Horké léto 1

Hra stará jako Jeruzalém, dnes spustitelná snad jen za použití Dosboxu, byla před dvaceti lety jednou z řady známých českých kreslených adventur, které se nesnažily ani tak o příběh, jako spíše o šílené vtípky. Adventury tehdy frčeli a vývojáři jejich potenciál vnímali především ke zprostředkování legrace, prostě takové herní verze komedií, které náš národ miluje. Jestliže jsem u komentáře na legendárního Poldu vzpomínal, že jde o hru často protkanou pubertálními fórky, pak je třeba v případě Horkého léta říci, že celá náplň hry jde mladistvým vyloženě vstříc. Nakonec hlavními spotřebiteli počítačových her se zdají být děti a tak není ani moc divu. Série Horkého Léta se postupem času vyhoupla až na čtyři díly, respektive dva stejnojmenné díly a dva volné sequely s odlišnými názvy. Všechny hry mají na svědomí Češi, byť tvůrčí týmy se měnili a měnil se i žánr.

První Horké léto jde označit za klasiku, která přestože mírou krve, násilím na zvířatech (a lidech) by měla patřit do skupiny pro starší hráče, má největší potenciál bodovat u již zmíněných puberťáků. Tedy jak se to vezme, protože doba pokročila a smýšlení dětí se dá přirovnat ke smýšlení ovcí, tudíž Horké Léto jakožto hra, která už dávno vyšla z módy dnes sotva zaujme někoho, kdo vyžaduje aby za něj přemýšleli druzí. Ale zpět k dílu. Příběh je vcelku prostý, byť netradiční – náš hrdina Honza Majer, obyčejný to sígr a budižkničemu, se vydává s rodinkou na ostrov v Pacifiku. Rodinka je ale unesena lidožrouty a zápletka je na světě. Klasická point and click adventura je nabitá nesmyslnými kombinacemi předmětů, kupodivu vcelku malým počtem postav, zdařile nakreslenými lokacemi a samozřejmě hláškami v podání Zdeňka Izera, který se zhostil dabingu rovnou všech postav. A protože je Izer vcelku schopný imitátor, nebojí se v případě některých postav vytáhnout i známé osobnosti (trosečník alias Miloš Zeman nebo fotřík alias Felix Holtzman). Horké Léto však hodně trpí tím, že chce být neustále vtipné. Ve hře je spousta aktivních míst a prakticky ke každému je napsán nějaký jakože vtipný, či přinejmenším úsměvný komentář. Ne vždy to ale funguje a to navzdory skutečnosti, že Izer dokáže vtipně využít i nejobyčejnější a nejtrapnější fórek.

Horké Léto není nijak zvláště dlouhé. Délka odpovídá přibližně čtyřem až pěti hodinám, což zase odpovídá zhruba prvnímu dílu Poldy. Nedá se ale říci, že by na tehdejší poměry byla hra krátká a to ani množstvím textu, předmětů, či lokací (je jich cca 40). Jde zkrátka o solidní standart tehdejší doby.

Nakolik má smysl věnovat se takovéto hře a psát na ni návod jsem se ptal i sám sebe. Najde se dnes mladistvý, který zabředne do doby před svým narozením a vyštrachá odtamtud Horké léto? Najde se pamětník, který z nostalgie sáhne po hře svého mládí? Anebo se najde znuděný adventurista se zálibou v klasických adventurách, který hledá něco hezky českého? Možná ano. Myslím, že je dobré vědět, že humorné české adventury, to není jen série Polda. Tenkrát toho tu bylo mnohem víc a přestože všechny tyto hry zapadly v minulosti, neboť dnes už nemají tvůrce a vydavatele, kteří by je udržovali a zprostředkovávali na nových platformách, tak myslím, že by se na ně nemělo zcela zapomenout. A to obzvláště platí pro sérii Horkého Léta, které v žánru humorných adventur svou mírou kvality zaujímá druhé místo, hned za Poldou.

Hodnocení – 55%
Délka – cca 5h


 

Návod

Ovládání + info
LTM – zkoumání předmětu / postav
PTM – sebrání a používání předmětu, dodatečné informace o nesebratelných předmětech, rozhovory
Mezerník – inventář
PTM s předmětem na Oku – popis předmětu
– Při správné kombinaci dvou předmětů záleží i na tom, co použít a na co to použít. Pokud jste řešení blízko, ale ještě něco chybí anebo není správná posloupnost, Majer to komentuje nechápavým „He?“
– Hra obsahuje obrovské množství nesprávných kombinací, které může být zajímavé zkoušet díky hláškám. Návod je proto zhruba o čtvrtinu delší a méně čtivý, ale to je zkrátka nutná daň.
– Některé předměty nemají ve hře žádné využití, ale přesto je uvádím

 

Kapitola 1 – Ostrov lidožroutů

Ostrov s táborem

I - Ostrov s táborem

Moje vypečená pražská rodinka vyrazí i se svým synkem Honzou, to jako mnou, na ostrov v Pacifiku. Úkolem je zkoumat flóru, nicméně opodál žijící domorodci jsou proti a rodinku unesou. Jediný Honza Majer alias já, velký to frajer, unikne útoku.

U sebe mám v tuto chvíli jen kudlu a plechovku s pivem (mohu zkusit použít kudlu na sebe, ale jen se říznu nebo mohu zkusit na cokoli použít pivo ale nechci plýtvat – pokud však budu pivo zkoušet na něco opakovaně, tak se akorát sám napiju). Pivo taky mohu kdykoli použít na sebe a napít se rovnou, jenže to stejně k ničemu není. Před stanem seberu lehátko a kámen (ten kousek od ohniště). Všimnu si předního stanového kolíku (po prohlédnutí změní název na kolík Aťsepicnu). Nahlédnu do stanu, kde se vybavím sekerou, budíkem a vrhací šipkou (můžu zkusit sekerou přetnout tyč podpírající stan ale nechci aby spadnul anebo mohu zkusit kudlou odpárat polštář, ale nechci ho, anebo mohu zkusit kudlou rozříznout bágl, ale nechci to dělat). Teď se vydám doleva dolů a dojdu k lodi. Vlevo na palmě si všimnu kokosu (je dost schovaný, ale je tam). Vejdu do lodi, kde seberu pilu, brokovnici a ze stolu lahev. Lahev je prázdná, takže ji mohu s klidem rozbít sekerou nebo kamenem – zbyde mi střep. Vyjdu ven a mrknu na ten kokos (mohu ho zkusit sestřelit bročkou, ale nechci plýtvat náboji nebo ho mohu zkusit shodit sekerou, ale bojím se, že mi spadne na hlavu). Mrknu i na palmu co ho drží (mohu ji zkusit pokácet sekerou nebo pilou, ale je moc pevná). Využiju kámen a shodím kokos. Kámen si zase vezmu a stejně tak kokos. Vrátím se ke stanu (mohu zkusit střepem zapálit ohniště ale není nic na podpal anebo mohu zkusit pilkou ve stanu přeřezat tyč, ale nechci aby stan spadnul).

Vydám se doprava do džungle. Kolem mne prolétne opice na liáně. Všimnu si papouška, s nímž promluvím. Papoušek se jmenuje Lóra a zná lidojedy žijící na druhém ostrově. Poradí mi, abych postavil vor, ale mám dát pozor na žraloka, kterého je třeba zničit (můžu zkusit Loru trefit kamenem nebo šipkou ale nechci mu ublížit nebo můžu zkusit Loru trefit sekerou nebo bročkou, ale nechci ho zabít anebo mu můžu nabídnout kokos, ale to on nejí). Ze země seberu liánu a všimnu si smůly na stromě (můžu zkusit smůlu nabrat kudlou, ale nechci ji poleptat). Dál v džungli narazím na strom se spící opicí (mohu zkusit opici trefit kamenem nebo šipkou, ale nechci ji budit nebo mohu zkusit opici trefit sekerou, ale nechci ji provokovat anebo ji mohu zkusit píchnout kudlou, ale nechci aby mě ukousla nohu). Raději popadnu rovnou brokovnici a opici zastřelím, načež si opici vezmu. Nedaleko se povaluje další liána, kterou si také vezmu (mohu ji zkusit rozřezat kudlou, ale nechci ji půlit). Dojdu k jeskyni, v níž je jakási šelma (mohu ji zkusit trefit kamenem nebo šipkou, ale chci aspoň granát anebo ji mohu zkusit trefit kudlou, či sekerou, ale netroufnu si na to). Namířím na šelmu brokovnici a ona uteče. Ještě než vejdu do jeskyně, všimnu si popraskané kůry na padlém stromu (mohu ji zkusit odloupnout kamenem, pilou nebo šipkou, ale chce to ostřejší věc). Sekerou ji odštípnu a kůru seberu. Uvnitř jeskyně si všimnu hlavně truhly (mohu ji zkusit vypáčit kudlou ale je moc malá). Sekerou urazím zámek na truhle a otevřu ji. Vezmu odtud zlaťáky, střelný prach a zápalnou šňůru. Všimnu si podivného krápníku na stropě (mohu ho zkusit shodit kamenem, ale je tu tma anebo ho mohu zkusit srazit sekerou, ale je vysoko anebo ho mohu zkusit sestřelit bročkou, ale nechci plýtvat náboje). Promluvím si s kostlivcem… ano, opravdu se to povede, ačkoli rozhovor je poměrně jednostranný (mohu zkusit kostlivce zabít kudlou, sekerou nebo brokovnicí, ale je už mrtvý). Vydám se džunglí dál až dojdu na pláž. V dálce je vidět ostrov lidojedů, ale mezi mnou a ostrovem stojí dva problémy – moře a žralok (můžu zkusit žraloka zapíchnout kudlou, ale to je šílenství anebo ho mohu zkusit zabít sekerou, ale i to je směšné anebo ho mohu zkusit zastřelit bročkou, ale nechci ho naštvat anebo mu mohu zkusit hodit opici, jenže ho nechci krmit anebo po něm mohu zkusit hodit střelný prach, ale dojde mi, že to nesežere).

Zajdu zpátky ke stanu a vydám se cestou nahoru, za stanem. Dojdu k moři, kde leží hroch (mohu na něj zkusit hodit kámen, ale neucítil by to, anebo na něj můžu hodit šipku, ale mi přijde zbytečné anebo ho můžu zkusit zranit kudlou, sekerou, či pilou, ale nechci mu ublížit anebo ho taky můžu zkusit zastřelit bročkou, ale nechci ho zabít). Opodál roste křivý strom (mohu ho zkusit pokácet pilou, ale je na to slabá). Popadnu sekeru a pokácím křivý strom (mohu zkusit kmen rozsekat sekerou, ale nechci dělat třísky). Pilou padlý kmen rozřežu na klády (mohu zkusit sekerou nebo pilou zpracovat klády, ale nechci je zmenšovat anebo je mohu zkusit svázat dlouhou liánou ale je moc dlouhá). Klády svážu krátkou liánou a vyrobím vor. Teď přivážu druhou liánu k voru. Vezmu zbytek liány a hodím ji na hrocha. Následně do hrocha zabodnu šipku. Vyděšený hroch se rozuteče po pláži. Zajdu na pláž k žralokovi a všimnu si, že tu mám vor. Sekerou opracuji kůru a vyrobím pádlo. V žádném případě se však nevydám na cestu vorem, když po moři pluje žralok – sežral by mě. Kudlou udělám díru do kokosu a získám kokos s dírou. Do kokosu nacpu pytlík střelného prachu a mám kokos s prachem, na který připevním zápalnou šňůru – vyrobím kokosovou bombu (mohu ji zkusit hodit žralokovi, ale utekl by anebo ji mohu zkusit zapálit střepem, ale nevím k čemu by to bylo). Kudlou vyvrhnu opici, čímž získám rozřezanou opici a do jejích útrob vložím kokosový granát – opičí bomba je na světě! Teď zbývá bombu zapálit střepem a hodit nálož na žraloka (pokud to neudělám hned, šňůra zhasne a já ji musím zapálit znovu). Žralok opici spořádá a exploduje. Buď rovnou naskočím na vor nebo na něj použiji pádlo a vydám se vstříc ostrovu lidožroutů.

 

Ostrov lidožroutů

II - Ostrov lidojedů

Přeplavím se na ostrov a rovnou se vydám po pěšině dál. Je tu vesnice a před bránou spící lidožrout (mohu zkusit lidožrouta trefit kudlou, kamenem nebo sekerou, ale nechci vidět krev anebo mohu zkusit lidožrouta sejmout bročkou, ale nechci zastřelit člověka). Nebudu na lidožrouta mluvit a ani se nepokusím projít dál – probodl by mě oštěpem. Všimnu si lebek nad bránou (mohu zkusit bročkou sestřelit pět lebek, co nejsou nad lidožroutem, ale nechce se mi je střílet). Brokovnicí sestřelím lebku přímo nad lidožroutem, ta mu spadne na hlavu a usmrtí jej. Vezmu oštěp a vstoupím do vesnice. Jakýsi muž tu opracovává kus šutru (mohu ho zkusit napadnout kudlou, sekerou nebo oštěpem, ale nechci ho zabít anebo ho mohu zkusit zastřelit bročkou, ale nemám náboje). Promluvím s ním a zjistím, že je to trosečník, který domorodcům nezachutnal a protože je to kuchař, tak si ho nechali. Slíbí, že pomůže, když mu najdu zlatý řetízek, jež patřil snědenému kormidelníkovi Dominikovi. Podívám se nejprve do chatrče. Na stolku vezmu rukavice a z podlahy lano. Všimnu si škvíry pod postelí. Oštěpem zpod postele vytáhnu napoprvé modrý diamant a napodruhé bůžka (mohu zkusit oštěpem propátrat postel znovu, ale už tam nic není anebo mohu zkusit kudlou rozpárat bůžka, ale nevím proč). Z návse se vydám doleva a narazím na ohniště s kotlem. Pomocí oštěpu vytáhnu z kotle napoprvé lebku a napodruhé řetízek.(mohu zkusit oštěpem propátrat kotel znovu, ale už je prázdný). Oznámím trosečníkovi, že mám řetízek a dám mu ho (anebo mu ho dám rovnou). Poradí mi, že zajatce vězní v kleci na útesu a že vesnice je teď prázdná. Zajdu doprava k útesu. Cestu však blokuje brána (mohu zkusit na oltář u brány dát sekeru, pilu nebo brokovnici, ale nevidím důvod). Oznámím trosečníkovi, že tudy cesta nevede a on mi poradí, abych vesnici obešel.

Vyjdu z osady a vydám se doleva. U velkého stromu seberu škrabku a půlku kokosu (mohu zkusit velký strom pokácet sekerou nebo pilou, ale je moc tlustý). Dojdu k průrvě nad kterou se tyčí strom (mohu zkusit strom pokácet pilou, ale pila na něj nestačí). Strom pokácím sekerou, načež kmen přehradí propast a mohu přejít. Ještě si z větví padlého stromu nalámu pár klacíků. Dorazím k hnízdu na němž je uvolněná sláma (mohu zkusit hnízdo nebo slámu zapálit střepem, ale nechci dělat ohníček). Vezmu si uvolněnou slámu a půjdu dál. Dál po svahu dolů narazím na vyhaslé ohniště a především rozbitou loďku, kterou si prohlédnu (mohu zkusit na ohniště dát klacky, ale nemám nic na podpal). Dám na ohniště slámu (mohu ji zkusit zapálit střepem, ale nechci, aby hned shořela). Přidám ještě klacky (mohu zkusit připravené ohniště zapálit střepem, ale nevím proč to dělat). Vrátím se za trosečníkem a požádám ho o radu. Poví mi o speciálním lepidle, které se skládá ze tří přísad a které je nutné uvařit na otevřeném ohni v lidské lebce. Doporučí mi použít Dominika… První přísada jsou Slzy stromů a mám je prý nabrat do kokosu. Ukážu trosečníkovi lebku a on mi potvrdí, že je to Dominik. Vrátím se k voru a přeplavu se zpět na první ostrov.

 

Ostrov s táborem (2. část)

Nejprve zajdu k jeskyni na které roste kytka (mohu zkusit kytku shodit oštěpem ale nechci na ni sahat anebo ji mohu zkusit vzít rukavicemi ale nechci na ni sahat). Vejdu do jeskyně, kde je stále podivný krápník. Pomocí oštěpu ho srazím (mohu zkusit oštěpem shodit druhý krápník, ale přijde mi to zbytečné anebo mohu zkusit oštěpem vrazit do zbytků po divném krápníku, ale už není co shodit). Ze spadlého krápníku vypadl červený diamant, který si hned vezmu. Zajdu k Lóře a všimnu si smůly vytékající ze stromu. Předtím nebylo jak ji sebrat, ale teď mám škrabku, kterou smůlu naberu a okamžitě přihodím do kokosu – mám kokos se smůlou (pokud ještě nevím o lepidle, mohu zkusit smůlu seškrabat, ale nevidím důvod, anebo to pokud o lepidle vím, ale kokos ještě nemám, můžu zkusit smůlu seškrabat, ale nemám ji do čeho dát anebo to pokud už smůlu mám, mohu zkusit seškrábat další, ale nechci jí tolik). Tím by bylo vše hotovo a mohu se zase vrátit po voru na druhý ostrov.

 

Ostrov lidožroutů (2. část)

Zajdu za trosečníkem a ukážu mu smůlu v kokosu. Řekne mi, abych si vyrobil misku z lebky (pokud jsem tak již neučinil). Sekerou tedy rozseknu Dominikovu lebku na půlku lebky a ukážu trosečníkovi smůlu. Nařídí mi, abych přísadu hodil do lebky, což učiním a mám půlku lebku s čímsi. Promluvím si s trosečníkem a ten mi sdělí, že druhá přísada je Krev bohů. Tohle bude rychlé. Kudlou provrtám bůžka a tekutinu z jeho útrob vložím do kokosu – mám kokos s tekutinou. Kokos ukážu trosečníkovi, který přísadu schválí a ja ji přihodím do lebky. Opět promluvím s trosečníkem a ten mi sdělí, že třetí přísadou je Příchuť moře. Začnu tím, že naberu do kokosu mořskou vodu a to buď na prvním ostrově (v oblasti s vorem) anebo zde v zátoce (u rozbité lodi) – tím získám kokos s vodou. Ukážu přísadu trosečníkovi, který mi ale sdělí, že to není ono. Nuže, co dál? Zajdu k hrnci a všimnu si ohýnku pod ním (mohu zkusit na ohýnek vylít vodu z kokosu, ale nechci hasit). Na ohýnek pod ním položím kámen. Na tento kámen vyliji mořskou vodu z kokosu, která se odpaří a zůstane sůl (můžu jít zkusit nabrat do kokosu další vodu, ale nechci ji pořád přenášet). Kámen je však rozžhavený a když ho zkusím sebrat, jen se popálím. Naštěstí mám rukavice, kterými posolený kámen vezmu. Kokosem seškrabu sůl z kamene a mám kokos se solí. Zajdu přísadu ukázat trosečníkovi, který ji schválí a já ji přihodím do lebky. Je čas lepidlo uvařit a na to potřebuji ohniště u zátoky (ohniště v táboře použít nejde). Zajdu k ohništi (mohu ho zkusit zapálit střepem, ale chci nejprve připravit lebku anebo mohu zkusit nabrat do kokosu další vodu, ale už k ničemu není). Položím lebku na připravené ohniště, načež ohníček zapálím a uvařím lepidlo – mám lebku s lepidlem!. Můžu zajít za trosečníkem a lepidlo mu ukázat, ale ten to okomentuje jen jako sajrajt. Lepidlem spravím loďku a přepluji k patě skály na níž je klec. Ovšem… ani odtud se ke kleci nedá dostat. Zavolám na lidi v kleci, ale kromě hulákání se nic nedozvím. Vrátím se zase zpátky a dále do vesnice.

Nic není ztraceno – zajdu k bráně před klecí a všimnu si dvou barevných prohlubní na rukou sochy. Do prohlubní vložím drahokamy (mohu zkusit vložit červený drahokam do modré prohlubně nebo modrý do červené, ale je to špatná barva). Po vložení drahokamů se brána konečně otevře, ale v momentě, kdy zkusím projít, se zase uzavře s varováním, že je třeba odložit všechny větší kovové předměty. Položím proto kovové předměty (pilu, brokovnici a sekeru) na oltář a konečně projdu. Promluvím si se svou rodinkou, ovšem jak je vidno, ani rodinka na tom není po stránce inteligence kdovíjak dobře. Přeci jen z nich ale vypadne dobrá ráda – přeřezat klec. K noze klece (ta vlevo) položím lano. Vyjdu před bránu a všechny věci si zase vezmu. Teď zajdu až k zátoce a lodí přepluji k patě skály. Na provaz, který tu visí přivážu pilu (mohu zkusit přivázat sekeru, ale nejde to). Zase se vrátím až nahoru ke kleci (odložím kovové předměty) a provaz s pilou vytáhnu. Zbývá jedno jediné – přeřezat pilou nohu klece. Rodinka je zachráněná, čeká nás návrat.


 

Kapitola 2 – Sídlo mafiána

Sídlo mafiána

Po přepadení naší lodi se probudím v hlídaném pokoji a s prázdnými kapsami. Seberu židli a promluvím se strážným. Zjistím, že se jmenuje Eduardo a že mě ani za nic nehodlá pustit ven (můžu ho zkusit praštit židlí, ale nepřijde mi to jako dobrý nápad). Zase si lehnu na postel a proberu se v momentě, kdy strážný spí. Praštím ho židlí a prohledám jeho omráčené tělo. Najdu pásek. V žádném případě se nevydám dál na chodbu – jak bych došel do haly, Eduardo by se vzbudil, našel by mne a zastřelil. Svážu gorilu páskem a mohu nerušeně odejít. Na chodbě vezmu koště a prázdnou lahvičku od čistícího prostředku. Lahvičku prozkoumám a najdu na ní nesrozumitelnou etiketu. Všimnu si okna (mohu zkusit čímkoli otevřít okno, ale raději to nechci zkoušet). Dojdu do haly, kde je uklízečka. Promluvím s ní a zjistím řadu informací. Nacházím se v sídle mafiána Floriána Andrease, který uvěznil tátu, aby mu z kytek vyrobil novou drogu. Uklizečka Máry byla kdysi jeho milenkou, ale našel si jinou a hezčí. Prozkoumám bustu a najdu v ní malý klíček. Vstoupím do dveří vedle, kde je kuchyně. Chrápe tu ošklivá svalnatá kuchařka a v ruce drží lahev. Především je tu spousta věcí. Vezmu ze země jed (na krysy) a láhev coly, no a z linky ještě naběračku a váleček (mohu zkusit válečkem praštit kuchařku, ale nechci ji zabít). Vyjdu ven a vydám se do obývacího pokoje (za kobercem). Tady seberu barovou stoličku a bowlingovou kouli. Dveře ven na zahradu jsou bohužel zamčené. Odejdu dál na chodbu, kde je skalka a vedle ní vázička. Hrdlo je moc úzké, ale naštěstí mám naběračku, kterou z vázy vytáhnu malý klíček (mohu zkusit vázičku prohledat naběračkou znovu, ale už je prázdná). Dveře s cedulkou jsou zamčené, ale druhé dveře naštěstí ne. Je tu ložnice s Hi-fi věží a samozřejmě postelí, u které se povaluje polštářek. Vrátím se do haly a vyjdu nahoru po schodech.

Ve vaně tu leží bossova milenka Barbara. Můžu si všimnout její bradavky. Promluvím s Barbarou a ona po mě chce donést alkohol. Máry prý poradí…  Barbara mi nedovolí posbírat ze země její oblečení a ani otevřít okno. Mohu však z bidetu vylovit svoji plechovku s pivem (mohu zkusit Barbaře nabídnout pivko, ale nechci o něj přijít). Malým klíčkem z vázičky odemknu šuplík vedle okna a najdu v něm arašídy. Zajdu za Máry, ale ta mi sdělí, že Barbara má svoji zásobu alkoholu v koupelně. Tedy zpět nahoru za Barbarou, která mi řekne, že všechen alkohol vypila. Musím zase za Máry, která mi konečně poradí, že by další alkohol mohl být ve sklepě a hodí mi klíč od sklepa, který seberu. Promluvím si s Máry znovu. Když jí pomůžu vyčistit skvrnu, prý mi doopravdy pomůže se odtud dostat. Nabídnu Máry lahev od čističe, ale řekne mi, že je prázdná. Po prozkoumání lahve zjistím, že je tam jakýsi cizí text a mohu ukázat lahev Barbaře a požádat o přeložení, ale ta není ochotná pomoct. Nezbývá než vyrazit do sklepa (dveře s cedulí), který odemknu a sejdu dolů. Dole si všimnu zvláštního křesla (mohu zkusit křeslo odsunout koštětem, ale nechci ho zlomit). Úplně vpředu hned za sudy je lahev vína, kterou si vezmu. Zajdu za Barbarou a víno jí předám. Konečně mi dovolí posbírat ze země oblečení (punčochy, druhé punčochy a podprsenku) a otevřít okno. Stále mi však odmítá přeložit návod na čistidlo. Promluvím si s Barbarou, která mi sdělí ten samý příběh jako v případě Máry – uklízečka, co se stala milenkou. Svážu obě punčochy k sobě a svázané punčochy připevním na bidet, zatímco volný konec nechám vézt ven z okna. Vylezu ven a sešplhám po punčochách. Bohužel cesta to je jen jednosměrná, ale jsem venku!

Nejprve se vydám doleva a dostanu se k bazénu, kde leží kostlivec… no, vlastně zahradník. Bohužel zahradník je totálně zmatený a nedozvím se od něj prakticky nic. Vezmu si aspoň žebřík opřený o zeď a vydám se zpátky. Žebřík opřu o zeď pod oknem koupelny a mám tak zajištěnou cestu zpátky do domu. Nejprve však prozkoumám zbytek zahrady. Cestou dorazím k bráně, u které je poštovní schránka, ale zamčená. Dám se vlevo a dorazím ke garážím před kterými stojí fáro (můžu zkusit auto odemknout klíčem z busty, ale nepasuje). Uvnitř garáže je mechanik, kterému se představím jako kontrolor topení a vyhnu se potížím. Mechanik se se mnou bavit nechce, ovšem pokud budu z garáže odcházet a zase se vracet, mechanik se mě bude asi 6x vyptávat na to, co zde ještě pohledávám. Z podlahy v garáži vezmu šroubovák a kladivo. Vrátím se na křižovatku k bráně a půjdu dál doprava podél zdi. Kousek ode zdi seberu z trávy kámen. Cesta vede ke kůlně, která je však zamčená (můžu zkusit zámek kůlny urazit kladivem nebo šroubovákem, ale je moc pevný). Před kůlnou seberu ležící plechovku. Všimnu si traktoru, který nastartuji klíčkem (z busty v hale). Traktorem prorazím zamčené dveře a jsem v kůlně. Ze země seberu páčidlo a lano. Vyšplhám na půdu kůlny, kde si všimnu rozbité vysílačky a zamčeného trezoru. Vrátím se až k bráně a začnu se věnovat poštovní  schránce (mohu zkusit schránku rozbít kladivem, ale nechci ho poškodit anebo mohu zkusit schránku otevřít šroubovákem, ale není co šroubovat anebo mohu zkusit schránku ulomit páčidlem, ale není kam strčit). Poštovní schránku rozbiju kamenem a vezmu dopis, co ze schránky vypadnul – prohlédnu si ho a zjistím, že je od další milenky bosse Floriána, která ho žádá, aby se zbavil Barbary. Je čas vrátit se do vily (přes žebřík u stěny).

Začnu tím, že dopis předám Barbaře (respektive jí ho přečtu). Barbara se naštve a je ochotná mi pomoci. Konečně ji mohu ukázat lahvičku od čistidla a ona mi přeloží složení – voda, sůl a Colovod. Colovod jest Cola a vodka. Zajdu do kuchyně ke kuchařce (mohu zkusit kuchařku praštit kladivem, ale nechci ji zabít). Na hlavu kuchařky položím polštářek (mohu zkusit kuchařku praštit kladivem přes polštářek, ale nechci zničit kladivo). Válečkem kuchařku přes polštářek majznu a omráčím. Z ruky jí vypadne prázdná láhev od absintu – vezmu si ji a rovnou do ní naliji jed, abych měl láhev s jedem. Pěkné svinstvo, che, che (můžu zkusit lahev s jedem nabídnout Barbaře, ale tak silné pití nechce). Zaskočím zase ven k bazénu a nabídnu zahradníkovi absint (jed). On se napije, poklidně zemře a já si vezmu jeho láhev vodky. Vrátím se do vily a sejdu do přízemí. Zajdu do ložnice k Hi-fi věži (mohu ji zkusit rozdělat šroubovákem, ale je přibitá). Kladivem rozmlátím Hi-fi věž až z ní vypadne kondenzátor, který vezmu. Teď sejdu do sklepa a pomocí páčidla odtlačím křeslo. Za ním je schované tlačítko, po jehož stisknutí se odsune tajná stěna. Ocitnu se před dveřmi a na koberci si všimnu řady trhlin (můžu zkusit přivázat lano na kliku dveří, ale ještě se mi do toho nechce). Podívám se oknem za dveře. Je tam laboratoř a další svalovec tam drží fotříka. V místnosti jsou také dva průchody. Já se vydám tím prvním (vpředu).

 

Ostrov s táborem

Jsem zpátky na prvním ostrově! Respektive v jeskyni na ostrově. Zajdu na pláž s výhledem na druhý ostrov. Povaluje se tu balvan, který si vezmu. A jak se zdá, už tu není žádný vor, takže tímto způsobem se na ostrov lidojedů nedostanu. Zajdu za Lórou a promluvím s ním. Kromě pozdravu mi ale nic nového neřekne. Dám Lóře arašídy a papoušek mi na oplátku věnuje drát, který si vezmu ze země. Mohu se podívat ještě dál – tábor je tu stále a loď také! Pak se vrátím do jeskyně a zpátky do vily, kde se nebudu zdržovat a rovnou přejdu druhou chodbou na druhý ostrov.


 

Ostrov lidojedů

A teď jsem u zátoky! Loďka tu už ale není. Vydám se k vesnici a cestou si všimnu, že strážný před bránou tu už také není a zmizel i trosečník. Zajdu ke kotli, kde se povaluje poleno. Půjdu k útesu, kde zase leží prkno (i to si vezmu). Poleno spojím s prknem a vytvořím houpačku. Brána ke kleci je zavřená, takže nezbývá než se vrátit do vily.

 

Sídlo mafiána (2.část)

Je načase vyrobit čistidlo. Naliju do láhve od čistidla Colu, vodku a slanou vodu, kterou naberu z moře a to buď na prvním ostrově v místě kde stával vor anebo na druhém ostrově v zátoce (mohu zkusit některou přísadu dát do čistidla znovu, ale už to tam je). Smícháním vyrobím plnou lahvičku s čistidlem. Zajdu za Máry a vyčistím skvrnu (nestačí jej předat Máry). Máry mi za odměnu sdělí, že tátu drží v laboratoři podlej Eda, ale že existuje past, která má každého, kdo z laboratoře vyjde zlikvidovat. Uklizečka mi hodí na zem podivný klíček a zmizí. Vrátím se k laborce a začnu sestrojovat past. Do díry umístím koště a opřu ho o dveře – mám spouštěč pasti. Na záplatu položím barovou stoličku a na ni umístím kouli. Na kliku dveří přivážu lano, čímž umožním shození stoličky v momentě, kdy se dveře otevřou. Na rýhu pak položím houpačku na ni umístím balvan. Past je hotová! Zbývá svalovce vylákat. Oknem v koupelně se vydám ven.

Půjdu až na střechu kůlny a klíčkem od Máry odemknu trezor – vytáhnu odtud listinu a zvonek. Listinu prohlédnu a zjistím, že popisuje sestrojení pasti, respektive věci k tomu potřebné. Pokud už jsem past sestrojil, obsah listiny mi moc nepomůže, ale pokud mě to ještě čeká, mohu si ujasnit, co je k sestrojení pasti zapotřebí…
Stolička – v obývacím pokoji (jde o barovou stoličku)
Dětská houpačka – spojení prkna a polena (obojí na ostrově lidojedů)
Kámen olbřímích rozměrů – na prvním ostrově (tam, kde stával vor)
Lano – z kůlny (vedle traktoru)
Koule – z obývacího pokoje u krbu
Tyč – jde o koště z chodby u pokoje
Zvoneček – byl v listině
Vrátím se k laborce a pokud mi něco zbývá k dokončení pasti, udělám to. Jinak rovnou zazvoním zvonečkem  Svalovec Eda otevře dveře a vystřelený šutr ho sejme. Fotřík vyjde ven a předá mi baterky na vysílačku.

Vydám se zpátky na zahradu a dále do kůlny. Do vysílačky umístím baterie (od fotříka), kondenzátor (z Hi-fi věže) a drát (od Lóry). Zbývá zavolat o pomoc. Do vily dorazí komando, které mafiány uvězní a nás osvobodí. A to je konec příběhu!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.