Syberia je jedna z nejkrásnějších a nejemotivnějších adventur. Dobrodružná cesta, napříč originálními, graficky skvěle zpracovanými a rozsáhlými lokacemi, která pomalu mění i hlavní hrdinku Kate Walkerovou. Žánrově se příběh pohybuje spíše na úrovni pohádky, ale nabízí i mnoho otázek k zamyšlení (plnění dětských snů, pomíjivost slávy,…). Za zmínku stojí i překrásná hudba, která zaznívá vždy, když dojde k určitému postupu a i když jsou skladby jen 4, krásně se poslouchají.
Poněkud horší jsou pak charaktery postav. Některé působí bohužel vyloženě směšně, až křečovitě (rektoři, důstojník) a některé naopak nepostrádají patřičnou hloubku a věrohodnost, což je jen dobře. Místa, kterými procházíte na mě působila opuštěně a pochmurně, jakoby byla odříznutá od světa, což vyvolávalo zajímavou atmosféru, jenže tu často kazila přítomnost mobilního telefonu, přesněji častých telefonátů od nejrůznějších známých, které Kate má. Mobil se tak stává jakýmsi spojením s životem hýřícím světem a pocit opuštěnosti se vytrácí.
Syberia je jedna z mála adventur, kterou si při druhém hraní možná užijete snad ještě více. Nestaví totiž na přeplněném inventáři (dokonce ani nedovoluje kombinovat mezi sebou předměty) ale zato obsahuje mnoho „prázdných a vycpávkových“ obrazovek, kterými probíháte sem a tam a pokud dopředu nevíte, co dělat dál, můžete se takto zaseknout na hodně, hodně dlouho. Na první (a ještě na pár dalších) pohledů jsou lokace krásné a je na co se dívat, ale když jimi procházíte desetkrát už to není ono.
Nakonec ještě pár slov k herním mechanismům. Obvyklé prohlížení a komentování aktivních předmětů naprosto chybí, takže se jednak nedozvíte nic o okolí a druhak nezjistíte nic o názorech Kate (samozřejmě se dozvíte kupu věcí z rozhovorů ale to je něco jiného). Může se to zdát jako nevýhoda ale má to minimálně jedno pozitivum v rychlejším spádu hry. Jasné negativum však vidím v neoznačených východech z obrazovek, kdy dopředu nevíte, kam se dostanete. Jediné, co vás upozorní na možnost přechodu je rozsvícení kursoru, ale bez udání směru, takže může dojít k tomu, že zkrátka přehlédnete další cestu, když jsou dvě blízko u sebe. Další zápor, i když ne zcela jednoznačný je v neodebírání témat při hovorech. Můžete se za postavami stále vracet a mluvit o tom samém, ale někdy dojde ke změně, kdy stejné téma vyústí k novým informacím, ale vy to nezjistíte, dokud rozhovor nezahájíte.
Podtrženo sečteno – Syberia je adventura na dlouhé večery, která zajistí nezapomenutelný zážitek těm, kteří upřednostňují kvalitní emotivní příběh před spoustou ryze logických problémů.
Hodnocení – 85%
Délka – cca 8h
Návod
Kapitola 1 – Valadilene
Jmenuji se Kate Walkerová a jsem právnička. Přijíždím do Valadilene, zapadlého městečka ve Francouzských Alpách. U kostela zahlédnu pohřební průvod tvořený několika umělými lidmi. Jsou tu bubeníci, koně táhnoucí kočár a několik „obyčejných“ lidí s deštníky. Prší, a tak mé kroky velice rychle směřují k místnímu hotelu…
Kufr složím u dveří v hotelu a prohlédnu si ho. (+ téma POMOC) Nechce se mi ho už táhnout dál, snad najdu někoho, kdo mi pomůže. Dokud prší tak ven nepůjdu a nepůjdu ani nahoru k pokojům. Na stěně je přihrádka s reklamními letáčky o Valadilene. Píše se v nich o rodině Voralbergů, která má zde továrnu na hračky – automaty. Každý takový automat je velice precizně proveden a natahuje se tzv. Voralbergovým klíčem. Některé cenné automaty se vyrábějí z vysoce kvalitního ebenového dřeva až z Madagaskaru. Továrnu Voralbergů založil Charles Voralberg a jejím posledním majitelem je Anna Voralbergová, dcera Rudolfa Voralberga, za jehož úřadování byla továrna nejúspěšnější. Vzadu u stolů sedí nějaký chlapec a hraje si s ozubenými kolečky. Jmenuje Momo a už rozhovoru je jasné, že je poněkud primitivnější a často podléhá emocím. S kufrem mi nepomůže ale dalo se to čekat. Na recepčním stolku je automat na zvonění. Sice nemá klíč ale ten leží hned vedle na pultu. Vezmu klíček, natáhnu s ním automat a stisknu červené tlačítko. Zvonek zadrnčí a recepční přijde. Představím se a dohodnu si pronájem pokoje. Recepční mi sdělí, že tam venku to je pohřeb Anny Voralbergové, se kterou jsem měla dohodnout odkoupení Voralberovy továrny. Momo se do rozhovoru zapojí a řekne něco o nějakém Hansovi. Recepční mi vysvětlí, že to je dávno mrtvý bratr Anny, ale Momo na to, že ještě žije, a že mu to řekla Anna. Rozčílený recepční Moma pošle pryč a ten tu po sobě nechá čtyři ozubená kolečka, které vzteky rozhází po místnosti. Recepční mě doprovodí do pokoje a vezme tam i můj kufr. (+ téma MOMO, HANS, AUTOMAT, ANNA) Vidím, že mi sem už dorazil fax a někdo mi ho nechal na stolku. Jsou v něm pokyny od šéfa – pana Marsona ze společnosti Marson a Lormont. Mám číslo společnosti v paměti mobilu, takže mu zavolám a seznámím se situací. Smrt Anny mu je ukradená a prý mám obchod uzavřít s notářem. Pošle mi sem pro něj fax. (+ téma MISE). Sejdu dolů do přízemí. Tady posbírám čtyři kolečka, které Momo zahodil a promluvím s recepčním. Důrazně mě upozorní, že Voralbergovy výtvory se nazývají automaty, nikoli roboti. Snad kvůli absenci elektroniky. Taky si od něj vyžádám fax pro notáře, co přišel. Jsou v něm pokyny pro notáře Alfoltera. Zeptám se recepčního, kde bydlí. Prý je to nepřehlédnutelný dům. To je tedy popis… Venku konečně přestalo pršet a já mohu vyrazit na průzkum Valadilene.
Nejprve se vydám k mostu. Na lavičce stařík, se kterým promluvím. Vzpomíná na dnes už zašlou slávu Valadilene a je mu líto, že to teď vypadá takto. Na kopci je kostel, ale brána je kvůli probíhajícímu pohřbu zamčená, tak mi nezbyde než jít zpět dolů. Ulicí se dostanu až k masivní bráně vedoucí k továrně ale je zamčená. O pár domů dál narazím na pekaře. Promluvím s ním – vzhledem k úmrtí Anny je prý obchod zavřený. O dalších pár domů dál dojdu až k jednomu podstatně většímu. Vypadá to na dům notáře ale nejprve pokračuji dál ulicí. Dorazím až k malé brance vedoucí někam za domy ale je zamčená. Vrátím se k domu notáře a z lavičku před domem vezmu noviny. Píše se tu o smrti Anny. Všimnu si automatu u dveří notáře. Do jeho dlaně položím fax pro notáře, zatáhnu ze malou páku uprostřed, načež se hlava automatu sníží a poté zatáhnu ještě za páčku vpravo. Tím se aktivuje mechanismus, který notáři sedícímu uvnitř v pracovně umožní přečíst fax. Nazná, že jde o důležitou věc a otevře mi dveře. Na stolku si všimnu automatu na orazítkovávání dokumentů a na věšáku nějaké tyče, kterou však ještě nechci brát, dokud nevyřídím záležitost s notářem. Vstoupím dveřmi do pracovny. Notář mě požádá abych si sedla. Ven teď nepůjdu, když si s ním potřebuji promluvit a mluvit s ním vestoje také není nejlepší nápad, takže usednu na židli a promluvím s ním (o své misi budu mluvit až nakonec). Notář o Hansovi nechce moc mluvit a ani o jiných věcech se moc nerozpovídá. Zvláštní… Zeptám se ho na prodej továrny a on vytáhne dopis od Anny a začne mi ho číst. Anna v případě své smrti odkazuje továrnu Hansovi a dodává, že není mrtvý, jak si všichni myslí. Jeho pohřeb byla prý fraška. Dopis od Anny dostanu a dočtu jeho zbytek, kde se píše o tom, že je Hans na Sibiři. Podle notáře je věc jasná – Hans je teď majitelem továrny a musí souhlasit s jejím prodejem. Notář je nemocný a tak mě požádá abych odešla. Řekne mi, že „Hansovo tělo“ by mělo ležet na místním hřbitově. Poradí mi ještě, abych si vzala z věšáku v předsíni klíč od továrny a porozhlédla se uvnitř. Odejdu tedy a klíč si z věšáku vezmu. Potom vyjdu na ulici a zavolá mi můj přítel Dan. Oznámím mu, že se zde nejspíše zdržím, což se mu moc nelíbí ale nemám jinou možnost. Vrátím se do hotelu, kde promluvím s recepčním. Věří, že je Hans mrtvý a pošle mě na hřbitov, kde se o tom můžu prý přesvědčit. Protože pohřeb už skončil a brána je otevřená, mohu tam vstoupit.
Zavolá mi Marson a když mu vysvětlím situaci, dost se rozčílí. Mám co nejrychleji dořešit prodej. Vůbec si neuvědomuje, že se vyskytly vážné komplikace. Hlavní vchod do kostela je zamčený. Po pravé straně je hřbitov, který si projdu a naleznu Voralbergovu hrobku. Je zavřená a na střeše je veliký automat. Obejdu kostel zprava a vstoupím do něj bočním vchodem. Je tu prázdno ale zajímavé jsou šuplíky vlevo od oltáře. Je jich tu pět ale nejdou otevřít. Všimnu si kříže nad oltářem a také rýh, které jsou na zdi. Zdá se, že se s křížem často hýbe, takže ho zkusím odklopit. V malé díře ve zdi je schovaný klíč, se kterým odemknu šuplíky. Prohlédnu je a najdu v nich čtyři děrné štítky rozlišené barvami. Prostřední šuplík neukrývá žádný štítek ale všimnu si, že má v zadní části příhrádku. Otočím páčkou po pravé straně skříně a šuplík se vysune ven, takže mám k přihrádce přístup. Je tu Voralbergův klíč a také dopis od faráře Leona Bonnarda. Zmiňuje se v něm, že Rudolf Voralberg ho podvedl a namluvil mu, že je Hans mrtvý ačkoli to nebyla pravda. Leon tedy pohřbil jen prázdnou rakev. Vyjdu ven z kostela a podívám se na výtah na jeho pravém boku. Nefunguje ale jistě to souvisí s výklenkem hned vedle, kde jsou dvě ozubená kolečka ale čtyři další chybí. Bezpochyby jde o kolečka, se kterými si hrál Momo. Na stole v hostinci zůstaly rýhy, které jasně ukazují jak mají být kolečka poskládány. Doplním všechny čtyři do mechanismu a zatáhnu za páku vpravo. Výtah se aktivuje a já mohu vyjet do kostelní věže. Je tu automat ovládající zvony a to podle děrných štítků. Červený, modrý a zelený štítek sice zvony rozezvučí v určité melodii ale teprve fialový štítek způsobí, že se automat na Voralbergově hrobce dá do pohybu a sklopí svůj cylindr na kterém je otvor přesně ve tvaru Voralbergových klíčů. Sjedu zase dolů a zajdu se na cylindr podívat. Použiju Voralbergův klíč, čímž se otevřou mříže a já vstoupím do hrobky. Je tu několik zásuvek na rakve ale mě zajímá ta Hansova. Vytáhnu rakev a podívám se dovitř. Tělo tu opravdu není, což mě už ani nepřekvapuje, a jediné, co najdu je ústřižek z novin, ve kterém se píše o něšťastné nehodě při níž Hans zemřel a také podivný váleček. Vyjdu nahoru a opustím hřbitov bránou do města.
Zajdu k bráně od továrny a umístím klíč do figurky nahoře. Otočím klíčem na tlustém panáčkovi a poté zatáhnu za páčku vpravo. Mechanismus se natáhne, západka odklopí a vrata se otevřou. Dojdu k fontánce odkud vede hned několik cest. Nejprve se vydám první cestou po levici. Přejdu most a vstoupím do tovární haly. Je tu několik výrobních linek, schodiště kamsi nahoru, zadní dveře a také chodba dál, kterou se vydám. Zavolá mi matka. Vysvětlím jí, kde to jsem a od ní se dozvím, že se potkala s ruským operním zpěvákem Frankem Malcovichem. Mám teď spoustu jiných starostí, takže zavěsím a pokračuji dál. Dorazím k vysokozdvižnému vozíku a dveřím. Nejprve se budu věnovat vozíku . zatáhnu za jeho páčku. Vozík se rozjede po předem vytyčené trase, pokusí se z linky nabrat nějaký předmět, rozjede se do haly, onen „předmět“ umístí do válce a zase se vrátí. Je to všechno zajímavé ale když není nic s čím by mohl vozík manipulovat, tak je mi to k ničemu. Nechám ho být a podívám se, co je za dveřmi. Kousek nad zemí je zavěšený automat podobající se člověku. V zadní části je páka, kterou ho spustím na stůl a poté s ním promluvím. Představí se jako Oskar a tvrdí, že je vůbec tím nejdokonalejším automatem, kterého vymyslel samotný Hans Voralberg. Anna jeho výrobu nestihla dokončit a tak to nejspíše zbyde na mě. Chce abych mu vytvořila poslední součástku – nohy. Dostanu děrný štítek a radu, že musí jít o model XZ2005-B. Oskar se zmíní také o tom, že je strojvedoucí vlaku, který by měl stát na nádraží. (+ téma VLAK, VÝROBA) Odejdu do haly a po schodech se vydám nahoru do kanceláře. Na stole si všimnu papírů na stojánku. Jsou to všechno upomínky ohledně dluhů, které měla Anna. Je jasné, že prodej továrny byl hodně důležitý. Na stole je také dopis pro Hanse, který Anna nestihla dopsat. Píše se v něm o Hansových plánech vlaku a Oskara a také o sošce mamuta, kterou chce Hans přivézt. Plán vlaku je na stole také ale z něj toho moc nezjistím. Prohlédnu si knihovnu a zatáhnu za knihu, jež je povysunutá. Otevře se přihrádka, kde je malá mechanická hračka. Na podstavci jsou dvě figurky představující Annu a Hanse zamlada. Díky válečku, který je ve strojku se přehraje melodie. Po jejím skončení si váleček vezmu (mohu ho tam umístit znovu a přehrát jej opětovně) a vložím tam váleček, co jsem objevila v „Hansově“ rakvi. Tentokrát se spustí hlasový záznam, který popisuje Annu a Hanse, jak objevili v lesích jeskyni. V ní nalezli malby mamutů a také malou sošku jezdce na mamutovi. Hans se pro ní pokusil vyšplhat ale uklouzl a spadnul. Utrpěl vážně zranění, které pozastavilo jeho duševní i fyzický vývoj. (+ téma JESKYNĚ) Strojek se rozbije a deska s postavičkami se uvolní. Vezmu strojek s sebou. Zajdu do skladu za Oskarem a poptám se ho na jeskyni. Nic o ní neví, což se ale dalo čekat. Opustím továrnu a vrátím se k fontánce.
Vydám se první cestou vpravo (při pohledu od brány) a dojdu před velikou vilu, kde Voralbergové bydleli. Vchodové dveře jsou zamčené, zkusím vilu obejít. Jsou tu další dveře dovnitř, ovšem rovněž zamčené. Také tu je výsuvný žebřík, který je ale ovládán Voralbergovým klíčem, který nemám. Pokračuji dál do zahrad. Upravuje to tu zahradnice, se kterou si promluvím. Stěžuje si na těžkou práci způsobenou rozbitím zahradního automatu. Vypadá to, že spousta lidí si ani nedovede představit život bez jakýchkoli automatů. Přímo proti mě je jezírko s rozbitou sochou a vpravo cesta pokračuje mezi živými ploty. Na konci cesty je zamčená brána ale je tu jedna odbočka vedoucí k nádržce, ve které je klíč Voralbergů. Použiju na žebřík. Vytáhnu ho až k oknu od půdy a vyšplhám nahoru. Je tu spousta harampádí a také psací stůl. Otevřu ho a vezmu odsud kalamář a Annin deník. Pečlivě si ho pročtu. Anna ho začala psát už v dětství a to krátce po Hansově nehodě. V 10 letech spadl v jeskyni, když se snažil získat figurku mamuta a vážně se zranil. Byl nějakou dobu v kómatu a přestože se po čase probral, zachovalo to na něj vážně následky. Hans byl fyzicky i psychicky retardovaný a ani specializovaní doktoři s tím nedokázali nic udělat. Rudolf Voralberg byl z toho všeho nejprve hodně zarmoucený ale po čase začal brát Hanse s sebou do továrny a ukázalo se, že má velké nadání. Jeho blízký vztah s Annou se prohluboval a i nadále byl fascinován mamuty. Vyrobil mnoho automatů ale v 18 letech se rozhodl pátrat po mamutech a chtěl z Valadilene odejít. Rudolf mu to rezolutně zakázal ale Hans přesto unikl. Ještě předtím se s Annou dohodl, že spolu budou nadále komunikovat prostřednictvím hlasových cilindrů (válečků), protože Hans neuměl psát. Rudolf byl z odchodu syna rozčílen a protože nesnesl, že by Hans nepokračoval v tradici a nevedl továrnu, rozhodl se ho nadobro vymazat ze života a připravil jeho falešný pohřeb. Anna se o tom dozvěděla také a přestože plánovala utéci za Hansem, nakonec se rozhodla zůstat se svým otcem. V jednom koutě je žárovka, kterou rozsvítím krátce nato mě vyruší nějaké zvuky. Podívám se k oknu a zjistím, že sem přišel Momo. Chce abych mu nakreslila mamuta, tak jak ho kreslíval Hans. Promluvím s ním a dostanu od něj papír. Zjistím, že možná ví něco o jeskyni ale chce nejprve kresbu mamuta. U žárovky je do trámu zakreslen mamut i s podpisem autora – Hanse. Obkreslím si mamuta na papír a poté kresbu mamuta předám Momovi, který je nadšen a naznačí mi abych ho sledovala. Momo sešplhá dolů a zaběhne před vilu. Slezu po žebříku a půjdu za ním. U fontánky ho zahlédnu, jak vybíhá z prostor továrny. Vyjdu na ulici a všimnu si, jak Momo utíká dál směrem k pekárně. Já si nejprve zajdu do hotelu promluvit s recepčním. Poradí mi ohledně výroby automatů. Prý by mohlo něco být v brožurce, kterou mám. Teď ale budu řešit jeskyni, takže půjdu za Momem. Potkám ho až na konci městečka u branky, kterou mi otevře. Přejdu most přes řeku a vystoupám po schodech k lesu.
Lesem se dostanu k řece. Přejdu most a všimnu si prohnilé loďky s pádlem. Na křižovatce u řeky najdu Moma. Promluvím s ním a ukáže mi jeskyni, která je však na druhém břehu řeky. Nahoře u řeky je stavidlo, které pokud by bylo otevřené, by mohlo značně omezit proud vody, která protéká kolem jeskyně a snížit tak její hladinu. Nechci se ale ušpinit, takže o otevření stavidla požádám Moma. Ten souhlasí ale páku, která stavidlem pohybuje ulomí. Musím jí něčím nahradit. Vezmu ze země ulomenou páku a požádám opět Moma o pomoc. Stavidlo je ale rozbité a on mi s ním tedy nemůže pomoci. Zajdu se podívat k loďce a všimnu si celkem použitelného pádla. Přitáhnu ho blíže pomocí ulomené páky. Pádlo je ale celé špinavé a tak o jeho vytažení požádám Moma. Vezme ho a odnese na křižovatku. Znovu ho požádám o otevření stavidla. Nahradí prasklou páku pádlem a stavidlo otevře, načež se hladina řeky opravdu značně sníží. Momo odejde pryč a já mohu překročit řeku a vstoupit do jeskyně. Na zemi tu leží figurka mamuta s jezdcem – ta, kvůli které Hans spadl. Vezmu jí a vyjdu z jeskyně ven. Zavolá mi moje kamarádka Olivia, která se mne vyptává na Valadilene. Trochu si pokecáme a po skončení hovoru se lesem vrátím do města.
Zajdu k fontáně v prostorách továrny a vydám se druhou cestou zleva. Dojdu na plošinu u řeky, kde je na podstavci velká nádoba, která evidentně patří do továrny. Zatáhnu za páku, načež z továrny vyjede drapák a nádobu udveze dovnitř. Vstoupím do tovární haly a vystoupám ke kanceláři Anny. Ještě trochu výš je ovládací panel. Do mezery na něm zasunu děrný štítek od Oskara ale ovládání stále nefunguje. Sejdu dolů až ke skladu, kde si všimnu dovezené nádoby. Je příliš těžká, takže použiju vysokozdvižný vozík. Ten nádobu odveze až do hlavní haly a umístí jí k nádrži uprostřed. Zajdu za Oskarem a oznámím mu, že ani s děrným štítkem nejde nic vyrobit. Oskar ale neví, co s tím, takže to musím vyřešit sama. Zpátky v hale pokračuji podél montážních linek až k zadním dveřím. Za nimi je strojovna. Zatáhnu za táhlo vpravo, načež se rozočí kolo. Pak už zbývá jen zatáhnout za páku vlevo. Vrátím se až k ovládacímu panelu v hale. Podle ručky uprostřed poznám, že už funguje. Po pravé straně je šest malých páček, které zapínají montážní linky. Jediná funkční je ta vpravo dole, která se po sepnutí rozsvítí. Pak je ještě nutné vybrat v posuvníku materiál. Vzpomenu si na brožuru, kde se psalo o ebenovém dřevě, které se používá na nejlepší automaty. V brožurce je i jeho obrázek. Má světle hnědou barvu. Nastavím ho na posuvníku pomocí páčky a poté zatáhnu za prostřední páku. Započne výroba nohou a ty nakonec skončí u montážní linky, kde si je mohu vyzvednout (pokud vyberu nohy z jiného materiálu, musím je ukázat Oskarovi, který mi sdělí, že jsou špatné a pak je vyrobit znovu). Zajdu k lince, dřevěné nohy vezmu a zanesu je Oskarovi, který si je nasadí a odejde k vlaku. Opustím továrnu.
Na křižovatce pokračuji druhou cestou zprava a dojdu až k nádraží. Je tu mechanický vlak a také prodejna lístků, jež je ovšem zamčená. Vstoupím do vlaku a promluvím s Oskarem. Vlak má podle něj mít pouze jednoho pasažéra a ten se potřebuje prokázat jízdenkou. Doporučí mi abych si jí vyzvedla v prodejně lístků venku a poté někam odejde. Vyjdu z vlaku na nástupiště a všimnu si, že Oskar stojí za pokladnou. Vyžádám si od něj jízdenku a dostanu k ní i povolení k použití mechanického vlaku. Oskar se poté vrátí do vlaku a já půjdu za ním. Promluvím s ním a zjistím, že po mě požaduje jízdenku. Ukážu mu jí ale nejprve je prý třeba povolení. Dám mu tedy povolení, jenže ani to nestačí, neboť není orazítkované právním zástupcem Anny Voralbergové. Co se dá dělat, musím za notářem. Z nádraží až k jeho domu je to kus cesty ale jakmile jsem tu, podívám se na stůl, kde je automat na razítka. Otevřu jeho cylindr a naliju tam inkoust z kalamáře. Po stisknutí červeného tlačítka už začne automat razítkovat. Vložím pod něj povolení a stisknu tlačítko. Orazítkovaný dokument si vezmu a ukážu Oskarovi. Vezme si ho ode mne ale stále vyžaduje jízdenku. Ukážu mu jí, jenže k odjezdu je prý nutné zaplnit prázdná místa na cenné předměty, která jsou ve střední části vlaku. Půjdu se tam podívat. Je tu sloupek s mezerou pro zvukové cylindry. Na sloupek dám automat Anny a Hanse. Pak je tu skříňka se čtyřmi podstavci. Na první dva umístím cylindry, co mám u sebe (hudební cylindr a cylindr o Hansově nehodě). Můžu si je kdykoli opět přehrát. Poslední místo je na poličce vpravo od sloupku. Sem přijde panenka mamuta. Tím jsou všechny předměty tam, kde mají být.
Ukážu Oskarovi jízdenku ale ten stále odmítá rozjet vlak, protože není natažený. Musím se tedy o to postarat sama. Vyjdu z vlaku a sejdu na pravé nástupiště (mohu k tomu použít i můstek nad vlakem). V rohu je natahovací zařízení. Nejprve otočím kolem, načež vyjede tyč s klíčkem a poté zatáhnu za páčku. Vlak otevře záklopku a klíček ho natáhne. Poté opět otočím kolem, aby se tyč vrátila do stroje a já mohla projít. Nastoupím do vlaku a ozve se mi Dan. Nelíbí se mu, že se ještě nevracím domů ale nedá se nic dělat. Oznámím Oskarovi, že vlak je natažen. Po chvilce již vyrážíme z nádraží na dlouhou cestu.
Kapitola 2 – Barrockstadt
Cestuji vlakem napříč Evropou až dorazím do vlakové stanice, jež je zvláštní tím, že v ní roste mnoho exotických rostlin a je také voliérou pro spousty ptáků.
Vzadu ve vlaku mám svůj kufr ale ten si s sebou brát nechci. Promluvím s Oskarem, který má více informací. Prý jsme v prostorách Barrockstadtské univerzity a vlak opět potřebuje natáhnout. Oskar ven nechce, protože se bojí příliš velkého vlhka, takže vše zbyde na mě. Opustím vlak a vyjdu na levé nástupiště (+ téma PTÁK). Je tu žebřík někam na plošinu nade mnou ale hlídají ho tři ptáci. Zkusím je odehnat ale jsou dost agresivní. Otočím se a jdu k můstku před koleje. Je tu cesta, jež vede k zamčeným vratům. Přejdu most a pokračuji podél kánálu ve směru odkud jsme přijeli vlakem. Dojdu ke břehu, kde postává starší muž. Promluvím s ním a ukáže se, že je to předsnosta stanice a že má na starosti také ptactvo, jež se tu vyskytuje. Prý má velký problém s přemnožením Amerzonských kukaček, které kladou vajíčka do hnízd jiných ptáků a likvidují tak jejich populaci. Na ochranu před kukačkami před lety sloužil automat orla (Hansova práce), který je však již rozbitý. Přednosta mi dále doporuší hledat natahovací zařízení někde u zdi. Z písku seberu hák. Odejdu pryč a před můstek vedoucí nad kanálem se dostanu k východu z nádraží. Jsou tu troje dveře ovšem všechny zamčené. Dále je tu ovládání zdymadla, které je však zamčené. Informační cedulka zmiňuje číslo technické služby ale telefon na ovládání je rozbitý. Zajdu na nástupiště, co je hned vedle kanálu a pokračuji dál. Opustím nádraží a po chvíli dojdu k ohromné zdi. Na protější straně nástupiště je natahovací zařízení ale tam se nedostanu. Kromě toho by mi ani k ničemu nebylo, když tu není vlak. Vrátím se k vlaku a Oskar mi oznámí, že se mnou chce mluvit. Zajdu dovnitř a zeptám se, co se děje. Prý si mne přejí vidět rektoři univerzity. Vyjdu zase ven a přejdu kanál. Všechny tři dveře z nádraží jsou již otevřeny, takže mohu projít.
Nejprve se vydám dolů ke kanálu. Je tu loď a na ní dva lidé, se kterými promluvím. Mají problém s otevřením zdymadla a proto zde uvízli. Zeptám se jich, jestli by mi pomohli odtáhnout vlak k natahovacímu zařízení, s čímž sice souhlasí ale požadují 100 dolarů. (+ téma PENÍZE). Vrátím se zpět nahoru a vystoupám k univerzitě. Na nádvoří je v samém středu pavilonek, jehož vchod je však uzamčený. Jsou na něm dvouramenné váhy a na jedné z nich je jakési vejce. Dole je kolo, se kterým však nelze otáčet. Promluvím se studentem, co postává před vchodem na univerzitu. Kromě jeho oplzlých řeší se však ničeho nedočkám. Vstoupím dovnitř a vydám se chodbou vpravo. Dojdu k muži, jež zkoumá kostru mamuta. Z rozhovoru zjistím, že je to vedoucí katrdry paleozoologie Cornelius Pons a že se kdysi znal s Hansem, který mu vyprávěl o figurce mamuta. Takové figurky prý vyráběl pouze kmen Youkolů, který žije na Sibiři. Pons mi navrhne abych se zeptala na práci rektorů, kteří by mě snad mohli finančně odměnit. Vrátím se do haly a pokračuji chodbou vlevo. Jsou tu dveře do knihovny, kam vstoupím. Sejdu dolů ke stolům a z jednoho z nich seberu knihu o Amerzonii. Jsou zde popsány Amerzonské kukačky (tři jsem viděla u žebříku na nástupišti) a také Sauvignonské hrozny, které jim velice chutnají. Podle knihy by měli hrozny růst i v Barrockstadtu. (+ téma SAUVIGNON). Promluvím se studentem, co pročítá knihu ale nechce se se mnou pořádně bavit, abychom nikoho nerušili. Prohlédnu si ještě police s knihami a naleznu na jednom místě pusuvný žebřík. Vylezu na něj a seberu z police lexikon hub, který pojednává o houbě zvané Yangala-Cola, která se využívá ke zlepšení zraku například při lovu. Odejdu z knihovny a pokračuji chodbou až k zadním dveřím. Za nimi jsou rektoři, kteří se mnou chtějí mluvit. Vysvětlí mi, že můj vlak překáží a je třeba ho odklidit. Nabídnou mi práci – opravení hudebního pavilonku na nádvoří, který vyrobil Hans. Rovněž mi řeknou, že Sauvignonské hrozny v Barrockstadtu nerostou, což je zvláštní. Opustím místnost.
Zajdu za Ponsem, kterého se zeptám na hrozny. Neví o tom, že by tu měly být a odkáže mě na přednostu. Odejdu z univerzity a zavolá mi Marson. Chce vědět, co je nového, takže mu sdělím, kde to jsem a že hledám Hanse. Není moc nadšený. Zeptám se na Sauvignon námořníků. Nic o tom nevědí, což se dalo očekávat. Přejdu most nad kanálem a jdu k vlaku. Zajdu do vlaku, kde promluvím s Oskarem. Bohužel mi moc neporadí a peníze také nemá, takže nezbývá než opravit hudební pavilonek. Z vlaku si vezmu panenku mamuta o které jsem mluvila s Ponsem. Vyjdu ven a jdu ke břehu, kde promluvím s přednostou. Když se zmíním o hroznech, naštve se a odejde. Vyrazím za ním a naleznu ho na můstku nad kanálem. Promluvím s ním a on mě pošle za paleontologem, který by měl o hroznech něco vědět. Poté se již vypravím na univerzitu, kde ukážu panenku Ponsovi. Pozve mě z vděku na přednášku o Youkolech a také se rozhodne panenku řádně prozkoumat v laboratoři, kam se podívám také. Ze stolu vpředu vezmu kleště a prášek Yangala-coly. V poličce u dveří je další cylindr, kterým spolu komunikovali Anna a Hans. Panenku mamuta zatím nepotřebuji ale promluvím s Ponsem. Ohledně hroznů mě odkáže zpět na přednostu a také na rektory, kteří by měli vědět vše. Vyjdu na chodbu a odejdu z univerzity. Zajdu k nádraží a na můstku se zeptám přednosty na Sauvignon. Dost ho to rozčílí a odmítne se se mnou o tom dál bavit. Vrátím se na univerzitu a navštívím rektory, kterých se zeptám na hrozny. Prořeknou se, že tu skutečně rostou a to v zahrádce za nádražím, kterou má na starosti přednosta. Zajdu do laboratoře za Ponsem a oznámím mu to. Uzná, že mi lhal a že využívá laboratoř jako palírnu. Opustím univerzitu a zajdu k vodě, kde jsou námořníci. Promluvím s nimi o hroznech a zeptám se jich, kde je zahrádka se Sauvignonem, ale neví to. Přejdu most a vstoupím do vlaku, kde Oskarovi vysvětlím, že se tu načerno vyrábí víno. Oskara to ale nezajímá, jelikož to nesouvisí s naší cestou. Zajdu na most za přednostou. Omluví se mi za to, že lhal a souhlasí s otevřením zahrádky. Odejde jí otevřít a já půjdu za ním. Sejdu na nástupiště a přejdu po druhém můstku koleje. Poté pokračuji stezkou až k bráně, kde už čeká přednosta. Sdělí mi, že sem budu mít volný přístup a odejde. Vyjdu na zahrádku, kde hrozny rostou a pár hroznů vezmu. Vrátím se na nástupiště a hrozny dám kukačkám, které stojí u žebříku poblíž vlaku. Odláká je to a já mohu vylézt nahoru. Je tu rozbitý mechanický orel a v něm jsou vejce. Jedno patří kukačkám a právě to vejce kleštěmi vytáhnu. Poté zase slezu dolů. Jdu až k univerzitě ale na můstku nad kanálem mě zastaví přednosta a věnuje mi jako omluvu lahev vína. Na nádvoří umístím na dveře od pavilonku vejce a otočím kolem. Dveře se otevřou a já vstoupím dovnitř. Sešplhám po žebříku dolů a pákou spustím automaty, které začnou hrát na housle. Pavilonek je opraven. Zajdu za rektory a oznámím opravení hudebního pavilonku. Dostanu odměnu 100 dolarů. Promluvím s nimi ale další práci už pro mne nemají. Odejdu ven.
Opustím univerzitu a zajdu za námořníky. Dám jim peníze a dostanu klíček od zdymadla, které musím otevřít (+ téma ZDYMADLO). Námořníci mi ale bohužel nejsou schopni poradit, co se zdymadlem dělat. Zajdu na univerzitu a promluvím s rektory. Bohužel ani oni nemají ponětí, jak zdymadlo funguje. Zajdu si o tom promluvit také do laboratoře s Ponsem, jenže jeho zdymadlo vůbec nezajímá. Odejdu z univerzity a vydám se na nádraží. Zavolá mi matka a povypráví mi o svém vztahu s Frankem Malcovichem. Po rozhovoru vyjdu na můstek, kde se na zdymadlo zeptám přednosty. Vysvětlí mi, že se jedná o takový výtah pro lodě ale netuší, jak se ovládá. Navštívím ve vlaku Oskara a oznámím mu, že námořníci jsou ochotni vlak odtáhnout, hned jak je dostanu přes zdymadlo. Poradit mi sice nedokáže ale ani mě to nepřekvapuje. Přejdu můstek a podívám se k ovládacímu panelu zdymadla. Odemknu panel klíčem. Je tu klávesnice a také návod, jenže pro mě v neznámém jazyce. Na cedulce s informacemi je však číslo 27664742. Zavolám na něj mobilem a dostanu se k informačním radám ohledně zdymadel. Budu se řídit podle instrukcí a protože používám zdymadlo v Barrockstadtu stisknu 4. Poté mi oznámí, že zvýšení hladiny se provádí stisknutím 1 a snížení stisknutím 2. Něco tedy vyberu a poté mám svoji volbu potvrdit hvězdičkou, což udělám, jenže technik není k dispozici a tak nemohu hladinu vody ovlivnit takto po telefonu. Musím tedy vše udělat ručně na klávesnici ale nyní už vím, co vše navolit. Stisknu tedy 4 (zdymadlo v Barrockstadtu) a poté 2 (snížení hladiny). Volbu potvrdím hvězdičkou (případně mohu předchozí volbu vymazat křížkem). Hladina se sníží a vrata se otevřou. Zajdu oznámit námořníkům, že mohou projet. Odjedou tedy do zdymadla, načež se vrátím k ovládání a navolím 4 a poté 1 (zvýšení hladiny). Volbu opět potvrdím hvězdičkou. Hladina se zvýší a loď odpluje k mému vlaku. Přejdu přes můstek na nástupiště a promluvím s námořníky, co čekají u lokomotivy (téma pomoc si nechám až nakonec). zjistím, že navrhují zaháknout řetěz a ten mi také hodí. Připevním k němu svůj hák a zaháknu lokomotivu. Člun vlak odtáhne k natahovacímu zařízení a odpluje
Vydám se k vlaku a během cesty mi zavolá Pons, že je přednáška připravená. Zatím se nevrátím ale půjdu si promluvit s Oskarem. Oznámím, že zbývá natáhnout pružiny a můžeme jet. Vyjdu z vlaku na malé nástupiště s natahovacím zařízením. Otočím kolem a zatáhnu za páku, načež se vlak natáhne. Zavolá mi Dan a je poměrně nešťastný z toho, že jsem stále na cestách. Nemá zrovna moc pochopení a tak se pohádáme. Zajdu za Oskarem a oznámím, že můžeme vyrazit. Oskar mě ale upozorní, že vlak není připraven – chybí panenka mamuta. Musím pro ní dojít. Vrátím se až na nádraží a na můstku promluvím s přednostou. Je celkem rád, že je vlak pryč. Zajdu na univerzitu a navštívím rektory. Oznámím jim odtažení vlaku, za což jsou rádi. Poté se vrátím do haly a po levém schodišti se dostanu do promítacího sálu. Je tu Pons, který začne přednášku o Youkolech. Je to kmen, který vždy využíval mamuty ke svému životu (jako jídlo, stavební materiál, přepravu, …) a když se mamuti stahovali na sever, šli Youkolové za nimi. Dodnes žijí kdesi na Sibiři a stále mají v paměti svoji legendu o ostrově Syberia. Pons mě po přednášce pozve do laboratoře, takže tam zajdu. Vrátí mi panenku mamuta a přidá také spis o legendě o Syberii. Tam byli prý odvezeni mamuti a z tohoto ostrova se vždy vracela po určité době (asi 50 let) loď s mrtvými mamuty, jenže když se jednou loď nevrátila, otřáslo to Youkolskou vírou. Rozloučím se s Ponsem a odejdu z univerzity. Přes nádraží projdu k vlaku a uvnitř vrátím panenku mamuta na podstavec v nákladovém prostoru. Také do strojku vložím cylindr co jsem nalezla zde v Barrockstadtu. Je od Anny pro Hanse. Anna oznamuje, že Rudolf zemřel a také jak těžké časy pro Valadilene jsou (je válka). Oznámím Oskarovi, že je vše připraveno a vyrazíme na další cestu, která však nemá dlouhého trvání, neboť v cestě stojí zeď.
Vystoupím z vlaku na malé nástupiště a prohlédnu si zámek na bráně. Vypadá docela složitě. V budce je Oskar, se kterým promluvím. Zdá se, že je třeba povolení k odjezdu a bez něj není šance dostat se za zeď. Vrátím se až na nádraží a na můstku promluvím s přednostou. Sdělím mu, že mi v cestě brání zeď a on mi řekne, že prý patří armádě a že za ní je velice nebezpečné území, kam nikdo nejezdí. Zajdu zpět k vlaku a obejdu budku. Dveře dovnitř jsou zamčené ale to mě ani tak nezajímá. Důležité jsou dveře vedoucí do zdi, kam vstoupím a vyšplhám po schodech na vrchol. Zavolá mi Olivia. Moc se jí nelíbí, že jsem se s Danem pohádala ale chce mě na cestě podpořit, když už to Dan neudělal. Po rozhovoru mohu pokračovat ale ne branou, která je zamčená, nýbrž přes můstek na zdi. Dojdu na pozorovatelnu, kde stojí voják. Oslovím ho a ukáže se, že je to kapitán Malatesta a má zeď na starosti. Nechce mne za žádnou cenu pustit přes zeď, protože tam prý je nepřátelský průzkumník. Podívám se dalekohledem a knoflíky ho zaostřím. Kromě stromu, jež vypadá jako jezdec na koni není nic vidět. Malatesta má evidentně něco se zrakem. Zkusím mu to vysvětlit ale stojí si za svým. Všimnu si na stole rozbitých brýlí – Malatestovi opravdu neslouží zrak. Jsou tu také skleničky do kterých naliji víno a poté ho nabídnu kapitánovi. Vypije ho ale nic se tím nemění. Znovu naliji do sklenek víno ale nemá smysl nabízet ho kapitánovi jen tak. Nasypu do něj prášek z Yangala-Coly, který by měl zrak zlepšovat. Nabídnu kapitánovi víno a poté ho přesvědčím, aby se podíval na „jezdce“. Kapitán konečně pochopí, že se spletl a uzná svoji chybu. Dostanu od něj povolení a mohu tedy vycestovat. Promluvím s ním a on mi řekne, že mi pomůže bránu otevřít, jakmile budeme potřebovat projet. Sejdu dolů a dám povolení Oskarovi. Dostanu od něj jízdenku a on poté odejde do vlaku. Zajdu tam a Oskar po mě chce jízdenku, kterou mu předám. Klíč, který je zabudovaný v lokomotivě bránu odemkne a jakmile se zvedne, my projedeme a pokračujeme dál na východ.
Kapitola 3 – Komkolzgrad
Přijíždím ke starému důlnímu a továrnímu komplexu ukrytého ve skalní soutěsce. Zdejšímu nádraží vévodí ohromné sochy dělníků.
Vyjdu z vlaku a hned se ocitnu na nádraží. Podívám se k lokomotivě, kde mne Oskar vysvětlí situaci. Je třeba natáhnout pružiny vlaku. Pokračuji až k ohromné soše dělníka a vylezu po žebříku do ovládací místnosti. V poličce je další cylindr, nákres automata dělníka a také páčka. Páčku umístím do ovládacího panelu a nyní mohu automat posouvat po kolejišti. Zatáhnu pákou vpřed a socha se posune blíže k vlaku. Vystoupím z místnosti a přeskočím mezeru na římsu. Je tu díra v plechu ale je moc malá. Vidím pouze nějakou místnost, zřejmě sklad ale nedostanu se tam. Přeskočím zpátky a vrátím se k ovládacímu panelu. Opět pákou posunu sochu dopředu a už jsem na úrovni vlaku, přesněji lokomotivy. Dál už jet nemohu a sešlphat po žebříku dolů také ne, protože končí vysoko nad zemí. Stisknu červený knoflík, načež se ze sochy vysune klíč a natáhne lokomotivu. Hans evidentně zakomponoval natahovací zařízení přímo do této sochy. Pákou se vrátím zpátky a to dvakrát. Jsem zase v místě, kde socha stála, když jsme sem přijeli. Sešplhám dolů a vydám se k vlaku, když zahlédnu postavu, jak si něco odnáší a mizí v továrně. Dveře za ním ale zůstanou zamčené. Vstoupím do vlaku a v zadním vagonu sedí svázaný Oskar. Rozvážu ho a on mi vysvětlí, že byl přepaden. Někdo mu odmontoval ruce a utekl. Nezbývá než ruce získat zpátky, jinak se odsud nedostaneme. Seberu ze země kleště, které použil útočník. Nezapomenu si přehrát nalezený cylindr, podle kterého Hans dorazil do Komkolzgradu a nějakou dobu tu pracoval pro Sověty.
Vrátím se po žebříku do sochy a pákou se posunu vpřed. Vystoupím a přeskočím díru až k plechu. Kleštěmi si v plechu vytvořím dostatečně velkou mezeru a protáhnu se jí. Jde skutečně o jakýsi sklad. dveře vedoucí dál jsou zamčené ale skrze okna mohu alespoň zjistit, kde to zřejmě jsem. Vypadá to na starou zašlou továrnu. Z poličky seberu zapalovací svíčku a odejdu odsud. Přeskočím díru, pákou vrátím sochu do původní polohy, slezu dolů a půjdu k vlaku. Kousek u něj je výtahová šachta. Zatáhnu za páku, čímž výtah přivolám a nechám se dovézt dolů. Ocitnu se v jakýchci dolech a zavolá mi Dan. Tady dole není pořádný signál a tak zavěsím. Vydám se chodbou dál ale je tu moc velká tma. Po pravé straně si všimnu ventilační šachty, jež je však kryta mříží. Zpátky u výtahu si prohlédnu malý generátor. Umístím do něj svíčku a zatáhnu za páčku. Po chvilce se mohu těšit z pořádného světla. Dolem dojdu k dalšímu výtahu, kterým se nechám vyvézt nahoru. Dostanu se konečně do vnitřku továrny. Jsou tu velká vrata a vedle nich ovládací panel, díky kterém je otevřu. Teď mohu kdykoli vyjít ven na nástupiště a nemusím chodit zdlouhavě přes doly. Jakmile vyjdu z vrat, zavolá mi Dan. Bohužel teď na něj nemám moc času, takže zavěsím. Zajdu zpět do haly. Jsou zde ohromné varhany a u nich piano s automatem pianistky, jež má Oskarovy ruce. Vezmu si šroubovák na polici a vrátím se k vratům. Vede odsud cesta k žebříku ale na něm je plechový kryt. Odšroubuji ho a sundám, načež mohu vyšplhat po žebříku. Otevřu dveře a ocitnu se v řídící místnosti s mužem, co ukradl Oskarovy ruce. Jmenuje se Sergej Borodin a je vedoucím dnes už opuštěného průmyslového města Komkolzgrad. Sergei se zde kdysi potkal se slavnou operní zpěvačkou Helenou Romanski. Nikdy na ni nezapomněl a tak se před lety rozhodl přestavět halu na koncertní síň. Oskarovy ruce mají pianistce umožnit hrát a doprovázet tak Helenu při koncertu. Sergei má již všechno připraveno a zbývá sem jen dostat Helenu. Protože mi vyhrožuje zabavením vlaku, musím souhlasit, že sem Helenu přivedu. Sergei mi otevře místnost dole pod žebříkem, která je prý síní slávy, jež pro Helenu vytvořil. Tam se snad dozvím, kde Helenu najít. Borodin také tvrdí, že Hanse Voralberga nezná, což je zvláštní, neboť všechny ty automaty jsou jeho práce.
Sešplhám po žebříku dolů a vstoupím do průchodu, který uvolnil Borodin. Je tu místnost plná obrazů, figur a šatů. Všechno to souvisí s Helenou. Podívám se do otevřeného šuplíku a vezmu odsud album s novinovými ústřižky a dopisy. V albu je spousta věcí o Heleně a o tom, jak se proslavila. Zajímavá je především zmínka o Frankovi Malkovičovi, který Helenu dobře znal. Dopisy, které v šuplíku byli patří Borodinovi. Posílal je Heleně a informoval jí o svém plánu, jenže ani jeden z nich svého adresáta nezastihl, takže Helena nemá o Borodinovi ani tušení. Zavolám mobilem matce, protože se již několikrát zmiňovala, že se vídá s Malkovičem a ten by mohl vědět, kde Helena pobývá. Matka je trochu překvapená ale vzhledem k tomu, že je Malkovič přímo s ní, snadno se dozvím, co chci vědět – Helena Romanski žije v lázních Aralbad. (+ téma ARALBAD). Odejdu z továrny a navštívím ve vlaku Oskara. Povím mu, že mám plánu jet za Helenou a přivézt ji sem. Rozloučím se s ním a vrátím se do továrny. Vyšplhám nahoru ke kanceláři Borodina a ozve se mi Dan. Chce se se mnou usmířit, s čímž souhlasím. Poté vstoupím do kanceláře a oznámím Borodinovi, co vím o Heleně. Doporučí mi abych sehnala nějaký dopravní prostředek nahoře na kosmodromu, který obývá jeden opilec. Prý se tam dostanu pomocí jednokolejky. Ta je hned před kanceláří Borodina, takže do ní nastoupím a nechám se dovézt nahoru.
Zpátky do továrny se již nedostanu, takže nezbývá než se vydat dál ke kosmodromu. Zavolá mi Olivia a poví mi, že se docela sbližuje s Danem. Prý to ale není víc než přátelství. Vyjdu po schodišti na plošinu (+ téma PTÁK). Vlevo je velké schodiště, kde je klec s orlem a jakýsi panel. Vydám se cestou vpravo. Je tu obytná buňka, kam zatím nepůjdu a místo toho pokračuji na startovací plošinu. Je na ní raketa a vlevo nahoře řídící místnost. Já pokračuji cestou vpravo a zdálky zahlédnu vzducholoď. Kolem ní krouží desítky různých ptáků (+ téma VZDUCHOLOĎ). Vrátím se zpět a vstoupím do buňky. Je tu Borodinem zmiňovaný opilec. Moc toho z něj nedostanu, protože už má hodně vypito. Dozvím se jen, že se jmenuje Boris Charov a je plukovníkem, který má na starosti zdejší kosmodrom. Na zemi se povaluje lahev vodky, kterou si vezmu a Boris se po chvilce začne rozlížet po dalším alkoholu. Když ho nenajde, vyjde ven a přepadne přes zábradlí do nádrže. Vrátím se do buňky a z poličky vezmu klíček a oznámení o zrušení vesmírného projektu Voralberg. Hansovy plány očividně nevyhovovaly vedení kosmodromu. Vyjdu ven, sejdu po schodech dolů a otočím kolem, které uvolní přítok vody. Zpátky nahoře si prohlédnu ovládací panel. Odemknu ovládání klíčkem. Pak posunu pomocí páček nádrž s Borisem nejprve doleva a poté dopředu (řídím se ukazateli vedle páček). Nakonec spustím další páčkou vodu, která Borise probere. Sejdu za ním dolů a vyzpovídám ho. Konečně mě poví něco srozumitelného. Zjistím, že tu kdysi Hans vyrobil takzvané křídlo, které má sloužit pro lety do vesmíru. Boris by se rád proletěl ale neumí ho vypustit. Také mě varuje před Sergejem, který je prý nebezpečný a zlý. Do Aralbadu se dá dostat vzducholodí, od které dostanu klíček. Vydám se až k ní a vyjdu po schodech. Odemknu dveře a prohlédnu si vnitřek. Zkusím zatáhnout za páku vedle automatu ale k ničemu to nevede. Sejdu zase dolů a u startovací plochy si promluvím s Borisem. Dohodneme se, že mě poradí, jak odletět do Aralbadu, když mu pomůžu vzlétnout do vesmíru.
Po schodech vyjdu do řídící místnosti. Je tu poměrně složitý ovládací panel. Leží na něm Voralbergův klíč, který si vezmu a hned ho umístím do klíčové dírky. Otevřu krytku vpravo dole a spojím oba rozpojené kabely. Teď už nic nebrání zapnout ovládání páčkou (nastavím ji na I). Vpravo je nádržka na krev, kterou si vezmu a zajdu ven za Borisem. Požádám ho o krev a poté jí zajdu vrátit na místo. Stisknu knoflík s dvojitou šipkou, načež se zvedne přepravní modul. Poté stisknu tlačítko s injekci a provede se kontrola krve, jenomže v ní je moc alkoholu. Nádržku si zase vezmu a ukážu jí Borisovi. Oznámím mu, že jeho krev není úplně v pořádku. Vrátím se a nádržku umístím zpátky do díry. Pomocí špičaté jehly, která v nádržce je se říznu a dám tak svůj vzorek krve. Znovu stisknu knoflík s injekcí. Krev je v pořádku, takže mohu přejít k dalšímu kroku. Stisknu knoflík s dvěma šipkami. V přepravním modulu odvezu Borise až na plošinu u křídla. Poté už jen zahájím odpočítávání stisknutím knoflíku se šipkou. Boris nastoupí do rakety ale před tím mi ještě hodí dolů kliku, která slouží ke zprovoznění vzducholodě. Boris odletí ke hvězdám a já sejdu dolů na plošinu. Seberu kliku a zajdu po schodišti k orlovi Sajůzovi. Kliku strčím do panelu a otočím s ní. Tím se orel vypustí a vyžene ptáky u vzducholodě. Nastoupím do vzducholodi a zatáhnu za páku. Vzducholoď vzlétne a zamíří do Aralbadu.
Kapitola 4 – Aralbad
Vzducholodí přilétám k lázním Aralbad, jež se rozléhají na pobřeží moře.
Vyjdu ze vzducholodě a hned mi zavolá Marson. Je čím dál naštvanější, protože je třeba případ rychle vyřešit. Po rozhovoru nejprve zajdu na nádraží. Je tu natahovací mechanismus pro náš vlak ale ten teď nepotřebuji. Vrátím se na nádvoří, kde si prohlédnu kašnu. Pak už konečně vstoupím dveřmi dovnitř. Recepční se představí jako Felix Smetana ale o tom, že bych chtěla navštívit Helenu nechce ani slyšet. Chová se celkem hrubě. Dveře vedoucí dál do lázní jsou zamčené. Prohlédnu si skříň vedle nich. Je tu na poličce saponát, který si vezmu a vyjdu na dvůr. Saponát vyliju do fontánky, která začne pěnit. Vrátím se zpátky do hotelu a promluvím s Felixem. Sleduje fotbal v televizi a nevnímá. Zkusím proto několikrát zazvonit, což konečně zabere. Stále mě však odmítá vpustit dál. Roztáhnu červené závěsy, tak aby bylo přes okno vidět na dvůr a znovu si promluvím s Felixem. Zahlédne pěnu u fontánky, vezme si z komory smeták a začne venku vytírat nepořádek. Ven teď nepůjdu, protože se musím především dostat do lázní. Na recepci si prohlédnu knihu hostů a vyhledám tam záznam o Heleně. Bydlí tu neustále už pěkných pár let a její přístupový kód je 1270. Z recepce si vezmu brožurku o hotelech Kronsky. Mají jich po celé Evropě fůru a všechny se vyznačují kvalitními službami. Na recepčním pultu je červené tlačítko, které stisknu a tím se otevře branka do lázní. Vydám se tam.
Bazének obejdu zprava. Projdu kolem vířivky a zamčených dveří až k jedněm dalším, které jsou otevřené. Je za nimi chodba na jejímž konci stojí stůl s několika skleničkami. Jednu skleničku vezmu a vrátím se k bazénu. Pokračuji podél něj až se dostanu k baru. Je tu automat, se kterým promluvím. Předtaví se jako James a je sluhou Heleny Romanski. Prý ho kdysi dostala darem, patrně od Hanse. James mi poví, že Helena je na molu. Když ho požádám, aby mě tam dovedl odmítne, protože jsou pro něj nebezpečné solné větry, jež v tuto roční dobu foukají. Prohlédnu si ještě bar a skříňku pod ním, kde je med a citron. Ani jedno však nepotřebuji. Vrátím se kousek zpátky, kde jsou mříže někam dál. Vedle nich je panel, na kterém naťukám Helenin vstupní kód – 1270. Nic se nestane, což se ovšem dalo očekávat, vzhledem k tomu, že tam Helena již je. Všimnu si, že dveře poblíž vířivky jsou již otevřené. Za nimi je šatna a na zemi se povaluje lístek s kódem někoho jiného – 0968. Zajdu k vířivce a promluvím s šachisty, kteří sem mezitím dorazili. Bohužel se věnují především svojí hře. Zajdu k panelu a vyzkouším nalezený kód – 0968. Mříže se otevřou a já mohu pokračovat. Vyjdu dveřmi ven ale vítr je příliš nebezpečný. Zpátky v chodbičce si vezmu plynovou masku, díky které mohu bezpečně vyrazit ven na molo. Na molu si všimnu háčku a řetězu, kde jak se zdá, něco chybí. Ten samý háček s řetězem je i na konci mola u altánku ale zde je i zvoneček. Nechám ho zatím být a promluvím si s Helenou, která sedí v altánku. Navrhne pokračovat v hovoru uvnitř. Mám prý pro Helenu poslat Jamese (+ téma HELENA). Vydám se proto zpět ale v tu chvíli sem přijde rozzuřený Felix a pošle mě pryč. Helena mu vysvětlí, že se ke mě má chovat slušněji a že jsem její host. Felix tedy odejde a já mohu rovněž odejít.
Vrátím masku a vstoupím do hotelu. U baru promluvím s Jamesem o Heleně. Zjistím, že James byl vyroben pro Helenu až když byla zde v Aralbadu. Stavím se na recepci za Felixem, kterého vyruším zvonkem a promluvím s ním. Omluví se mi za to jak se choval a je přesvědčen, že Helena se mnou nikam nepojede. Zajdu zase ven (s maskou). U altánku je stojan se zvonkem. Zatáhnu za řetěz a zvonek zacinká. Vezmu zvonek s sebou a vrátím se do hotelu. Sundám masku a u baru oslovím Jamese. Prý neslyšel žádný zvonek a tudíž si nemyslí, že Helena chce odvézt. Opět se vydám na molo (opět s maskou). Hned u vchodových dveří je druhý stojan, kam umístím zvonek a zatáhnu za řetěz. Odsud snad už musel být zvuk zvonku slyšet, takže zajdu dovnitř a promluvím u baru s Jamesem. Zvonek sice slyšel ale obává se solných větrů. Poradím mu ať použije plynovou masku a poté konečně odjede pro Helenu. Mě zatím zavolá matka. Poděkuju jí a také Frankovi, že mi pomohli nalézt Helenu. Po rozhovoru se vrátí James s Helenou. Vysvětlím jí moji situaci ale nemá v plánu odjet do Komkolgradu, protože svůj hlas považuje za zničený. Zmíní se však o barmanovi Georgovi z Pařížského hotelu Meuritz, který prý uměl namíchat speciální koktejl, jež by měl pomoci navrátit ztracený hlas. V hotelové brožurce, kterou mám je telefonní číslo právě na tento hotel – 46433643. Zavolám na toto číslo a dovolám se na recepci hotelu Meuritz – přepojí mě na bar, kde sice pracuje jiný barman, než kdysi, ale Georgovy recepty má a tak mi řekne jak namíchat koktejl Modrá Helena, což je bezesporu ten, který potřebuji. Je k tomu potřeba vodka, modré curacao, med, citronová šťáva a led. Pokud recept zapomenu, mohu klidně zavolat znovu. Podívám se do skříňky pod barem a vezmu odsud lahev s medem a citron. Med je však ztuhlý. Zajdu k vířivce, kde mohu med rozehřát. Dělat to když je voda studená ale nemá cenu, takže nejprve otočím kolem vlevo, čímž se teplota vody značně zvýší. Poté do vířivky umístím lehev medu a po chvilce je již tekutý. Vrátím se k baru a prohlédnu si ho. Jeho ovládání je dost složité. Mezi trubkami je papírek s notami, který vezmu. Jsou tu noty rozdělené do dvou skupin. Souvislost s klávesami na baru je zřejmá. Do baru umístím do podlouhlého držáku lahev vodky, do malého držáka vlevo citron a do malého držáku vpravo med. Teď si prohlédnu knoflíky. Jsou označeny, takže poznám, jaký co dělá. Zleva doprava tu máme spouštěč automatu (tedy celého stroje), led, mléko, citron, med a ukončení procesu míchání (vydání hotového nápoje). Pokud namíchám něco jiného než je Modrá Helena, nebude Helena nijak nadšená, ale mohu to zkoušet dál. Začneme tedy míchat.
1. stisknu tlačítko I/O (spustím barový automat)
2. nastavím páčkou basový klíč a stisknu druhou klávesu zleva (přidám vodku)
3. nastavím páčkou houslový klíč a stisknu třetí klávesu zleva (přidám Modré curacao)
4. stisknu tlačítko s citronem (přidám citron)
5. stisknu tlačítko s pláství medu (přidám med)
6. stisknu tlačítko s vločkou (přidám led)
7. stisknu tlačítko s automatem (protřepám a připravím nápoj)
Z baru vyjede malý automat se sklenicí Mordré Heleny, kterou Helena vypije a vrátí se jí její hlas. Je však stále zoufalá a nevěří tomu, že se jí hlas doopravdy vrátil. James připomene, že Helena zkoušela sílu hlasu rozbíjením křišťálových skleniček. Jednu takovou mám, takže jí položím na konec pultu. Heleně se skutečně podaří jí rozbít a rozhodne se odcestovat do Komkolzgradu. James jí odveze do pokoje, kde se chce připravit.
Zajdu na recepci a zvonkem na sebe upozorním Felixe. Je překvapený, že Helena přeci jen odjíždí. Rozloučím se s ním a vyjdu ven na dvůr. Nastoupím do vzducholodě, načež sem přijede James a přiveze Helenu. Společně pak odlétáme do Komkolzgradu.
Kapitola 5 – Komkolzgrad (2. část)
S Helenou přilétáme vzducholodí do Komkolzgradu. Helena zazpívá na koncertu a jakmile skončí, spadne na ní klec, kterou připravil Borodine a uvězní ji.
Nemůžu z továrny odejít bez Heleny, takže vystoupám na podium s promluvím si s ní. Chce abych jí pomohla. Prohlédnu si zámek na mříži a kleštěmi ho přestříhnu. Tak dostanu Helenu ven a ta odejde k vratům. Promluvím si s ní a připomene mi, že potřebujeme Oskarovy ruce. Bez nich nemůžeme odjet. Zajdu k pianistce na podiu a odmontuji šroubovákem Oskarovy ruce. Poté zajdu k vratům a panelem je otevřu, načež Helena projde, jenže mě se do cesty postaví tlusté mříže, které zablokují východ. Borodine se mi ozve přes monitor a požaduje abych Helenu přivedla zpět. S tím pochopitelně nesouhlasím. Heleně dám Oskarovy ruce a pošlu jí do vlaku.
Výtahem sjedu do dolu. Po chvilce cesty se za mnou ozve rána. Výtah je zničený výbušninou nastraženou Borodinem. Pokračuji k druhému výtahu, který by mě měl dovézt na nástupiště. Přivolám ho pákou, jenže v něm je nálož. Stihnu jen tak tak utéct ale výtah je našrot. Výbuch však vyrazil mříž kryjící ventilační potrubí, kterou prolezu nahoru na nástupiště. Vedle rozbitého výtahu je bedna s náložemi, odkud si jednu vezmu. Zajdu k lokomotivě, ve které už čeká Oskar. Vyřídí mi, že mu Helena pomohla přimontovat ruce a je připravený k odjezdu. Nastoupím do vlaku, kde již sedí Helena. Než stihneme vyrazit, k vlaku se přiblíží automat dělníka s tlustými tyčemi mezi nohama, které nám brání v odjezdu.
Zavolá mi Dan, který se nakonec přizná k aféře s Olivií, což vyvrcholí tím, že se definitivně rozejdeme. Promluvím s Helenou, která odsud už konečně chce pryč. Vystoupím z vlaku a promluvím s Oskarem, který je stále v lokomotivě. Sdělí mi, že tyče, které má velká socha brání v odjezdu. Přijdu až k noze té sochy a vzpomenu si na Hansův plánek, kde bylo vyznačeno místo, které je třeba zničit aby byl automat vyřazen. Umístím sem dynamit a poté se vrátím do vlaku. Výbuch mříže zničí a my odsud konečně odjedeme.
Kapitola 6 – Aralbad (2. část)
I s Helenou přijíždím vlakem do Aralbadu.
James odveze Helenu do hotelu. Vystoupím z vlaku a zajdu na recepci. Zvonkem oznámím Felixovi, že jsem tady a promluvím s ním. Vysvětlím mu, že se vydávám na další cestu. Rozloučí se se mnou. Poté vyjdu ven podívám se k natahovacímu zařízení, kde čeká Oskar. Prý je potřeba opět natáhnout vlak, což by neměl být problém. Otočím kolem natahovacího zařízení a zatáhnu za páku, čímž vlak natáhnu. Poté otočím kolem znovu abych klíč vrátila do stroje. Oskarovi oznámím, že je vše připraveno. Přijde k nám Felix a sdělí mi, že mi přišel balíček. Mám si ho vyzvednout na recepci. Promluvím si o tom s Oskarem, který trvá na tom abych balíček převzala, jinak prý nikam nepojedeme. Zajdu do hotelu, zazvoním na zvonek a zeptám se Felixe o co se jedná. Sdělí mi, že je balík na pultu. Prohlédnu si ho a vezmu z něj automat mamuta. Takový dostala kdysi Anna od Hanse. Zavolá mi Marson a je už opravdu netrpělivý. Dává mi ultimátum, během kterého musím obchod uzavřít. Na recepci někdo zavolá a Felix telefon vezme. Po hovoru mi vysvětlí, že to byla Helena a chce se mnou mluvit. Promluvím ještě s Felixem a ten mi doporučí abych hned šla za Helenou, protože nerada čeká. Vyjdu z hotelu a na nástupišti promluvím s Oskarem, kterému vyřídím, že si mě žádá Helena a povím mu aby zatím připravil vlak k odjezdu.
Zajdu do hotelu a pokračuji bránou do lázní. Jdu k vířivce, kde šachisté stále hrají svoji hru a promluvím s nimi. Stále se mnou nechtějí mluvit. U baru promluvím s Helenou. Poděkuje mi za výlet a naznačí, že na molu čeká někdo, kdo mě bude zajímat. Vydám se tam (plynovou masku již nepotřebuji, protože už moc nefouká). Na molu sedí starý muž – Hans Voralberg. Vysvětlím mu, že Anna nemohla přijet, protože zemřela a dám mu k podpisu smlouvu o prodeji Voralbergovy továrny. Hans podepíše aniž by ho zajímaly podrobnosti. Zavolá mi Marson a já mu oznámím, že je transakce dokončena a že se vracím do New Yorku. Hans mi navrhne abych jela s ním do Syberie. Já to odmítnu a vydám se na konec mola, kde čeká hydroplán. Konec dobrodružství a návrat do civilizace mi ale najednou nepřijde tak nezbytný a po krátkém rozmýšlení se rozhodnu pokračovat v cestě. Doběhnu až na nádraží a na poslední chvíli stihnu naskočit do rozjíždějícího se vlaku. Jedeme do Syberie…
Zajímavosti
Listiny
–