Eleusis

Eleusis

Dobrých adventurních hororových her není mnoho. Je to subžánr poměrně nový a i když Amnesia způsobila velký boom, řada pokusů o její napodobení (co do stránky kvality) skončilo katastrofou. Penumbra, Amnesia a Outlast se společně perou o stupně vítězů, ale co další počiny? Co když si fanda hororových adventur projde výše zmíněnými tituly, omrzí ho Custom story pro Amnesii a touží po zbrusu novém strašidelném zážitku? Sežene ho? Nabízí se řada hororových stříleček. Temná atmosféra je kolikrát výborná, ale ryzí adventura to již není. Kde tedy hledat další strašidelný zážitek v němž nejde protivníka zastřelit?

Pokud hráč sníží nároky na kvalitu zpracování a příběh, alternativy se najdou…

Jednou z nich je nízkorozpočtová hra Eleusis od malého vývojářského týmu Nocturnal Works. Hra zavede hlavního hrdinu do Řecka, přesněji do opuštěné vesničky. Temná atmosféra, svit měsíce, hustý les a… smrtelné nebezpečí v podobě sektářů. Eleusis nemá ani tak potenciál hráče lekat, jako mu připravit ponurou temnou atmosféru, která se nese celou hrou. Příběh je sice stokrát omílané klišé, ale přesto je zde jakési napětí, které táhne hráče vpřed.

Eleusis se věrně drží stylu hry Penumbry, či Amnesie. Je tu inventář na předměty, existují zde běžné adventurní hádanky a utíká se před monstry. Plusem je značné zapojení exteriérů díky čemuž jsou hojně zastoupeny efekty svitu měsíce a také zvuky nočního ptactva. Eleusis je zkrátka prostší a kratší forma Amnesie, jen s lepším grafickým kabátkem. Největším plusem hry je zřejmě otevřený svět, který může hráč prozkoumávat bez nahrávání nových částí. S tím ovšem přicházejí časté pochody sem a tam, kterých si nepozorný hráč užije dostatek, neboť stačí přehlédnout předmět a je průšvih. Eleusis je v tomhle směru stejně tvrdý jako starší point and click adventury, jen s rozdílem, že když nevíte kudy dál, nestačí jen projet myší po všech obrazovkách, ale musíte pečlivě prozkoumat celý 3D svět.

Nejvíce však hra trpí monstry, kterým je obvykle obtížné se vyhnout a navíc jediný jejich útok zabíjí. Aby toho nebylo málo, umělá inteligence nepřátel je katastrofální. Například pokud se nepříteli ukryjete, zřejmě nebude prohledávat okolí a po čase neodejde, ale bude stále postávat na místě. Takže vám nakonec nezbyde, než úkryt opustit a nepříteli utéci do oblasti, kde na vás nemůže. Nejnovější verze hry umožňuje nepřátele vypnout, což může mnohým hráčům přijít vhod.

Eleusis není špatnou hrou, ale pro nové hráče hororových adventur určitě není. Zkušeným veteránům však Eleusis nabídne kombinaci temné atmosféry, strachu a adventurních hádanek. A kdo monstra nemusí, může si ze hry snadno udělat klasickou adventuru v rozsáhlém 3D světě a něco takového se ani dnes moc nevidí.

Hodnocení: 60%
Délka – cca 4h


 

Návod

– návod je psán na verzi 1.2. Existuje i novější verze 1.3, která umožňuje vypnout monstra, nicméně tím se stane hra chudší a vytratí se napětí. Z hlediska postupu hrou by mezi verzemi 1.2 a 1.3 neměl být rozdíl.
– od verze 1.2 je možné přenastavit ovládání. To v původní verzi možné nebylo.
– návod je dělen dle kapitol, kterými je rozdělena samotná hra. Jelikož hra nemá češtinu, uvádím raději i originální anglický název.

 

Kapitola I – Příjezd

1

Na žádost mé matky se ji vydám navštívit. Během noční jízdy však na můj vůz spadne balvan. Skončím v nepojízdném autě kdesi uprostřed lesní cesty. Vystoupím z vozu a rozkoukám se. Mohu teoreticky pokračovat po cestě dál (anebo se vydat zpátky), ale dojde mi, že je to příliš daleko. Jen kousek od auta je po levici zarostlá stezka, ale tam se nechci vydat dříve, než si vyzvednu své věci. Otevřu kufr auta a vezmu odtud batoh. Mám v něm baterku a deník.

Deník
– Sem se zapisují poznámky hrdiny. Vše zajímavé, co hrdina nalezne si zapíše do deníku. Čas od času je dobré nahlédnout, neboť deník může napovědět, co dělat dál.

Baterka
– Omezený zdroj světa, který spotřebovává baterie. Ty se v určité fázi hry vybijí a je nutné nalézt nové. Po nalezení nových baterií vydrží baterka svítit až do konce hry.

Vyzbrojen svými věcmi se vydám skrze houští. Stezka lesem je dlouhá. Po pravici minu zasypanou studnu a dostanu se k bráně vesnice. Je tu spousta domů, ale všechny jsou zamčené. Projdu po chodníku na náměstí, kde je strom a nádrž s vodou. Na zemi si všimnu svrny od krve a v tu chvíli na mne zavolá jakási žena. Mohu prozkoumat náměstí, ale dál do města jít nechci, dokud nezajdu za ženou. Vydám se proto zpět k bráně a skrze okno domu vpravo od brány si promluvím s ženou. Uvěznili ji tu nějací muži a klíč prý schovali. Muži prý pronášeli větu: ‚in vino meritas‘ neboli ve víně je pravda. Vypne se mi baterka, neboť došly baterie… sakra!

Vrátím se na náměstí a projdu skrze branku v tunelu dál. Po levici si všimnu dveři od viného sklípku. Vstoupím, ale je tu hrozná tma. Na zemi je generátor, jenže bez paliva. Vrátím se zpět a sejdu po schodech dolů. V jakémsi mezipatře si po pravici všimnu kohoutku s hadicí. Voda neteče ani po otočení kohoutku, ale hadici si vezmu. Sejdu dolů a hned vpravo vedle schodiště je o zeď opřený skútr. Odšroubuji ventil od nádrže. Je v ní benzín, ale nemám ho do čeho dát. Kousek odtud protéká řeka. Dojdu k jejímu břehu a vydám se proti proudu. Po chvíli cesty si všimnu uprostřed řeky harampádí a červeného prázdného kanystru. Doplavu pro něj a vrátím se na břeh. Teď se vydám na opačnou stranu – po proudu řeky. Dostanu se na stezku, která vede na mýtinu s několika špalky a sekerou. Sekeru si vezmu a v tu chvíli se z vršku kopce uvolní klády a spadnou až sem dolů. Vrátím se ke skútru a připevním do nádrže hadičku. Teď přečerpám benzín do kanystru. Vida, mohu se vrátit do sklepa a benzínem doplnit generátor. Zapnu ho a konečně je tu světlo. Ve sklepě jsou velké sudy. Poklepám na každý z nich až najdu jeden, který je prázdný. Rozbiju sud sekerou a najdu schovaný klíč. Výborně! V tu chvíli však zaslechnu kroky. Vypnu generátor a schovám se. Skrze sklepní okénko si všimnu muže v kutně. Když odejde, vyjdu ven a dostanu ránu do hlavy! Počíhal si na mě…


 

Kapitola II – Pátrání

2

Proberu se v rakvi a muž mi kope hrob. V jednu chvíli však činnosti nechá a odběhne. Mě se podaří z rakve dostat a potřebuji se vrátit za uvězněnou ženou. Ze země vezmu lampu, kterou tu muž nechal.

Lampa
Lampa je trvalý zdroj světla, který navíc osvětluje plochu daleko větší než baterka. Díky tomu je lampa skvělá do interiérů. Naopak baterka má sice omezenou šíři světla, ale zase má delší dosah osvícení a tak při dlouhých pochodech lesem přijde vhod více než lampa.

Jsem na hřbitově. Prohlédnu hrob se zapálenou svíčkou. Odklopím krytku svíčky a seberu zápalky. Opustím hřbitov a ocitnu se na volném prostranství v lese. Pohybovat se po lese není tak jednoduché, jak se zdá. Základem jsou pěšiny, které spojují prakticky každé důležité místo. Les je ale velmi rozlehlý a tak nemusí být od věci kreslit si mapu. Dojdu na první křižovatku. Vpravo už jsou vidět první domy městečka – tam se vydám.

Dojdu k domům a najdu mezi nimi branku vedoucí ke vstupu do vesnice, kudy jsem sem vůbec poprvé vešel. Domek s ženou je otevřený. Vstoupím dovnitř, ale žena je pryč! Bude nutné zjistit, co se s ní stalo. Začnu tím, že si zběžně projdu vesnici, abych měl jasnou představu o jeho rozloze. Pomyslně si rozdělím vesnici do čtyřech výškových úrovní…
1. boční východ z vesnice po schodišti u řeky
2. hlavní část vesnice – náměstí s kostelem, obchody, sklep s vínem…
3. vrchní část vesnice – řada domů nad náměstím (dá se sem dostat skrze dvě branky)
4. osamocené domy na kopci – horní areál s pletivem, kde je jeden malý dům a velká oplocená rezidence…
Po průzkumu se vydám zpátky na křižovatku mezi vesnicí a hřbitovem. Vydám se poslední neprozkoumanou cestou dál. Po nějaké době budu mít po pravici odbočku – tou se vydám. Vlevo je velké schodiště,  ovšem je kryté zamčenou brankou. To vpravo je zídkou ohraničený dům. Dveře do domu jsou sice zamčené, ale vzadu za domem je generátor a vedle něj modrý šroubovák. Šroubovák si vezmu a vrátím se k městu. Zajímá mne hned první dům zde na kopci. Před dveřmi je rohožka, kterou odsunu a najdu klíč. Odemknu dveře a vstoupím. Vypínač světla vedle dveří nefunguje, takže si musím vystačit s lampou. Na stolku leží rádio, které rozmontuji šroubovákem. Vyndám z rádia magnet. Nahoře v patře je postel a proti ní komoda. V jednou ze šuplíků je klíč a vzkaz. Píše se zde, že klíč je od obchodu. Seběhnu dolů až na náměstí. Modré dveře u ochozu skrývají onen obchod, takže si odemknu. Uvnitř najdu na polici baterii do svítilny. Zase ji mohu použít! Pod pultem je vzkaz a další klíč, tentokráte od kovárny. Kovárna je dům, odkud jsem získal šroubovák, takže zase zpátky ke křižovatce a poté odbočkou doprava nahoru. Kovárnu odemknu a vejdu. Uvnitř kovárny je svěrák a vlevo hrábě, které si přivlastním. Sejdu dolů na cestu a tentokrát se vydám dál (z pohledu od kovárny doprava). Narazím na místo, kde se cesta rozdvojuje. Vpravo je skalní soutěska, vlevo amfiteátr. Já se vydám soutěskou. Cesta mne zavede k mostu, přes který přeběhne ten muž. Vydám se tam a po dlouhé době dojdu ke skalní stěně. Nikdo tu není… Na skále je však symbol spirály, který si prohlédnu. Vrátím se o kus zpět a budu bedlivě sledovat levou stranu. Nedaleko velkého stromu tu je pěšinka končící křovím. Skrze něj se proderu dál a dostanu se ke srázu. Cesta končí u další skalní stěny, kde je však na vršku část žebříku. Hrábě zaháknu o žebřík a vytáhnu se nahoru. Dojdu k ukrytému domku mezi skalami. Otevřu branku a přijdu blíž. Dům je však zamčený… Vpravo je toaleta. Vejdu do ní a odklopím plech kryjící otvor. Prohlédnu otvor a všimnu si něčeho lesklého. Pomocí magnetu vytáhnu z jímky klíč, kterým odemknu dům. Světlo v domě kupodivu funguje, takže jej mohu rozsvítit vypínačem u dveří. Otevřu přihrádku u kamen a vezmu odud popel. V truhle vzadu naleznu Deník – záznam pojednává o cizincích, kteří přišli do vsi. Byly členy temného kultu, který prováděl rituál Arima s cílem přivézt na svět boha zvaného Typhoeus. Také je tu zmínka o relikvii schopné rituál zastavit. K samotnému rituálu potřeboval kult nenarozené dítě a tak hodlali využít jednoho ze svých členů. Žena však z kultu utekla i se svým mužem. A zatímco autor deníku ženu ukryl v klášteře, její manžel zahynul a je pochován na hřbitově. Zdá se, že mám další stopu. Z rohu místnosti si ještě vezmu lopatu.

Vydám se ven, seskočím ze žebříku a známou cestou se vrátím až na křižovatku u amfiteátru. Nyní se vydám dál na hřbitov. Areál hřbitova obejdu zleva a najdu tu světlejší hromádku hlíny. Lopatou ji přeházím a vykopu mrtvolu zmiňovaného muže. Prohledám tělo a najdu klíč. V tu chvíli mne však překvapí vůbec první nepřítel – vlk.

Vlk
– Těsný konflikt s jakýmkoli nepřítelem se rovná smrti. Stačí jediný útok a hrdina umírá. Nejlepší obranou je tedy zběsilý útěk do některé bezpečné oblasti (obvykle interiér domu).
– V případě vlka existuje ještě jeden způsob, jak si pomoci a to hodit po něm těžký předmět. Po celém lese se povalují sebratelné kameny, případně se dají sehnat nádobky, lahve, vědra… a tyto věci poslouží jako zbraň. Je třeba je uchopit LTM (a stále tlačítko držet), namířit na vlka a PTM předmět mrštit proti němu. Podaří-li se vlka zasáhnout, na pár sekund se zastaví.

Vlk mi prakticky zatarasil cestu zpět před bránu hřbitova. Proto nebudu meškat a poběžím dál, takže oběhnu celý areál hřbitova a poté se ztratím v lese. Zamířím do vesnice, přesněji do její horní části, kde je řada domů. Jedna cesta odtud vede k již navštívenému domu s rádiem, ta druhá k oplocené residenci.

Odemknu bránu klíčem a vejdu na zahradu. Dům je zamčený (jak jinak). Obejdu dům a najdu za ním květináč s mátou – vezmu si ji. Vedle domu je kůlny a uvnitř najdu kleště. Za kůlnou je naskládaná hromada sudů, po kterých vyskáču na střechu. Je tu dlouhé prkno, které vezmu a přetáhnu k oknu domu. Po prknu přejdu a vlezu do domu oknem. Je tu tma, takže lampa přijde vhod. Jsem nyní v koupelně. Vyjdu ven na chodbu. V tomto patře jsou ještě další pokoje, ale něco zajímavého je jen v tom naproti schodišti. V nočním stolku je plechovka oleje. Sejdu dolů a prozkoumám pokoje v přízemí. Za jedněmi dveřmi je kuchyně. Ve dřezu najdu prázdnou lahev. Druhé dveře v přízemí jsou zamčené. Zkusím je otevřít a napadne mě vyrobit si paklíč. Ještě vezmu z hmoždíře na krbu paličku. V tu chvíli zaslechnu nějaký zvuk zvenčí. Odemknu dveře ven (klíč je v zámku) a vyjdu ven. Vlevo za budovou je kolo. Pomocí štípaček uskřípnu dva drátky. Teď mě čeká cesta do kovárny – tedy zpět k vesnici. Jenomže… Cestu mezi vesnicí a residenci křižuje sektář.

Sektář
– Tito protivníci se vyznačují tím, že je není možné kamenem zpomalit. Každý sektář však drží zapálenou pochodeň a je tak snadno zahlédnutelný již zdálky.
– Sektáři obvykle procházejí po vytyčených trasách. Nejlepší je se jim zcela vyhnout – tedy nastudovat místa, kterými procházejí a obejít je.

Vrátím se na křižovatku před vesnicí a dále budu hledat cestu po pravici. V kovárně položím drátky do svěráku a štípačkami je ohnu. Získám paklíč. A mohu zpět do residence. Pomocí primitivního paklíče vypáčím zamčené dveře. Uvnitř je kancelář. Na stole leží Kniha o Typhoeusovi – jedná se o mocné stvoření, bájného Titána s hadím ocasem. Podle pověsti byl Diem zavřen do jeskyně, kde čeká až bude osvobozen a tehdy zpustoší svět. V policích vlevo jsou další zajímavé knihy. Oranžová je Automata – pojednává o mechanismu, který otevírá dveře chrámu. Zelená kniha je o Tajemství Eleusiniánů – šlo o tajný spolek, jehož pokračovatelé, zdá se, chodí tam venku. V knize je popsán lektvar a přísady na něj – ječmen, popel, voda a máta. V šuplíku stolu najdu Zprávu sektářů – sektáři se zmiňují o klíči k chrámové oblasti a utajeném předmětu, který je potřebný ke vstupu do chrámu. Ve vedlejším šuplíku je přímo klíč od chrámové oblasti – vezmu ho. Na stole je také Mapa.

Mapa
– Na mapě je dobře a přehledně zobrazené celé údolí. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli musel hráč již 80% míst navštívit, mapa je k běžné orientaci víceméně zbytečná. Přesto však má v určité fázi hry své výhody…

Vydám se ven s jasným cílem – prozkoumat chrám a hlavně sehnat přísady na výrobu lektvaru.

Dám si pozor na sektáře a dostanu se až na dohled kovárny. Přijdu k velkých schodům a klíček odemknu branku. Nahoře se cesta rozdvojuje. Další schodiště vede k zamčenému chrámu a cesta vlevo k malému domku – k němu se vydám. Vejdu dovnitř a z pytle u zdi naberu ječmen. V tu chvíi zaslechnu vrčení dalšího vlka. Je zle a to hodně! Na zemi v domku je kámen, kterým mohu vlka zasáhnout a na pár sekund zbrzdit, ale nemůžu tak učinit zde, neboť v těsném prostoru domku bych ho stejně neoběhl. Pokud už chci kámen využít, pak musím vlka zasáhnout když přibíhá po cestě k domku. V každém případě musím okamžitě běžet ven a ideálně se držet pravé strany srázu. Musím se dostat zpátky k velkému schodišti a cestou neztrácet nad vlkem náskok – čili vyhýbat se členitému terénu. Když se dostanu ke schodišti, jsem v bezpečí, ale ne na dlouhou. Po cestě od skalní průrvy až k vesnici chodívá sektář. Nechám ho projít a poté se vydám za ním. Než se vrátím k rezidenci, zajdu ještě na náměstí a do prázdné lahve naberu vodu z nádrží. Teď konečně do rezidence. Po náročné návštěvě si mohu trochu oddechnout. Zajdu do kuchyně a připravím se na výrobu lektvaru. Ingredience bych už měl mít, ale pro jistotu je zrekapituluji:
Ječmen – z domku poblíž chrámu
Popel – z kamen v domku nad rozbitým žebříkem
Lahev s voda – lahev z kuchyně naplněná vodou z nádrže na náměstí
Máta – rostlinka z květináče za residencí
Palice – palička z hmoždíře na krbu (v residenci)
Pojďme na to… Do misky v kuchyni vedle dřezu nasypu ječmen. Ječmen rozdrtím palicí z hmoždíře a přidám přísady – popel, vodu a mátu. Lekvar vypiji, načež se mi zbystří smysly. Opustím rezidenci a vydám se k chrámu. Je možné, že na cestě mezi rezidencí a vesnici a ještě mezi městem a soutěskou potkám sektáře – musím se jim vyhnout. Na zdi chrámu je vidět symbol amfiteátru, takže zajdu tam. Jakmile dojdu k divadlu, zahlédnu obraz z minulosti – jeden sektář cosi ukryje pod velkým kamenem mezi sedačkami. Podívám se tam a pod kamenem najdu misku. Lekvar pomine, ale miska bude určitě důležitá.

Je čas vrátit se k chrámu. Dveře chrámu jsou zamčené, ale je tu kamenný sloup s prohlubní. Do prohlubně vložím misku (z amfiteátru), naliji do ní olej (z šuplíku v residenci) a ten zapálím sirkami (ze schránky na hřbitově). Dveře do chrámu se otevřou… Uvnitř je truhla a na ní složitý zámek. Vedle truhly leží hvězdice, kterou seberu a porovnám ji s mapou. Na mapě je jasně vidět, že cípy hvězdice končí na místech – opuštěný dům, amfiteátr, cesta od silnice, residence a vodopád na řece. To bude procházka… Na každém místě je k nalezení, většinou poblíž nějaké skály, kus světlé zeminy. Tu mohu vykopat lopatou a najdu část amuletu. Bohužel téměř pokaždé po nalezení části amuletu mne napadne vlk. Těžko se jim bude vyhýbat a tak je jedinou možnosti vlka oběhnout a prchat do bezpečné oblasti (domy ve vesnici, schodiště do chrámové části…). Aby toho nebylo málo, na cestě mezi průrvou a vesnicí se stále občas pohybuje sektář. Nebude to lehké. Pořadí v jakém budu kopat amulety je libovolné.

1. Amulet je za ukrytým domem – nejprve znovu vylezu po žebříku, obejdu dům a vzadu u paty skály je bílá hlína. Vlk mne přepadne až dole kousek za srázem. Vyhnout se mu je velmi těžké, ale cenné vteřiny navíc je možné získat zasažením vlka kamenem.
2. Amulet je na vršku amfiteátru zase u paty skály.
3. Amulet je vzadu za plotem, který obklopuje rezidenci. Opět se objeví vlk a kámen je znovu téměř jediná možnost, jak získat čas a utéci mu.
4. Amulet je na cestě mezi silnicí s mým autem a vstupem do vesnice. Při pohledu od vesnice je amulet v levé části u skály, zhruba ve druhé třetině cesty. Opět se objeví vlk, ale neměl by být problém mu utéct.
5. Amulet je dole u vodopádu, opět u velkého kamene. Tady by se vlk snad objevit neměl.

Se všemi částmi amuletu se vrátím do chrámu a amulet umístím na zámek truhly. Zatlačím a truhlu otevřu. Najdu v ní ceremoniální hůl. Při východu ven zahlédnu sektáře, jak sem míří. Schovám se ve stínu a podaří se mi jej omráčit. Prohledám tělo a najdu klíč. Klíč pasuje do kostela na náměstí, takže zpět do vsi. Odemknu kostel a vstoupím. Prohlédnu si oltář, odtáhnu ho a najdu poklop. Pomocí šroubováku poklop uvolním a sešplhám do podzemí.


 

Kapitola IIIProcitnutí

3

Jsme hluboko pod zemí a zaslechnu, jak poklop někdo uzavřel. Cesta zpátky nevede… Musím jít chodbou dál. Po stranách minu několik komnat, některé s rakvemi. Dojdu k cihlové stěně. Vlevo je v komnatě rakev, jejíž víko odklopím. Uvnitř je tyč a tu použiji na vypáčení cihlové zdi. Po chvíli cesty se za mnou objeví černá hmota, která postupuje stále vpřed. Musím prchat tunelem a aby toho nebylo málo, v tunelu jsou tři propasti, které musím za běhu přeskočit. Musím si proto svítit na cestu, nejlépe lampou. Na konci tunelu proskočím pode dveřmi a temnota se za mnou uzavře. Uff…

Jsem teď ve velké jeskyni. Vlevo je boční chodba s oltářem, na kterém leží kutna sektářů. Vezmu si ji a obleču. Nyní se mohu vydat dál na konec jeskyně a projít do obřadní místnosti s jámou a sektáři. Ta ztracená žena je zde také a je jednou z nich! Vysvětlí mi, že jsem byl předurčen stát se hostitelem Typhoeuse a že moji rodiče byli členy sekty. To znamená, že těhotná žena popisovaná v deníku je moje matka a otec je mrtvola na hřbitově, již jsem vykopal. Sektáři po mě chtějí, abych skočil do jámy. Mám na výběr…

A – Skočím do jámy, načež moje vědomí ustoupí a ve mne se zrodí Typhoeus. Touto volbou hra končí.

B – Do jámy hodím zvláštní hůl z chrámu. Jáma se uzavře a jeskyně se začne hroutit. Tato volba pokračuje následující částí.

Musím z hroutící se jeskyně rychle uniknout, jinak tu zemřu. Vydám se po ochozu doleva, když se uvolní sloup a prorazí cestu dál. Rychle vyskočím na sloup a protáhnu se otvorem ve stěně. Vyběhnu po schodech nahoru a dostanu se ven do lesa. Jen kousek odtud je silnice, kde zrovna projede auto. Jsem zachráněn!

 

Dokumenty

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.