Ve stínu havrana

Ve stínu havrana se řadí k houfu velice mizerných česko/slovenských komerčních adventur. Ale zatímco tituly jako Léto s Oskarem nebo Hovniválové padli po právu v zapomnění, tak této ‚nádhery‘ se svého času prodalo nezvykle mnoho kusů a odnášela si vysoká hodnocení od oficiálních recenzí i některých hráčů (asi jediný důvod, proč tu tato hra je). Toho času se zdálo, že Ve stínu havrana se může směle řadit vedle Poldy a Horkého léta jakožto další, skoro až legendární humorná adventura. Dokonce mám doma krabičku na jejíž zadní části se tyčí dva citáty z oficiálních recenzí. Jeden říká cosi o tom, že hra je neskutečně chytlavá, druhý tvrdí, že hra svým vtipem válcuje Horké léto, vkusem Poldu a svojí osobitostí zase překonává Gooku. Dnes nad tím jen kroutím hlavou ptám se sám sebe – jak mohl tento paskvil sklidit takové ovace? Nebo jinak – kolik takové ovace stojí? Kdoví…

Příběh vypadá zajímavě – svérázný mnich Severín je vyhnán z kláštera do středověkého světa, který nezná a snaží se hledat smysl svého života. Hra zkouší jít na hráče hned přes dvě fronty – první je zábava s hláškami a srandovními situacemi. Druhá fronta se snaží o vážnost, tajemno a filosofování. Očekávání jsou jasná – pokud bude humor inteligentní a jemně zapracovaný do příběhu, a pokud bude filosofování dostatečně názorné a vhodně zasazené do děje, může vzniknout netradiční zábava. Ale už teď je asi každému jasné, že tenhle koktejl barman někde pokazil.

Co první humorná složka? Známý herec a dabér Jiří Lábus se zhostil rovnou všech postav. Když to zvládl Izer v Horkém Létě, proč ne Lábus, že? Jenomže Izer umí imitovat známé osobnosti, má zajímavou barvu hlasu a dokáže X postav nadabovat X způsoby, takže každý zní trochu jinak. Lábus tohle, při vší úctě, neumí ani zpoloviny tak dobře. A obzvláště tragické je, když Lábus dabuje mladé ženy, které pak znějí jako transvestita.
Co se vtipů týče, ty jsou místy skutečně vtipné a nápadité, ale většinou je tomu naopak. Ten nápad utahovat si z církve, Boha, dogmat, atd. není špatný, ale to by nesměl scenárista trčet v prostoduchých vtípcích typu – ‚vidím ženu, ale kde je zrní?‘ a neměl by neustále stavět na kontrastu středověk X moderní doba. Vtipy jsou kolikrát zkrátka trapné a zbytečně úderné. Navíc jejich kvalita mnohdy trčí někde na úrovní Horkého léta, jenže to dávalo všemi aspekty od začátku až do konce najevo, že cílová stanice jsou puberťáci a že se nic nemá brát vážně. Jak ale chcete nebrat vážně hru, která se vážně bere?

Hloubavá složka hry působí v kontrastu s vtipem a vlnou absurdit hrozně. Výsledkem je neskutečný mišmaš, kdy ani po shlédnutí závěrečných titulků člověk nechápe, co to vlastně bylo. Severín se chvílemi rozumně zamýšlí nad okolím a působí jako hloubavý přemýšlivý člověk, jenomže chvílemi činí naprosto idiotské úkony, typu – navleču si masku kobyly a donutím starou herku zorat pole anebo sním misku fazolí a následnou chemickou reakcí rozdmýchám oheň. I Dvě tváře z Batmana by mohl Severínovi závidět…
A tak Ve stínu havrana zpočátku působí tajemně a pohádkově, hráč očekává velké odpovědi na otázky, cosi magického, cosi překvapivého na závěr a pak… pak to vypadá, že sami autoři nevěděli, jak tuhle hru vlastně pojmout. A nevěděli to zřejmě ani po stránce prostředí. Zatímco první polovina zasazená do lesnaté krajiny se středověkým městečkem působí uceleně a dobře, druhá část hry je podivný slepenec plný rybářů, pirátů, lidožroutů, bohů a šamanů.

Ve stínu havrana jakoby se snažilo zavděčit všem hráčům a tak působí jako když pejsek s kočičkou vařili dort – každý si najde přísady jež mu zachutnají, ale výsledek je stravitelný jen s dávkou sebezapření.
Hra nepotěší ani svojí délkou, kterážto se blíží cca 3-4 hodinkám, pokud nebudete moc bloudit (což ale vinou nelogických a často velmi stupidních úkonů asi budete…)..
Jediné, co mám na hře opravdu rád je příjemná pohádková kreslená grafika venkovského prostředí, která je tak nějak podobná stařičké Swigridově kletbě, ale samosebou mnohem detailnější a hezčí. Pak ještě ujde hudba, jež hojně využívá kytaru… ale cenit si u hry grafiky a hudby je trochu málo, že?

Na závěr se nabízí jedna otázka – tohle že má být ta inteligentní humorná adventura s osobitým hrdinou, nad kterou se recenzenti rozplývali?! Hrdina debil s rozdvojenou osobností, vlna nechutného nevkusu a primitivní humor? Hoši ze Slovenska bohužel ukázali, že o tom, jak má vypadat dobrá adventura nemají ani ponětí.

12. 7. 2017 se hra po téměř dvaceti letech dočkala vzkříšení formou digitální verze na Steamu. Mohlo by se zdát, že autoři opraví bugy, vylepší zkaženou minihru se střelbou, přidají možnost zobrazení aktivních míst a přidají achievementy za nějaké nepovinné aktivity. Nic z toho se samozřejmě nestalo a tak je vydání Steam verze, okořeněné ještě samostatně prodávaným soundtrackem, pouze nataženou rukou čekající na nějaké ty penízky navíc.

Hodnocení – 35%
Délka – cca 3h


 

Návod

Ovládání + tipy
LTM – provedení akce
PTM – změna akce (jít, sebrat, prozkoumat, mluvit)
– Interakce s okolím probíhá po vzoru starých adventur, kdy existuje řada funkcí, jež je možné aplikovat (skoro) na každé aktivní místo. Narozdíl od novějších adventur můžete zcela vypustit klasické zkoumání aktivních míst, ale pozor – připravíte se o komentáře, informace a někdy vtipné hlášky.
– Posloupnost úkonů není vždy jasně daná, čili občas můžete konat věci, aniž byste k tomu měli nějaký důvod. Navíc hrdina se v rozhovorech občas odkazuje na jiné lidi, s nimiž však ještě nemusel hovořit a ani je potkat. Z tohoto hlediska je hra absolutně nezvládnutá.
– Některá aktivní místa se hýbají! Například motýlka je také možné prozkoumat, ale to na něj musíte včas kliknout.
– v rozích herní obrazovky najdete čtyři tlačítka:
Herní menu – přístup do menu, nahrání/uložení, ukončení,…
Nastavení – nastavení zvuků a hudby, rychlost pohybu
Inventář – soubor nasbíraných předmětů (dostupný také klávesou I)
Mapa – rychlý přesun po již navštívených lokacích.
– Hra je napěchovaná falešnými adventurními klišé. Jinými slovy narazíte na spousty zamčených truhel a dveří, na podivné páky, na skrýše a poklady, na uvolněné kameny… Kdejaký hráč by v něčem podobném viděl důležitý předmět pro postup dál, ale chyba lávky.
– Pro lepší přehlednost dělím návod do celkem tří kapitol a dále podle lokace a herního dnu. Tohle dělení je čistě pro potřeby návodu – hra sama nijak rozčleněna není.
– 12. 7. 2017 vyšla hra Steamu. Mohlo by se zdát, že moderní verze bude obsahovat nějaké úpravy, vychytání bugů nebo alespoň sbírku achievementů. Není tomu tak.

 

Kapitola I – Městečko

 

Les

les

Jsem mnich Severín, poklidně žijící v klášteře a zabývající se nic neděláním. Jenže jak už to bývá – mladí mniši přinesou zakázanou knihu o lásce, já ji samozřejmě zabavím, ale v tu chvíli se objeví opat, nazná, že to já jsem sem dílo ďáblovo přinesl a už je zle. A tak vyskočím z okna a zahájím svůj nový život mnicha bezdomovce…

Po podivném snu v němž zahlédnu strom, hada a kde se mluví o hledání cesty, se proberu v lese s jedinou věcí – Rambošátkem. Všimnu si ukazatele a vydám se k městu. Projdu kolem dubu a už v dálce uvidím město a strážného. Sejdu dolů a promluvím s mužem. Chlapík mě odmítá pustit dál, nicméně si stěžuje na svrbění zad… hmm. Z plotu, který evidentně zažil svoje vytáhnu hřebík. Zajdu zpět do lesa, kde narazím na babku kořenářku, která mi předá recept na likvidaci osob. To nezní jako špatný nápad a přísady jsou tyto:
Ostny lesního strážce – jehličí
Ztuhlá krev jeho bratra – smůla
Kůže jejich nejstaršího sourozence – kůra
Fajn, jdeme vařit. Zajdu k potoku a seberu větev nahoře na stromě. No, neobejde se to bez menšího akrobatického vystoupení, ale větev získám (mohu položit větev na placatý kámen u dubu, ale nemám nic na opracování; také mohu zkusit větví setřít smůlu vytékající ze stromu v lese, ale nechci zamazat jehličí). U břehu potoka seberu kámen (mohu zkusit opracovat větev kamenem, ale potřebuji podklad). Zajdu k dubu a pomocí karate uloupnu a seberu kus prasklé kůry. Větev položím na velký kámen a kamenem ji opracuji. Teď mám holou větev a jehličí (jehličí mohu dát na kůru, ale potřebuji základ masti). Holou větví setřu ze stromu v lese smůlu a rovnou ji hodím na kůru. Základ masti je hotový. Mohu ho zkusit nabídnout strážnému, ale ten rychle pozná, že něco nehraje. Musím ke smůle přidat ještě jehličí a konečně mám hotovou mast!

Než za strážným půjdu, setřu větví smůlu ještě jednou – co kdyby se hodila? Také umístím kámen do Rambošátku a vytvořím prak (mohu zkusit strážného trefit zdálky od dubu, ale moc se hýbá). Zajdu mast nabídnout strážnému, který po jejím užití znehybní. Stejně mi ale brání v cestě do města (mohu zkusit strážného zasáhnout prakem, ale z malé vzdálenosti to nechci riskovat). Vrátím se k dubu a všimnu si strážného v dálce. Odtud jej trefím prakem. Strážný padne a cesta do města je volná. Nejprve si však musím vzít strážcův pohrabáč a teprve poté vyrazit do města. Zatímco tam vejdu, na strážného přiletí černý havran…

Poznámky:
– Motýl v lese, zajíc běhající u dubu a rybka v potoce jsou také aktivní místa
– Sebrat hřebík a podruhé setřít větví smůlu není nutné pro vstup do města, nicméně pokud jsou tyto dvě akce provedeny, už nikdy nebude nutné chodit k lesu.
– Následující úsek hry se dá rozčlenit do celkem tří herních dnů, přičemž řadu aktivit je možné plnit ve vícero dnech. Návod je však založen na tom, že hráč onen daný den splní vše, co se dá.


 

1. Den

 

Město

město

Jsem na náměstí, odkud je možné pokračovat mnoha směry. Nejprve si prohlédnu možné cesty, abych věděl, kám se dá jít.
– do dřevěného obchodu
– stezkou ke starému domu
– z boku do růžového domku
– cestou mezi krčmou a růžovým domkem
– do krčmy
– do kovárny
– k mlýnu
Tedy možností je dost. A pak je ještě kousek od studny další domek, ale momentálně zamčený. Nejprve si promluvím s ženou u studny. Studni chybí klika rumpálu a ona ji potřebuje, aby nabrala vodu. Hmm, proč nezkusit pomoct. Promluvím i s kozou, ale ta se moc vybavovat nechce. Vedle kozy je malý placatý kámen – vezmu ho. Zajdu do kovárny a promluvím s kovářem. Nemá žádnou práci a tak jen posedává. Ukážu mu pohrabáč na novou kliku a on řekne, že by to šlo zpracovat, ale oheň vyhasíná. Vezmu si z držáků kladivo (není to nutné) a vyjdu ven. Když vstoupím do krčmy a s někým promluvím, hostinský mě vyžene, neboť vypadám moc mladě. Zajdu do růžového domku (vstup je z boku). Je tu mnoho věcí k prozkoumání, ale mě zajímají především šminky na stolku. Zavítám do obchodu a promluvím s obchodníkem. Poví mi o místním bláznovi Lukášovi, který by mohl mít nějaké informace o městě. Vrátím se na náves, když se kolem prožene černý jezdec. Upustí část amuletu – vezmu ho a prohlédnu. Je na něm úsek textu, jež mluví o hledání cesty. Vydám se k rozpadajícímu se domu. Dovnitř se vejít nedá. Ve stěně vlevo se však cosi leskne – vyndám to hřebíkem a zjistím, že to byl stříbrňák! Projdu kolem domu a dojdu k poli, kde je šílenec Lukáš. Promluvím s ním a on mě požádá, jestli bych mu nepomohl zorat pole. Bohužel jeho kůň je kost a kůže. Lukáš se zmíní také o jakémsi Božím trestu… Projdu dál a dostanu se z boku ke krčmě. Vezmu lano hozené přes ohradu a promluvím s koněm. Není moc ukecaný. Zkusím mu vytrhnout kus oháňky, ale nechce mi to dovolit. Boční dveře do krčmy jsou zamčené a tak nezbývá než se vydat cestou dál, kterou dojdu zase na náměstí. Průzkum města je hotov, tak co dál?

Zajdu do obchodu a za stříbrňák koupím masku koně (stačí si promluvit s obchodníkem). Zajdu na pole k bláznovi (mohu zkusit použít masku koně na koně nebo na toaletu, ale nevěřím tomu, že ten vyzáblý kůň je homosexuál). Nejprve nalíčím šminkami masku koně a vznikne mi maska kobyly. Tu nyní použiji na bláznova koně anebo na toaletu (převlékárnu). Kůň se na můj převlek kobyly skutečně chytí a zorá pole. Blázen mi za to nabídne splnění jednoho přání, ale ať už si vyberu cokoli, dá mi jen misku fazolí. Odejdu odtud pryč a zase se vrátím. Lukáš už tu není, ale nechal v hnoji vidle. Zkusím je vytáhnout, jenomže to nedokážu, nicméně moucha prolétající okolo ano… Z prasklých vidlí seberu jeden trn. Zajdu do kovárny. Misku s fazolemi sním (použiji ji na sebe), ale kovář mě upozorní, abych mu nejprve vrátil kladivo. Umístím jej tedy zpět na držáky a konečně sním fazole. Výsledný efekt pomůže rozdmýchat oheň a kovář mi vyrobí kliku. Kliku nasadím na rumpál studny a otočim jí, čímž vytáhnu vědro plné vody. Pozor – prozkoumám-li nyní studnu, skončím v jejích útrobách, což momentálně nechci. Ne, že by to něčemu vadilo, ale proč nejprve neprozkoumat vše, co se dá? Vědro s vodou dám ženě a ta mne pozve k sobě do růžového domku. Zajdu tam, promluvím s ní a zjistím, že má sestru, která žije v rybářské vísce nedaleko odtud. Mezi městem a vesnicí je však řeka a most je zničený, takže se tam nedá nijak dostat. Z knihovny seberu stužku (předtím tu nebyla) a připevním na ni část amuletu. Poté se vrátím ven. Tím jsou aktivity ve městě hotovy, ale já mohu vyrazit ještě k mlýnu!

 

Mlýn

Mlýn

Vezmu trochu sena z kupky vlevo. Do mlýna se jít nedá, ale je možné ho obejít zleva a zprava. Vlevo na svahu nic není, kdežto vpravo je výhled do dáli. Je odtud vidět moře, rybářská vesnice i rozbitý most přes řeku. Vrátím se zpět do městečka.

 

Město (2. část)

Zajdu ke koni u krčmy a dám mu seno (trochu sena mi ještě zbude). Kůň se shýbne a já mám čas mu vytrhnout kus oháňky. Výborně! Teď oháňku upravím smůlou a vytvořím vousy. Ani ty však nebudou na návštěvu krčmy stačit. Teď už nezbývá, než prohlédnout studnu. Vylétne odtud černý havran a já spadnu až dolů. Ocitnu se v tmavé chodbě. Všimnu si závalu, který přehrazuje boční cestu a dojdu až do jakéhosi domu, kde usednu na židli a usnu.

Poznámky:
– Kladivo z kovárny nemá žádné využití.
– Do studny je možné spadnout po vytažení vědra. Aktivity jako je výroba vousů, zisk trnu a přivázání amuletu ke stužce, je možné odložit na další dny.


 

2. Den

Město

Probudím se po dalším snu, v němž se obchodník změní na minci. Odtud z místnosti vyletí černý havran a židle pode mnou praskne. Tak alespoň seberu všechny čtyři nohy židle. Žebřík na půdu je rozbitý, ale naštěstí mohu chybějící příčku nahradit nohou židle. Vylezu nahoru a najdu truhlu, která je však zamčená. Nevadí. Vypáčím truhlu další nohou židle, přičemž použiji i placatý kámen na podložení (pokud jsem kámen ještě nesebral, při použití nohy se zmíním, že potřebuji něco na podložení). Jakmile mám hotové páčidlo nebo spíše houpačku, skočím na něj a vystřelím truhlu střešním okénkem kamsi pryč. Dolů spadne jen dýka, jež se uvolnila z truhly. Sešplhám dolů a dýku vezmu. Vyjdu z domu a zjistím, že jsem byl v tom starém rozbitém stavení.

Je druhý den a hodně věcí se změnilo. Pokud jsem do studny spadl ještě před včerejším průzkumem města a okolí, nic se neděje – jen si musím k průzkumu přibrat činnosti, jež jsem vynechal. Blázen je stále pryč, kovář je vyřízený po incidentu s fazolemi, ale nově zmizel i obchodník. U krčmy je nyní fakír. Nechce se mnou mluvit. Když zkusím fakírovi vzít brýle, dojde mi, že mi překáží koš avšak když zkusím koš odstranit, had na mne zaútočí. Pomocí artefaktu na stužce zhypnotizuji hada. Had usne a já nerušeně seberu koš a následně fakírovy brýle. Nešťastný Ind šlápne na hada, který se na něj vrhne. Mohu tak s klidem sebrat ještě fakírovu flétnu. Ke koši od hada připevním lano. Vida, mám koš s lanem… S brýlemi a umělým plnovousem mohu teoreticky navštívit krčmu, ale zatím si to nechám na později. Zajdu na náměstí a všimnu si starce s holí (je tu až po vyhození truhly z domu). Nechce se se mnou bavit, tak mu alespoň vezmu hůl. Dědek upadne a vynadá mi. Odejdu a zase se sem vrátím. Dědek už je na nohou, ale s ovázanou rukou. Promluvím s ním a on mě prokleje, nicméně Bůh zasáhne jeho a spálí ho na popel. Tolik k epizodce se starcem… Vydám se k mlýnu.

 

Mlýn

Všimnu si, že truhla skončila na jedné lopatce mlýna… Jak ji dostat dolů? Vlevo vedle mlýna polehává mlynář (je zde až po vyhození truhly z domu). Promluvím s ním a požádám ho o vpuštění do mlýna. Souhlasí, ale mlýn se prý nemůže točit, protože je rozbitý. Vejdu do mlýna a vyšplhám nahoru po žebříku. Je tu soukolí a ozubené kolo, kterému jeden zub chybí. Pákou vpravo je možné soukolí rozpohybovat, ale to rozbité kolo se stejně točit nebude. Namísto chybějícího zubu umístím další nohu židle (soukolí musí být vypnuté). Teď pákou soukolí spustím a lopatky mlýnu se roztočí, čímž srazí dolů truhlu. Sejdu dolů a oznámím mlynáři opravení mlýna. Nijak ho to nevzrušuje… Truhlu vypáčím dýkou a prozkoumám vnitřek. Najdu potrhanou plachtu (mohu ji zkusit připevnit ke koši, ale plachta je děravá). Vrátím se k městu.

 

Město (2. část)

Nezbývá než zajít do krčmy. Než tu budu cokoli dělat, nasadím si vousy a brýle (použiji to na sebe). Nyní si mohu s klidem promluvit s lidmi a prozkoumat vnitřek krčmy bez toho, abych byl vykázán ven. Věci k prozkoumání je tu spousta. Zkusím promluvit s mužem ve dveřích, ale rozmyslím si to – vypadá zvláštně. Promluvím s hostinským, který mi řekne o tom podivínovi ve dveřích. Nakonec si s ním přeci jen promluvím a on spustí cosi o armádě temnot, která byla spálena ohněm. Prý mám najít svou cestu… už zase. Prorok odejde, já se vydám za ním, ale venku je již tma.

Poznámky:
– Fakírova flétna, hůl starce a jedna noha židle nemají žádné využití.
– Epizodka se starcem není pro další postup nutná.
– Den skončí po rozhovoru s prorokem, který je možné uskutečnit už po sehnání brýlí a vousů. Celou problematiku ohledně truhly (houpačka, opravení mlýna, otevření truhly) je možné odložit na třetí den.


 

3. Den

Město

V noci mám opět sen, během kterého se mladá žena z růžového domku promění ve stařenu. Proberu se u stájí. Zrovna odtud odlétne černý havran. I třetí den je řada věcí nových a pokud jsem zapomněl něco dokončit, mohu to s klidem udělat nyní. Krom blázna, kováře a obchodníka zmizela i mladá žena ze sna. Dům vlevo (s červenou střechou) je konečně otevřený a uvnitř najdu krejčího. Promluvím s ním a požádám ho o opravení látky (případně mu látku předám). Souhlasí, ale potřebuje ještě jehlu (alias trn vidlí), kterou mu dám též (pokud trn ještě nemám, slíbím krejčímu, že jej seženu). S plachtou i trnem jakožto jehlou se krejčí pustí do práce. Odejdu ven a zase se vrátím. Promluvím s krejčím, který mi předá sešitou látku. Vysvětlím mu svůj plán – překonat řeku v balonu. Plachtu tedy připevním ke koši s lanem a mám balon. Chybí horký vzduch. Zajdu k mlýnu.

 

Mlýn

Obejdu mlýn zprava s výhledem na vesnici. Zbývá jen zapálit pomocí brýlí zbytek sena (zkoušet to kdekoli jinde se mi nechce). Tady na svahu je však ideální místo a po zapálení ohníčku, napustím balon a přeletím řeku.

Poznámky:
– Veškeré lokace na tomto břehu řeky (les, město, mlýn) jsou od nynějška nedostupné. Pokud se na ně pokusíte přesunout pomocí mapy, Severín nahlásí, že most přes řeku je zničený.


 

Kapitola II – Vesnice

 

Osada

Osada

Zřítím se do rybníku a ještě k tomu nahý a bez nepotřebných věcí – zbude mi jen Rambošátek a amulet. Rychle však najdu nové, pirátské oblečení. U jezera poskakuje kvákající žába. Mohu ji chytit, načež se objeví růžová žabí královna spousta dalších žab. S růžovou žábou promluvím, ale očividně mnou pohrdá a moc se toho nedozvím. Mohu zde zůstat a dál chytat zelené žáby vpředu, ale jsou k ničemu.

Vydám se doleva a dojdu k rybářské osadě. Prohlédnu dveře domu a zjistím, že za nimi někdo je, ale nemůže se dostat ven, protože je zamčeno. Promluvím s rybářem, který se ukáže jako nerudný podivín. Shání podběrák, který kdesi ztratil… hmm. Vezmu kus mokrého dřeva zpod sítě. Zajdu ke člunu a všimnu si pirátské lodi v zátoce. Nasednu na člun, ale rybář mi nedovolí jej použít. Na druhém břehu je dřevorubec, který mě však na tu dálku neslyší. Utrhnu alespoň rákos a vrátím se zpět k rybníku. Tentokrát se vydám doprava.

Poznámky:
– Epizodka s žábami a ani jejich sběr není nutný pro postup dál. Navíc žáby jakožto zbytečné předměty pouze zahltí inventář.

 

Most

MostPřijdu k rozbitému můstku přes řeku. Nic jiného tu není a cesta zpět k městu nevede. Přesto se ale návštěva mostu vyplatí, neboť místo se zakreslí do mapy pro pozdější rychlý přesun. Vrátím se do osady a vydám se cestou mezi domy.

 

Jeskyně

Jeskyně

Dorazím na pláň s velkou jeskyní a katapultem před ní. Vezmu trs suché trávy z kůlu a připevním ho na mokrý klacek – mám pochodeň. Vstoupím do jeskyně, ale je tu příliš velká tma. Pochodeň zažehnu v ohni ve vsi a hned nato se automaticky přesunu do jeskyně. Teď na světle je vidět hromada věcí k prozkoumání. Nejvíce mě zajímá rezavý klíč a podběrák (podběrák mohu zkusit vrátit rybáři, ale rozmyslím si to). S těmito věcmi se vrátím do osady.

 

Osada (2. část)

Klíčem odemknu zamčené dveře a pustím ven malého kluka. Prý ho tam zavřel rybář. Kluk chce něco k snědku… Podběrákem chytím rybu, která občas vyskočí z vody (skáče v oblasti mezi výběžkem s loďkou a molem). S rybou není třeba cokoli dalšího dělat, pouze ji předám chlapci a ten už si ji tepelně upraví sám. Odejdu nějak jinam a zase se vrátím. Chlapec je přejedený a odpočívá. Opět odejdu a po čase se vrátím. Chlapec už je vzhůru a já ho požádám o pomoc. Poví mi o moudrém šamanovi a Horském bohovi, kteří žijí v horách. Prý se tam ale nedá dostat… Zajdu k jeskyni.

 

Jeskyně (2. část)

Prohlédnu si katapult a dojde mi, že tohle je způsob, kterak překonat skály. Oznámím to chlapci a sejdeme se u katapultu. On mě vystřelí – směr skály.

 

Džungle

Džungle

Po ne zrovna hladkém přistání se ocitnu v džungli. Je tu jakási domorodka, s níž si promluvím. Zjistím mnoho věcí… Tato žena je ve skutečnost šamanka a též sestra té zmizelé ženy z města. Sama sem kdysi přišla a naučila se od šamana řadu věcí. Když šaman zemřel, ona zůstala žít zde a dále pokračovala v šíření historky o Horském bohovi. Ten je jen fámou na odstrašení vesničanů – aby šamana nerušili. Žena mi poradí, abych vyhledal jiného šamana – šamana kmene lidožroutů. Zároveň mi řekne, abych vylezl na skálu a dalekohledem se porozhlédnul po okolí. Prý má zlé tušení… Nejprve si ale vezmu pomalovaný štít a zkusím promluvit s papouškem – marně. Odtlačím skálu k liáně a po ní vyšplhám na útes.

Objeví se duch piráta a předá mi klíč od pokladu. Vezmu ho a seberu i dalekohled visíci na větvi. Prohlédnu dalekohled (v inventáři), čímž se rozhlédnu po moři a všimnu si skupiny lidojedů, kteří míří k osadě (dalekohled je nutné prozkoumat na vršku skály, jinak nic neuvidím). Sešplhám dolů a oznámím šamance své zjištění. Prý musím vesnici ochránit. Jestliže jsem sebral všechny potřebné věci (štít a klíč), šamanka mi ukáže cestu skrze jeskyni, jinak se musím vrátit a oba předměty sebrat. Pak mohu odejít a dostanu se zpět do jeskyně, odkud zamířím do osady.

Poznámky:
– Při průzkumu šamanky nebo stanu, Severín zmíní, že se jmenuje Monika. Ona sama se však nikdy nepředstavila.
– Pokud zkusíte oblast džungle opustit před odhalením východu (pomocí mapy), Severín řekne, že cestu zpátky nezná.
– Pokud se zkusíte vrátit zpátky do džungle (pomocí mapy), Severín řekne, že o druhý let katapultem nestojí.

 

Osada (3. část)

Poradím se s chlapcem a ten mi řekne, abych využil pirátské lodi. Aby se zbavil rybáře, nasadí si chlapec můj štít jakožto masku a s ním starce vyděsí. Poté odejde za šamankou. Po tomto incidentu z větve nahoře odletí černý havran. Teď už mi nic nebrání vzít rybářův člun a nalodit se na pirátskou loď. Z lodi mohu odejít (východ dole vpravo), ale také se mohu ponořit do vody (ovšem jen pokud mám rákos jakožto hadičku). Nejprve si ale promluvím s pirátem a přemluvím ho, aby spáchal sebevraždu. Skočí do vody a je klid. Cestu dál ale blokuje další pirát… Seskočím z lodi do vody.

Pod hladinou je řada věcí k prozkoumání, ale okomentovat nejdou. Je tu truhla, kterou otevřu stříbrným klíčkem od ducha. Naleznu lahev a druhou polovinu amuletu. Vylezu po laně nahoru. Nalezenou část amuletu spojím s tou druhou a konečně si mohu přečíst celý text. Pojednává o Božím soudu a o tom, že Bůh každého rozsoudí dle života, jaký vedl. Zmoženému pirátovi dám flašku, respektive ji hodím do moře a on skočí za ní. Vezmu bílý štít, který tu je a položím ho na hák stěžně. Tak začne odrážet sluneční svit a pomocí velké lupy mohu nasměrovat sluneční svit kam chci. V moři jsou vidět tři lodě s lidojedy a mým úkolem je namířit na dřevěné lodě paprsek slunce, který lodě roztaví. Potíž je v manipulaci s lupou – paprsek se pohybuje obráceně. Nejprve je proto nutné zjistím jak souvisí pohyb myši s pohybem lupy. Poté nebude problém lodě zničit. Po likvidaci lidožroutů zvednu kotvy a zamířím k nim domů, tedy… na ostrov, kde má žít ten slavný moudrý šaman.

 

Ostrov lidožroutů

Ostrov lidožroutů

Připluji na ostrov a velmi rychle skončím v zajetí domorodců. Situace ale není tak beznadějná, jak se zdá, neboť kůl ke kterému jsem přivázaný je uvolněný. Zvednu ho, praštím s ním domorodce a ukážu všem amulet. Přijde šaman a konečně mi vysvětlí, o co tu kráčí. Jsem prý ten, který s sebou nese nový věk, novou dobu. Černý havran je jakási část mé duše a objevuje se vždy, když provedu závažné rozhodnutí. Lidé, kteří zmizeli jsou mrtví – neobstáli ve zkoušce osudu, v níž se nedokázali připravit na novou dobu. Pak přijde jakýsi svalovec – náčelník kmene, a chce, abych dle zvyku střílel na terč ve tvaru Slunce. Nesmím ve zkoušce neuspět, respektive se nesmím nechat zabít domorodci! Nebude to ale tak snadné…

Na zasažení terče mám tři pokusy, poté náčelník nazná, že jsem zkoušku nesplnil a pošle na mě domorodce. Mohu stihnout 2-3 domorodce zastřelit, ale pak mě dostanou. Nicméně i když Slunce trefím, náčelník na mne též pošle domorodce. Řešením není střílet na domorodce ani na Slunce, ale na náčelníka. Nejprve musím dospět do chvíle, kdy na mě jsou poslání domorodci – buď vystřelím tři šípy mimo, nebo zasáhnu Slunce. Poté mám jen dva, maximálně tři pokusy na to trefit náčelníka. Musím mířit vpravo od jeho ramen, skoro až ke kraji obrazovky. Když se to podaří, náčelník zemře. Šaman mě prohlásí novým náčelníkem a propustí mě. Já ještě požádám domorodce, aby opravili most k městu. Tam se poté vrátím.

Poznámky:
– Pokud zkusíte ostrov lidožroutů opustit (pomocí mapy), Severín řekne, že by rád, ale nemá se jak uvolnit od kůlu.
– Střelba na Slunce je jeden z nejnáročnějších momentů hry a to díky nepřesnému provedení – i když vidíte, že letící šíp míří na náčelníka, nemusí ho to zasáhnout. Jde o neuvěřitelně zprasenou záležitost.

 

Most (2. část)

Jsem zpátky u mostu, který je navíc opravený. Jít k městu v těchto šatech se mi ale nechce. Vrátím se proto k rybníčku, kde si vezmu svůj hábit (leží vedle keře). Nyní už mi nic nebrání v tom jít do města.

Poznámky:
– I s mnišským hábitem můžete zajít do osady a naposledy se po ní projít. Narazíte na pár změn… žáby tu nejsou, člun rybáře a pirátská loď jsou pryč a v jeskyni je opět tma.


 

Kapitola III – Závěr

 

Město

Jsem opět na náměstí a bez nepotřebných věcí. Řadu míst však nemohu navštívit (ani s mapou ne). Zároveň jsou pryč všichni lidé i zvířata. Zajdu do krčmy, kde je jen hostinský. Promluvím s ním a on mi řekne, že tu má vzkaz od jezdce na koni a že vzkaz předá tomu, kdo se prokáže zlatým amuletem. Ukážu mu tedy svůj amulet a hostinský mi předá listinu. Prohlédnu si ji – píše se v ní o skyté chodbě ve studni a o tom, že se má otevřít amuletem. Zajdu do starého domu a dále do podzemí. Tady je skála zatarasující boční cestu. Na skálu použiji amulet a ona zmizí. Projdu chodbou…

Ocitnu se v klášteře a najdu zde onoho tajemného jezdce – je to jen kutna bez tváře. Jeho obličej se zračí tvářemi lidí, které jsem potkal, včetně mé samotné. Krátce poté skončí jezdec oběšený. Probudím se v lese, stejně jako na počátku. Zajdu k městu, z něhož však vyrostlo moderní velkoměsto. Najdi svou cestu…

4 komentáře u „Ve stínu havrana

  1. Ahoj adventuristo, tak jsem právě hru dohrál na Steamu a jen jsem si někde našel návod, protože ten konec mi přišel takovej divnej a dozvěděl jsem se, že bych měl ke konci hry sebrat 11 žab. Odemkne to novej konec? Nebo co se změní? Bohužel už nemám sejv před koncem a hra mi nepřijde natolik kvalitní, abych ji rozjížděl znovu jenom kvůli tomuhle pokusu.

    • Ahoj Ivane. Konec mi také přišel divný, ale je jen jeden. Sbírání žab je čistě nepovinná záležitost, neboť nemají žádné praktické využití. Zkrátka, ne každému návodu se dá věřit 🙂

      • Tak díky za zprávu, vím, že už to nemá cenu zkoušet.:-) Já jsem to hrál kdysi před lety, když to vyšlo tuším na Levelu. A vzhledem k tomu, že ta hra má čistýho času asi dvě hodiny, hrál jsem ji tehdy snad měsíc. Nakonec jsem skončil u toho střílení na terč, protože jsem ani s návodem nevěděl, jak to udělat. Diskuze nebyly a na YouTubu to taky rozhodně nebylo. Když jsem se dozvěděl, že to je za pár šušňů na Steamu, tak jsem to koupil s tím, že už to dohraju.. Mělo to pro mě skončit tím střílením na slunce. Protože ten závěr je fakt strašnej. Mi to přijde, jako kdyby scénaristovi končila pracovní doba a někdo na něj čekal před kanceláří, tak prostě něco napsal, hlavně aby to bylo..

        • Střílení na terč je podle mého názoru vyloženě zmršené. Ve své době to byl skoro až legendární zákys.
          Přijde mi, že Steam verze není víc než pokusem vytřískat ze hry ještě nějaké peníze, protože ta přidaná hodnota je téměř nulová. Ale kdo hru nezná anebo ji už nemá, tak to pro něj může být celkem výhodná koupě.
          Můj pohled na závěr je ten, že má představovat příchod nové doby – vývoj, evoluce, něco na ten způsob. Jediný kdo přežije je ten, co se smíří s novou dobou a přizpůsobí se. Oběšeného mnicha v závěru si představuji jako konec slepé víry a příchod doby rozumu. Severín je sice idiot, ale v rámci adventuření přinese nejeden na tu dobu moderní nápad, čímž v podstatě přináší onu modernizaci a vývoj. Zkrátka takové malé osvícenství, až na to, že skok ze středověké vesničky rovnou do futuristického města působí fakt blbě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.