličtině. Příběh vypraví o Jonathanu Harkerovi a jeho snoubence Míně, která byla unesene hrabětem Drákulou, ovšem Harker dokázal za pomoci přítele doktora Sewarda, experta na upíry Van Helsinga a pistolníka Quinceyho hraběte porazit. Pomocí náhodného listování najdu mnoho důležitých podtržených vět, které popisují Drákulu a dávají tušit zřejmou věc – postava Drákuly je inspirovaná Vladem Napichovačem.
Promluvím ještě s Marií a oznámím jí vše důležité včetně telefonátu od Krügera.

Vyjdu ven a zavítám do hospody. Zavolám profesoru Krügerovi a vyzpovídám ho. Potvrdí, že spolupracoval s Martou na objevu P anomálie (chudokrevnosti), rezolutně odmítne existenci upírů, avšak upozorní, že některé nemoci a jejich příznaky mohou být podobné údajným stopám po upírech a právě tato skutečnost může podněcovat fámy a pověry. Krüger rovněž rozcupuje Stockerův román kvůli nevěrohodnosti a nelogičnosti. Zeptám se se ještě Stephana, který mi jen potvrdí, že Kruger s Martou pracoval. Vyjdu ven a vydám se ke hřbitovu.

 

Hřbitov

Vstoupím a vyzpovídám hrobníka Mitia. Poví mi, kde jsou hroby lidí, které Marta ošetřovala a zemřeli. O upírech mi toho však moc neřekne, jakoby se bál… Ionel je poněkud sdílnější a dokonce mi řekne, že tu upíra viděl. Také zmíní tajnou podzemní chodbu pod hradem ale straší tam duchové mrtvých dělníků. Pokud chci, mohu tak najít hroby všech tří zemřelých:
Celdric Maliscal – velký placatý hrob v rohu vedle hrobky Marty
Neznámá žena – poblíž růžového keře v uličce pod suchým stromem.
Marian Marescu – v rohu hřbitova vzadu na kopečku
Potom tu máme několik zajímavostí:
Jsou tu hroby s příjmením Brutar (asi rodina velitele policie)
Některé hroby patří rodině Vulpesců (rodina Ozany)
Luciana (hrob u keře) byla vidět snu
Odejdu ze hřbitova a vydám se k hradu.

 

Soumrak (2. část)

Promluvím s Janosem a ten mě v souvislosti s upíry a Vladem Napichovačem odkáže na vědkyni Irinu Boczowovou. Víc by o ní měl vědět Stephan Luca. Sejdu z hradu dolů a zpátky do města.

 

Město (3. část)

Zajdu do hospody za Stephanem. Dá mi číslo na Irinu, takže jí okamžitě zavolám. Dohodnu s ní schůzku na zítra v Budapešti. Irina mi také řekne, že má spis původního Vladova životopisu a že jeho reprodukci vydala Vatikánská knihovna přes pár lety. Zavolám proto Brigantimu a požádám ho o zaslání jednoho výtisku. Ozanu požádám, aby mi podržela pokoj a zamířím na nádraží k vlaku. Vydám se do Budapeště. Během cesty mám zvláštní sem v němž vidím Marii s růží.


 

Kapitola 3 – Budapešť

Knihovna

Za mnou je socha předchozího majitele knihovny van Bergena s jeho životními daty (1820 – 1913). Zaklepám na dveře a až budu pozván, vstoupím. Promluvím s Irinou a ta mi ukáže Bergenův trezor, kam se potřebuje dostat. Rozhodnu se jí pomoct. Nejprve si prohlédnu skládací luk na zdi a nádobku s kyselinou na trezoru. Jinam než k trezoru jít nemohu – mám tu ještě zařizování, takže si prohlédnu číselník. Irina otevření zkoušela a její poslední pokus je dle písmen VESPERA. Tím se ale nenechám ovlivnit. Zkusím otáčet některým kolem a ukáže se, že mám neobvykle citlivý sluch. Otáčím dál dokud neuslyším jasné cvaknutí – správné písmeno. Takto jednoduše nastavím MDCCCXX. Vezmu z trezoru dopis a váleček a položím to na stůl. Irina si dopis prohlédne a pak si ho přečtu já. Je to Bram Stoker – dopis, tedy dopis od Brama Stockera a omlouvá se Bergenovi za způsobené potíže. Stocker totiž napsal svůj román na základě informací od Bergena. Irina řekne, že existuje mnoho případů o údajných upírech, přičemž původ upírů pochází od Lilith z dob Babylonu. Promluvím s Irinou a ta zmíní knihu zvanou Páni soumraku. Popisuje spolek nadlidí, kteří se rozmnožují pomocí úspěšného projití cesty Draka. V podstatě jde o upíry. Po dalším rozhovoru s Irinou mi ukáže knihu Skrytá apokalypsa napsanou prorokem, který předpověděl první světovou válku, respektive atentát na Františka. Irina zmíní, že skupina zvaná Thule toužící po moci Pánů soumraku se pravděpodobně postará o další světovou válku. V knize, kterou mi Irina ukáže, je klasická osmisměrka a má jít o skryté proroctví týkající se právě atentátu na Františka. Irina odhalí první slovo – CASUS BELLI (příčina války) a já mám najít další dvě – místo a datum, které spolu souvisí. Slova mají protínat toto jedno. Buď je opravdu najdu, nebo to vzdám a nechám Irinu, aby mi je ukázala. Slova jsou MCMXIV (1914) a SARAJEVO.
Následuje druhé proroctví ohledně skupiny Thule. Jsou tu dvě slova CAEDES (masakry) a THULE. Já mám najít MCMXXXVI – (1936), GERMANIA (Německo) a MALI VICTORIA (vítězství zla). Irina věří, že roku 1936 se v Německu dostane k moci skupina Thule a rozpoutá peklo.

Po dalším rozhovoru ohledně Cesty Draka mi Irina ukáže další knihu v níž je nákres Ukřižování (kopie). Mám ji porovnat s fotkou originálu jež mám v dokumentech. Najdu tedy originál a nyní mohu přepínat mezi kopií a originálem. Irina poukáže na anděla vlevo, jež má na kopii jen jeden kalich, zatímco na originále (který si prohlédnu) jsou kalichy dva. Poté mě Irina upozorní na spodní část kříže. Vezmu lupu a podívám se na to místo (na kopii). Je tu text – ‚Nenechte svou krev téct nadarmo‘. Zavřu dokumenty a promluvím s Irinou. Tvrdí, že kopie obrazu poukazuje na kalich, který je předmětem spojeným s první zkouškou Cesty Draka. Je třeba vyhledat dalších šest předmětů a posbírat dostatek informací týkajících se jednotlivých zkoušek. Rozdíly mezi uměleckými předměty poukazují právě na tyto předměty a tedy i na Cestu Draka. Rovnou si můžu kopii Ukřižování přiřadit k první zkoušce. Irina mi také ukáže katalog knih, které jsou v knihovně. Irina prý při manipulaci s knihami zapisuje signatury a vkládá je do katalogu, přičemž prázdné místo označuje kusem kartonu. Rozloučím se s Irinou a odejdu na chodbu. Odejdu z knihovny a vydám se zpátky do Vladoviste. Cestou mám opět sen o Marii.


 

Kapitola 4
Vladoviste – 3. Den

Město

Zajdu do špitálu. V kuchyňce promluvím s Marií a oznámím jí, že jsem byl v Budapešti a že Stockerův román má reálný základ. Nijak zvlášť ji to nepřekvapuje… Vyjdu ven a podívám se do rohu ulice poblíž poničeného domu (kousek od hřbitova). O zeď se tu opírá Ionel, se kterým promluvím. Nabídne mě hru s disky, kterou přijmu. Hází se disky proti zdi. Čím více se napřáhnu (čím déle držím tlačítko myši) tím dále dohodím. Bod získá ten jehož disk bude blíže ke zdi. Pokud však někdo trefí zeď, bod získá ten druhý. Hraje se na dva body. Pokud s Ionelem prohraju, zkusím to znovu a znovu. Pokud zvítězím anebo s Ionelem prohraji hned několik her, dovolí mi nahlédnout do svého pytlíku s věcmi. Mrknu do pytlíku a prohlédnu Ionelovy poklady. V obalu je tu zabalená stříbrná jehla, kterou si vezmu. Pod ní je prak, ovšem ten mi Ionel nedá – jedině prý vymění za něco cenného. Zajdu do hospody.

Ozana tu není (nepřijde ani po zazvonění). V salonku promluvím se Stephanem, který tvrdí, že Cestu Draka podstoupí na vlastní pěst. Zmíní také, že má u sebe amulet svatého Dimitria. Zatelefonuji profesoru Krügerovi. Poznatky, jež mi prozradila Irina opět úspěšně rozcupuje s použitím vědy. Tvrdí, že mrtvoly někdy trpí pomalým rozkládáním, pocením nebo únikem plynů. Dokonce i proroctví vyvrátí a sdělí, že je možné v písmenech najít vše, co si člověk zamane a poté to přiřadit jakékoli vhodné události. Ukáže mi další stranu Skryté apokalypsy. Ukáže mi stranu tři a na ní dvě slova ORIENSSOL (vzestup slunce) a IMPERIUM (říše). Já mám najít další slova (nebo to vzdám a profesor je ukáže sám). Slova jsou MCMXLV (1945) a CAELESTI SIGNIS (oheň z nebes). Profesor následně poví pár možných vysvětlení. Také mi poradí jak vyhrát nad cikánkou – v případě karet volit barvu jež zůstala na stole (šance 2/3, že vyhraju) a v kostkách nechat cikánku házet první a vybrat kostku, která tu Luaninu přebije (má co nejvíce vyšších čísel). Zavolám ještě Irině a zeptám se na váleček – stále však neví, jak ho přečíst. Ke knize Apokalypsy se mohu kdykoli vrátit a luštit další osmisměrky. Tři strany mi pomohli vyluštit Irina a Kruger ale pokud chci, mohu odhalit skrytá slova i na dalších stranách.
Strana 4 – HANS, JANOS, ARNO, MARTHA, MARIA, MCMXX (1920), DRACO (drak).
Strana 5 – SACRIFICIUM (oběť), IRINA, LUCA
Strana 6 – GEMELLA (dvojče), TURRIS (věže), MMI (2001)
Strana 7 – MCII (1102), MMVIII (2008), KHEOPS, STUDIO, DRACULA
Strana čtyři poukazuje na některá jména lidí v okolí, včetně mého. Zvláštní je však jméno Hanse. Strana pět se vztahuje k Irině a Lucovi, ovšem spojuje je s obětí… hmm. Strana šest poukazuje na rok 2001 (pád Dvojčat) a strana sedm je už jen vtípek tvůrců poukazující na jejich studio a Drákulu. Zajdu do svého pokoje a tady na stole najdu Vladův životopis z Vatikánu. Rozbalím ho a přečtu. Je tu několik listin – Běh lišky (Vatikán), Oheň (Vatikán) a Trest (Vatikán) avšak vesměs jde jen o soupis krutostí, které Vlad páchal – jinými slovy nicotná informační hodnota, která však na základě kreseb bezpochyby patří k Cestě Draka (jen ještě nevím k jaké zkoušce). Odejdu z hospody a vydám se na hřbitov.

 

Hřbitov

Otevřu bránu a promluvím s Ozanou, která se modlí u hrobu Marty. Sdělí mi, že kdyby byla prohlášena za svatou značně by to prospělo její živnosti, čímž jen potvrdí, že fámy o zázračných uzdravení jsou z velké části výmysly. Odejdu dolů do města a půjdu k hradu.

 

Soumrak

Na hradě promluvím s Janosem. Řekne mi, že zkazky o Vladovi jsou značně přehnané a plné dezinformací, neboť nikdo nezmiňuje, že „zvěrstva“ jež Vlad prováděl měly své dobré odůvodnění. Sejdu dolů, do města.

 

Město (2. část)

V hotelu zavolám Brigantimu. Slíbím, že večer sepíšu zprávu o své misi a půjdu hned do pokoje.


 

Kapitola 5
Vladoviste – 4. Den

Město

Opět mám noční můru. Kdosi vstoupí do hostince, poté zahlédnu Marii, jak mi předá kulatou minci a vzápětí uslyším ránu. Po probuzení se podívám na postel a z polštáře seberu Starou minci / Stará mince. Prohlédnu si ji a najdu text – „Dejte Cháronovi, co Cháronovo jest.“ Odejdu z pokoje a sejdu k recepci. Ozana mi sdělí, že měla dnes ráno probudit Stephana, jenže on je v pokoji zamčený a neodpovídá. U pultu leží plechovka s voskem, kterou si vezmu. Bušit na Stephanův pokoj nebo se pokoušet otevřít dveře je zbytečné. Ve svém pokoji mám však skříň a za ní jsou dveře. Olejem namažu podlahu těsně pod skříní a odtlačím ji. Odsunu západku a otevřu dveře. Zdá se, že tu Stephan vůbec není. Podívám se do novin. Je tu pár zpráv Články – novodobý časopis – píší o podivných úmrtích, včetně sebevraždy policejního důstojníka, který se zastřelil na bojišti u křižovatky. Podívám se za postel a tady najdu zastřeleného Stephana! Vezmu Medailonek / Medailónek, jež má u sebe a prohlédnu si ho. Je to ten, který ho měl chránit. U otevřeného okna jsou stopy bláta – vrah sem vlezl oknem. Na zdi již kupodivu nevisí Babylonská věž ale malba Osamělého dubu. Prohlédnu ji a odhrnu, načež zjistím, že věž je pod ní. Na dveřích odsunu západku a vyjdu na chodbu. Sejdu dolů a telefonem zavolám Brutarovi (policie). Bohužel nemá volné lidi na vyšetřování a tak požádá mě, abych sehnal doktora, co ohledá tělo. Toho se zhostí Marie a zjistí, že Stephan byl uspán chloroformem a zblízka zastřelen. Rozhodnu se přijít jeho vraždě na kloub a podstoupit Cestu Draka.

Jsem zase ve svém pokoji. Všimnu si zakrytého zrcadla. Vyjdu ven a sejdu k recepci, kde promluvím s Ozanou. Stephan měl prý kufr nahoře v podkroví a dovolí mi do něj nahlédnout. Půjčí mi hák, který si vezmu z rohu místnosti (vedle vstupních dveří). Ozana mi také řekne, že zakrývání zrcadel je starý zvyk, jež se provozuje když někdo zemře. V salonku promluvím s Janosem. Za smrtí Stephana prý stojí extremisté… Když mu řeknu, že chci zkusit podstoupit Cestu Draka, jen se mi vysměje. Telefonem zavolám Krügerovi. Oznámím mu, že nacházím podivné předměty ve snech a následně v reálném světě. Nepřikládá tomu však váhu. Typické… Vyjdu po schodech a všimnu si dvířek u stropu. Otevřu je tyčí a dolů se sesune schodiště, po kterém vyjdu do podkroví. Vlevo od vstupu je krabička, kterou když otevřu vyskočí z ní figurka na pružince. Vedle je Stephanův kufr, který si prohlédnu. Vlevo je podivně tvarovaný otvor, kam umístím Stephanův medailonek. Zůstane mi po něm malý řetízek. Medailonek zasunu do přihrádky a otevřu zámek kufru. Je tu šest otočných kotoučů s barvami. Na kufru je pak napsáno – „Navždy věrný vlasti.“ V dokumentech vyhledám knihu o historii Rumunska (nebo si ji prohlédnu dole – čte ji Janos) a na první straně si prohlédnu vlajku Rumunska – modrá, žlutá a červená barva. Tyto barvy bude třeba nastavit a to vždy po dvou. Potíž je v tom, že kotouče jsou propojeny a obvykle se otáčí dva najednou. Nastavovat kotouče budu v tomto pořadí:
1. kotouč – modrá
6. kotouč – červená
2. kotouč – modrá
5. kotouč – červená
3. kotouč – žlutá
4. kotouč – žlutá
Kufr se otevře a já zde najdu spisy, které mi Stephan již ukazoval – dopisy od Marie, záznamy nemocných atd. Najdu zde také lahvičku se svěcenou vodou a hostii. Pod těmito předměty je dopis od Marty Fotografie pohoří, který jsem ještě neviděl. Zmiňuje se o Liščím vrcholku v Turecku – místu, kde byl držen Vlad Napichovač. Na druhé stránce je fotka tohoto místa, kterou si prohlédnu pod lupou. Je tu podivný znak…

Otočím se a zde je kufr Ioana Hartnera, který zavraždil svoji ženu Lucianu a po které ve Stephanově pokoji zůstal černý flek – evidentně nebyla člověkem. Otevřu kufr a vezmu odsud všechny dokumenty – Oheň (Ioanův kufr) a Holičství. Obraz hořícího kostela odpovídá tomu z Vatikánského spisu o Vladovi. Obraz ženy dávající praseti krev (je tu i dopis od Bergena) zase odpovídá obrázku od Stephana (resp. Marty). Otevřu skříňku v kufru a odhalím rozložený gramafon. Vlevo dole chybí jehla, kterou naštěstí mám od Ionela. Nyní mohu gramofon složit – klika doleva, jehla na malou páčku, vedle ní trubka a válec dolů do přihrádky. Malou páčkou stáhnu jehlu na váleček a trubku do správné polohy. Nyní jen otočím klikou a gramofon začne hrát skladbu. Poté ho rozložím a zavřu. Sejdu dolů a vyjdu ven. Prší a je bouřka. Zajdu za cikánkou Luanou a ta mi naznačí, že ví o Cestě Draka, ale že na ni nejsem připravený. Zajdu na hřbitov.

 

Hřbitov

Promluvím s hrobníkem Iordanem. Zeptám se ho na smrt důstojníka na bojišti, ale tělo prý odvezla policie. Vrátím se do města.

 

Město – 2 část

Zajdu navštívit Marii (zazvonit a vejít). Marie pořád sedí u stolu, takže s ní promluvím. Ohledně Cesty Draka mi sice neporadí ale ukáže mi Jízdenku do Tureckéhu Urguyurtu, kterou Marta měla. Je tu nápis – „Bodni do země a následuj modré světlo, abys nakreslil symbol starých národů.“ Marie mi také ukáže Mapu Tureckého vězení s vyznačením všech sedmi okolních vrcholků a jejich názvů – jsou to vrcholy Hora trestu, Liščí vrchol, Vrchol Obětování, Hora Nabídky, Hora Draka, Hora smrti a Hora očistného ohně. Vydám se tam. Cestou vlakem si všimnu, že se mnou jede i nějaký kuřák, ale do tváře mu neuvidím


 

Kapitola 6 – Turecko

Liščí vrcholek

Otevřu batoh a vezmu odtud zápalky, přenosnou elektrickou lampu, lano, hadr a nůž. U tábořiště mám připravené větve na oheň, ale ten už hoří a přikládat nebudu. Všimnu si kamene s nápisem – cosi o uzavřeném démonovi. Dojdu k útesu a všimnu si na protější skále symbol trojzubce (jako na fotce Marty). Přivážu k pařezu lano a spustím se dolů.

Dostanu se do malé jeskyně  – vězení Vlada. Je tu tma, takže svítím lampou. Na kamenech jsou nápisy a na zemi spadlé okovy. Na okovech je nápis týkající se útěku a  poblíž jsou nedopalky cigaret značky Horizont. Na zemi je pírko, které vezmu. Odtlačím tři balvany a protáhnu se úzkým tunelem. Nemůžu se v něm ani otočit – jen se plazit dál. Před sebou zahlédnu bytost s rudýma očima. Po chvíli však zmizí a já se ocitnu v prostornějším sále. Je tu oltář s drážkami pro krev. Nahoře jsou kořeny – povrch je blízko. Kousek od vchodu je podivná udusaná podlaha. Prohlédnu ji a vybaví se mi jízdenka Marty a její poznámka – bodni do země…  Průrvou se můžu vrátit zpět k vězení a zjistím, že lano kdosi vytánul – nemůžu zpátky! Vezmu si nůž a začnu se věnovat podivné udusané zemi. Dle rad z jízdenky do ní bodnu nožem a objeví se modrý plamínek. Takto to mohu stále opakovat a náhodně se budou objevovat body, přesněji pět bodů. Nyní dle jízdenky nakreslím symbol starých národů – pěticípou hvězdu – respektive pentagram. Je zapotřebí nožem od některého z modrých bodů pohybovat a vytvořit tak souvislým pohybem pentagram. Není to snadné, protože je nutné postupovat přesně a rychle zároveň. Když je hotovo odsune se zem a pod ní je hrobka. Odtáhnu uvoněný kámen a zjistím, že je prázdná. Vezmu lesklý kámen a pod ním naleznu tři symboly značící jednotlivé zkoušky Dračí Cesty. Je tu Nabídnutí krve (sarkofág), Obětování vola (sarkofág) a Běh lišky (sarkofág). První zkoušku už znám dobře (krev), druhou zkoušku už také znám (obětování) a konečně mám jistotu třetí zkoušky (útěk). Nebude od věci si roztřídit dokumenty dle těchto tří zkoušek. Poté přejdu k zadní stěně kde je na stěně ornament a pod ním úzká skulina. Do přihrádky vložím lesklý kámen. Nyní nožem na desce načrtnu pentagram. Můžu začít odkudkoli a jde o to dodržet stanovený tvar. Kdybych potřeboval vidět vzor, tak ho najdu na sarkofágu. Když se to podaří, deska se odsune a odhalí schody, kterými vylezu ven.

Vytáhnu se ven, ačkoli se mi rozbije světlo a zbude mi jen nefunkční lampa. Jsem ale zpátky u tábora a zuří vánice. Vyběhne odtud liška a uteče pryč. Na zemi ve sněhu je zraněný pták. Protože je vánice a cesta zpět je nebezpečná, rozhodnu se zůstat zde a rozdělat oheň. To ale není tak snadné jak se zdá. Roští dám na vyhaslé ohniště, jenže je mokré. Přidám bibli a krucifix (na podpal). Hadrem otřu sníh z kamene, o kámen škrtnu sirkou a zapálím ohniště.
Přečkám ten nečas a v noci mám sen o všemožných listinách a spisech souvisejících s Cestou Draka. Dojde mi, že odebráním krve jsem splnil první zkoušku. Vrátím se do Vladoviste a ve vlaku naleznu novou bibli. Podivná náhoda…


 

Kapitola 7
Vladoviste – 5. Den

Město

Ve vlaku cestou zpět jsem naleznul novou bibli. Ve městečku opět prší. Na zdi si všimnu značky „S.“ Vydám se do města a narazím na další značky a nápisy – hesla „Vše pro vlast.“ Rozhodnu se nejprve zkontrolovat Marii. Na zdi ošetřovny je napsáno „Prostitutka.“ Zazvoním a vejdu. Marie je u stolu kde s ní promluvím. Prý nemá strach z lidí, jež ji urážejí. Zajdu do uličky za Ionelem a zeptám se ho na nápisy. Prý je napsala skupina extremistů Železná garda. Stavím se i u Luany, která nápisy považuje za důkaz toho, že tu nejsme vítaní. 

V hostinci mě osloví Ozana a přemlouvá mě, abych se odstěhoval. Odmítnu ji. Také mi sdělí, že Janos odjel. Půjdu telefonovat a to inspektoru Brutarovi, který však stále nejeví zájem sem přijet a řešit zločiny. Zavolám i Krügerovi a svěřím se s podivnými věcmi viděnými na Liščím vrcholku. Jeho vysvětlení je typické – prý se mi to zdálo. Zavolám také Irině a ta mi poví, že mi poslala balíček. Mám si prohlédnout a zavolat nazpět. Zajdu do pokoje a zaslechnu zvonit telefon. Ozana to vezme a s někým mluví. Vrátím se dolů, ale jakmile se přiblížím, Ozana svému kontaktu řekne, že už přicházím a sluchátko položí. Jednoznačně tady už nejsem vítán. Vrátím se do pokoje a na stole otevřu obálku. Je tu výhružný Anonymní dopis – já i Marie jsme tu nežádoucí. Druhý dopis je od Iriny a je to slíbený Thule – spis. Jsou tu jména lidí, jež měli zájem o publikace Pánů Soumraku. Je tu také informace o spojitosti Thule a proticizineckými extrémisty zvanými Železná garda. Sejdu dolů a zavolám Irině. Povím jí, že jsem dopis obdržel a že hodlám podstoupit Cestu Draka. Sdělí mi, že poslala ještě jeden dopis, který zatím nepřišel a také chce, abych přijel. Nejprve se ale vydám na hřbitov.

 

Hřbitov

Všimnu si rýče u hrobu, který hrobník kopal. Nechci ho však krást. Sám hrobník je na schodech u kostela. Navrhne výměnu – zápalky za rýč. To není problém, takže mu dám zápalky. Když se vydám k odchodu, hrobník poznamená cosi o tom, že se mu Marie moc líbí. Tvrdí, že je jako Marta. Vezmu rýč a zajdu k hrobu Luciany Hartnerové. Tady je keř růží, ze kterého nožem uříznu větev šípku, jež následně seberu ze země. Pomocí rýče odsunu desku hrobu a škvírou nahlédnu dovnitř. Je tu kostra zakrytá popelem, s useknutou hlavou a dubovým kůlem. Vlevo je nápis ohledně přání věčného odpočinku. Naberu trochu popela a odejdu do města.

 

Město – 2. část

Zajdu na nádraží a nastoupím do vlaku. Vydám se do Budapešti.


 

Kapitola 8 – Budapešť

Knihovna

Všimnu si, že dveře do knihovny jsou vyražené. Vstoupím a najdu Irinu mrtvou. V hlavě má zabodnutou injekční stříkačku, kterou si vezmu. Krom toho je prošpikovaná šípy z luku, který tak obdivovala, což odkazuje na citát, který jsem viděl na hodinách u hradu – Všechny zraní, poslední zabije. Podívám na skvrnu u její levé ruky. Je tu nápis – „Arma Sunt Inde Male.“ Volný překlad zní: „Zbraně způsobují neštěstí.“ Ze stolu vezmu cívku a připínáčky. Když jsem tu byl posledně, pomohl jsem Irině otevřít trezor a získat váleček. Potíž je, že ten tu nikde není. Podívám se na trezor. Je tu napsáno DRACULA. Posledně jsem trezor otevřel pomocí MDCCCXX (1820) ale to tentokrát nefunguje. Někdo kód změnil. Na chodbě je busta Bergena a jeho životní data jsou 1820 – 1913. Datum narození odpovídá původnímu kódu, takže zkusím datum úmrtí – čili MCMXIII. Trezor se otevře a já seberu voskový váleček.

Zajdu do knihovny. Je zde pět průchodů k policím s knihami. Nad každým průchodem je latinský citát. Po levici je polička se skříňkou. Přečtu si nápis – podstatná je tato část: „…zelená pravda může být čtena v kruhu, který bude následovat ve správném směru.“ Některá písmena jsou skutečně zelená a ty bude třeba přečíst a složit z nich slovo, které nastavím na pěti kotoučích dole. Mohu si pomoci připináčkem a cívkou. Zabodnu připináček na jakékoli místo a přivážu k němu provázek z cívky. Provázek mohu natahovat a opisovat s ním kružnici – zkrátka mám kružítko. To mi může pomoci vyhledat správné slovo. Jediné slovo ze zelených písmen, které lze přečíst v kruhu je VIRGO. Nastavím ho na kotoučích a skříňka se otevře. Je tu Bergenova váza s motivem Obětování Ifigeneiy (V. Bergen). Nyní zbývá vyřešit význam slov, jež Irina napsala na podlahu. Jsou to ARMA, SUNT, INDE a MALE. Prohlédnu si trojici knih, které mi ukazovala Irina (na stole) a všimnu si záložek – vždy čtyři písmena. Podle těchto tří vytažených knih zjistím systém úkladání – tj. jednotlivá písmena odpovídají posledním písmenům citátů nad knihovnami, citátů nad regály, souhvězdí nad policemi a písmeny knih. Jinými slovy můžu vyhledat kupříkladu knihu Apokalypsa s šiframi jež je označena IIBV a to následovně:
Krok 1 – Najdu oddělení ‚Nil Admirari‘ – poslední písmeno I (pozor oddělení ‚Memento mori‘ má rovněž I na konci, ovšem následující systém již nesedí).
Krok 2 – Dále regál ‚Uti non abuti‘ – poslední písmeno I.
Krok 3 – Následuje police ‚Deneb‘ – B na konci.
Krok 4 – A na závěr kniha s označením V. Ta tu však chybí (není divu, když je na stole) a místo ní je zastrčený bílý karton, zmíněný Irinou při první návštěvě (takzvaní duchové).
Stejným způsobem tedy najdu knihy jež jsou značeny slovy, jež napsala Irina na zem.

1. ARMA – Ad astra per aspera – Incerta curatio certus dolor – Grumium – A – kniha však chybí, ale přesto si prázdné místo prohlédnu. Protože tu není karton, někdo ji musel ukrást.
2. SUNT – Felix qui potuit rerum cognoscere caucas – Mirable visu – Aldebaran – T – kniha o runách
3. INDE – Nil admirari – Nomen est omen – Alfard – E – kniha o pohřbu Patrokla
4. MALE – Nil nimium. Satis est: ne sit et hoc nimium – Acta est fabula – Nibal – A – kniha o obětování Ífigeneiy
Po této náročné akci mám další tři zápisy z knih, které si samozřejmě prohlédnu. Mám tu Sbírku run – pojednání o nápisech na runách, Pohřeb Patrokla (Louvre) – obraz pohřbu Patrokla a Obětováni Ífigeneiy (Britské muzeum) – originál a kopie od Bergena mají opět odlišnosti, konkrétně náhrdelník obětované, čili není pochyb o tom, že váza poukazuje na druhou zkoušku Cesty – Obětování. Čtvrtou knihu si odnesl někdo jiný.

Ačkoli se zdá, že je vše v knihovně hotovo, můžu se ještě věnovat tajence na poslední straně Sbírky run. Úkol se zdá být prostý – roztřídit jednotlivá pojmenování do jedenácti skupin a to dle toho, co daná slova znamenají. Samotné skládání je však náročné, neboť nejednoznačnost významů a podobnost slov je značná. Výsledkem budou tyto skupiny (pořadí může být jakékoli), jež mají tento význam:
1. Noha ostří + Síla luku = RUKA
2. Dračí hnízdo + Vřava sporu + Déšť peněz = ZLATO, PENÍZE, MINCE
3. Pískavý brouk bojišť + Svist mečů + Osten zranění = ŠÍP, ŠPIČKA
4. Kabát ptáka bitvy + Oděv racka záště + Šik labutí na vlně mrtvol = PEŘÍ HAVRANA
5. Bratranec orla + Rudá labuť + Racek sváru + Sokol rosy meče = HAVRAN
6. Výsluní ňader + Nádhera hrudi + Ozdoba šíje = NÁHRDELNÍK
7. Ten, kdo nikdy nelže + Vřava ješitnosti + Past světla = ZRCADLO
8. Proud vlků + Pot meče + Slza zraněného stromu + Nektar zranění = KREV
9. Pes střech + Noční můra tisu + Svit domů = OHEŇ
10. Bratr ohně + Vlk provazů = VÍTR
11. Pohár potu války + Zrno havraího nápoje + Kalich bojové rosy = NÁDOBA PLNÁ KRVE
Tím je tajenka vyřešena. Je evidentní, že sedm z těchto slov souvisí s Cestou Draka, nakonec je tu Nádoba plná krve (1. zkouška) i Náhrdelník (2. zkouška). Můžu začít uvažovat nad tím, jaké jsou další zkoušky. Odejdu z knihovny na chodbu a vydám se vlakem do Vladoviste. Během noci budu mít další sen o Marii – ukazuje mi sklenku s krví.


 

Kapitola 9
Vladoviste – 6. Den

Město

Všimnu si, že Luana zde není. Zajdu k ošetřovně a cestou ucítím spáleninu. Přijdu k budově ale po obvyklém zazvonění se nikdo neozve. Vstoupím a ať už půjdu do kuchyně nebo na ošetřovnu, uhodí blesk a vypadnou pojistky. V kuchyni nikdo není a u převrácené židle je Mariin zakrvácený šátek, který vezmu. Vedle ošatky se dřívím vezmu dubový kůl a kladivo. Pokud jsem to neudělal druhý den (při testování krve) vezmu trychtýř z poličky za závěsem (pod umyvadlem) a měděný dát z šuplíku. Na stole je leták Upíři ve filmech o herci, který má zvárnit Drákulu. Pak vyjdu zadními dveřmi na dvorek. Fidel vypadá vyděšeně a nechá mě projít. Vedle boudy je prázdný kanystr, který si vezmu. Zajdu k domku Marie, když ze střechy vylétne pták. Dům je bohužel zamčený. Vrátím se k boudě a všimnu si okénka do sklepa – nouzové světlo. Otevřu boudu a ocitnu se v márnici. Přede mnou se zjeví jakásí postava ale hned zase zmizí. Mnoho rakví je prázdných, ale v polici vzadu je jedna s neznámým mrtvým mužem (má znak Železné gardy) a vlevo kousek od dvířek do sklepa je rakev s Janosem! Ten ale vypadá jako by byl pouze omámený. Podívám se mu na tvář. Prohlédnu náprsní kapsu a naleznu spisy z Vladova životopisu od Bergena – Běh lišky (V. Bergen), Trest (V. Bergen) a Oheň (V. Bergen). Tyto listy jsem viděl dříve v životopisu Vlada z Vatikánu – mohu tedy porovnat změny a najít další předměty zkoušek Cesty Draka. Na obrázku lišky (3. zkouška) se liší pero ptáka, na obrazu trestu (4. zkouška) se liší jeden hřeb na stole a na obrazu ohně (zřejmě 5. zkouška) se liší pochodeň v ruce muže. Také prohledám Janosovy kapsy kalhot. V pravé kapse je svazek klíčů a zlatý klíč. V levé kapse najdu zapalovač, brandy, cigarety Horizont (byly ve Vladově vězení) a především Janosovu poznámku s kódy. Otevřu vrátka do sklepa a sejdu dolů. Po levici je dynamo a kohoutek na odtok oleje. Pod něj vložím kanystr a připevním na něj trychtýř. Otočím kohoutkem, naberu si olej a kanystr s olejem vezmu. Na protější straně je skříň s pojistkami, kterou otevřu. Ujistím se, že je proud vypnutý – páčka na OFF. Pokud budu manipulovat s dráty pod proudem, zabiju se! Je tu devět obvodů a čtyři spálené pojistky, které stáhnu dolů, načež vložím do otvorů měděný drátek. Je tak krátký, že budu mít jen dvě nahrádní pojistky. Bohužel není tu značení a tak nevím, co který obvod rozsvítí. Nezbývá než použít metodu pokus omyl. Taková metoda je však dobře proveditelná až po zpřístupnění veškerých místností – tudíž i Mariina domu. Zatím pojistky nechám být a vyjdu ven.

Dveře od domu odemknu zlatým klíčem (od Janose). Po vstupu do domu mě kdosi řekne, abych se neotáčel, jinak že bude střílet. Stejně se ale otočím a zjistím, že to mluví Mariin papoušek. Můžu s ním promluvit a vyslechnout si další hlášky. Seberu mu zrní z krmítka a ze země pírko (již druhé nalezené). Z krabice vedle prádelníku vezmu nádobku s kyselinou octovou. Na prádelníku je prázdná kovová krabice (od fotografického papíru) a pinzeta. Prohledám zásuvky a oblečení v nich – v dolní zásuvce je skříňka na kód. Vzpomenu si na dopis, který Marta poslala Lucovi – byla v něm nápověda ohledně pořadí obrazů. Protože žárovka u stropu chybí, stejně bych si zapnutím obvodu nepomohl, takže se začnu rovnou věnovat obrazům. Prohlédnu si obrazy na zdech a také jeden na zemi (pod závěsem). Je tu Gymnosofista – zaživa pohřbívaný muž, Svatý Sebastian (kopie) o umučení, Pohřeb Patrokla (Alba Iula) a Marta a Maria – dvě ženy u stolu. Je evidentní, že některé obrazy souvisí s Cestou Draka. Na obraze Sebastiana je vlevo dole text Všechny zraní, poslední zabije, což odpovídá smrti Iriny (4. zkouška), na obraze Patrokla je zase text o Cháronovi a jeho platbě. Mohu porovnat Pohřeb Patrokla s fotkou originálu nalezenou v Budapešťské knihovně – chybí mince v ústech (zřejmě 6. zkouška). Po utřídění dokumentů se podívám na obrazy. Zdá se, že nejsou umístěny tak, jak by měly – obrysy na zdech neodpovídají jejich velikosti. Mám tu čtyři obrazy, přičemž každý je možné prohlédnout, když visí na zdi (upevňují se na hřebíky) a pomocí lupy je možné vpravo dole zjistit značení na rámu. Obrazy je v první řadě třeba správně rozmístit a k tomu poslouží jejich obrysy a také pořadí značek na rámu. Jako odkládací prostor poslouží místo vedle prádelníku. Rozmístění bude následovné:
Nad hlavu u postele – Gymnosofista
Na straně postele – Sv. Šebestián
Vlevo od prádelníku – Pohřeb Patrokia
Nad prádelníkem – Marta a Marie
Nyní zprava doleva přečtu pomocí lupy značení obrazů a zjistím tyto cifry – 4768. Nastavím je na kotoučích skříňky a konečně ji otevřu.
Ze skříňky odstraním malé předměty a nahlédnu do spisu. Je tu Fotografie Marty se záznamem o popálení kyselinou. Pod složkou je klíč s přívěskem / Klíč s přívěskem – od parcely č. 1415. Než vyjdu ven, podívám se ještě do dveří vedle postele, ale je zde úplná tma. Venku si všimnu krmítka pro holuby. Nasypu tam zrní a holubi se slétnout. Jeden má na noze Zprávu doručenou poštovním holubem a Schwartzovo vlákno. To dle zprávy poslal Kruger na testy.

Mám už prozkoumaný celý pozemek, takže mohu otestovat obvody. Zajdu do sklepa a pustím se do pojistek. Sytémem postupného zkoušení zjistím, jak rozsvítit světla v jednotlivých místnostech – nesmím zapomenout vždy vypínat/zapínat proud – páka ON/OFF.
Zleva doprava je zapojování následující:
1. Kuchyně
2. Fotokomora (temná místnost v Mariině domě)
3. Chodba
4. Laboratoř
5. Vyšetřovna
6. Mariina ložnice (bez žárovky)
Po prvním umístění pojistek si všimnu nahoře postavy, která rychle zmízí. Po úspěšném rozsvícení laboratoře se rozezní telefon. Zajdu ho vzít – volá Krüger a chce, abych za Marii provedl testy na anomálie typu P, včetně dalšího odběru krve. Uhodí blesk a strhne dráty – hovor je přerušen. Pomocí pojistek ve sklepě rozsvítím především vyšetřovnu a laboratoř, kde mě čeká náročná práce. Začátek bude stejný jako minule – Vezmu lékařské nástroje z ošetřovny a zajdu do kuchyně (v případě potřeby ji rozsvítím). Umyji si ruce, do hrnce natočím vodu, položím ho na plotnu, dám do vody nástroje, otevřu kamna, vhodím do nich poleno z košíku, umyji si ruce a vezmu sterilizované nástroje. Nyní vydesinfikuji Schwartzovo vlákno – vložím ho do hrnce, otevřu kamna, vhodím do nich poleno z ošatky, umyji si ruce a sterilizované Schwartzovo vlákno vezmu. Nástroje položím zpátky na stůl a začnu s odběrem krve (pokud je to nutné, umyji si ruce). Připojím k jehle obě hadičky, přičemž větší koncovka dlouhé hadičky zůstane volná. Na tuto koncovku připevním jehlu. Otočím žlutou misku a kápnu do ní citrát z dávkovače. Volný konec kratší hadičky vložím do misky s citrátem. Na stůl položím svoji ruku. Otevřu lahvičku s alkoholem, z lékárničky vezmu bavlnu a namočím ji v alkoholu. Následně vatou vydesinfikuji místo vpichu. Protože opět nemám dostatečně vystouplé žíly, nemám šanci se strefit jehlou, takže využiju škrtidlo a připevním ho na nadloktí. Vezmu jehlu a ve správný moment napíchnu žílu. Je možné, že se netrefím, v tom případě to musím zkoušet dál. Jakmile se podaří napíchnout žílu, zasunu jehlu přímo do ní. Sundám si škrtidlo a naberu do hadičky krev. Uvolním píst stříkačky a natáhnu dovnitř krev. Tu opět stlačím a ona vteče do misky. Z misky krev vezmu a dám ji do lahvičky číslo 815. Odběr mám za sebou a je čas na testy.

Přejdu do laboratoře a prohlédnu si spis na stole – Krugerův test – instrukce. Jsou to pokyny k testům a je tu také zmíněno Schwartzovo vlákno, které poslal, ale to už mám u sebe. Na stole je mikroskop, přístroj na odběr vzorku krve do vlákna a také staré spálené vlákno. Tak se do toho dáme. Nejprve je třeba otevřít trezor, ale kód je jiný než minule. Zkusím zabrat za železo a to se hne jen o kousíček. Na levém číselníku začnu nastavovat jednotlivé cifry a vždycky ověřím kam až jde železo povytáhnout. Pokud dále než předtím je cifra správna a netřeba další manipulace s daným číselníkem. Takto postupuji s druhým číselníkem a opět zkouším, jestli se podaří železo povytáhnout dále. Díky tomu postupu odhalím správný kód – 1042 a otevřu zámek. Otevřu trezor a vložím sem svůj nový vzorek. Všimnu si, že z mého minulého vzorku značně ubylo. Umyji si ruce. Nyní do zkumavek na držáku napustím krev posledních pěti vzorků – 810 – 815. Podívám se na baterii dole a otevřu víko – chybí kyselina. Naleju sem kyselinu octovou a baterii zapnu. Sterilizované Schwarzovo vlákno vložím nahoru do držáku. Tím mám přístroje zprovozněny. Nahlédnu do zeleného sešitku, kde je třeba vyplnit tři výsledky u pěti posledních zkoumaných vzorků. Vezměme to postupně:

1. Záznam – Poměr jednoduchých a polynukleárních granulocytů v %
Pod vlákno umístím první zkumavku, třeba 810 a stáhnu držák dolů (páčkou). Zmáčku plus a naberu krev na vlákno. Vlákno dám pod mikroskop a podívám se na to. Nechám si zvýraznit obyčejné mononukleoidy nebo ty vázané. Poté vlákno vrátím do držáku, snížím ho dolů a tlačítkem mínus odeberu vzorek. Nyní mohu zkumavku vrátit do držáku. Tento postup je nutné aplikovat u všech zkumavek (v případě, že se mi něco nebude pozdávat, mohu zkumavku vypláchnout v umyvadle a naplnit znovu). Do zeleného sešitku musím postupně zapsat výsledky – počty daných granulocytů.
Marie Florescuová (810) – 100 / 0
Ionel Martinescu (811) – 46 / 54
Janos Pekmester (812) – 89 / 11
Stephan Luca (813) – 57 / 43
Arno Moriani I (814) – 56 / 44
Arno Moriani II (815) – 81 / 19

2. Záznam – Celkový počet granulocytů v ml. krve
Tentokrát je zapotřebí dobře prostudovat poslední stranu Krugerových instrukcí. Krüger se zmiňuje o rybách a jejich sčítání za pomoci označkování daného počtu a následné kontrole označkovaných po rozmnožení v rybníce. V praxi budu postupovat stejně jako minule až do chvíle, kdy dostanu vlákno pod mikroskop. Nyní označím oba typy granulocytů – svítí všechny. Vlákno umístím zpět, držák stáhnu dolů a tlačítkem mínus odeberu vzorek. Nyní pozor! Držák opět stáhnu dolů a pomocí tlačítka plus znovu naberu vzorek – ten se nyní promíchá s vybranými granulocyty. Vlákno dám pod mikroskop a zjistím počet označených granulocytů v tomto smíšeném vzorku. Toto číslo si zapamatuji pro pozdější výpočet. Teď už klasicky odeberu vlákno, snížím držák, odeberu vzorek a vyměním zkumavky. Jakmile mám všech šest počtů smíšených vzorků je načase vypočítat celkový počet granulocytů v krvi.
Celkový počet granulocytů = 100x počet původně označených granulocytů (vždy 100) / počet označených granulocytů po smíchání. V případě vzorku 810 je to tedy – 100×100/6 = 1666.
Výsledky jsou následující:
Marie Florescuová (810) – 100×100/6 = 1666
Ionel Martinescu (811) – 100×100/10 = 1000
Janos Pekmester (812) – 100×100/7 = 1428
Stephan Luca (813) – 100×100/10 = 1000
Arno Moriani I (814) – 100×100/9 = 1111
Arno Moriani II (815) – 100*100/7= 1428

3. Záznam – Analýza
Dle druhé strany Krugerových instrukcí se nyní musí určit výsledek experimentu, který závisí na poměru jednoduchých a polynukleárních granulocytů v závislosti na jejich celkovém počtu.
jednoduché g. < polynukleární. g. = P anomálie
jednoduché g. > polynukleární g. = neznámá anomálie
jednoduché g. = polynukleární g. = žádná anomálie
V praxi jde především o velkou nerovnoměrnost těch a těch granulocytů. Záznamy budou tedy takovéto:
Marie Florescuová (810) – neznámá a.
Ionel Martinescu (811) – žádná a.
Janos Pekmester (812) – neznámá a.
Stephan Luca (813) – žádná a.
Arno Moriani I (814) – žádná a.
Arno Moriani II (815) – neznámá a.

Jak je z výsledku patrné, krev Marie, Janose a teď už i má je něčím výjimečná. Ovšem při prvním testu krve u mě žádná anomálie nebyla. Pokud jsou výsledky správné, kdosi zavře okna a zabouchne dveře. Zničím panty kyselinou a dveře vyrazím. Z trezoru si vezmu lahvičky s mojí krví – lahvičku číslo 814 a lahvičku číslo 815. Potom zavřu chladící box (trezor) a zajdu zatelefonovat Krügerovi. Je z výsledků nadšený a já si mohu jít po svém. Můžu si všimnout, že Janos ani ten druhý muž už v márnici nejsou.

Zajdu do hostince a Ozana mě pošle do pokoje – prý přišel balíček. Všimnu si česneku a rozkašlám se. Zavolám inspektoru Brutarovi a oznámím Mariino zmízení. On však odmítá cokoli řešit. Kvůli nedávné bouřce telefonování do zahraničí nemá význam – nepřístupná čekací doba. Otevřu dveře do pokoje. Kdosi mě varuje a dveře zůstanou pootevřené. Je mezi nimi tenký drátek. Pokud drátek přeruším otevřením dveří, či přeříznutím nože, odpálí se výbušnina a zabije mě. To se stane i když zkusím odejít. Vezmu připínáčky a jeden vpíchnu na okraj rámu a druhý na okraj dveří těsně vedle drátku – tím zajistím nepřerušený obvod ať už je bomba na zdi, či na dveřích (ona je na dveřích, čili připínáček na rámu je zbytečný, ale to nelze dopředu vědět). Nyní zneškodním bombu přeříznutím drátku (nožem). Vstoupím a všimnu si odlétajícího Mariina ptáka – to on mě varoval. Bombu si vezmu. Na stole otevřu nožem balík od Iriny (měl zpoždění – proto dorazil až dnes). Je tu česnek, který mi však nedělá dobře. Vložím ho do krabice, kterou jsem nalezl v Mariině ložnici a mám česnek v krabici. Je tu také dopis od Iriny – Thule – dopisy. Skupina Thule chtěla od Bergena pomoct, on sice odmítl, nicméně jim prozradil mnoho o Cestě Draka. Zajdu na recepci za Ozanou a vysvětlím jí, co se stalo. Prý ji to mrzí a řekne, že do mého pokoje vstoupil Janos. Na pultu si prohlédnu Janosův dopis / Janosův dopis, který je adresovaný Hansovi, ale přišel pro Janose. Dopis je od Krugera a je tu zmínka o Dieterovi, muži z Thule se kterým nechtěl Bergen nic mít. Dopis si prohlédnu pod lupou a najdu podivné tvrdé místo. Ideální by byla nějaká rovná prosvětlující podložka… Zajdu do Janosova pokoje.

Na stole je několik dokumentů. Vesnicie – dopis o povolení výzkumu na hradě, Thule – brožura o potřebě čisté krve od Německého řečníka a nákres Krev draka – rytíř Siegfried zabil draka a koupal se v jeho krvi, za účelem zisku nezranitelnosti. Vezmu si ze stolu zapalovač. Také je tu Kalendář – 14. září. Odemknu šuplík stolu Janosovými klíči. Je zde Trest (Heildelberská univerzita) – spis o Vladovi, který nahlíží na jeho činy více objektivně. Je tu opět zobrazena událost s tlučením hřebů do hlav Turků a na zdi jsou sluneční hodiny s citátem Všechny zraní, poslední zabije (4. zkouška). V textu je také popsán kalich, který Vlad umístil kamsi k oltáři a každý kdo by ho ukradl měl zemřít. V šuplíku je Pas – Janosův Německý pas na jméno Hans Beckermeyer. Janos očividně není tím za koho se vydává. Pokud se podívám na spisy o Thule (první dopis od Iriny), najdu tu seznam kupců Pánů Soumraku a mezi nimi Hanse Beckermeyera alias Janose.
V Janosově pokoji je malý kulatý stolek, který si prohlédnu. Vezmu tužku a začerním papír, dokud se na něm neobjeví zcela jasně čitelná písmena. Otevřu skříňku a tady je dešifrovací stroj. Skládá se z vyměnitelných kotoučů jež jsou označny římskými číslicemi. Písmena na kotouči je možné pomocí koleček měnit. Dále je tu klávesnice. Na papíru vpravo je u slova SEPTEMBER, podtržena část SEPTE. Pomocí ozubených koleček nastavím na všech kotoučích tyto písmena – tedy SEPTE. Pořadí kotoučů měnit nebudu – dle papíru jsou správně. Začnu psát písmena z listu po řádcích a to tak dlouho, dokud sám nenaznám, že jsem systém pochopil (asi dva řádky). Opíšu celý šifrovaný text a získám Dekódovanou zprávu. Janos je jednoznačně ve spojení s Krugerem a oba patří k Thule. Jejich plánem je setkat se s Drákulou, přičemž Krugerovy krevní testy slouží jen pro vytypování vhodných osob jako obětí. Další důležitou zprávou je, že hrob Marty je prázdný. Nyní na začerněný papír položím dopis z přihrádky. I zde jsou písmena – zašifrovaný text, ale neznám klíč k dešifrování. Mám dvě možnosti.
1) Podívám se na lístek, jež měl Janos u sebe. Zde jsou pro jednotlivé dny v týdnu napsány pořádí kotoučů, takže porovnám poznámku s prvním dopisem, kde stojí IV, III, I, V, II. To jest 4,3,1,5 a 2, čemuž odpovídá na poznámce Dienstag – úterý.
2) Dle kalendáře na stole je dnes úterý 14. září. Prosté.
Prohlédnu si Kódovaný dopis – obálka a podívám se lupou na razítko – August 28. August je srpen, takže nyní mohu dopočítat, který den druhý dopis přišel. Zjistím, že dopis je ze soboty, jenže sobota je na Janosově poznámce rozmazaná.
Bude třeba najít systém jaký Janos použil při tvorbě kódů. Není to tak snadné, jak se může jevit. Pro začátek si prohlédnu všechny čísla
Neděle – 2 5 1 3 4
Pondělí – 5 4 1 3 2
Úterý – 4 3 1 5 2
Středa – 3 5 4 2 1
Čtvrtek – 2 4 1 5 3
Všimnu si, že čísla se vždy pro následující den přesouvají na pozici dle hodnoty  čísel, které byly vedle nich. Za předpokladu, že jsou na konci řady, řídí je číslo první. Proberu si to znovu a sleduji kupříkladu dvojku.

2 5 1 3 4 – vpravo od ní je pětka, dvojka jde pro druhý den na páté místo.
5 4 1 3 2 – nyní půjde dvojka opět na páté místo (vedle ní vpravo je pětka)
4 3 1 5 2 – teď půjde dvojka na místo čtvrté (vedle ní vpravo je čtyřka)
Už mi to musí být jasné tudíž si doplním pátek a sobotu.
Pátek – 4 3 5 2 1
Sobota – 2 5 4 1 3
Otevřu si dekodér a jdeme na to. Přeházím koutouče s římskými čísly, dle soboty – II, V, IV, I, III. Dopis je ze srpna, čili August a tudíž pomocí koleček nastavím prvních pět písmen názvu měsíce – AUGUS. Je to stejná metoda jako předtím u názvu záři – SEPTE. Teď se můžu pustit do psaní. Po cca dvou řádcích dopíšu zbytek. Dékódovaný dopis si přečtu – Kruger radí Janosovi sehnat výtisk Sbírky run (tuto knihu mám u sebe). Z dopisu je zřejmé, že Marie je velice důležitá pro oba muže. Odejdu na chodbu a dole zavolám Brutarovi. Inspektor však odmítá zasáhnout, přestože se mě kdosi pokusil zabít.

Vyjdu po schodech a půjdu až na půdu. Opět poskládám gramofon z Hartnerova kufru a tentokrát do přihrádky umístím Bergenův váleček. Následně ho položím na své místo na gramofonu a spustím. Podle hlasové zprávy byl Bergen přítel Ioana Hartnera a jeho žena, Luciana Hartnerová (upír na hřbitově) byla Drákulovou vyvolenou. Když zavítala do hostince, Bergen ji zavraždil, neboť už byla upírem. Hartner byl nespravedlivě uvězněn za vraždu a Drákula ho ve vězení zabil. Tím zpráva končí a když váleček odeberu, rozpadne se mi. Stroj rozložím, zavřu a gramofon vezmu s sebou (přes poutko brašny). Opustím hotel, zajdu k Ionelovi (ulice naproti hřbitovu) a předám mu gramofon. Tohle je dostatečně hodnotný dárek, aby mi za něj dal svůj oblíbený prak. Vezmu si vidlicovitou větev alias prak ho z pytlíčku.

Zbývá zjistit, co se nechází v dopisu pro Janose. Zajdu na ošetřovnu a do kůlny. Ve sklepě vypnu proud a jednu náhradní pojistku přesunu na místnost fotokomory (prostřední nahoře). Proud zase zapnu. Zajdu do Mariina domu a vejdu do fotokomory. Prohlédnu si Fotografii Marie na prosvětlovací podložce. Omylem svrhnu kyselinu a ta obrázek zčásti zničí – vznikne Fotografie Marie (poleptaná) a Mariin obličej nyní vypadá podobně zdevastovaně jako obličej Marty. Převrhnutou lahvičku postavím na polici a doplním ji kyselinou octovou. Vezmu z umyvadla houbu a namočím jí (pustím vodu). Houbou otřu zašpiněnou podložku a vrátím ji na umyvadlo. Na podložku umístím dopis pro Janose / Hanse. Prohlédnu si ho a najdu několik písmen pod kterými jsou malé dírky. Písmena jsou: CCHHHHOONANASHHO. Také je dole u podpisu Krügera divný černý puntík – je za ním něco tvrdého. Nyní si prohlédnu všechny lahvičky na poličce i pod ní – je zde několik látek:
C2H4O2 – Kyselina octová
2SO4 – Metol
Na2S – Sulfid sodný
Na2S2O3 – Thiosíran sodný
C6H4 (OH)2 – Hydrochinon
K2S2O5 – Pyrosulfit draselný
H2O – Destilovaná voda
Alkalisch – Zásaditá směs
Označená písmena na dopise jsou nápovědou pro Hanse – jejich počet a umístění odpovídá látkám, jež jsou zapotřebí. CCHHHHOONANASHHO tedy není nic jiného než C2H4O2, Na2S a H2O. Do jedné ze tři připravených misek proto naliju Kyselinu octovou, Sulfid sodný a destilovanou vodu (vše po jedné dávce). Nyní namočím houbu vodou z umyvadla a vymáchám ji v roztoku. Houbou přetřu dopis a najdu na místě černého puntíku cosi malého. Vytáhnu malý předmět pinzetou a získám pinzetu s neznámým předmětem. Předmět umístím na sklíčko zvětšovacího přístroje a zapnu ho – obraz je jasný – jde o fotografie. Tím to však nekončí, neboť nyní potřebuji fotografii vyvolat. Na polici je Fotografování – příručka, jak vyvolávat fotografie – důkladně si ji prostuduji. Plné misky opláchnu v umyvadle (vezmu je za držák) a vrátím na stůl. Připravím si lázně smícháním různých látek (v tom mi pomůže návod z poličky).
Vývojka = Hydrochinon + Metol + Sulfid sodný + Zásaditou směs + destilovanou vodu
Přerušovač (zředěná kyselina) = Kyselina octová + destilovaná voda
Ustalovač = Pyrosulfid draselný + Thiosíran sodný
V černé krabici je fotografický papír, ale ten na světle zčerná a zničí se. Jakákoli manipulace s papírem je proto možná až po rozsvícení červeného světla. Zapnu ho tedy tlačítkem u žárovky. Nyní otevřu krabici a kleštičkami (na stole) uchopím a přetáhnu papír pod zvětšovací přístroj. Ten zapnu a papír se exponuje. Nyní ho musím postupně vymáchat v lázních a to po určitý čas (ten je v příručce). Znamená to tedy, že papír nejprve položím do vývojky na 12 sekund, poté do přerušovače na 7 sekund a nakonec do ustalovače také na 7 sekund. Vše si musím počítat v hlavě, žádný číselník tu není. Následně fotografii pověsím na šňůrku a prohlédnu si jí. Pokud kdekoli udělám chybu – osvítím papír, spletu se v době ponoření,… je nutné začít znovu (lázně samozřejmě mohou zůstat – netřeba je vyměňovat).
Na fotografii naleznu Pohoří – mikrofilm. S lupou prohlédnu symboly na skalách – jedná se o Liščí vrcholek. Vzpomenu si, že na mapě Turecka, kterou mi Marie ukázala byly tři hory označené symbolem a nyní znám symboly dalších tří hor. Rozsvítím světlo a odejdu ven. Než budu rozhodnut odejít na ulici, musím obnovit proud v laboratoři, aby nebyly zničeny vzorky v trezoru. Ve sklepě umístím pojistku na první místo v prostřední řadě (laboratoř). Vyjdu na ulici a konečně se vydám někam mimo město. Půjdu na bojiště.

 

Soumrak

Na křižovatce potkám Luanu. Všimnu si, že má na voze česnek – špatně ho snáším. Pokud jsem absolvoval předchozí průzkum (otevření schránky Marty, testy krve, dekódování šifer a vyvolání filmu) naznačí mi, že jsem připraven na Cestu Draka. Pošle mě stezkou pro vodu. Pokud půjdu rovně k hradu, minu po levici růžový keř. Jestliže jsem si na hřbitově ještě nožem neusekl růži, mohu to udělat i nyní přímo zde. Vydám se stezkou naproti Luaně. Překročím řeku a prohlédnu si most tvořený náhrobním kamenem. Převrátím ho a najdu i z druhé strany jméno. Dojdu ke kapličce kde jsou dva náhrobky a jeden chybí – je u řeky. Všimnu si v kapličce chybějícího kalichu. Dle Janosova spisu o Vladovi (Trest) dal na toto místo Vlad kalich a ten kdo by ho odnesl měl zemřít. To stojí i na textu dole v kapličce. Rovněž si prohlédnu kamenné hodiny, kde chybí I a IX. Vrátím se za Luanou a oznámím jí chybějící kalich – mám ho najít. Vrátím se do města a vyrazím na hřbitov..

 

Hřbitov

Vejdu a zajdu za hrobníkem (sedí u kostela). Poví mi, že kostel byl vypálen a že o kalichu nic neví. Zajdu k hrobce Marty a všimnu si poničených věnců. Hrobku odemknu klíčem z prádelníku Mariina domu. Uvnitř zjistím, že tělo je pryč. O tomhle se zmiňovaly zašifrované dopisy mezi Krügerem a Hansem. Na zemi najdu kříž a pod ním prsten / Prsten se znakem Železné gardy. Kousek od vchodu do hrobky je také klíč, kterým se sem dostal někdo cizí. Vrátím se do města.

 

Město (2. část)

Zajdu do uličky za Ionelem a přeptám se ho na kalich. Ariel a Celdric ho prý ukradli. Celdric leží na hřbitově, takže ten mi nic neřekne, ale Ariel stále žije (Marta ho poslala pryč, když onemocněl). Zajdu za jeho matkou (Ozanou) do hostince. Ozana však nic neví a odmítá Ariela shánět. Nedá se nic dělat – kalich jen tak nezískám. Zatelefonuji ještě inspektoru Brutarovi. Ani vypálení kostela ho nepřiměje cokoli podniknout a vše dává za vinu mě. Zajdu na bojiště.

 

Soumrak (2. část)

Oznámím Luaně, že kalich neseženu. Luana mi dá ne zrovna jednoznačný seznam věcí, jež mám najít. V současné době bych měl mít vše a pokud ne, seženu to.
1. Krev z bitvy prohrané s hordou divochů – krvavý šátek Marie (v kuchyni ošetřovny)
2. Květ z růže rostoucí na čerstvém a čistém vzduchu – růže (buď u cesty k hradu nebo na hřbitově u hrobu Luciany. Stačí ho odříznout nožem)
3. Popel z upíra zabitého – popel upíra Luciany (vyměnit s hrobníkem sirky za rýč, rýčem odtlačit víko hrobu a nabrat popel)
4. Ohnivé bobule křoví jako jeřáb obecný známého – jeřabiny u hradu (stačí tam zajít a natrhat)
5. Prut lísky bez květů – prak od Ionela (vyměnit za gramofon)
6. Prsten zabijáka, Árijce krutosti podobného egyptskému Sethu – prsten z hrobky Marty (odemknout hrobku klíčem z prádelníku a prsten sebrat)
Naskládám všechny věci na bednu před Luanou. Trochu jeřabin a růží mi nechá. Když má všechno, chce čas na přípravu. Odejdu do hostince si odpočinout.


 

Kapitola 10
Vladoviste – 6. Den (pokračování)

Město

Dopíšu deník, dám ho do dopisu k odeslání a rozhodnu se ho poslat Brigantimu. Sejdu dolů na recepci. Ozana mi ukáže dar od Luany – vidlici. Vhodím dopis do poštovní schránky a vydám se ven. Půjdu na bojiště.

 

Soumrak

Luana na křižovatce už není – odjela i s vozem. Vytáhnu vidlici a půjdu s ní k řece. Tady se začne virgule ohýbat u bude ukazovat k místu na zemi kousek ode mě. Prohlédnu si ho a naznám, že je třeba kopat – pomocí rýče. Sice odhalím kalich, ale také leteckou pumu. Nebudu na pumu sahat a ani se nebudu snažit vytáhnout kalich – bomba by vybuchla. Dvakrát odhrabu zeminu okolo pumy a tím se dostanu k ventilku. Potřebuji však nářadí. Zajdu do města a na hřbitov.

 

Hřbitov

Zeptám se hrobníka na francouzák a ten mi ho dá výměnou za vybitou svítilnu. Není tu, co jiného dělat, takže zpátky na bojiště.

 

Bojiště (2. část)

Podívám se do díry s pumou a na ventil bomby připevním francouzák. Následně ho stáhnu dolů, abych ventil povolil a tím bombu deaktivuji. Odtlačím ji a seberu číši / Číše. Všimnu si textu na její vnitřní straně – „Ten, kdo je inteligentní, následuje nesmrtelné. Tři ryté desky dají šest na číselníku.“ Kalich umístím do prohlubně na oltáři, načež vyjedou kameny s čísly. Nyní je možné je opětovně zatlačit. Na prázdná místa vložím nábojnice, jež jsem našel u dubu na křižovatce. Teď je třeba správně stisknout požadovaná čísla. Pokud chci, aby se kameny vrátily do původní polohy, stačí vzít a opětovně umístít kalich na své místo. Při řešení se budu řídit textem na kalichu: „…tři ryté desky dají šest na číselníku.“ Poblíž jsou tři náhrobní kameny – dva u kaple a jeden tvoří most. Na nich jsou panovníci a každý má své číslo, respektive pořadí. Je tu Vlad I, Vlad III, Alexandr VIII a lord Mircea XIII. Tím mám čtveřici čísel ze tří desek, ale já jich potřebuji šest. Moje řada je 1, 3, 8 a 13. Pomocí systému postupného přičítání čísel odhalím zbylá dvě:
1 + 2 = 3, 2 + 3 = 5, 3 + 5 = 8, 5 + 8 = 13.
Zatlačím tedy kameny s označením I, II, III, V, VIII a XIII.

Odsune se cesta kamsi do skály. Na hraně odsunutého oltáře stojí „Vstupte svobodní a z vlastní vůle.“ Uvnitř je moc velká tma, takže zapalovačem zažehnu louč vlevo na stěně. Poté vejdu. Dostanu se do sálu se sarkofágem, ale jakmile k němu přijdu, obklopí mě agresivní krysy. Dle nápisu na víku je v sarkofágu Drákula. Otočím lebku a odsunu víko. Uvnitř najdu jen koňské kosti. Vyliju do vody obsah kanystru s olejem a následně ho zapálím zapalovačem (musím mít otevřený sarkofág). Ukryju se do sarkofágu a zavřu víko. Budu mít další noční můru – oheň, kresby související s Cestou Draka a další věci.


 

Kapitola 11 – Cesta Draka

Krypta

Proberu se uvnitř sarkofágu a uvězněný. Moje oči brzy přivyknou na tmu. Jsou tu stopy po nehtech, jak se kdosi snažil uniknout. Tohle se stalo v mém snu, jež jsem ve Vatikánu vyprávěl Brigantimu. Pomocí staré mince odšroubuji prostřední část mechanismu. Nyní směrem do středu zatáhnu čtyři táhla, abych uvolnil víko. Vylezu ven a zjistím, že východ z jeskyně je v plamenech. Musím jít dál. Po chvíli cesty se propadnu kamsi do hlubiny.

Ocitnu se v bludišti. Na podlaze je nápis – „Není vhodné, aby počet nesmrtelných rostl do nekonečna…“ Na stropě je také jeden nápis, nabádající k tomu, abych se nevracel. Všimnu si, že nad každým průchodem je římské číslo. Zprvu se můžu vydat jen jedinou otevřenou chodbou, ale brzy jich bude otevřeno víc a já musím zjistit, které chodby jsou správné. Když se spletu a dvakrát projdu špatnou chodbou, zemřu. Je nutné jít chodbou neustále se snižujících čísel ovšem musí tvořit číselnou řadu, podobně jako byla ta na oltáři. Od jedničky je řada následovná:
1 + 1 = 2, 1 + 2 = 3, 2 + 3 = 5, 3 + 5 = 8, 5 + 8 = 13, 8 + 13 = 21, 13 + 21 = 34, 21 + 34 = 55, 34 + 55 = 89, 55 + 89 = 144, 89 + 144 = 233, 144 + 233 = 377, 233 + 377 = 610, 377 + 610 = 987, 610 + 987 = 1597
Chodbami budu postupovat tedy takto:

MDXCVII (1597)
CMLXXXVII (987)
DCX (610)
CCCLXXVII (377)
CCXXXIII (233)
CXLIV (144)
LXXXIX (89)
LV (55)
XXXIV (34) – musím projít navzdory zranění
XXI (21)
XIII (13)
VIII (8)
V (5)
III (3)
II (2)
I (1)
I (1)
Nakonec projdu pod neoznačenou tabulkou.
Opět se propadnu kamsi dolů a střetnu se s Hansem (tomu nasvědčovaly i cigarety Horizont, jež byly v některých chodbách).

 

Hrad Soumrak

Hans mi vysvětlí, že cestu dál je možné otevřít pomocí tlačítek s vyobrazením mýtických tvorů. Než začnu cokoli mačkat, promluvím s ním. Rozhodně odmítá vinu za cokoli, co ukazuje na něj – bomba v pokoji, ukradené lano, unesená Marie, šifrované zprávy, vypálení kostela… Tvrdí, že chce jen sledovat Cestu Draka a získat nesmrtelnost. Nyní se budu věnovat panelům. Je tu pět zvířat – Vodní had, Bazilišek, Vlkodlak, Hydra a Cerberus. Důležité jsou čárky a šipky mezi zvířaty. Ty značí, které zvíře porazí jiné a naopak. Trochu to připomíná známou hru kámen-nůžky-papír nebo spíše její méně známé rozšíření o další dva symboly. Není to však tak, jak se na první pohled jeví, neboť je zde jeden rozdíl, který omezuje vyrovnanou šanci na výhru / prohru. Pravidla pro jednotlivá zvířata jsou:
Vodní had – zabije Baziliška, Cerbera a Vlkodlaka / je poražen Hydrou
Bazilišek – zabije Vlkodlaka a Hydru / je poražen Vodním hadem a Cerberem
Vlkodlak – zabije Hydru / je poražen Vodním hadem, Baziliškem a Cerberem
Hydra – zabije Vodního hada a Cerbera / je poražena Baziliškem a Vlkodlakem
Cerberus – zabije Vlkodlaka a Baziliška / je poražen Vodním hadem a Hydrou
Největší šanci má tedy Vodní had, ale ne vždy zvítězí. Přesto volit neustále jeho přináší nejpravděpodobnější výhru (vzpomenu si na hry od Luany a na to, co mě o pravděpodobnosti učil Kruger).
Každý hráč musí zvítězit alespoň čtyřikrát v řadě, aby se středová stěna přisunula ke zdi (zatlačila protihráče) a ze zadní stěny vyjely bodce. Další výhra natlačí hráče na bodce a zabije ho.
V žádném případě tedy nesmím prohrát pětkrát za sebou, jinak mě stěna natlačí na bodce! Vždy po vybrání symbolu, vybírá i Hans a nahoře zjistíme, kdo co volil. Následuje posun stěny. Když dokážu vyhrát čtyřikrát za sebou, je Hans kousek od smrti, ale rozhodnu se ho ušetřit (on by to neudělal).
Pomocí francouzáku otevřu dřevěná dvířka u zdi. Uvnitř je řetěz do kterého vsunu nůž a budu jím šroubovat drát, jež řetěz drží (je nutné nůž odebrat a opětovně vsunout do oka řetězu). Řetěz se uvolní, ocelový drát a Hans není v bezprostředním ohrožení. Vrátím se ke hře. Stačí vyhrát jednou, ale pokud se to nepodaří hraje se dál – musím zkrátka dotlačit Hanse až ke stěně. Povím mu, že se pokusím ho zachránit. Nyní však musím odejít dveřmi.

Ocitnu se v chodbě plné kosti. Dveře přede mnou jsou zajištěné železy. Po pravici je stěna s přibitými lebkami. Vzpomenu si na obrázek z Vladova životopisu, kdy nechal přitlouct turbany k hlavám Tureckých poslů. V dokumentech si vyhledám všechny tři verze životopisu s kapitolou Trest – reprodukce poslaná z Vatikánu, originál od Bergena (měl ho u sebe Janos) a reprodukce z Heidelberské univerzity (z Janosova šuplíku). Jsou v nich rozdíly týkající se nejen Cesty Draka (4. zkouška). Pomocí lupy kresby prohlédnu a zjistím, že verze z Vatikánu a univerzity jsou totožné, ale kresba od Bergena se liší. Zjistím, že postavy vypadají úplně jinak a že je tu celkem šest Vladových obětí. Dále je na jednom obraze šest hřebíků ale na druhém hned sedm (včetně toho, jež kat právě přibíjí). Potřebuji tedy sedm hřebíků, ale na zdi jich je jen šest. Poslední hřebík nahradím injekcí, kterou měla Irina zapíchlou v hlavě. Dle obrázku, respektive dle pokrývek hlav popravených, rozeznám všech šest obětí. Přibiju jim na hlavy hřebíky (injekci), ale chybí ještě jedna, sedmá oběť. Zkontroluji lupou symboly na vlajkách lodí – jeden je Turecký půlměsíc, druhý Janovský kříž a právě Janovský kříž má na přilbě lebka uprostřed. Také ji přibiju hřebíkem (injekcí) a je hotovo – odsune se jeden železný pás ze dveří. Stříkačku si vezmu zpátky a podívám se na protější stranu. Je tu deska. Nahoře si přečtu text – „Slzy k slzám, pot k potu, krev ke krvi.“ Vpravo je pohár, který vezmu a ochutnám jednotlivé tekutiny. Slzy jsou slané, pot kyselý a krev nepopsatelná. Pomocí ventilků u každého čtverce mohu napouštět tekutinu a cílem je dostat daný typ k sobě, aniž by se křížil s jiným. Není to zase tak obtížné – stačí vědět, že pot musí „prokličkovat“ mezi ostatními zdroji, aby vytvořil místo pro krev a slzy. Když je hotovo, odpadne druhý železný pás blokující dveře a otevře se cesta dál.

Vstoupím do malé komnaty s lebkou a hlubokou dírou. Jsem v jakési studni. V rohu za bránou je kámen, který můžu hodit do studny a zaslechnu řev netvora. Pode mnou zatáhnu za páčku a odkryje se okénko s nápisem – „neotáčej se.“ Pokud se teď otočím čeká mě smrt, byť budu moci nahlédnout na jedno ze sedmi řešení následující hádanky. Neotočím se a otevřu přihrádku dole s nápisem. Je tu hrací pole 10×10 polí. Existují tři barvy, jakými mohou být pole zabarvena – bílá, modrá a černá. Čísla okolo hrací desky určují počet modrých či černých polí, jež mají být v daném řádku, či sloupci a vychází se z toho, že počet čísel udává počet skupin barev. Zprvu je nejvhodnější hledat co možná největší pole a také řádky a sloupce, kde některá barva úplně chybí. Jakmile se pochopí princip, jde to jako po másle. Možných obrazců existuje sedm, přičemž odpovídají symbolům na skalách v oblasti Vladova vězení. Pokud potřebuji nápovědu, stačí si prohlédnout všechny fotografie a mapu, kde jsou symboly vyobrazené. Když je skládačka hotová, otevře se cesta zpátky a ze zdi vyjedou stupačky – cesta vzhůru. Vyjdu nahoru a cestou uslyším ženský hlas – v době kdy probíhal na hrabě ples ztratila jedn šlechtična náramek a zrcátko. Dostanu se na nádvoří hradu. Nikdo tu není a všechny cesty dál jsou zavaleny. Nevím, která cesta vede do hlavního sálu, kde má Cesta Draka končit (dle dešifrovaných dopisů). Na hraně studny seberu zrcátko. Sejdu zase olů a u velké lebky si všimnu háku, ke kterému přivážu ocelový drát a sešplhám na dno studny. Je tu hromada kostí a cesta dál, ale tamtudy se raději nevydám. Vytáhnu virguli a s její pomocí vyhledám ztracený náramek, jenomže jakmile ho vezmu, vyleká mě netvor, náramek upustím a uteču nahoru. Po nějaké době můžu zase slézt a zkusit náramek vzít znovu ale dopadne to vždy stejně. Bude třeba netvora odstranit. Zajdu za Hansem a požádám ho o zapalovač. Předá mi prázdnou lahev a chce něco k pití. Mohu mu sehnat vodu ze dna studny nebo pot či slzy z desky v kostěné chodbě, nicméně on to odmítne. Musím mu nalít krev z kostěné desky a poté mu plnou lahev s krví předat. Dostanu zapalovač. Sešplhám zase do studny a zapálím zapalovačem louč. Z chodby vylétnou netopýři a louč uhasí. Nevadí – znovu louč zažehnu. Díky ohni se bude netvor bát přijít a já mohu pomocí virgule nerušeně najít náramek. Vylezu nahoru na nádvoří. Na hranu studny položím zrcátko i náramek. Uslyším scénu z dávné minulosti – dívka si náramek vezme a projde do tanečního sálu. Díky spadlému kameni zjistím, který to je. Nejprve si ale opět vezmu z hrany studny zrcátko. Poté přejdu k průchodu do velkého sálu. Odvalím sloupy i kameny. Průchodem prolétne pták a upustí pírko, které si vezmu. Projdu do tanečního sálu a vybaví se mi rozhovor s Irinou o konci Dračí cesty.

Na nádvoří je sedm sloupů, každý s hlavou netvora, kam patří jeden předmět a také s další hlavou, kde je louč. Mezi hlavami je deska, kde je možné načrtnout obrázek. Vyřešení Cesty se skládá z několika kroků.
1) Nalezení předmětu, který odpovídá dané zkoušce. Toho docílím porovnáním obrazů a nalezením jejich rozdílů s ohledem na události, kterými jsem si prošel. V tom mi pomůže také kniha run, respektive hádanka se slovy, jež jsem vyřešil.
2) Načrtnutí správného symbolu. Pro nalezení symbolů si připravím čtyři dokumenty – obraz Plesu červené a černé (z hotelu), mapu Turecka (od Marie), fotografii Marty z Liščího vrcholku a fotografii Krugera kterou jsem vyvolal. Použiju lupu a najdu na dokumentech všech sedm symbolů + označení hor poblíž Vladova vězení. Tak zjistím, které zkoušce odpovídá který symbol.
Protože jsou sloupy zdánlivě stejné, může být těžké najít místo kde začít. V jednom sloupu je ale hnízdo, kde najdu další pírko, takže na základě toho mohu zjistit který sloup odpovídá které hoře.

1. Zkouška
Předmět: První zkouška se týkala krve – odebral jsem si krev. Zkouška byla patrná na obrazu Ukřižování. Irina mi tehdy ukázala největší rozdíl – kalich s krví. To odpovídá i jednomu slovu z Knihy Run – Nádoba plná krve.
Symbol: Symbol krve, který je na fotce Marty (hora Nabídky).

2. Zkouška
Předmět: Druhá zkouška se týkala obětování – Luca byl zavražděn. Vzpomenu si na smrt Stephana – nad ním visel obraz dubu. Porovnám výjevy obětování Ífiginey na obraze a na Bergenově váze – chybí tu náhrdelník. Nezapomenu na knihu Run – Náhrdelník. Jakožto předmět použiju řetízek od medailonu, který měl Stephan kolem krku.
Symbol: Obrácený kříž, který naleznu na mapě Turecka (hora Obětování).

3. Zkouška
Předmět: Třetí zkouška se týkala útěku z Liščího vrcholku. Vzpomenu si na nález rytin na Liščím vrcholku. Porovnám obrazy útěku lišky a všimnu si ptáka, jež na jednom obrazu je a na druhém není. Kniha Run rovněž pomůže – Peří havrana. Předmět je tedy pírko, což podpoří i hnízdo v tlamě sochy. Pírek mohu mít už víc (z Vladova vězení, z Mariina domu a odsud). Jedno tam vložím.
Symbol: Obrácený pentagram, jak říká mapa Turecka (Liščí vrcholek)

4. Zkouška
Předmět: Čtvrtá zkouška byl trest – umučení Iriny. Dle mapy hora Trestu. Je tu souvislost s obrazem Sv. Štěpána, jež je přivázán a zastřelen šípy. Tentokrát porovnám obrazy trestu – turbany přibité hřebíky, přičemž počet hřebíků je různý. Zřejmá souvislost s Irinou – stříkačka v hlavě. Kniha Run napoví – Šíp, špička. Do prohlubně tedy půjde stříkačka.
Symbol: Svastika, jak říká mapa Turecka (Hora Trestu).

5. Zkouška
Předmět: Pátá zkouška se týkala ohně – upálil jsem krysy v jeskyni. Porovnám obrazy hořícího kostela – mění se zde pochodeň v rukou muže. Pomůže i kniha Run – Oheň. Tentokrát nic vkládat nebudu, ale zapalovačem zažehnu pochodeň v horní tlamě.
Symbol: Na mapě Turecka další symboly nejsou, takže si pomůžu vyvolanou fotografií, kde je úplně vpravo symbol žebříku (Hora Očistného ohně).

6. Zkouška
Předmět: Šestá zkouška byla u smrti, o udušení v rakvi. Porovnám obrazy pohřbu Patrokla. Na jednom má pohřbený v ústech minci, na druhém ne. Souvislost s uvězněním v sarkofágu – dostal jsem se ven pomocí mince. Toto podpoří kniha Run – Zlato, peníze, mince. Předmět je tedy stará mince nalezená ve snu.
Symbol: Symbol Amenta (podobné Pí), jak dokazuje vyvolaná fotografie a obraz plesu (Hora Smrti).

7. Zkouška
Předmět: Sedmou zkoušku jsem nedokončil – Janose jsem nezabil. Prohlédnu si obraz, kde se Sigfried koupe v krvi Draka a za ním je odraz v zrcadle. Kniha Run říká – Zrcadlo. Předmět je zrcátko.
Symbol: Dle vyvolané fotografie, fotky Marty anebo obrazu plesu je to trojzubec (Hora Draka).

Když je hotovo a vše je správně, odsune se cesta do podzemí. Sešplhám po žebříku dolů.


 

Kapitola 12 – Hrobka

Hrobka Drákuly

Po levici mám páku na otevírání / uzavírání mříží nahoře. Přede mnou je sarkofág s označením Vlada. Otočím lebkou a odsunu víko. Je tu celkem zachovalé tělo Vlada Napichovače. Abych ho zničil, potřebuji na něj použít mnoho předmětů – hostii, svěcenou vodu, česnek v krabičce, kůl s kladivem, růži, jeřabiny a krucifix. Z některých předmětů mi jejich část zbude – získám prázdný váček z hostie, prázdnou ampulku po svěcené vodě a kladivo. Během tohoto procesu mě vyruší Krüger, který čeká nahoře. Skrze mříž si s ním promluvím. Pobízí mne, abych vylezl nahoru, že prý má protilátku a že jsem nakažen P anomálií. V žádném případě nebudu otevírat mříž – Kruger by mě zastřelil. Vrátím se k Vladovi a dokončím likvidaci jeho těla. To následně zmizí – byla to jen iluze. Ke mě přijde Marie a osvětlí mi takřka vše. Je již jasné, že to ona je Marta, že podstoupila Cestu Draka a uspěla, takže jí Drákula věnoval nesmrtelnost. Přála si, abych i já uspěl – proto mi pomáhala skrze sny. Rovněž potvrdí, že Hans a Krüger jsou z Thule a jsou velice nebezpeční. Marta alias Marie odejde a místo ní přijde Drákula. Začne mi pokládat otázky a já si musím získat jeho důvěru. Na každou otázku je jen jedna správná odpověď a když se spletu nepoznám to dříve než na konci výslechu. Pokud se byť jen jedenkrát zmýlím, Drákula mě zničí!

Drákulovy otázky
1) Aby ses ke mě dostal, znesvětil jsi hrob, vypálil kapli, a otrávil pramen. Jak mám soudit tyto činy?
Odpověď: Neměl jsem na vybranou: byl to jediný způsob, jak se k Vám dostat.

2) Dvakrát ti byl vydán Tvůj nepřítel Janos na milost a tys ho ušetřil Proč?
Odpověď: Ano, ušetřil jsem Janose a teď stojím tady před Vámi.

3) Toužíš po Marii?
Odpověď: Ano, toužím po ní.

4) Jsi schopen mi říct, kdo mě stvořil? Kdo mi dal nesmrtelnost?
Odpověď: Rebelka Lilith.

5) Slyším tlukot tvého srdce a pulzující tepny. Už dávno se toužím napít krve kněze… máš strach?
Odpoověď: Nebojím se Vás. Proto jsem zde!

6) Řekni, knězi, nepřišel jsi sem s absurdním nápadem bojovat proti mě?
Odpověď: Jako Siegfried. Byl jsem rozhodnutý udělat cokoli k dosažení svého cíle…

Drákulovi to bude vyhovovat a přiblíží se ke mě. V tu chvíli vytáhnu bombu a odpálím se. Výbuch zničí celou studnu. Ovšem zelená hmota, Drákula, stejně není zničen.

Během druhé světové války při bombardování Londýna je Hans vyslýchán Brity. Ty zajímá operace D, kterou vedl Kruger v Transylvánii a která má co dočinění s Vladem Napichovačem.

2 komentáře u „Dracula 3 – Path of the Dragon

  1. Masakr… Dík za pomoc, miestami som bol bezradný. Inak skvelá hra len niektoré veci mi prišli príliš zložité.

    • Není zač. Od toho tu ten návod je, aby pomohl dalším hráčům. 🙂 A zrovna Dracula 3 je fakt těžká adventura.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.