KHOLAT

Akt 2

Titulní song

Kholat je polská explorativní hororová adventura sázející na atmosféru, tajemný příběh a velmi zdařilé grafické zpracování. Bodem k dobru je silná inspirace skutečnou událostí, která dodnes nebyla uspokojivě objasněna. Mluvím o tzv. Djatlovově incidentu v roce 1959. V pohoří Ural za záhadných okolností zemřelo devět z deseti členů Djatlovovy výpravy. Událost se stala u úbočí Cholat Sjachyl, známé jako Mrtvá hora. Vyšetřování prokázalo podivné chování všech členů výpravy avšak čím bylo způsobeno a v co přesně vyústilo se dodnes netuší.

Na mysteriózním základu Polští vývojáři založili svoji hru a pokusili se hráči představit možné vysvětlení, které však zachází poměrně daleko od reality a staví spíše na těch nejbizardnějších teoriích.

Kholat na první pohled působí výborným dojmem. Pozlátko v podobě vypravěče Seana Beana (Boromir z Pána prstenů, či Eddard Stark z GoT). Další pozlátko v podobě titulní písně Farewell. A ještě jedno pozlátko v podobě, na dnešní dobu neobvykle bohaté krabicové verze + oficiální CZ titulky. A pod touhle třpytící se vrstvou stojí inspirace jednou z největších záhad minulého století. Vymyslet v hororové hře poutavou temnou událost je něco jiného, než do jisté míry okopírovat skutečnou temnou událost. Sice to okopírování může působit lacině, ale když si hráč může říct: „Tohle se mohlo stát“ je výsledný zážitek v okamžiku umocněn na level, který vám žádná ryzí fikce nenabídne.

Kdyby se nějaké studio podobných adventur rozhodlo zpracovávat své příběhy podle skutečných nevysvětlených záhad, budou mít živnou půdu na desítky let a budou mít i řadu spokojených fanoušků. Ale to by ty hry nesměly vypadat jako Kholat…

Hra je rozdělena do celkem tří aktů. Přičemž první a třetí akt zaberou dohromady asi deset minut. Je to škoda, protože už samotný úvod, kdy hrdina neznámého jména stojí u vesničky pokryté sněhem je dechberoucí. Teskná hudba s vokály, hučení větru, husté sněžení a spící víska na okraji civilizace. Atmosféra je hustší než mlha v okolí. Když se hráč dostatečně vynadívá a přelouská nápis v azbuce nad nádražím (to aby zjistil, kde to vlastně je) vypraví se do lesů okolo. Odtud se ozývají tajemné zvuky, sněžení sílí a brána tvořená holými stromy vypadá jak brána do pekla. Úvodní akt je prostě fantastický.

A pak přijde akt druhý a s ním samotná herní náplň. Poměrně rozsáhlý otevřený svět tvořený skalami, stromy, jeskyněmi, horami a zamrzlými řekami je ponořen do temné noci. Odněkud z dálky se ozývají asi dva různé zvuky vytí vlků. Do toho neustálé hučení vichru a místy silná chumelenice. Hráč má mapu, kompas a souřadnice devíti míst, které musí navštívit. A to je vlastně jeho jediný úkol. Na mapě je ještě asi 30 dokumentů, jejichž sebrání poodhaluje děj, rozšiřuje závěr příběhu a slouží jako ukládací body, jenomže jejich hledání vyžaduje projít opravdu každým koutem mapy, která je stále stejná a neměnná. Kdyby se alespoň měnila denní doba, kdyby současné počasí nezáviselo jen na tom, v jaké oblasti zrovna jste, a kdyby byl celý ten feeling výprav podán poutavěji, nehrozil by tak obrovský stereotyp, který Kholat doslova pohřbívá. Je super pozdě večer v jedenáct hodin zasednout ke Kholatu, vytáhnout mapu a na dnešní noc si naplánovat virtuální výpravu za nějakou tou povinnou destinací. Potíž je v tom, že celá ta výprava je jen chůze od stanu k cíli cesty. Když už otevřený svět, pak bych rád viděl podstatně bohatší náplň. Co takhle večer ulehnout do stanu, škvírou sledovat vánici pročítat si dokumenty nalezené při poslední výpravě a pak si nastavit probuzení na ráno? Možná ještě přidat na mapu jídlo, baterky do baterky, anebo umožnit hráči kreslit si vlastní mapu (což by teda bylo fakt žrádlo). K otevřeným nelineárním světům prostě sedí bohatá herní náplň, ale Kholat je navzdory potenciálu chudý jak kostelní démon.

A ani ten démon za mnoho nestojí. Zvláště, když to je jediný nepřítel! Úplně by se nabízela nějaká ta zvířena, ale místo toho tu máme pouze oranžového démona, jehož poznávací znamení jsou buď oranžové stopy ve sněhu anebo oranžová mlha. Sám démon vypadá zprvu jako černý stín, což nutí hráče být stále v pozoru a bedlivě sledovat okolí. Kolikrát se mi ale stalo, že jsem si démona všiml, až když byl sotva pár metrů přede mnou a přesto s klidem prošel okolo. S jeho AI to asi moc slavné nebude, ale zase díky tomu nehrozí tolik loadingů a dalších pochodů neměnnou krajinou.

Ještě jsem nic neřekl k příběhu a asi ani mnoho neřeknu. Jak to u podobných her bývá, příběh je podán dost nejednoznačně a ani s nalezením všech dokumentů nemusí mít hráči jasno. Kdo by čekal nějaké zevrubné zkoumání zranění a příčin smrti jednotlivých členů výpravy, má smůlu. Třetí akt sice ukáže, k čemu tu noc došlo, ale jak konkrétně se to stalo vám hra nepoví. Škoda.

Je smutné, že obrovský potenciál skončil pohřben pod chudou a navíc vbrzku dost nezáživnou herní náplní. A ani pozlacený nátěr ze Seana Beana nezachrání tu bídu jakou Kholat představuje. Tohle je přesně jedna z těch her, které působí báječně jen do chvíle, než začnete hrát.

Hodnocení: 60%
Délka – cca 5h


 

Návod

Píše se rok 1959. Výprava devíti studentů vyrazila na severní Ural. Vinou rychle se zhoršujícího počasí se utáboří na úpatí Cholat Sjachyl – Hory Mrtvých. Po nějaké době, když je jasné, že výprava se zřejmě nevrátí, je vyslán záchranný tým. Ten objeví jejich stan. Podle stop lidé prořízli stěnu stanu a utekli k lesu ve spodním prádle. Dva z nich zemřeli na cestě k lesu. Další tři byli nalezení poblíž. Jeden z nich s prasklou lebkou… Teprve o měsíce později byly pod roztátým sněhem, jen pár set metrů od ostatních nalezeny zbylá čtyři těla. Zdeformovaná – polámané kosti, utržený jazyk, masivní vnitřní krvácení. Dodnes nebyla tragédie uspokojivě vysvětlena.
Realita je ještě horší, než jak nám ji popisuje hra – totiž některé ze čtyř posledních těl měly utrženou hlavu anebo neměly oční bulvy. Dle deníku výpravy ještě ten večer nenasvědčovalo nic tomu, že se schyluje k tragédii. Zprávy odtajněné v 90. letech mluví o jediném – členy výpravy usmrtila neznámá síla.

 

Akt I – Vižaj

Akt1

Nacházím se na nádraží vesničky Vižaj – poslední výspy civilizace tady u Cholat Sjachyl. Projdu vesnicí a pokračují dál k lesu. Po pravici spatřím zajímavý úkaz – holé stromy jsou téměř povalené na svazích nade mnou a vytvářejí jakousi bránu. Tou se vydám. Dále skrze malou jeskyni až se ocitnu na planině. Všude kolem zuří vánice a já musím jít stále dál. Po nějaké době narazím na stan. Ukryji se uvnitř.


 

Akt II – Cholat Sjachyl

Akt 2

Proberu se uprostřed temné noci. Vánice už pominula. Ze stanu mám též mapu, kompas a deník na ukládání nalezených poznámek. Pojďme si to probrat…

Kompas
– Kompas je věc jednoduchá. Ukazuje sever a snadno díky němu zjistím kudy jít, případně kudy se vrátit do tábora. Jen musím vědět, kterým směrem je můj cíl.

Mapa
– Mapa zobrazuje celou oblast úpatí hory. Červenými značkami se zakreslují důležitá místa, čili tábory, nalezené dokumenty a zajímavá místa. Bílé čáry zračí jednotlivé stezky, mosty, jeskyně… ale průchozí oblast může být i okolo těchto čar.
– Na mapě mám celkem devět zakreslených souřadnic. Mým úkolem je tedy podniknout devět výprav a nalézt ona místa. Nebude to lehké.

Deník
– V okolí hory se nachází desítky různých zápisů, které se dělí do čtyř skupin.
— Zápisník – záznamy vyšetřovatelů – nejdůležitější zápisy nalezitelné pouze na zajímavých místech (označených souřadnicemi)
— Deník – zápisky jednoho z členů výpravy
— Hlášení – zápisy o vládním výzkumu v okolí hory
— Články – články z novin o podivných úkazech v okolí
– Po každém nalezeném dokumentu se hra uloží. Může být užitečné taktizovat a nesbírat dokumenty jen tak nahodile, ale systematicky prozkoumávat mapu, aby nehrozilo, že uložení hry přijde velmi daleko od současného cíle.
– Najít dokumenty bývá obtížně ale jsou tu věci, které to ulehčí…
— dokument bliká slabým světlem
— v blízkosti dokumentu je slyšet šustot papíru ve větru
– Dokumenty, které seberu se z hlediska vyprávění dělí do dvou skupin – zápisník (na devíti zajímavých místech) a všechny ostatní spisy (na zbytku herní plochy). Vyprávění hry pomocí dokumentů je striktně dáno, čili jednotlivé nalezené dokumenty nemají vždy jasně daný text, ale jejich obsah se odvíjí od toho, kolikátý sebraný dokument to je. To znamená, že když v jedné hře seberu jakýkoli první dokument a při další hře jakožto první dokument seberu jiný list, text obou bude totožný. Tedy za předpokladu, že onen dokument spadá do stejné skupiny.

Tábor
– Mezi tábory je možné přes mapu rychle cestovat. To ale nejprve musím další tábory objevit.
– Tábor slouží i jako trvalý ukládací bod

A teď pojďme vyrazit na první výpravu… Jen tak na okraj – postup si hráč může určit sám – na mapě je zcela svobodný, ale tady v návodu na to půjdeme hezky postupně. Barevnými čarami na již kompletních mapách níže vyznačuji jednotlivé trasy výpravy které mají za cíl též posbírat všechny dokumenty, protože jak už to bývá – jen pokud naleznete vše, odhalíte nejlepší možný závěr.

 

Výprava první – Kruh
(37″N , 62″E)

Výprava 1

Výprava 1 MNepůjdeme daleko. Jen kousek od stanu je šest velkých skalních útvarů. Mezi nimi je prohlubeň a v ní první hlášení – záchranná výprava začíná a autor textu se přidává k tzv. Jednotce, která má událost prošetřit (nejde o záchranáře, ale vyšetřovatele). Hned po dočtení se nade mnou objeví vír. Rychle vyběhnu z prohlubně a vzdálím se od ní. Z nebe sem spadne ohnivá koule, skály nadskočí a v okolí se objeví skupina duchů zemřelých, kteří se rozutečou po okolí. Nemá smysl je pronásledovat – jsou moc rychlí ale v budoucnu mi poslouží jako vodítko kudy dál. No… první výprava je za mnou. Šlo to snadno, ale bude hůř…

 

Výprava druhá – Trůn
(7″N , 52″E)

Výprava 2 Výprava 2 MTady končí legrace. Druhá destinace je totiž na samém vrcholu Cholat Sjachyl! Během cesty k hoře bych měl najít celkem tři dokumenty. Jeden je kousek od tábora. Další dva jsou na stezce začínající dřevěným můstkem. První z těch dvou najdu rychle, druhý je až na vršku a abych k němu dostal, musím s rozběhem překonat mezeru. Ta stezka dál směřuje úplně jinam, než kde je můj cíl a zpátky přeskočit nemůžu, ale když se budu držet pravé strany, najdu místo, kde se dá opatrně seskákat dolů a poté sejít zpátky na moji trasu. Až se vrátím na původní trasu, vydám se dál na sever k zamrzlému jezeru. Cestu vzhůru na horu zračí dvě zapálené louče mezi sebou. Než se dám do stoupání, bude dobré z jeskyně opodál vyzvednout dokument. A teď může začít cesta vzhůru.

Přelézt padlý kmen není tak těžké, když začne padat kamení, počkám až bude cesta bezpečná. Když se však dostanu do jeskyně, je zle. Na některých místech mapy se vyskytuje oranžová vraždící entita, která zprvu vypadá jako černý tetelivý stín dělající oranžové stopy. Démona symbolizuje i oranžová mlha, jejíž průchod je sebevražda, ale démon se může objevit i jinde (a bez mlhy). Pokud se tak stane, je třeba se mu urychleně vyhnout – vzdálit se, proběhnout… Obvykle však po nějaké době zmizí, takže postačí se mu neplést do cesty. Až vyjdu z jeskyně, dostanu se na křižovatku. Cesta vlevo je slepá ale vede k dokumentu. Já musím zahájit další stoupání. Nezapomenu vyzvednout další dokument až se dostanu k cíli výpravy – obrovské ploše posázené lidskými kostrami. Pod oltářem je druhý záznam vyšetřovatelů – nalezli první těla a zdá se, že lidé se chtěli vrátit zpátky do stanu. Něco je ale zabilo. Sám autor zápisů se vydal hlouběji do lesa. Tak… okolí se začne stejně jako minule hroutit, takže musím rychle opustit oblast chodbou vedoucí dolů. Seskočím zpátky do jeskyně s démonem a teď už tu máme oranžovou mlhu par excelance. Musím rychle proběhnout nově otevřenou cestou, kde žádná mlha není. Správnou cestu mi pomůže najít duch zemřelých. Za běhu přeskočím propast a uteču po svahu dolů. Po levici najdu tábor, kde druhou výpravu úspěšně ukončím. Uff, že to ale bylo drsný.

Dokumenty – 6
Tábory – 1

 

Výprava třetí – Oltář
(54″N , 61″E)

Výprava 3 Výprava 3 MTohle bude dlouhé… Díky mapě se můžu rychle přesunout do prvního tábora a skoro třetinu cesty přeskočit anebo to vezmu hezky v reálném čase… Cestou minu pár jeskyní, ale ty mě zatím nemusí zajímat. Prokličkuji průrvou mezi velkými kameny a dostanu se k startovnímu body výšlapu na horu. Odtud už to do prvního tábora dobře znám. Podle souřadnic je můj další cíl na jihu od prvního tábora. Překonám tedy planiny se skalami a teď musím z mnoha cest, jež odtud vedou najít tu správnou. Nejlepší bude přibližně naproti táboru vyhledat lesík. Dá se jít skrze něj dál, ale cesta je slepá, nicméně vpravo od lesíku (při pohledu od planiny) je nedaleko odtud cesta vedoucí vzhůru – můj cíl. Počasí se zhorší vinou vánice a z dálky sem dolehne vytí vlků. Překonám průrvu přes padlý kmen a najdu dokument. Po levici budu mír rozbitý můstek, který vede přímo k cíli mé cesty, ale bohužel – nedá se přes něj přejít. Cesta dál mne zavede k novému táboru. Výborně!

Teď už se stačí dostat na křižovatku a hned budu vědět kudy k cíli cesty. Než ale začnu stoupat cestou lemovanou kůly a totemy, vyzvednu nedaleko odtud dokument a poté se vydám na jih, kde je na samém okraji mapy další dokument. Oblast tady dole je temná a je tu bezvětří. Nedaleko odtud jsou i další dokumenty a dokonce další důležitý bod (označený souřadnicemi), ale v blízkosti se hojně vyskytuje démon, takže bude lepší se vrátit a tyhle potíže nechat na později. Teď už mohu s klidem vyrazit na území kmene, kde na oltáři leží kostra a další poznámky vyšetřovatele – podařilo se najít deník výpravy, což má pomoci odhalit k čemu tu došlo. Teď v rychlosti přeskočím na zničený můstek a známou cestou se vrátím až k prvnímu táboru, kde výpravu zakončím.

Dokumenty – 3
Tábory – 1

 

Výprava čtvrtá – Les
(43″N , 95″E)

Výprava 4 Výprava 4 MZ prvního tábora se vydám na východ. Druhou cestou zleva opustím planinu a na křižovatce zamířím vpravo. Na další křižovatce zase vlevo a budu směřovat k malé zamrzlé vodní ploše na východě. Před sebou budu mít dlouhou rovnou stezku vedoucí lesem. Okolo mě se objeví spousta duchů zemřelých a okolní les se zahalí do oranžové mlhy. Tohle bude drsný… Musím se držet především cesty a utíkat stále dál, kudy míří duchové. V žádném případě nesmím sejít z cesty a nechat se pohltit mlhou. Mlha ale bude uzavírat i cestu přede mnou, takže nesmím meškat a jít stále vpřed. Jakmile se přede mnou z lesů vynoří obrovský seschlý strom, jsem v bezpečí. Prozatím…

Strom nejprve obejdu zleva a po levici budu hledat průrvu. Touhle cestou se vydám směrem na sever, ale stále budu bedlivě pozorovat skalní stěnu po levici. Někde tady je totiž průrva kterou se dostanu na svah strmého kopce tyčícího se poblíž stromu. Na vrcholku kopce najdu dokument a rovnou odtud mohu opatrně seskákat ke stromu. Na jeho kmeni je další zpráva – tentokrát se vyšetřovatel zamýšlí sám nad sebou a připouští nadpřirozené síly. Po přečtení se v okolí objeví démon, nejprve ve formě černého stínu. Musím se mu vyhnout a namířit si to zpátky přes les. Mlha tu už není takže mohu jít přímo lesem a sledovat, kdy po levici zahlédnu strmou cestu vzhůru. Na vrcholu kopce je po levici dokument a když půjdu dál rovně, narazím na stan. Tady výpravu ukončím.

Dokumenty – 2
Tábory – 1

 

Výprava pátá – Vypálený les
(45″N , 81″E) Výprava 5

Výprava 5 MTohle bude velmi krátká výprava. Už od tábora je vidět cíl cesty – spálený les. Horší je, že mezi stromy se pohybuje démon. Musím proto dávat pozor a vyhnout se mu obloukem. List, který hledám je zhruba uprostřed na jednom z nejvyšších stromů. Vyšetřovatel nalezl několik zdeformovaných těl a pozastavuje se nad těžkými zraněními. S listem se mohu vrátit k táboru (opět pozor na démona), kde tahle minivýprava může skončit.

 

Výprava šestá – Jeskyně
(14″N , 83″E)

Výprava 6

Výprava 6 MZato tohle bude hustý a pekelně dlouhý k tomu… Nejprve se vrátím k velkému mrtvému stromu a vyrazím průrvou mezi skalami stejně jako minule. Tentokrát ale neodbočím směrem k nalezišti dokumentu, ale půjdu dál rovně, čímž se dostanu na útes nad řekou. Po nějaké době si všimnu po levici nižší plošiny s dokumentem. Cesta mne zavede na křižovatku. Přes zamrzlou řeku se mohu vrátit, ale to až později. Půjdu dál a po levici budu mít úzkou pěšinu vedoucí kolem skály. Tou půjdu jen kousek, protože vpravo narazím na malý vodopád kryjící jeskyňku s dokumentem. Pak se vrátím zpět na rozcestí a půjdu vzhůru do hor. Dorazím k pahorku na němž je tábor. Poblíž je též jeskyně. Jedna je příliš vysoko ale do druhé se snadno dostanu. Teď to začne být zlé…

Hned první jeskynní sál mi ukáže, že tohle místo je opravdu velké. Vydám se doprava k vodopádů, když se se mnou utrhne skála a já se zřítím po svahu až do jeskyně. Přežiju, ale cesta zpátky je odříznutá. Hned opodál je dokument ale také démon! Přede mnou je veliká jeskyně s mnoha odbočkami a skuinami do nichž se můžu vplazit. Ale také je tu ten démon, které se musím vyhnout. Bohužel v té tmě je těžké si všimnout tetelivého stínu a ne vždy po sobě démon zanechává oranžové stopy. Proto musím opravdu bedlivě sledovat okolí a snažit se využít tunelů u země. Na konci jeskyně je veliký oltář plný svící – cíl téhle výpravy. Z listu se dočtu další věci – vyšetřovatel mluví o jakémsi Antonovi. Blouzní, šílí a to vše díky oranžové mlze a démonovi. Otázka je jasná – kdo a co je ten Anton? Hned u oltáře je mezi dalšími svíčkami cesta vzhůru, kterou se postupně vyhrabu ven z jeskyně a skončím na dohled tábora. Jenže v jeskyni jsou ještě dokumenty, takže se budu muset vrátit.

Tentokrát v prvním jeskynním sále zahnu vlevo. Je tu východ z jeskyně ale cesta mě do ní zase zavede. Seskáču níž po kamenech až se ocitnu na křižovatce. Jedna cesta vede k jezeru u vršku Cholat Sjachyl – už jsem tam byl, nemá smysl se vracet. Druhá cesta míří zpátky do jeskyně s oltářem – ani tam nepotřebuji jít. Zajímá mne pouze třetí cesta, která mne dovede zpátky do velkého jeskynního sálu. Ocitnu se na skalních můstcích s propasti pode mnou. Na jednom můstu je svíčka a vedle ní dokument. Abych se tam dostal, musím se rozeběhnout a přeskočit mezeru. Poté už celkem snadno sejdu po kamenech níž a vstoupím do dlouhého tunelu. Na jeho konci je cosi jako oltář, ale mnohem menší než ten u démona. Především je tu další dokument. A hned vedle je východ z jeskyně, kterým se octnu nedaleko tábora. Výborně! Ale výpravu ještě končit nebudeme. Vrátím se zpátky k místu, kde ze skály vyvěrá zamrzlá řeka. Sejdu dolů až k vodopádu. Jsem teď u lesa, který se tehdy zaplavil mlhou, ale teď tu nic takového není. Vydám se po proudu řeky a jakmile to bude možné, vyjdu po pěšince do oblasti pod převisem. Je tu další dokument. Odtud se známou cestou vydám zpátky na jih ale ještě si udělám jednu zastávku a to na křižovatce mezi spáleným lesem a planinou se skalami. I tady je jeden dokument. Teď už je čas se vrátit na planinu k prvnímu táboru, kde tuhle jeskynní výpravu v klidu ukončím.

Dokumenty – 7
Tábory – 1

 

Výprava sedmá – Radarová stanice
(62″N , 47″E)

Výprava 7 Výprava 7 MCíl cesty je tentokrát vidět už od tábora – červeně svítící radiová věž. Dostat se až k ní bude horší… Nejprve se vydám stejnou cestou jako při třetí výpravě do oblasti domorodého kmene – tedy na opačné straně planiny vzhůru po svahu. Nebudu ale přecházet padlý kmen vedoucí na jih, ale půjdu o kousek dál, kde propast přehrazuje jiný kmen. Přejdu jej a vydám celkem klidnou cestou, která plynule stoupá k vysílači. Kousek pod vrcholem kopce je po levici tábor. Až vylezu na samý vrchol ocitnu se u zničené budovy radiostanice.

Obejdu kruhovou radarovou věž až najdu vchod. Trosky tvoří bludiště a abych jej překonal, musím párktát přelézt po padlých troskách. Mým cílem je budova pod věží. Vstoupím do ní a sejdu po schodech hluboko pod zem. Přede mnou je dlouhá chodba a za mnou se zjeví démon. Nesmím meškat a okamžitě utíkat vpřed. Vinou halucinací se však okolí začne měnit. Chodba se bude stále protahovat a když konečně dosáhnu dveří na jejím konci budu mít pocit, že jsem se zřítil do kanceláře. Teď už se démona bát nemusím a ze stolu vyzvednu další spis – vyšetřovatel už je vícemně v moci démona a stal se jeho sluhou, snažíc se démonovi pomoci. Odejdu z věže a stejnou cestou sejdu až dolů k prvnímu táboru.

Dokumenty – 1
Tábory – 1

 

Výprava osmá – Kostel
(51″N , 30″E)

Výprava 8 Výprava 8 MPřede mnou je jedna z nejnáročnějších výprav. Rozsáhla spletitá oblast na západě se prozkoumává velmi těžko, ale pojďme na to. Tentokrát vyrazím podobnou cestou jako k vysílači, ale před stoupáním na konci planiny zahnu vpravo. Vydám se skalní průrvou vedoucí na západ. Cesta bude stoupat a narazím na několik odboček, ale budu držet směr. Na výběžku po pravici, s výhledem na propast dole, je dokument. Po jeho sebrání pokračuji dál až na konec mapy. Skrze stromy pod sebou již zahlédnu dřevěný zbořený kostel a kolem něj oranžovou mlhu. Odtud se ale k kostelu nedostanu. Začnu postupovat na jih a tady už hrozí setkání s démonem. To šlo rychle…

Musím na démona dát pozor a včas mu uhnout z cesty. Na vršku kopečku přibližně na půli této cesty vedoucí na samý cíp mapy, najdu dokument. Abych se k němu dostal, musím jít podél propasti a poté malým tunelem vzhůru. Vrátím se dolů a pokračuji dál, když zprava začne přicházet mlha. Musím si pospíšit a utíkat před ní dál skrze úzké stezky mezi skalami. Když se mi podaří vyběhnout zase na větší otevřenou pláň, mohu si oddechnout. Zvon kostela mě pomůže se k němu dostat, ale nejprve se vydám na jih, kde je další dokument. Ještě jeden dokument je na kopečku mezi dvěma cestami směřujícím ke kostelu. Může být těžké ho najít. Nejlepší je zprava vylézt na pahorek a poté se orientovat dle šustotu papíru. Teď už zamířím ke kostelu. Jakmile se k němu přiblížím, okolí se začne rychle plnit mlhou. Jediný úkryt je samotný kostel a tak musím sprintovat ke dveřím a vpadnout dovnitř. Na zříceném zvonu je další list – Vitalij, autor dopisu se z blázince, kam byl na doživotí umístěn, omlouvá své ženě, jíž ublížil (viz jiné dokumenty). Stále ale Vitalij mluví o Antonovi. Mlha je konečně pryč, takže opustím kostel.

Jen kousek odtud je jeskyně a v ní tábor. Tady ale výpravu ukončovat nebudeme. Vydám se cestou směrem na východ k vysílači. Je tu široký dřevěný most ale přibližně v polovině je zavalený kameny. Kousek zpátky je rozité zábradlí skrze které opatrně seskáču níž, přejdu po kmeni stromu a dostanu se pod druhou část mostu. Vede tu pěšina nahoru na most, kde je též další dokument. Po chvilce cesty vylezu na kopec s radiovou věží. A odtud už cestu dobře znám, takže sejdu dolů, kde minu další tábor a přelezu kmen nad propastí. Nepůjdu ale až dolů k prvnímu táboru, místo toho o pár metrů dál přejdu po jiném kmeni propast znovu a dojdu k táboru nedaleko území domorodců. Až tady si oddechnu.

Dokumenty – 5
Tábory – 1

 

Výprava devátá – Lovecká chata
(66″N , 72″E)

Výprava 9 Výprava 9 MPoslední cesta a poslední bod na souřadnicích je tady! Nebude to dlouhé, ale ani snadné. Opustím tábor a dojdu na křižovatku. Půjdu doprava dolů stejně jako už jednou. Tentokrát mě ale temný černý les nemine. Protáhnu se mezi skalami a všimnu si cesty vzhůru po mé levici. Dám se do stoupání až dojdu k dřevěnému můstku přes propast. Most je zčásti rozbitý, ale půjde překonat. Na druhé straně je lovecká chata o níž byla již mnohokrát zmínka v nalezených dokumentech. Obejdu chatu a vejdu dovnitř dveřmi. Na stole leží poslední list – autor vypráví o situaci ve výzkumné laboratoři, kde skončil jako pokusný subjekt. Vědci testují konfrontaci lidí s oranžovým světlem. Obvykle to končí smrtí, nebo minimálně těžkými poraněními. Věci v domě začnou poskakovat, okenice bouchat a démon se blíží. Urychleně se ukryji v dřevěné boudičce a počkám, dokud se situace neuklidní. Teprve když je nebezpečí pryč vyjdu ven.

Přes můstek se vrátím dolů do průrvy. Půjdu dál a dostanu se na větší zalesněnou oblast, kterou hojně křižuje démon. To ale není vše, protože v okolí jsou nastražené pasti – jámy s bodci pokryté bílou vrstvou sněhu. Musím tedy dávat pozor nejen na démona, ale též kam šlapu. Proto je lepší chodit po okraji oblasti a vůbec nevstupovat na holý sníh nepokrytý kameny nebo travou. Vydám se vlevo a budu se neustále držet skalní stěny. Natrefím na průrvu. Nade mnou si všimnu onoho dřevěného můstku k chatě. Zhruba pod ním je další dokument. Teď se vrátím do lesa a vydám se dolů cestou na sever. Jen kousek pod zalesněným vrchem najdu po pravici poslední dokument! Sejdu až na křižovatku a známou cestou se vydám na planinu. Už zdálky si mohu všimnout paprsku světla, které odtud vychází a pravidelného dunění. Skály totiž levitují a jsou popsané znaky, které jsem na některých místech míjel.Jen co přijdu blíž, otevřu deník ze kterého vyletí nalezené stránky.

Dokumenty – 3


 

Akt III – Tábor

Akt 3

Ocitnu se v noci na zasněžené planině. Ve sněhu jsou stopy lyží, které mne dovedou ke stanu oněch devíti studentů. Přijdu blíž a… ze stanu se ozve křik a zvuk řezání stanu. Studenti jsou pár sekund před smrtí…

Na závěr je ještě slyšet hlas vědců, kteří ukončují experiment…

2 komentáře u „KHOLAT

  1. Stoji táto hra za vyskúšanie, pochopil som že začiatok a koniec sú v hre naj, a ta stredná časť trošku pokuľháva???. Je to Poľské čo je u mňa plus, o incident som sa zaujímal dlhšie, i keď totálnu odpoveď som nenašiel, najviac pravdepodobné mi prišli útok inak milých Evenkov, lenže bola iná doba, ale najviac zaujímavý, i nie úplne nereálny, je ten s tým infrazvukom, ale chcelo by to ešte viac naštudovať, a ten plazmoid ( vraj spontánne obdobný vizuálne kulovému blesku ) som nejako prakticky doteraz nepochopil, ten prvý obrázok v tej stanici vyzerá pútavo , pripomína Syberiu 2 ???, len čo ďalej, myslím že aj hra je o nejakom pokuse ???, a bude na stránke časom aj taktiež poľská adventúra Layers of Fear, ktorú som ale neskúšal ???

    • Hlavní střední část Kholatu je založená na prohledávání otevřeného nočního světa a sbírání dokumentů. Bohužel ta náplň hry je dost stereotypní a příběh z mého pohledu není moc uspokojivý. Jednak se příběh vypraví prakticky jen z dokumentů a potom je stavěný spíše na těch nejdivnějších teoriích. Kholat není špatná hra, ale celé se to dalo pojmout mnohem lépe.

      Layers of Fear určitě bude. Hru mám koupenou, včetně datadisku (DLC) a zbývá jen najít čas a náladu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zadejte výsledek poč. operace * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.