Penumbra je netypická akční adventura z pohledu vlastních očí ve 3D prostředí. Příběh se odehrává v Grónském podzemním komplexu, který je nebezpečnější než se na první pohled jeví. Náš hrdina se tam vypravuje pátrat po svém zmizelém otci ale netuší, že brzy bude bojovat o holý život.
Přestože je Penumbra adventura, kombinace s předměty není její největší náplní. Tou nejsou ani rozhovory s postavami, které se tu ostatně ani nevyskytují. Především jde o řešení logických úkonů (často souvisejících se slušnou fyzikou) a přežívání v nebezpečném prostředí. V podzemním komplexu totiž nebude náš hrdina sám a zdejší obyvatelé rozhodně nejsou přátelští. Mohlo by se zdát, že se tu zcela jistě najdou nějaké pistole, samopaly, brokovnice,… se kterými snadno zdejší havěť přemůžete, jenže omyl – žádné střelné zbraně tu nehledejte a tudíž přežívání mnohdy nesouvisí s usmrcením protivníka (ne že by to nešlo) ale často v ukrývání se a tichém plížení.
Penumbra je hororová adventura a zřejmě jedna z nejstrašidelnějších her, jaké kdy vznikly. Výsledná atmosféra je úžasná a všudypřítomná tma jen umocňuje pocit nejistoty, kdy kupříkladu nevíte, jestli ten stín před vámi je jen stín nebo tam stojí nepřítel. Kromě toho sice budete mít k dispozici zdroje světla ale tím na sebe také můžete snadno upozornit a tak je nutné pořádně promýšlet další kroky a rozhodovat se, co je v dané situaci nejvhodnější udělat.
Protože zážitek z prvního hraní je vždycky nejlepší, je dobré už v tomto případě si trochu dopomoci k navýšení atmosféry. Především nezvyšujte jas hry více, než vám doporučuje sama hra. Zkazíte si tím spoustu překvapení a zážitků. Také si dostatečně zvedněte úroveň hlasitosti, neboť oči tentokrát nejsou vždy tím nejdůležitějším. Dále je nejlepší hrát v klidu, o samotě, v noci a s vypnutými světly. Pokud tohle dodržíte čeká vás nevšední zážitek, který překoná mnohé hororové filmy, neboť tento horor máte do jisté míry pod kontrolou právě vy.
Hodnocení: 70%
Délka – cca 6h
Návod
Něco od tebe potřebuji. Možná tomu nebudeš rozumět a možná to nebudeš chtít udělat, ale prosím – nedopusť se stejných chyb jako já.
Můj otec Howard od nás utekl, ještě než jsem se narodil. Když máma umřela bylo mi to moc líto a když jsem po pohřbu dostal ten dopis, zaslepilo mě to natolik, že jsem si neuvědomil, co musím udělat. No, to není tak docela pravda:
Příčinou mého pádu je lidská povaha.
Jmenuji se Filip a pokud budeme mít štěstí, budu už mrtvý až to dostaneš.
Jestli se na nás osud neusměje zahyneme všichni.
Kapitola 1 – Loď
Zpátky na začátek do únoru roku 2000. Krátce po smrti matky mi přišel dopis od mého dávno ztraceného otce. V dopise mě nabádal, abych vyzvednul z banky věci, které si uložil ve schránce a všechny je zničil. Našel jsem tam otcovy poznámky ale místo toho, abych je spálil jsem se vypravil do místa na které ukazovaly – do severního Grónska. Nejprve letadlem do Grónska a poté rybářskou lodí dál…
Jsem ve své kajutě na lodi. Ze stolu si vezmu deník, kam píšu úkoly a ukládám nalezené poznámky. U sebe mám klíč od zámku, kterým jsem si zavřel skříňku s věcmi. Odemknu zámek a vezmu si ho k sobě. Ze skříňky vezmu baterie do svítilny a chemické svítidlo. To svítí neustále, takže jako zdroj světla bude užitečné. V šuplíku mám ještě svítilnu. Ta bohužel spotřebovává baterie – bude lepší s ní šetřit.
Chemické světlo
– Chemické světlo osvětluje zeleně jen bezprostřední vzdálenost. Proto se nehodí k prozkoumávání dlouhých chodeb nebo širokých místností. Světlo, které vydává je větší než v případě svítilny a proto je do malých místností či úzkých tunelů ideální.
– Výhodou je, že svítí neustále a tudíž není důvod ho nevyužívat (pouze pokud je v blízkosti nepřítel ale to platí pro všechny zdroje světla).
– Chemické světlo je patrně nejběžnějším pomocníkem.
Svítilna
– Klasická svítilna na baterie. Má podstatně větší dosah než chemické světlo. Nevýhodou je ovšem potřeba baterií. Jedna taková přidá 10% do celkové energie, jenže ta se vcelku rychle spotřebovává a tak není vhodné využívat svítilnu za každou cenu.
– V případě prohledávání větších místností nebo při utíkání před nepřáteli je to ideální zdroj světla, ale vždy je dobré nechat si cca 30% baterie pro všechny případy. Situaci, kdy je svítilna úplně vybitá je lepší předcházet.
Otevřu truhlu a pročtu si dopis od rybářovy ženy (1/23). Zdá se, že ho má velice ráda. Dorazili jsme na místo a tak odejdu z kajuty.
Kapitola 2 – Vchod do komplexu
Když jsem se vylodil zhoršilo se počasí a přišla vichřice. Uvědomil jsem si hloubku svého odhodlání odhalit minulost svého otce. Nevěděl jsem ale, co mám vlastně čekat. Krátce nato se moje obavy potvrdily. Nevím, jestli jsem dřív ztratil orientaci nebo odhodlání, ale chvíli nato jsem ztratil cit v končetinmách a věděl jsem, že jsem nebezpečně prochladl. Začal jsem hledat, kam bych se schoval.
Před sebou mám průsmyk, kterým se rychle vydám. Je hrozná zima a pokud nechci umrznout, měl bych si pospíšit. Po levé straně na kopci si všimnu kamenů a jeden si vezmu. Dojdu až k zamrzlému poklopu. Udeřím do něj kamenem a otočím ventilem. Poté zvednu poklop a po žebříku sešplhám dolů.
Všude kolem je tma a zpátky nahoru už nemůžu, protože žebřík je rozbitý. Rozsvítím světlo a prohlédnu místnost. Je tu několik sudů a beden a také dvoje dveře, přičemž jedny jsou zaseknuté. Za sudem v rohu je světlice a další je v bedně poblíž. Před otevřenými dveřmi je kovová tyč, kterou vezmu. Ve vedlejší místnosti je na polici světlice a především kladivo, se kterým mohu rozbíjet dřevěné sudy nebo prkna (když držím v ruce zbraň nemohu manipulovat s předměty).
Světlice
– Světlice vydávají jasné červené světlo a to po omezeně dlouhou dobu. V komplexu se nacházejí v hojném počtu.
– Osvětlení okolí od světlice je nejlepší a tudíž se vyplatí především do situací, kdy není čas se rozhlížet kolem a zjišťovat, kde co je (obvykle útěk před nepřáteli).
– Světlici je možné zahodit dříve, než dohoří ale poté už jí není možné sebrat (světlo však stále vydává).
Kladivo
– Údery zbraněmi je způsob jak se vypořádat z nepřáteli. Pro všechny kontaktní zbraně platí, že existují tři druhu útoků – výpad, úder zprava a úder zleva. Výpad je velice slabý a v praxi použitelný snad jen na odstrčení nepřátel, zato údery ze stran jsou podstatně silnější (mezi nimi není žádný rozdíl).
– Kladivo je poměrně slabá zbraň, která je ovšem užitečná díky velké rychlosti. Je ideální na ničení sudů, beden a prken. Likvidace psů zase tak snadná není ale proti pavoukům je to dobrá zbraň.
Odsunu plechovou skříň a všimnu si za ní tunelu zakrytého přibitými prkny. Kladivem je rozbiju a prolezu do tunelu. Tunel ústí do místnosti za zavřenými dveřmi. Zjistím, že je blokuje sud, takže ho rozbiju, abych se mohl případně vrátit. V místnosti je poklop, ze kterého se něco ozve. Je to ale jediná cesta dál. Do mechanismu, co tu je zasunu tyč a otočím s ní. Poklop se zvedne a já sejdu dolů.
Kapitola 3 – Staré doly
Ať už jsem zalezl kamkoli, bylo to dobrých sto stop pod zemí, chránila to dvojice solidních dveřních poklopů a bylo to v odlehlé arktické divočině, zahrabané hluboko pod sněhem. Nevím, co jsem vlastně čekal, ale tak vyděšeně jsem se necítil už od dětství.
Předtím jsem o tom vlastně nikdy moc nepřemšlel, ale teď jsem si uvědomil, jak je celá naše společnost protkána bezpečnostní sítí: máme telefonní čísla pro staqv nouze, zabezpečení zdraví a bezpečnostní práce v zaměstnání, přátele, příbuzné a lásky. Pokud se stane něco špatného, je to všechno součástí pečlivě vybudované struktury, která nás má chránit před jakýmikoli silnějšími nápory emocí.
Teď jsem si zase připadal jako kdysi ve škole, když se kolem mne svíral kruh starších spolužáků a já jsem věděl, že mikdo nemůže pomoct – kamrádi, rodiče ani učitelé – protože se buď příliš báli, nebo byli moc daleko.
Je tu hrozná tma. Po chvilce cesty dorazím k mapě této oblasti. Pořádně si jí zkusím vrýt do paměti, abych tady zbytečně nebloudil – je to tu dost velké. Nejprve se vydám ke kanceláři. Cestou si všimnu rozestavěných petrolejových lamp, jež jsou však zhasnuté. Dveřmi vejdu do kanceláře.
Ze stolu vezmu lahvičku baxtrinu a pročtu si záznamy důstojníka (2/23) – je z roku 1945 a psal ho vedoucí zdejší základny, která tu byla za války postavena. Ke konci je zmínka o nalezeném artefaktu (uložení hry). Ten leží tady na stole, takže si jej prohlédnu. Dostanu jakousi vizi (uložení hry). Otevřu šuplíky a v jednom najdu klíček a článek z Copenhagen post (3/23) o velkém počtu sebevražd, které dělníci v těchto dolech uskutečňují. Prý je na vině jakási látka způsobující schizofrenii ale místní obyvatelé vše přikládají za vinu inuitskému duchu Tuurngaitovi. Z police vezmu baterii. Za policemi s papíry je truhla, kterou odemknu klíčem – je tu příručka o výbušninách (4/23). Vedle jsou skříńky, kde najdu analgetika a syrové maso. Analgetika mi pomůžou, když budu zraněný a maso dobře poslouží jako návnada pro to, co tu žije. Další maso najdu v šuplíku u stolu s psacím strojem.
Analgetika
– Léky proti všelijakým zraněním. Jedna krabička vyléčí na maximum ale zase se jich v celém komplexu vyskytuje málo.
– Vyplatí se s nimi šetřit a používat opravdu když je to nezbytné.
Sušené hovězí
– Maso vhodné pro odlákání psů. Pokud pes zaregistruje pohozené maso, rozhodne se ho sežrat (za předpokladu, že nevidí lepší zdroj potravy – vás). Pes maso nebude žrát věčně ale přesto je během té doby možné proklouznout kolem něj (v dostatečně vzdálenosti) a tak se mu vyhnout.
– Díky masu se dá pes vlákat do přepravních beden, které se po komplexu tu a tam vyskytují. Tak je možné psa na delší dobu vyřadit.
Z kanceláře odejdu. Po malé chvíli cesty uslyším v dálce vytí psa. Začíná jít o život a tak musím jednat opatrně.
Pes
– Zubožený pes žijící v podzemních prostorách komplexu. Ve tmě mu svítí oči a občas se prozradí vytím. Je agresivní a dokáže v honbě za kořistí likvidovat i vcelku silné překážky. Umí také skákat, ačkoli nijak vysoko.
– Na svoji oběť se vrhá velice rychle a snaží se jí sežrat.
– Zraněný pes může spadnout na zem a nebo se vystrašit natolik, že uteče, ovšem ne natrvalo. Nejlepší na likvidaci psů je obecně krumpáč ale záleží samozřejmě na situaci.
– Psa je možné odlákat sušeným hovězím masem.
Pes mě nesmí zahlédnout a proto raději zhasnu všechna světla. Když jsem chvíli v klidu a skrčený, tak se vidění zlepší a zbarví do modra. Díky tomu mohu lépe odhalit, co se kolem mne děje. Pokud se ovšem chci pohybovat, bude patrně nutné nějaké světlo rozsvítít. Raději si ale připravím kladivo, to kdyby si mě pes všimnul a já musel bojovat o holý život. Když k tomu dojde, musím se řádně napřáhnout (doprava/doleva) a psa praštit. Tak stále dokola dokud nechcípne. Pokud je poblíž nějaké vyvýšené místo, kam bych se mohl dostat (sud, bedna,…) je ideální tam vyšplhat, neboť pes sem nevyskočí. Také bych neměl zapomínat na syrové maso, které mohu někam pohodit a když si ho pes všimne začne ho pojídat. V tu chvíli mám větší šanci se kolem něj dostat a nebo využiju momentu překvapení a vrhnu se na něj s kladivem. Ať už psa vyřídím nebo ne, musím se dostat do skladu. Jednou z možností je jít od kanceláře stále rovně poté zahnout a pokračovat dál (po levici minu zamčené dveře) a na křižovatce zahnout doleva. Pak už narazím na dveře skladu.
Zkusím otevřít dveře přede mnou ale jsou zamčené. Zaslechnu však jakési mumlání. Dveře vpravo jsou rovněž zamčené. Z police vlevo od dveří vezmu prázdný zapalovač a prohlédnu si kresby vyryté na policích. Evidentně je maloval někdo duševně nemocný ale ukazují alespoň to, že dotyčný nemá rád pavouky. Na zdi vlevo od police je další kresba. Jsou na ní zobrazeny jakési padací dveře a tři kulaté předměty bránící v cestě. Vydám se dveřmi vlevo a dojdu k bedně s kameny. Všechny kameny vyházím a bednu odsunu. Naleznu padací dveře, které otevřu ale ještě nepůjdu dolů. Nejprve prohlédnu místnost za dalšími dveřmi, co tu jsou. Z police vezmu baterie a léky. Na stole je další artefakt (uložení hry). Vrátím se k padacím dveřím a seskočím dolů. Všimnu si háků pro žebřík, jenže ten tu není, takže se zpět nedostanu. Pokračuji dál tunelem a narozcestí se vydám cestou vlevo. Najdu slepou chodbu ale je tu žebřík, který dotáhnu až k padacím dveřím a umístím ho na háky. Nyní už odsud můžu odejít. Vrátím se na rozcestí a pokračuji chodbou vpravo nebo vlevo (scházejí se). Na dalším rozcestí prozkoumám slepou chodbu (tam, kde není pára). Je tu světlice a vědecká zjištění A (5/23), jež zůstal uzavřený tady dole. Nyní zamířím k chodbě s párou. Ta je ale velmi nebezpečná a tak musím proběhnout vždy když se přestane vypouštět z prasklého potrubí. Zde je další krátká slepá chodba, kde najdu vědecká zjištění B (6/23) – naučil se žít tady v podzemí a živil se pavouky. Nyní pokračuji chodbou, kde uniká pára (pokud mě zraní, mohu použít léky). Dostanu se k pletivu. Je pevné ale zámek na dveřích ne, takže ho urazím kladivem. Z police vlevo seberu náplň do zapalovače a hned ji vložím do prázdného zapalovače. Otevřu truhlu a vezmu z ní baterie. Otočením ventilu na trubce poblíž pletiva uzavřu unikající páru, což se hodí, neboť nastal čas se vrátit k žebříku. Zaslechnu nad sebou jakési zvuky boje a křik. Vylezu nahoru po žebříku a projdu do vedlejší místnosti. Na zemi je krvavá šmouha. Vede od dveří za kterými byl člověk k těm dalším, co byly předtím zamčené. Nyní jsou oboje otevřené a já nejprve prohlédám ty vlevo. Ze stolku seberu starý klíč a zápisky člověka, který nasnášel pavouky (7/23) – jsou to poznámky onoho muže, jehož zápisky jsem nalezl v tunelech. Na stole je petrolejka, kterou zapalovačem zapálím, abych tu měl světlo. Ve druhé místnosti je na stole jenom velký pavouk a v poličce jazyk, který si muž uříznul jak stojí v poznámkách. Pokračuji do dveří, kam směřuje krvavá stopa. Je tu díra kudy něco odtáhlo onoho muže. Otevřu šuplík u stolku a vezmu si z něj dva balíčky sušeného masa. poté opustím sklad.
Pomocí zapalovače již mohu rozsvěcovat lampy rozvěšné v dole ale měl bych si uvědomit, že na světle jsem snadno vidět. Na druhou stranu na světle jsou dobře vidět i psi a navíc lampy mohu připadně opět zhasnout. Zajdu k dřevěným dveřím, které jsou severně od vstupu do dolů. Otevřu je klíčem ze skladu a vstoupím do prostorné místnosti. Dveře za sebou hned zase zavřu a zabarikáduji sudy, jež jsou poblíž. Během chvilky se ozve vytí psa a ten se co nevidět pokusí prorazit dveře. Ani sudy ho však nezadrží a já tak musím rychle pryč anebo využít spousty beden na některou vylézt a psa zlikvidovat. Ať tak nebo tak, musím se dostat ke vstupu do severní oblasti (další mapa oblasti je na stole). Až sem dorazím zjistím, že chodba je zavalená. Bude třeba sehnat výbušninu a také vytvořit zápalnou šňůru (návod na výrobu je v knize o výbušninách). Leží tu papírek Má oblíbená dílna (8/23) od jistého Reda. Je zde několik vyznačených slov – Dvě, Jeden, Čtyři, Osm a Zpátky. Právě tyto slova se zdají být důležitá. Před dveřmi dílny je panel na číselný kód. Podle lístku od Reda se to zdá být jasné, jen si musím uvědomit, že slovo Zpátky znamená nutnost vkládání čísel v opačném pořadí, než v jakém jsou napsaná. Vyťukám tedy – 8412 a vstoupím do dílny.
Na polici je artefakt (uložení hry) a světlice. Na druhé polici je pootevřená krabička odkud vezmu provázek. U stroje je hromada kamenů. Některé menší odhazím, jiné pouze odtlačím a pod nimi naleznu krumpáč. To už je pořádná zbraň na likvidaci psů nebo jiné havěti ale zase se s nim mnohem pomaleji máchá.
Krumpáč
– Podstatně silnější než kladivo. Rána od krumpáče dokáže psa většinou přímo srazit na zem.
– Krumpáč je však na manipulaci mnohem pomalejší (déle trvá nápřah i samotná rána). Proti pavoukům se moc nevyplatí.
Vratím se kousek zpět a pokračuji dveřmi vlevo. Projdu brankou a pokračuji dál chodbou. Cestou si všimnu průchodu po pravé straně, za kterým je zátaras nabitý elektřinou. Není bezpečné ho jen tak přelézat, takže pokračuji chodbou dál. Pod sudy narovnanými v regálu je světlice. Na podlaze se tu povaluje několik silných trámů, které využiji a opřu o zátaras, tak abych mohl bezpečně přelézt. Hned vpravo v místnosti za zátarasem odpojím baterii a tak mohu již bezpečně zátaras přelézt. Krumpáčem (nebo kladivem) rozbiju dveře od skladu výbušnin. Z police napravo seberu léky. Pak odsunu víko u bedny uprostřed a vezmu z ní dynamit. Další dynamit leží na zemi u tří cívek. Mám nyní dva ale na dynamit je třeba dávat zvlášť pozor. Výbuch mě může snadno zabít ale stejně tak je smrtící pro nepřátele.
Dynamit
– Speciální druh zbraně. Dynamit je vzácný a i když je ze všech zbraní nejničivější, není moc situací, kdy se dá výhodně použít.
– Odhozený dynamit vybuchne až po určité době (asi 5 vteřin) a nepřítel se během té doby musí držet v jeho blízkosti. Tam se ale těžko dá nalákat. Také je dobré mít na paměti, že i vy můžete být dynamitem zabiti.
– Dynamit je obecně vhodné nastražit do míst, kde se potulují psi a nejlepší je pak v kombinaci se sušeným masem. Tím je možné udržet psa na jednom místě a když je poblíž připravený dynamit…
Rozmlatím sud se střelným prachem. Namočím kus provázku v lahvi s Baxtrinem a poté ho obalím střelným prachem v hromádce, jež zbyla po sudu. Získám tak zápalnou šňůru. Ještě to chce výbušninu. Přes zátaras se vrátím do místnosti se strojem a odejdu z dílny.
Vrátím se do místnosti se stolem a mapou. Pokud je zde stále pes, bude nejvhodnější se ho definitivně zbavit, neboť nyní musím zajít pro výbušniny (místo, kde jsou je na mapě) a manipulace s nimi je nejlepší za klidu. Najdu zde sud s trinitrotoluenem. Velice opatrně ho přemístím k závalu a šoupnu do do díry. Nyní připevním zápalnou šňůru a zapolavačem ji zapálím. Rychle odběhnu pryč a po výbuchu, který uvolní cestu mohu projít dál (pokud je pes stále ještě naživu, výbuch ho s největší pravděpodobností přiláká).
Kapitola 4 – Olověné doly
Když se teď ohlížím zpátky, netuším, co mě přimělo vlézt hlouběji do toho dolu. Možná domýšlivost z toho, že jsme ještě naživu nebo něco tak absurdního jako touha čelit nepřízni osudu a postavit se v bouři na vrchol kopce.
Teď vím, že bych byl udělal lépe, kdybych tam pokojně pošel hladem nebo se nechal umlátit k smrti, než abych spustil řetězec událostí, které mne zavedly až sem, kde ti píšu. Jen doufám, že až pochopíš, co se mi stalo, budeš také vědět, co je třeba udělat, abys můj příběh ukončil.
Mně se to rozhodně nepodařilo.
Před sebou mám několik velikých beden, které je možné otevřít. Nic v nich není ale v případě nouze se v nich mohu schovat anebo sem nalákat psy. Pokračuji dál a po levici minu dveře. Tam zatím nepůjdu ale pokračuji stále chodbou. Na křižovatce se dám vpravo a narazím na dveře. Je za nimi sklad s policemi. O stěnu je opřený smeták, který dobře poslouží na odhánění malé havěti (pavouků) ovšem na psa bych si s ním netroufnul neboť to by se rovnalo sebevraždě.
Koště
– Koště je vůbec nejslabší zbraň. Absolutně se nehodí pro přímý boj s kýmkoli (je to v podstatě sebevražda) ale díky délce je možné z bezpečných vyvýšených pozic útočit pomocí výpadů na psy nebo pavouky. Takováto likvidace trvá opravdu dlouhou dobu ale je to lepší, než se postavit nepřátelům přímo.
Z police vpravo seberu dva balíčky sušeného masa a odsunu krabici vlevo, za kterou je světlice. Seberu ještě manuál, kde jsou Pokyny pro stav nouze (9/23) – na poslední straně je morseova abeceda. Z druhé police odsunu krabici a seberu baterie. Je tu také krabička od pojistek, jenže prázdná. Všimnu si, že jedna pojistka je až na polici úplně nahoře. Abych se k ní dostal využiji dvě větší bedny, co tu jsou. Naskládám je k polici, vylezu nahoru a pojistku si vezmu. Vrátím se ke dveřím, které jsem předtím minul a vstoupím.
Z police napravo od seberu Návod ke generátoru (10/23) a dvoje baterie. Je tu také artefakt (uložení hry). Povšimnu si velikého stroje, který slouží k ovládání generátoru. Na boku je místo pro baterii, jenže ta tu není. Nedaleko odsud je krabice s obrázkem baterie na boku. Ani krumpáč ji však nedokáže otevřít a tak bude třeba vymyslet něco jiného. V rohu je hluboká díra, kam rozhodně není dobré skákat. Odstraním zátarasy (třeba krumpáčem) a bednu shodím do díry. Poté slezu po žebříku dolů a zjistím, že bedna pád nevadržela a rozbila se. Zůstala tu baterie, kterou si vezmu a nahoře umístím do ovládacího panelu. U generátoru v koutě je páčka, jenže po jejím zatáhnutí se nic nestane. Baterie tedy nestačí a bude třeba stroj rozeběhnout pomocí ventilů na ovládacím panelu. Zde je pět ventilů a každý nad sebou má desku se značkou, která pomůže zjistit k čemu který ventil slouží. Návod k obsluze je v manuálu, jež jsem tu nalezl. Je nutné postupovat následovně:
1. zajistit tok na sekundárním okruhu – symbol II (je už vybledlý ale jde o druhý ventil zleva)
2. zapnout chladící systém – symbol vodorovných vln
3. odpouštět nadbytečnou páru – symbol svislých vln
4. spustit mazací systém – symbol kapky
5. zapnout primární okruh – symbol I
Nyní zatáhnu za páčku u generátoru, jenže se nic nestane. U ovládacího panelu totiž vyletěla pojistka. Podívám se tam (je to na přední straně dole) a na prázdné místo vložím novou pojistku. Nyní znovu otočím všemi ventily v pořadí jako předtím a zatáhnu za páčku u generátoru. Motor se rozeběhne (přibližovat se k němu je nebezpečné) a generátor začne fungovat. Světla v komplexu se zapnou a stejně tak další zařízení. I tak tu ale nebude kdovíjak veliké světlo. Vyjdu ven.
Pokračuji chodbou dál až narazím na mříže. Je za nimi pes ale naštěstí se ke mě nemůže dostat. Je zde také ovládací panel s číselným kódem na otevření mříží ale kód neznám. Z interkomu se ozve jakýsi člověk a poví mi, že mi posílá zprávu v morseovce. Chodbami dorazím k dalším dveřím. Ze stolku vlevo seberu Varování od předáka (11/23). Je od mého otce, který zde dělal předáka. Ze stolku uprostřed seberu vysílačku. Pípání, které odsud vychází je v Morseově abecedě. Díky návodu, který jsem nalezl ve skladu mohu rozluštit o co se jedná. Je to číselný kód – 5738. Vrátím se k mřížím. Nyní mohu naťukat kód a mříže otevřít ale za nimi je pes. Poblíž je schodiště, které vede na plošinu. Právě tady nahoře bych se mohl dobře bránit a psa zabít. Mohl bych vyzkoušet i dynamit a shodit ho dolů na psa ale musím si pamatovat, že k výbuchu nedojde ihned a tak je třeba takovou akci řádně načasovat. Každopádně vyťukám kód – 5738, nějakým způsobem psa překonám a dostanu se do místnosti, kde byl. Je tu konečně mapa oblasti, jež je ještě složitější než byla ta předchozí. Opět si ji zkusím vrýt do paměti. Jsou tu dvoje dveře vedoucí dál a já zvolím třeba ty vlevo.
Hned vedle je přepravní kontejner a také další pes. Buď ho rychle vlákám do kontejneru, nebo využiji bedny, co tu je a z ní ho zlikviduju. Také mohu jednoduše utéct ale se psem v patách to není nejlepší nápad, takže je vhodné ho minimálně donutit ustoupit (vzít ho krumpáčem po hlavě) a pak rychle zmizet. Také se mi ozve onen muž a představí se jako Red. Tvrdí, že cestu dál cosi blokuje a bude nutné to zničit. Pomoc prý najdu v místě, kde se uchovávají věci – čili sklad. Držím se levé stěny a minu dveře vedoucí na vykopávky. Sem zatím nepůjdu. Na křižovatce přede mnou se ale potuluje pes, kterého buď obejdu anebo zlikviduju přičemž mohu využít schodiště, které je na křižovatce též. Pokračuji dál rovně až ke skladu. Dveře jsou však zamčené, což mi Red řekne až nyní. Po chvilce také dodá, že se do skladu dá dostat skrze jeskyni, kde je podzemní řeka. Stačí se držet stěny a na druhé odbočce se dát vpravo. Red mi tedy popsal cestu k vykopávkám, kolem kterých jsem již šel. Vejdu do dveří.
Je tu jeskyně a na stole artefakt (uložení hry) a Nálezy z vykopávek (12/23). Také tudy protéká řeka ale tam rozhodně nevkročím. Nad sebou si všimnu otvoru a háků pro žebřík. Ten leží rozbitý na zemi. Vezmu jeho delší část a vložím ji do držadel. Teď využiji bedny co tu jsou a placatého kamene. Stačí přistavit jednu malou bednu ke kameni a další přitáhnout přímo na ní (využiji kamene abych ji dostal nahoru). Odsud snadno dostanu k žebříku a vylezu nahoru do tunelu.
Jsem v úzkém tunelu plném pavoučích hnízd a dalších nebezpečí. Pokud mě pavouci doženou a já budu muset bojovat je jediná šance s krumpáčem, ale vzhledem k jejich počtu se to zřejmě neobejde bez vážných zranění, takže je lepší rychle utíkat.
Pavouk
– Přerostlý pavouk je obyvatel úzkých tunelů, kde bývají jejich hnízda s vejci, odkud se pavouci líhnou. Nevydrží tolik jako pes ale jsou malí a rychlí – tudíž špatně zasažitelní. Ve velkém počtu jsou smrtící a není dobré se je pokoušet všechny zlikvidovat.
Rychle pokračuji kupředu a u velkého balvanu proběhnu do levého tunelu. Na zemi je tu rozlitý petrolej, který zapalovačem zapálím a tak se zbavím několika pavouků. Pomocí balvanu na který narazím zacpu tunel vlevo a protáhnu se tunelem, který jsem uvolnil (kámen ho blokoval). Dojdu do místa, kde je vlevo kámen. Vezmu ho s sebou a pokračuji dál až k propasti s kyselinou. Kámen sem svalím a poté přes něj přelezu na druhou stranu. Dostanu se k dřevěné lávce a za sebou uslyším, jak se na mě valí kámen. Rychle lávku překonám a rozbiju ji krumpáčem. Kámen spadne do propasti a já mohu dál. Dojdu k hnízdům s vejci, ze kterých se za chvíli vyklubou pavouci. Bude jich moc na to, abych je pobil a tak rychle pokračuji dál. Krumpáčem zlikviduji kamenné stěny a poté rychle skočím do díry.
Nacházím se ve skladu a Red mi poradí, že tu je lékárnička s léky. Je hned na zdi za mnou, takže ji otevřu a léky vezmu. Dveře vlevo jsou zablokované a tak se dám dveřmi vpravo. Ve skladu tu jsou na zemi dvě světlice. Vráťím se zpět a pokračuji chodbou dál. Z police vpravo vezmu světlici, baterie a tři kousky sušeného masa. Rozbiju kryt zelené skříňky a odklopím ho. Skrze mezeru seberu klíč od nějakého stroje. Vrátím se zpět a zničím mříž od ventilační šachty. Protáhnu se dovnitř. Na konci šachty zničím další kryt a dostanu se do místnosti s jeřábem. Odejdu chodbou vlevo a zjistím, že dveře byly blokované paletou. Odstraním ji abych se mohl vrátit do místnosti s lékárničkou. Chodba dál do skladu je blokována párou a tak musím najít jinou cestu. V místnosti s jeřábem je nahoře u zdi plošina a také šachta. Nejprve využiji bednu a přitáhnu ji k plošině. Zajdu k ovládání s jeřábem a nejprve z pravé skříňky, co tu je, seberu Grónské mýty (13/23). Je tu popsán i Tuurngait o kterém už jsem nalezl zmínku. Prý je to démon schopný posednout člověka. Také tu je artefakt (uložení hry). Nyní se začnu zaobírat pákami. Levá ovládá výšku nákladu jeřábu (nákladem je bedna), prostřední pohybuje nákladem dopředu a dozadu a pravá rotuje jeřábem. Bednu na jeřábu dostanu až ke zdi do místa, kde je plošina a nechám ji takové výšce abych na ni mohl vyskočit z bedny, kterou jsem tam přichystal. Nyní vyskáču na bednu s jeřábem a přeskoším na plošinu. Zničím víko šachty a projdu jí. Dojdu k díře, jež vede k místu, kousek před párou. Já se ale musím dostat až za ní a tak opatrně podél stěny projdu dál a pokračuji na konec šachty. Seskočím dolů na regál a poté až na zem. Seberu kanystr s benzínem. Pomocí palet si postavím cestu zpět na regál a ventilační šachtou se vydám zpátky. Vraťím se až na začátek, kde je lékárnička. Zničím prkna blokující dveře a projdu jimi.
Jsem opět v chodbách se psy. Nyní musím zamířit k boudě s nářadím (pozice je zakreslena na mapě). Stačí se držet levé stěny a zanedlouho tam dorazím. Otevřu dveře a z levé police vezmu pilku. Z pravé police světlici, baterii a Zprávu o xenobiologickém výzkumu (14/23), ve kterém se mluví o potřebě dalších pracovníků a nálezů artefaktů. Nahoře je ještě jedna nálož dynamitu a abych se k ní dostal využiji bedny. Poté se vydám stále podél levé zdi ke dveřím do další oblasti (modrá čára na mapě). Před dveřmi je ale branka a poblíž hlídá pes. Buď psa odlákám pryč nebo zabiju, abych se dostal k brance. Je zablokovaná prkny ale ty přeřežu pilkou. Otevřu ji a vstoupím do dveří co jsou kousek dál.
Hned tu potkám psa. Nemám moc času se schovat, takže je nejlepší utéct doprava. Pokračuji podél pravé zdi a po nějaké době narazím na mapu po pravé straně. Můžu se zorientovat a pokračovat dál směrem k pobočné šachtě. V cestě mi však bude stát pes a hned poté další. Mohu využít kontejnerů a nalákat je tam anebo využiji beden a z nich je zlikviduji. Také je můžu pouze odlákat a proběhnout dál. U dveří od pobočné šachty je stolek se Záznamy z vykopávek (15/23) – o nalezení artefaktů a výpravě jednoho xenobiologa do tunelů v nižších patrech. Poté už vstoupím dveřmi do šachty.
Nacházím se ve velké místnosti s důlním strojem na prorážení tunelů. Vlevo seberu z police světlici a pomocí bedny se dostanu na horní polici, kde je další světlice a dynamit. Je zde také artefakt (uložení hry). Vezmu kabel, který leží na bedně a zapojím ho do elektrické skříně. Druhý konec umístím do ovládacího panelu zhruba uprostřed místnosti. Klíč, který mám ze skladu vložím do ovladače ale stále mi chybí palivo pro stroj. Zkusím nádrž naplnit benzinem ale kanystr je zarezlý. Pomůžu si kladivem a uvolním ho. Nyní již mohu dolít do nádrže benzín. Otočím klíčkem na panelu a vozidlo se nastartuje. Pomocí páky s ním pohybuji dopředu a dozadu. Zatáhnu za páku směrem dopředu a stroj si začne razit cestu skrze zdi. Až když přestanou otřesy páku pustím, protože jsem se konečně proboural do další části dolu. Sejdu dolů a projdu dveřmi.
Kapitola 5 – Železné doly
Sekce B
Připadá mi to teď tak zvláštní, nechal jsem se vést jako slepý, cizincem bez tváře, o jehož příčetnosti by se dalo s úspěchem pochybovat. Kdo ví, čeho by byl schopen? Protože pokud vím, tenhle „Red“ v podstatě ničeho pořádného schopen není, je to takové veliké, spletité klubko protichůdných emocí.
Věděl jsem, že můj na vysílačku odkázaný přítel musí mít doupě někde poblíž a možná, že kdybych ho našel, dostal bych se o krůček blíž k pochopení toho, oč tu vlastně kráčí. Za pouhých pár hodin najdu, co jsem tak dlouho hledal, a s tím i odpovědi.
Ačkoli jsem si to předtím neuvědomil, zjevně zde najdu odpovědi i na otázky, které jsem si vůbec nepoložil.
Stojím v široké chodbě a jediná cesta je vpřed. Narazím na propast, přes kterou vedou dřevěné lávky. Opatrně přejdu, abych nespadl a jdu dál. Dojdu ke dveřím, zpoza kterých vychází hluk. Po chvilce se rozletí a chodbou se začne valit ohromný červ.
Obří červ
Červ, který díky prostředí v dolech nabyl extrémní velikosti. Dokáže si razit cestu přes zdi a skálu. Není možnost mu jakkoli ublížit a proto je jediná šance útěk a ukrytí se.
Musím pádit zpátky k propasti, v rychlosti ji překonat a pak mohu sledovat jak červ zmizí dole v díře. Propast zase přejdu a vstoupím do místnosti, odkud červ vylezl. Musím dávat pozor neboť u velkého stroje přede mnou je díra v zemi, kam rozhodně nesmím spadnout. Vlevo jsou dveře ale jsou zavřené. Vydám se tedy chodbou vpravo. Jsou tu tunely plné pavaučích hnízd. Je jich tu mnoho a tak se raději opatrně proplížim co nejdál od vajec. Kdyby se nějaký přeci jen vylíhnul, musím se ho zbavit. Dostanu se do skladu, kde kromě páčky na stěně nic zajímavého není. Za páku zatáhnu a ozve se pípání. Rychle se otočím a nejkratší cestou utíkám ke dveřím u stroje. Ty se po zatáhnutí za páku otevřely ale teď se opět pomalu uzavírají. Proběhnu pod nimi a ocitnu se v další chodbě.
Vpravo kousek ode mne je v chodbě pes. Poblíž ale není nic, kam by se dalo vylézt a bránit se (bedny jsou příliš vysoké). Raději opatrně proklouznu cestou rovně. Na jejím konci je jakási klec s mnoha potrubími a před klecí je páčka. Po jejím zatáhnutí se do klece vypustí jedovatý plyn. V případě, že sem nalákám psa (sušeným masem) mohu ho snadno odpravit. Takovýchto klecí je v oblasti několik. Vrátím se o kus zpátky na křižovatku a zahnu vpravo. Dorazím k mapě oblasti, která sice je o něco jednodušší než ta minulá ale stejně nebude snadné se tu orientovat. Dle mapy dojdu k sekci C. Tady jsou dveře na číselný kód ale ten neznám. Dále tu jsou dveře do skladu nástrojů odkud si vezmu šroubovák a kleště (visí na věšáku). Odejdu odsud a vydám se k šachtě 13. Cestou se patrně nevyhnu setkání s psem. Buď se mu vyhnu, nebo se ho pokusím zabít (tentokrát už není od věci využívat i dynamit). Až budu u sekce 13 vstoupím dovnitř.
Je tu můstek na jehož konci je vchod zavalený balvanem. Vrátím se o pár kroků zpět a protáhnu se tunelem. Tady je spousta pavoučích hnízd, ke kterým se raději ani nebudu přibližovat. Čas od času se ale nějaký ten pavouk přeci jen vylíhne a já ho musím zlikvidovat. Po chvíli cesty tímto spletitým tunelem narazím na průchod do šaten. Je tu ten velký balvan, který blokoval průchod. Z této strany ho již zvládnu odtlačit a ucpu s ním tunel, kterým jsem sem vlezl. Tím zamezím pavoukům cestu ke mě. Z lavice uprostřed místnosti vezmu Poslední slova uvězněného horníka (16/23) – je tu zmínka o kódu ale ten v dopise není. Dám se do prohledávání skříní. Najdu tu spoustu věcí – 2 baterie, 2 světlice, 1 dynamit, 4 kusy masa, 1 léky a prázdný list papíru (ten je ve skříňce s helmou). Protáhnu se zpět na most a odejdu odsud.
Nyní zamířím k rafinerii. Cesta tam vede téměř přes celou tuto oblast, takže je dobré vyhledat mapu a řídit se jí. Také je dost možné, že narazím na psy. Opět je možné se jim vyhnout ale mám spoustu sušeného masa a můžu je tak vlákat do klecí s plynem. Až dorazím k rafinerii vstoupím dveřmi dovnitř.
Předemnou je pás projíždějící písty. Abych se dostal na druhou stranu bude třeba je zvednout. Nahoře na schodišti je ovládací panel a na něm sedm tlačítek, přičemž každé ovládá jinými písty. Z horní řady zleva je to takto:
1. tlačítko – písty 1 a 3
2. zlačítko – písty 2 a 3
3. tlačítko – písty 1,3 a 4
4. tlačítko – písty 2,3 a 4
5. tlačítko – píst 1
6. tlačítko – píst 3
7. tlačítko – píst 4
Abych zvednul všechny písty a mohl projít, stačí stisknout tlačítka 4, 6,7 a 3 Nyní prolezu pod písty na druhou stranu a ocitnu se ve skladu. Nahoře nade mnou je plošina s žebříkem, jenže ten je zvednutý. U polic jsou tu sudy, kameny a především motor, který si vezmu a s ním se vrátím ke dveřím. Jeden pás tady míří kamsi do zdi. Já se tam sice nevejdu, ale motor ano, takže ho tam vložím a opět prolezu pod písty k policím. Motor vyjede po pásu nahoru a shodí žebřík, který zde je. Vylezu nahoru a všimnu si velkého ventilátoru. V rohu stisknu tlačítko. Tím se dole rozeběhl další pás. Motor shodím dolů a na pás ho umístím. Teď vezmu sud a vyhodím ho nahoru k žebříku. Vylezu k němu a sud vecpu pod lopatky ventilátoru. Po chvíli snažení se ventilátor rozbije a zastaví. Prolezu šachtou a seskočím v místě, kde je můj motor. Umístím ho do zařízení vlevo od dveří a nyní dveře otevřu tlačítkem (po umístění motoru je funkční). Je tu pás po kterém sjedu dolů a dostanu se k ploše, odkud v pravidelných intervalech vytryskává smrtící pára. Celá plocha je rozdělena do čtverců a abych byl schopen projít na druhou stranu živý musím nějakou dobu sledovat kudy uniká pára a všimat si čtverců ze kterých v daný okamžik pára nevystupuje. Právě po těchto čtvercích mohu projít ale vše musí být perfektně načasováno, jinak se na druhou stranu živý nedostanu. Jakmile jsem připraven, počkám si až na jediném čtverci, na který se mohu dostat bude klid (žádná pára) a vyrazím takto: Dopředu, dopředu, doprava, dozadu, doprava, dvakrát dopředu, doleva a dopředu, dopředu, dopředu, doprava, doprava. Pakliže jsem už blízko východu mohu zkusit v rychlosti proběhnout skrze některé nebezpečné čtverce ale musím počítat s tím, že pokud to nevyjde, tak zemřu nebo minimálně přijdu o velkou část zdraví. Až se dostanu na druhou stranu, vylezu po schodech. Jsou tu dveře, jenže zamčené. Sejdu dolů, odházím sudy pod schodištěm a rozbiju kryt od šachty. Skrze ní pokračuji dál až narazím na další kryt pod sebou. Otevřu ho a tak se dostanu do další místnosti.
Jsem nyní v sektoru 12. Přede mnou jsou koleje. Pomocí kleští přeštípnu řetězy před vozíkem a pak ho roztlačím. Vozík prorazí zazděný vchod a já vejdu do místnosti, jež vypadá jako pracovna vědce. Na stěně s moho poznámkami je Výstřižek z novin KNR, úterý, prvního (17/23) – mluví se v něm o nehodě v dolech. Další Výstřižek z novin KNR, pondělí, sedmého (18/23) najdu vzadu za promítacím plátnem – v něm se píše o sesuvech půdy tady v okolí. Na zemi mezi papíry je Výstřižek z novin Copenhagen Post (19/23), tentokrát o úmrtích v dolech. Na stole je artefakt (uložení hry) a v šuplíku u stolu staré noviny. Zapnu promítačku na které je obrázek červa. Patrně se vědec, který zde pracoval zaobíral červy podobným tomu, jakého jsem viděl. Dveře dál jsou zamčené ale povšimnu si, že klíč je v zámku a pod dveřmi je mezra. Do mezery vložím noviny a klíč vyšťouchnu šroubovákem (spadne na noviny). Poté noviny přitáhnu k sobě, klíč vezmu a odemknu s ním dveře. Je tu velké místnost s dírou, kterou patrně vytvořil červ. Ve skříni vlevo je Studie o chrostících (20/23) – poznámky o výzkumu chrostíků, kteří zde dosahují enormních velikostí. Zapnu vypínač na stěně a zjistím, že stěny jsou popsané neviditelným inkoustem. UV lampa, jež tu je, mi dovolí si písmo prohlédnout. Tady pod UV lampou si prohlédnu prázdný list papíru, jež jsem nalezl v šatnách. Zjistím, že i tady byl použit podobný inkoust. Na papíru je kód 1371. Teď se mohu vrátit zpátky nahoru. Odsunu převracený důlní vozík a projdu dveřmi.
Opět je pravděpodobné, že narazím na psy a proto musím být opatrný. Musím se dostat ke dveřím od sektoru C, protože už od něm mám kód. Stačí se držet pravé stěny. Jakmile budu u dveří nacvakám na panelu kód – 1371 a vstoupím dovnitř.
Sekce C
Pár kroků přede mnou je pes, takže se nebudu zbytečně zdržovat a zahnu vlevo. Tady narazím na mapu oblasti. Je jiná než ty předchozí, takže si ji vryju do paměti. Red mi oznámí abych se dostal do spalovny, kde prý čeká ale bude třeba namíchat jakousi chemikálii. Než k tomu přistoupím vyrazím k jezeru Utuqaq. Stačí držet se levé stěny. Pochopitelně mohu narazit na dalši psy ale naštěstí se i tady vyskytují klece s vývodem plynu a pokud mám dost masa mohu je využít. Projdu dveřmi k jezeru.
Je tu tunel, který se vydám a narazím na batoh a hromadu krve. Z batohu získám světlice a léky a také si vezmu z kaluže krve Poslední vůli průzkumníka; závěť (21/23). Jdu dál a dorazím k jezeru. Vlevo na stole je artefakt (uložení hry) a je tu i dřevěná bouda, kterou zbourám. Zbyde po ní spousta dřevěných desek, které si připravím k břehu jezera. Voda je totiž smrtící a některé ledové kry jsou nestabilní a mohou se pode mnou potápět. Proto si musím vytvořit můstek s kusů dřeva a po nich přelézt na druhou stranu. Desky patrně nebudou stačit ale stačí odebírat ty, které jsou vzadu za mnou a přenášet je dopředu. Takto se dostanu až na druhý břeh. Je tu ruka v ledu s páčidlem. Ruku uřáznu pilkou a páčidlo vezmu. Nyní se musím vydat zpět a to stejným postupem – vytváření můstku z prken a desek). Až se dostanu zpátky na břeh vrátím se tunelem do komplexu.
Nyní se budu držet levé stěny až ke skladu chemikálií. Je to dost daleko a navíc nejspíše potkám psy. Opět je buď pobiju nebo se jim vyhnu. Do skladu vedou dvoje dveře ale jen jedny jsou otevřené, takže jimi vstoupím dovnitř.
Ocitnu se v dlouhé chodbě. Po pár krocích se za mnou ozvou zvuky červa, který proráží zeď. Není času nazbyt – musím utíkat. Proběhnu dveřmi a tlačítkem je zavřu (získám pár vteřin náskok). Běžím dál a přeskákám nádrž po bednách, co tu jsou (voda v nádrži je jedovatá ale nezabije mě hned). Pokračuji a další dveře, kterými proběhnu, opět uzavřu tlačítkem. Krumpáčem zničím dvoje zátarasy z prken a doběhnu k další nádrži. Shodím dolů bedny, co jsou poblíž a přeskákám po nich. V další místnosti je velký trám podpírající strop. Rychle ho rozmlátím krumpáčem, načež se strop zřítí a zavalí průchod za mnou, čímž se konečně zbavít červa.
Teď když je klid mohu snadno ventilem na stěně otevřít dveře a vstoupit. Na stole je artefakt (uložení hry) a také lístek se soupisem šesti chemikálií a také větou, která v sobě skrývá jejich označení. Ještě zbývá najít samotné chemikálie.
1. chemikálie A – na stole u artefaktu
2. chemikálie B – ve skříňce u stěny
3. chemikálie C – dole na polici ve skříni vlevo od otevřených dveří
4. chemikálie D – na stole pd obrazem
5. chemikálie E – dole v úzké šatní skříňce
6. chemikálie F – dole na polici ve skříni vpravo od otevřených dveří
Ještě si vezmu sušené maso z šuplíku u stolu a dvě světlice ze spadlé skříňky. Poté odejdu dveřmi.
Nyní vyrazím ke spalovně, takže úplně postačí držet se levé stěny. Opět se pravděpodobné, že narazím na psy, takže musím být opatrný a být připravený úteci nebo bojovat. Dveře od spalovny jsou zablokované ale naštěstí mám páčidlo, takže je pomocí něho otevřu a vstoupím.
Red se mi zase ozve a zdá se, že už jsem blízko. Před sebou však mám jen zával a ten bude třeba odstranit. Vlevo je chodba s propadlou podlahou. Přes díry jsou položeny prkna. Není snadné přejít na druhou stranu ale až to zvládnu stanu před dveřmi od pracovny. Ve skříňce vlevo jsou hned dvě analgetika. Na stole je artefakt (uložení hry) a prázdná baňka. Tu hned umístím nad kahan. Poté otočím ventilem na nádobce s plynem a kahan zapálím zapalovačem. Z šuplíku vezmu zápalnou šňůru. Teď nastal čas připravit výbušninu se kterou zničím zával. Podívám se do knihy výbušnin, kterou jsem našel už v nejstarší části dolů. Je tu návod na Armstrongovu směs – je třeba Fosfor a Baryum. Také je tu rada, že výsledná směs je velmi nestabilní. U sebe mám šest nádobek s chemikáliemi a díky papíru, kde je jejich soupis zjistím, co která nádobka obsahuje. Věta, která je na listu napsaná je tvořena ze slov, které vždy začínají na stejná písmena jako označení chemikálií (A, B, C, D, E, F) Díky pořadí slov a látek v seznamu mohu určit, že Fosfor je F a Baryum je D. Nejprve naliji do baňky Fosfor a poté Baryum. Tím mi vznikla výbušná směs. Nyní se s ní musím vrátit až závalu, jenže to znamená projít přes prkna a to nebude nic snadného, když při tom musím držet baňku. Musím postupovat opatrně a dávat pozor abych nespadl nejen já ale i baňka, neboť to by byl konec. Až se dostanu k závalu umístím baňku do mezery v něm a vložím do ní zápalnou šňůru, kterou zapalovačem zapálím a rychle odeběhnu co nejdál odsud.
Výbuch uvolní cestu dál a já se dostanu až do místnosti s bytelnými zamčenými dveřmi přede mnou. Další dveře (rovněž zamčené) jsou vlevo. Jedinou možností je dát se chodbou doprava. dorazím k veliké peci uvnitř které už čeká Red. Chce abych ho upálil. Prý není schopen se sám zabít (něco mu nedovolilo spáchat sebevraždu), ale nechce už déle žít. Nemám jinou možnost než to udělat, takže stisknu tlačítko a Reda upálím. Otevřu zásuvku na popel a vytáhnu z ní Redův klíč. S ním odemknu malé dveře v sále. Za nimi je místnost, kterou Red obýval. Je tu spousta knih a poznámek a také prosby o smrt. V knihovně je artefakt (uložení hry) a v šuplíku u stolu Prohlášení mladého Reda (22/23). Ve vedlejší místnosti za skříní je rozvaděč. Víko odšroubuji šroubovákem a dráty přestřihnu kleštěmi. Tím jsem vyřadil velké plechové dveře. Otevřu je pomocí páčidla a vstoupím.
Kapitola 6 – Bunkr
Když jsem sestoupil do chřtánu tohoto podzemního zařízení, měl jsem si začít klást otázky, dělat starosti a pochybovat. místo toho jako bych byl rozpolcen vedví.
Cítil jsem se, jako by jedna moje část zemřela a s ní můj jediný přítel a spojenec. S jeho posledními slovy vyvstalo více otázek, než kolik jich bylo zodpovězeno, a nemohl jsem dostat z hlavy jeho nářek a prosby o pomoc, ačkoli jsem v hloubi duše věděl, že bolest, kterou jsem Redovi způsobil, byla jedinou možnou formou pomoci, kterou jsem mu mohl nabídnout. Byl jsem zase sám a neměl jsem nic na práci, kromě možnosti vypravit se do neznáma.
Pokud jsem se kvůli Redovi cítil tak mizerně, měl jsem ho poslechnout a zůstat, kde jsem. Stokrát jsem uvažoval o tom, že bych si to s ním chtěl vyměnit.
Druhá část mé osobnosti se těšila na to, na co všechno bych mohl na další cestě narazit. Byl jsem si jistý, že co nevidět nejdu nějaké stopy ohledně toho, co se stalo s mým tátou, a věřil jsem, že je nějak neoddělitelně spjat se vším, co se tady děje.
Také jsem si nemohl pomoct, ale zdálo se mi, že zatím vidím pouhé symptomy toho, co se nachází za prahovým bodem.
Teď už vím, že v tomto směru jsem měl pravdu.
Ocitám se v podstatně modernější části zdejšího komplexu. Je tu schodiště a na jednom ze schodů Vítejte v úkrytu (23/23) – Je v něm seznam obyvatel zdejšího úkrytu. Můj otec Howard zde pracoval jako překladatel. Sejdu po schodech dolů a otevřu dveře. Dostanu se do dlouhé chodby. Na jejím konci je jakási postava. Půjdu k ní ale náhle zhasnou všechna světla (i ta moje) a po chvilce strávené v absolutní tmě mě kdosi omráčí.
A tím končí příběh člověka, který po dlouhé době jako první sestoupil do hlubin tajemného dolu. A já jsem začal psát další kapitolu svých dobrodružství.