Black Plague je druhým dílem trilogie Penumbra. Navazuje na předchozí díl a opět se takřka celý odehrává v Grónském komplexu, tentokráte však nikoli v dolech ale v obytných prostorách, laboratořích, skladištích, apod. Zatímco příběh prvního dílu nevysvětlil téměř nic, tak tentokrát nebude o odpovědi nouze.
Změnou od minulého dílu je absence jakýchkoli zbraní, což samo o sobě značí, že postavit se nepřátelům přímo nepůjde. Když není po ruce nic, čím se dá nepřítel zabít, hned se zajímavým způsobem zvedá napětí a atmosféra, neboť je nutné se skrývat, postupovat opatrněji, sledovat pohyby nepřátel a využívat to, co nabízí prostředí proti nim.
Míra strašidelnosti je ještě o laťku výš a tak je z celé trilogie druhá Penumbra patrně nejděsivějším zážitkem.
Hodnocení – 75%
Délka – cca 4h
Návod
Něco od tebe potřebuji. Možná tomu nebudeš rozumět a možná to nebudeš chtít udělata ale prosím – nedopusť se stejných chyb, jako já.
Můj otec Howard mi loni poslal dopis, který mě dohnal až sem. Kdo by byl řekl, že taková maličkost dokáže tak radikálně změnit život.
Kapitola 1 – Cela
Abych odhalil tajemstvé svého otce, vydal jsem se do grónských pustin. Narazil jsem na nepoužívanou důlní štolu a skryl se v ní. v hlubinách jsem čelil záhadám a nebezpečným tvorům. Nechal jsem se vést šílencem jménem Red. Když jsem Reda konečně nalezl, upálil jsem ho tak, jak si sám přál. Následně jsem se vydal dál do hlubin komplexu a byl zajat.
Probouzím se ve tmavé místnosti s jedinou věcí – deníkem, kam zapisuji poznámky a ukládám nalezené listiny. Dveře ven jsou zamčené (nic nečekaného), takže musím zjistit, jak odsud uniknout. Ze šuplíku u stolu vezmu chemické svítidlo a Útržek papíru (1/20).
Chemické světlo
Chemické světlo osvětluje zeleně jen bezprostřední vzdálenost. Proto se nehodí k prozkoumávání dlouhých chodeb nebo širokých místností. Světlo, které vydává je větší než v případě svítilny a proto je do malých místností či úzkých tunelů ideální. Výhodou je, že svítí neustále a tudíž není důvod ho nevyužívat (pouze pokud je v blízkosti nepřítel ale to platí pro všechny zdroje světla). Chemické světlo je tedy patrně nejběžnějším pomocníkem.
Ve skříňce u stěny je mince, kterou vezmu. Vložím ji do svěráku, jež je na stole, a utáhnu ho abych minci zploštil. Odtáhnu polici u stěny a naleznu za ní ventilační šachtu krytou mříží. Pomocí mince mříž odšroubuji a protáhnu se dovnitř.
Kapitola 2 – Věznice
Květen 2001
Jak dlouho jsem byl v bezvědomí to jsem netušil, ale pořád mě ještě bolela hlava. Takže buď to bylo jen krátce, a nebo ta rána byla vážně silná.
Neměl jsem ponětí, co se to děje, ale najednou už mě to ani nezajímalo. Chtěl jsem hlavně pryč.
Pokračuji šachtou dál. Cestou narazím na zamřížovaný otvor ústíci kamsi do místnosti s mrtvým tělem. Nakonec dojdu k místu, kde je šachta přerušená a já tak skončím v místnosti s automatem na pití. Do automatu vhodím minci a vytáhnu plechovku. Ze země vedle automatu vezmu baterie (do svítilny) a světlici.
Světlice
Světlice vydávají jasné červené světlo a to po omezeně dlouhou dobu. V komplexu se nacházejí v hojném počtu. Osvětlení okolí od světlice je nejlepší a tudíž se vyplatí především do situací, kdy není čas se rozhlížet kolem a zjišťovat, kde co je (obvykle útěk před nepřáteli). Světlici je možné zahodit dříve, než dohoří ale poté už jí není možné sebrat (světlo však stále vydává).
Dále je na zemi Zpráva od uprchlíka (2/20) a další baterie vzadu u beden. Nyní vstoupím do druhé části šachty a pokračuji dál. Dostanu se ke křižovatce, kde jsou nápisy člověka, který tudy procházel. Cesta rovně má být nepřístupná a cesta vlevo je rozbitá, respektive je tu poničená podlaha, která by se pod mou vahou propadla a já bych zemřel. Nejprve půjdu rovně k závalu, kde je baterie. Poté vezmu dlouhé dřevěné prkno, které tu je a rozbitou část šachty přehradím – vytvořím most. Nyní opatrně přejdu. Na křižovatce je cesta vpravo blokovaná unikající chladící kapalinou takže se vydám vlevo. Dostanu se do místnosti se zamčenými dveřmi, za kterými si všimnu jakéhosi tvora. Je tu cesta k mrazáku, kde je na zdi trermostat. Použiju na něj vychlazenou plechovku, čímž se teplota termostatu sníží. Nyní se vrátím do šachty (pomocí bedny) a mohu projít dál, neboť kapalina už neuniká.
Ocitnu se v místnosti s lasery, které jsou napojeny na výbušniny – nesmím lasery přerušit jinak vše vybuchne. Kousek za lasery je na výbušninách panel. Musím rozsvítit všechny kontrolky zeleně ale každé tlačítko přepína hned několik kontrolek najednou, takže to chce nejprve zjistit, které tlačítko co ovládá. Poté nastavím kontrolky, tak aby se lasery vypnuly (také mohu lasery překonat za pomocí sudů – přeskočit je). Jsou tu dvoje dveře. Jedny vyžadují krevní vzorek a druhé jsou zabarikádované. Odstraním police a prkna abych se ke dveřím dostal a vstoupím.
Je zde dlouhá chodba s třemi dveřmi. Pouze ty první jsou odemčené, takže vstoupím dovnitř a z poličky vpravo seberu lahev alkoholu. Na stole je artefakt (uložení hry). Ve skříních u zdi je baterie, světlice a kazeta. Kazetu vložím do přehrávače jež je v rohu a vyslechnu si záznam jistého Eloffa Carpentera, který tu byl uvězněn. Tvrdí, že zná možnost jak zabránit Tuurngateskému viru ovládat lidi ale nestihne to říct, neboť ho zabijí. Pokračuji chodbou až na konec, kde jsou zavřené dveře. Kousek od nich je rozvaděč, ovšem nejde otevřít. Vezmu proto cihlu (ulomila se ze zdiva v rohu) a vyrazím cihlou kryt. Poté vytrhnu červený drát, načež nejen že zhasnou všechna světla ale také se odemknou zbylé dveře. Ty vprostřed vedou do „mé“ cely a nemá smysl tam chodit. Vstoupím do těch druhých dveří. Jde opět o celu a ve skříňce na zdi seberu léky a injekční stříkačku.
Sedativa
Léky proti všelijakým zraněním. Jedna krabička vyléčí na maximum ale zase se jich v celém komplexu vyskytuje málo. Vyplatí se s nimi šetřit a používat opravdu když je to nezbytné.
Z chodby se ozvou hlasy a blíží se sem mutant – člověk pod vlivem Tuurngaitského viru.
Mutant
Člověk nakažený Tuurngatským virem, jež ho změnil k nepoznání. Má vyzáblé tělo a je hodně agresivní. Není příliš rychlý ani chytrý ale někdy je vyzbrojen páčidlem, či baterkou, což ho dělá nebezpečnějším. Mutant si občas sám pro sebe povídá a díky tomu je možné odhalit jeho přítomnost a také chování. Porazit mutanta nelze ale pokud dostane ránu nějakým těžkým předmětem na chvilku ho to ochromí, což může poskytnout cenné vteřiny na útěk nebo vyhledání úkrytu.
Rychle se schovám za převrácený stůl, vypnu světlo a tiše vyčkám co se bude dít. Mutant vstoupí dovnitř a začne propátrávat místnost svítilnou. Mě si naštěstí nevšimne a tak odejde pryč. Chvíli ještě počkám a poté také odejdu. Mutant se patrně vrátil odkud přišel (zamčené dveře) a já se vrátím k místnosti s lasery.
Pomocí alkoholu vyčistím injekční stříkačku a poté naberu trochu krve z mrtvého vědce. Vzorek krve umístím do panelu u dveří a tak se dveře odemknou.
Kapitola 3 – Jídelna
Napadlo mě, jestli tahle „pevnost“ bude stejně propracovaná jako její zabezpečení, posedím si tu pěkně dlouho. Nevěděl jsem, co mám čekat, ale už jsem si na to začínal zvykat.
Ocitám se v jídelně, kde je mnoho stolů a také okno vedoucí ovšem nikoli ven ale jen do jeskyně. Ze stolu vlevo vezmu CD s názvem Vítejte v Úkrytu a ze stolu vpravo vezmu Poznámky přeživších (3/20). Dveře dál jsou zavřené ale vedle je cedule, kde stojí, že se v případě nouze otevřou. V místnosti je také rozbitá elektrická skříň ke které vede páka, jenž však po zapnutí způsobí, že z rozvaděče vylétne pár jisker. Otevřu dveře vedoucí do skladu. Z regálu vpravo vezmu léky a sud jež je uprostřed odtlačím k rozvaděči. Zatáhnu za páčku a jiskra zapálí hořlavou látku v něm. Nyní dotlačím sud zhruba doprostřed místnosti, kde je na stropě požádní čidlo. Spustí se protipožární systém, který sud uhasí a rovněž se otevřou dveře dál.
Je tu kuchyně a v dřevěných skříňkách najdu baterie a sošku (1/10).
Sběratelský předmět
Soška, kterých se v celé hře vyskytuje 10. Obvykle jsou velice dobře ukryty a není snadné je nalézt.
Ve vedlejší místnosti se nachází pracovna. Zapnu projektor a prohlédnu si záznamy o postupujících pracích zde v Úkrytu a také o nalezení Tuurngatského viru a následném zdecimování pracovníků. Na stole je artefakt (uložení hry). V šuplíku je baterie a také svítilna. S tou mohu svítit, ovšem vyžaduje baterie.
Svítilna
Klasická svítilna na baterie. Má podstatně větší dosah než chemické světlo. Nevýhodou je ovšem potřeba baterií. Jedna taková přidá 50% do celkové energie, jenže ta se velice rychle spotřebovává a tak není vhodné využívat svítilnu za každou cenu. V případě prohledávání větších místností nebo při utíkání před nepřáteli je to ideální zdroj světla, ale vždy je dobré nechat si alespoň dvě baterie pro všechny případy. Situaci, kdy je svítilna úplně vybitá je lepší předcházet a tudíž je vhodné hlídat stav nabití a včas dobíjet. Také je třeba mít na paměti, že o celou baterii přijdete i když dobijete např. jen 25% celkové energie a tak se většinou nevyplatí dobíjet svítilnu, když v ní je více než 50% energie.
V současnosti je svítilna plně nabitá a přidáváním baterií ji dobiji vždy o 50%. Do PC vložím CD a poté PC zapnu. Otevřu mechaniku a spustím CD, kde je videozáznam o uvítání nových pracovníků Úkrytu. Projdu si dokumenty Časová osa (4/20) a Howardův výzkum (5/20) – zpráva od mého otce, kde se zmiňuje o vypuknutí nákazy. Měl jsem zničit jediné vodítko mezi Úkrytem a vnějším světem – jisté dokumenty ale místo toho jsem sem přijel pátrat. Dále otevřu Orientace v Úkrytu (6/20) a také tu jsou Změny hesel (7/20) – kódy ke dveřím. Dále tu je ovládání dveří, přičemž jedny jsou zamčené – jde o dveře 236. Projdu si opět CD abych se ze souboru dozvěděl heslo ke dveřím. Tím je 1167. Zpátky v ovládání dveří kliknu na „odemknout“ a vložím kód. Tím jsou dveře odemčené a já odejdu od PC (kliknu na křížek vpravo nahoře). Dveře ve vedlejší místnosti se stoly jsou tak konečně otevřené, takže jimi projdu a ocitnu se ve skladišti. Odtáhnu velkou bednu a pod ní naleznu průchod se žebříkem. Sešplhám dolů a vydám se chodbou dál.
Kapitola 4 – Kanalizace
Stoky byly podle všeho jedinou cestou ven, jenomže mě už se ven nechtělo. Můj otec na něco přišel a já jsem potřeboval zjistit, na co – nebýt mě, všechna jeho snaha by přišla vniveč.
Strop za mnou se zřítil a znemožnil cestu zpátky. Na křižovatce se vydám vpravo a u mříží za bedýnkou vezmu baterie. Poté se dám cestou vlevo dál až k nádrži. Zaslechnu hlasy a upadnu do bezvědomí.
Po probuzení se ocitám v lodní kajutě, kde jsem byl, když jsem přijížděl do Grónska. Něco ale není v pořádku… Vzadu na zdi je fotografie této místnosti ale některé předměty jsou na ní jinak. Uvedu tedy kajutu do stavu jako na obrázku. Truhlu odtáhnu pod stůl, sud vlevo umístím k druhému sudu v rohu, plechovku položím na poličku a lahev whisky rozbiji. Nyní se místnost změní – stěny zrudnou, postel se potáhne ostnatým drátem, za mnou se objeví oltář z rukou a místo mapy na stole se zjeví fotografie pavoučích vajec. Otevřu truhlu, jež je opět vedle stolu a vyndám z ní pavoučí vejce, které umístím na fotografii na stole. Za mnou se objeví oheň, který pomine a na jeho místě zbyde mrtvola psa. Vezmu ji a položím na oltář. Teď se ocitnu v dlouhé chodbě s rukama, který tyčí ze stěn. Musím je zvednout nahoru aby v nich začal hořet oheň ale ve správném pořadí, jinak zase všechny doposavad rozsvícené pohasnou. Nejprve zvednu druhou ruku vpravo, poté druhou vlevo, první vlevo a první vpravo. Teď otočím ventilem a otevře se cesta dál. Je tu páka, za kterou zatáhnu a na podlaze se rozsvítí kruhy. Dva jsou zelené, dva modré, dva žluté a tři zelenomodrožluté a právě na tyto tři umístím sudy, co tu jsou. Poté otočím dalším ventilem a vydám se dál. Vylezu po žebříku a otočím ventilem na stěně. Prostor pod žebříkem se naplnil vodou. Skočím do vody a poplavu nahoru ke stropu, kde je páka se kterou zatáhnu. Tím se otevřely dveře nahoře nad žebříkem, kam se hned vydám. Za mnou se dveře zavřou ale začne do nich cosi vrážet. Naznám, že je to obří červ, se kterým jsem se již párkrát setkal.
Obří červ
Červ, který díky prostředí v důlním komplexu nabyl extrémní velikosti. Dokáže si razit cestu přes zdi a skálu. Obvykle je jediná šance na přežití útěk.
Rychle přeskákám po plošinách, které tu jezdí na druhou stranu (nesmím spadnout a navíc musím skoky dobře načasovat). Rychle utíkám chodbou dál a cestou ničím pomocí sudů dřevěné zátarasy. Nakonec proběhnu jasným světlem.
Probudím se opět v kanalizaci ale slyším ve své hlavě hlasy – jsem nakažený Tuurngatským virem, který ke mě od této chvíle bude promlouvat. Otočím ventilem na stěně načež se nádrž poblíž naplní vodou. Je tu několik beden a cesta dál je na druhém konci nádrže. Abych se tam dostal musím přeskákat po bednách, jenže ty nejsou vhodně rozmístěny. Znovu ventilem otočím a nechám vodu vypustit. Slezu po žebříku na dno nádrže a všechny bedny rozmístím tak, aby sloužily jako most (musím mezi nimi nechat mezery, které dokážu přeskočit). Vylezu nahoru, nádrž zase napustím a po bednách se dostanu na druhou stranu. Je tu mříž a velká bedna, kterou odsunu pod poklop, jež je na stropě nedaleko mříže. Abych na bednu vyskočil pomůžu si malými bednami, který tu rovněž jsou. Z velké bedny dosáhnu až na poklop a protáhnu se nahoru.
Ocitám se v umývárně. Ze skříňky vezmu baterii a vstoupím do vedlejší místnosti. Je to pokoj. Na stole je artefakt (uložení hry) a PC, jenž je však nefunkční. Z šuplíku vezmu světlici. Vedle zamčených dveří vedoucích dál je skříň s pojistkami. Otevřu ji a všimnu si tří zástrček pro pojistku. Pojistka je nyní v té vpravo ale tam mi k ničemu není. Mohu ji umístit do prostřední zástrčky, abych rozsvíil světlo ale to není nutné. Především ji musím vložit do levé zástrčky, čímž zprovozním PC. Zapnu ho a mám tu pozvání k hovoru. Přijmu a ke mě začne promlovat doktorka Amabel Swansonová. Vysvětlí mi, že veškerý personál je nakažen virem a jediný, kdo zná lék je Howard. Musím ho najít, jenže je v knihovně kam mají přístup jen vybraní zaměstnanci. Doktorka mi otevře dveře abych mohl projít. Než tak učiním prohlédnu si soubor Výzkum viru, zpráva č. 2 (8/20).
Kapitola 5 – Vědecké křídlo A – Obytné prostory
Nakažen. Když jsem se to o sobě dozvěděl, ztuhla mi krev v žilách. Ale alespoň jsem měl odůvod víc, proč najít svého otce. Slyšet doktorčin přátelský hlas mi také pomohlo – ačkoliv mi bylo jasné , že se z ní později vyklube blázen.
Zbědovaný, nakažený, vyděšený… a navíc mi v hlavě strašily hlasy. Ano, snad všichni se tad dřív nebo později zbláznili, včetně mě. Ale už mi to bylo jedno a snažil jsem se najít cestu do knihovny.
Hned po vstupu ke mě začne promlouvat virus a způsobí, že se nebudu schopen normálně pohybovat – budu mít rozostřené vidění a neudržím se dlouho ve stoje. Vir se pojmenuje Clarence a nechybí mu slušná dávka sarkasmu a ironie. Po nějaké době toho nechá a já se mohu věnovat průzkumu. Na konci chodby jsou dveře, ovšem zabarikádované a to z druhé strany, takže je neotevřu. Plechové dveře v chodbě jsou všechny zamčené a tak se vydám dál chodbou. Narazím na velká vrata od knihovny – můj cíl. Je tu skener a já musím přijít na to, jak ho obejít, abych se do knihovny dostal. Vydám se chodbou vlevo a narazím na mapu oblasti. Ta není zase tak složitá ale je tu mnoho důležitých místností. Zkusím si mapu vrýt do paměti a podle ní se vydám ke skladu – půjdu zpět ke knihovně a poté dál. Cestou narazím na pootevřené dveře po pravici (s označením „zbrojnice“). Vejdu dovnitř. V plechové skříňce v rohu je světlice a další je pak v regálech. Ve spodním regálu je pila. Jak ji vezmu zaslechnu mutanta, jak si cosi mumlá. Rychle vyskáču po malých bednách až na ty velké. Mutant vstoupí do zbrojnice ale nedostane se až ke mě nahoru. Zhasnu světla a počkám dokud neodejde. Pak vyklouznu i já a dám se doprava ke skladu. Cestou minu po levici zamčené dveře ale podle zvuků je evidentní, že uvnitř někdo je. Na konci chodby jsou velké dveře do skladu, kam vstoupím.
Přede mnou jsou opět lasery, jenže nálože, a tudíž i možnost deaktivovat je, se nacházejí za bariérou. Poskládám bedny tak, abych se vytáhl až na polici vlevo. Zde je úzké prkno, které umístím mezi tuto a další polici – vytvořím můstek. Přejdu a seskočím dolů. Nyní deaktivuji výbušniny (opět systém zelených a červených kontrolek – vše musí svítit zeleně). Poskládám bedny tak, abych se dostal na polici vlevo v rohu. Zde je soška (2/10). Cesta dál vede pod visícíc kontejnerem, jenže pod ním, je plošina, která při dostatečném zatížení kontejner uvolní. V žádném případě se nepokusím kontejner podlézt neboť by mě rozmáčkl. Místo toho naskládám na plošinu několik beden abych ji dostatečně zatížil a kontejner spadl. Teď bedny vytáhnu (pokud se to povede) a vytvořím si pyramidu z dalších předmětů (bedny, sudy, prkna,…). Tímto se mi povede kontejner překonat. Na polici je artefakt (uložení hry) a dopis Teoretické účínky regulované nákazy (9/20). Clarence mi poví, že virus ovládl i Reda a nedovolil mu spáchat sebevraždu – proto jsem ho musel zabít já. V cestě opět stojí lasery, takže postavím z beden pyramidu a přeskočím je. Nyní lasery deaktivuji na panelu u výbušnin. Otevřu dveře a zjistím, že zde uniká jedovatý plyn. Mrtvý muž jež tu leží má vedle sebe plynovou masku, kterou rychle vezmu a nasadím si ji. Teď už mi plyn nevadí ale plynová maska značně omezuje zorné pole a mé hlasité dýchání může rušit. Za modrými sudy vezmu léky a poté se vrátím zpět. Poskládám bedny abych se dostal na kontejner. Clarence mi způsobí nepříjemnou vidinu ale nejde o nic vážného. Ať tak nebo tak je očividné, že ne vše, co vidím musí nutně být skutečnost. Odejdu ze skladu.
Jakmile projdu kolem dříve zamčených dveří, vyběhne odtamtud mutant. Buď rychle uteču do skladu a pak se sem vrátím (to už mutant bude pryč) anebo mu zmizím v chodbách. Pokud se zde ještě dost dobře neorientuji bude lepší první možnost. Až bude po všem, místnost, kde mutant byl, navštívím. Ve skříňkách tu je světlice a baterie. Podle mapy se vydám k ošetřovně a vezmu to podél knihovny a dále chodbičkou jež vede kolem dveří od šaten. Sem se podívám a ve skříňkách najdu baterie. Na stěně je vitrína s dokumentem Historie Archaiku (10/20) a tak vezmu kus zdiva a sklo rozbiju abych se k dokumentu dostal. Píše se v něm o založení Archaiku – organizace, které zde prováděla výzkum. V rohu pol lavicí je pak další soška (3/10). Pokračuji k ošetřovně a cestou produ kolem zamčených dveří od jídelny. Ošetřovna je naneštěstí také zamčená ale prohlédnu a zapamatuji si označení dveří jež je 3061. Nyní zamířím do počítačové centrály.
Vydám se nejprve doprava a v místnosti z policemi najdu na jedné polici Počítačový manuál (11/20), kde jsou podrobně rozepsány karty a programy. Dále je zde místnost s dvěma PC. Jedno je rozbité a druhé požaduje kartu na nahrávání. Prohledám šuplíky a naleznu baterii. Všimnu si dveří na tlačítko, jež zmáčknu a vstoupím dovnitř. Není tu vůbec nic zajímavého. Vrátím se ke vchodu a dojdu na konec chodby. Zkusím otevřít dveře ale jsou zamčené. Ozve se jakýsi muž, jež je uvězněn za dveřmi. Evidentně je také pod vlivem viru (ostatně to jsou tady všichni). Chce abych mu přinesl pilu, že si prý uřízne ruku abych mohl projít přes skener do knihovny. Popíše mi pozici, kde se dá pila najít ale já ji už mám u sebe, takže ji rovnou vložím do šuplíku. Muž si pilu vezme ale ozve se nářek a zlostné vrčení a dveře se rozletí, neboť muž je již agresivní mutant. Dveře z centrály jsou zaseknuté a tak rychle vycouvám do místnosti, jež jsem otevřel tlačítkem. Nechám mutanta aby sem vešel a poté rychle vyběhnu ven a tlačítkem dveře uzavřu. Tím jsem se ho zbavil a mohu jít prohledat místnost, kde byl. Seberu pilu. Dále ze stolu červenou kartu, z regálu vpravo modrou kartu a ze skříně vlevo zelenou kartu. PC co tu je je nefunkční, tak se vrátím k ostatním dvoum PC. Vejdu do vedlejší místnosti (ne do té, kde je mutant!). Je to servrovna a v rohu je panel s vyhořelými kartami. Všechny vyházím ven a zapamatuji si označení karet dle barev (červená – bootování, modrá – síť, zelená – rozhraní). Ze skříně vezmu ještě léky a vrátím se k PC. Zasunu červenou kartu do PC začnu nastavovat programy. Podle rad z manuálu vyberu Nastavení, Nastavení informací o disku a Rozpoznávání hardwaru. Poté dám v levém okně kompilovat a karta je úspěšně nastavená. Zajdu ji umístit do panelu. Nyní vložím do počítače modrou kartu a tentokrát vyberu Nastavení, Paticový protokol, Firewall, Antivirus a Rozpoznávání sítě. Po kompilaci kartu opět vložím do panelu a začnu nastavovat poslední zelenou kartu. Vyberu Nastavení, Příkazové rozhraní, Správce souborů a Administrační nástroje. Po kompilaci kartu umístím do panelu a tak konečně zprovozním PC v místnosti, kde byl muž. Pročtu si všechny textové soubory, jež se týkají výzkumů – Práce v chrámu (12/20), Práce ve vodní jeskyni (13/20), Lokalita Grónsko (14/20) a také si prohlédnu obrázky. Textový soubor o dalších pracovnách Archaiku je nedostupný. Na ovládání dveří vložím kód od ošetřovny – 3061 a tak si dveře otevřu. Opustím centrálu.
Nyní se známou cestou (podél šaten a jídelny) vydám k ošetřovně. Dveře již svítí zeleně, což značí, že jsou odemčené. Projdu jimi a poté vstoupím na ošetřovnu. Vylezu na bednu vpravo a nahoře nad šachtou si všimnu sošky (4/10). Vlevo mezi lůžkami je náramek, který vezmu a poté aktivuji (v inventáři). Zajdu do prvních dveří vpravo, kde je toaleta. Ze skříńky vezmu světlici. Ve druhých dveřích je artefakt (uložení hry) a v šuplíku Manuál pro mrazící komoru (15/20). Vezmu nějaký těžký předmět (židli, kýbl,…) a rozbiji s ním vitrínu odkud vezmu dvoje léky a lahvičku s chemikálií. Projdu si PC a dostanu další vzkaz od doktorky Swansonové. Snaží se nedat to na sobě najevo ale je patrné, že i ona má v sobě virus, který ji postupně mění. Projdu si ještě dokument Chemické testy (16/20). Zpátky ve vedlejší místnosti jsou ještě jedna dveře ovšem zamčené. Chemikálii naliji do injekční stříkačky, kterou sai poté píchnu. Upadnu do bezvědomí ale brzy se zase proberu a to už jsou dveře dál otevřené (díky náramku, který naznal, že moje životní funkce jsou špatné). Projdu dveřmi a z regálu vezmu baterii. Další baterie je v šuplíku u stolu. Zatáhnu za páku na stěně a z mrazícího boxu vyjede lidská hlava. Hlavu nejprve vytrhnu a boxu a poté si ji vezmu. Opustím ošetřovnu.
Držím se pravé stěny až dorazím ke vzduchové přepusti. Nasadím si plynovou masku, neboť chodba dál je zamořená jedovatým plynem. Vejdu do dveří do strojovny.
Po pravé straně minu ventil, jenže s ním není možné otočit. Dveře po levici jsou zamčené, tak nezbývá než jít rovně. Je tu propast a za ní mříž. Vpravo v rihu za modrými sudy je železná tyč, kterou vezmu a vsunu mezi mříž a zeď. Zapáčím a mříž vylomím. Dojdu do místnosti s PC a artefaktem (uložení hry). Projdu si PC. Zapnu program na určení statistik páry a nastavím ovládání na manuál. Poté kliknu na nastavení tlaku páry a u jediného přístupného ventilu vyberu Povolit. Vrátím se do chodby a dojdu ke dveřím. Odtáhnu je do strany a projdu. Je tu mrtvola, které zkusím uříznout pilou ruku. Mrtvola však spadne (což se stane i když pilu nepoužiji a chvíli vyčkám). Skrze zdi se začne probourávat obří červ. Až udělá díru vlevo od dveří (při pohledu od panelu) přeruší dráty, které po zatáhnutí páky na panelu zajiskří. Musím vyčkat dokud se červ neobjeví právě na tomto místě a ve správnou chvíli rychle zatáhnout za páku. Mezitím si musím dávat pozor, sledovat kudy červ útočí a uskakovat mu. Zároveň se musím také pohybovat, neboť červ bude útočit jen z jednoho otvoru, když se mu bude dařit mě odtamtud zraňovat. Když se mi podaři vpustit do červa proud vyplivne ruku muže a chcípne. Ruku si vezmu a použiji ji na panel u dveří. Vrátím se až k ventilu, se kterým již mohu manipulovat. Otočím jím a pak odejdu ze strojovny.
Zajdu ke knihovně, jenže dveře do ní jsou pryč! Evidentně zafungoval Clarence, takže poodejdu dál a později se vrátím. Na skener použiju hlavu a ruku, načež konečně mohu vejít.
Kapitola 6 – Knihovna
Cestou jsem sice přibral nějakou tu zátěž, ale už jsem se blížil ke svému cíli. Byl jsem si jistý, že odpověď se skrývá za těmito dveřmi. Odpověď, po níž jsem měl začít pátrat už v roce 2000, kdy mi přišel dopis od mého otce. Proč jen jsem čekal celý rok, než jsem se sem vypravil?
V knihovně je na stole artefakt (uložení hry). Je tu několik knih ale mě zajímá především ta ve čtvrté skříni nalevo ve druhé polici odshora. Tato kniha je povytažená a po jejím zatažení se odsune tajná stěna. V malé místnosti tu leží tělo mého otce Howarda. Na stole je Howardova poslední slova (17/20) a v zásuvkách u stolu dvě baterie. Stisknu spínač na zdi čímž odblokuji dveře v knihovně. Než se jimi vydám vezmu z místnosti několik předmětů a poskládám je tak, abych po nich vylezl na regály uprostřed. Na římse nad dveřmi vedoucími dál je totiž soška (5/10). Poté odejdu dveřmi z knihovny.
Kapitola 7 Jeskyně
Na otcovu smrt jsem téměř nemyslel – nejspíš jsem ani nečekal, že bych ho našel živého. Byl jsem odhodlán dokončit jeho práci, najít odpověď na nákazu a spojit se s „ústřední myslí“.
Tunelem dojdu do vysokého sálu s lešením. Vezmu dřevěné prkno, které je na lešení položené a přetáhnu ho na rouru. Nyní mám cosi jako houpačku a je třeba ji zatížit. Použiju bedny a sud abych jeden konec prkna zatížil a tak mohl po druhém konci vyskočit na lešení. Odstraním plechy a zatáhnu za páku, která spustí žebřík. Seskočím z lešení a po žebříku vylezu výš. Je tu sklopená deska, kterou strnu dolů abych po ní mohl projít. Dojdu k žebříku a rychle uhnu padajícímu tělu a sudu. Poté po dalším žebříku vylezu kam až to půjde. Žebřík je nahoře ulomený ale za mnou je skalní výstupek, kam doskočím. Všimnu si, že na desce za žebříkem je soška (6/10) abych se k ní dostal přeskočím odsud propast až na desku. Sošku vezmu, seskočím dolů a opět vylezu po žebříku nahoru a skočín na skalní výstupek. Je tu špičatý kámen, jež se u paty zužuje. Zatlačím na něj a on se zřítí na vrchol lešení a tak vytvoří most. Po kameni vylezu nahoru a po další desce dojdu ke dveřím. Vlevo za matrací a bednami je počítač. Ozve se mi opět doktorka a sdělí mi, že prý není nakažená (nebo si to alespoń myslí). Otázkou je jestli je to pravda nebo ne. Také mi řekne, že nalezla lék a že musím za ní a to přes venkovní prostory. Otevřu dveře ven.
Kapitola 8 – Vědecké křídlo A – Laboratoře
Lék! Jistě, pochyboval jsem o něm, jenomže jsem stejně neměl na výběr. Vydal jsem se tedy za Amabel, abychom vše napravili.
Konečně jsem po dlouhé době venku na čerstvém vzduchu. Kvůli mrazu je ovšem třeba vyhledat zdroj tepla, jinak zde umrznu. Vpravo přejdu přes most a ten za mnou spadne. Vstoupím do boudy a z police vezmu léky a zapalovač. Zapalovačem zapálím sud a tak se konečně mohu ohřát. Pobíhat dlouho venku je nerozumné a tak se musím čas od času stavit zde (nebo u jiného zdroje tepla), abych se ohřál. Kvůli rozbitému mostu je jediná cesta zpět po skalních výstupcích vlevo. Opatrně je přeskáču a poté zajdu do boudy, kde zapálím sud. Z police seberu sprej, který přiložím k zapalovači (v inventáři). Nyní mám provizorní plamenomet, kterým rozehřeji led u tlačítka nedaleko propasti. Zatáhnu za páku a aktivuji most. Přejdu ho a v budce opět zapálím sud. Ze země vezmu cár látky. Zajdu ke dveřím, jež jsou ovšem zablokované hromadou sněhu. Přitáhnu sem jeden z červených sudů s výbušninou. Látku vmáčknu do sudu a poté ji poliji alkoholem. Nakonec látku zapálím a rychle uteču. Z bezpečné vzdálenosti mohu sledovat výbuch, který uvolní dveře, do kterých vstoupím.
Nacházím se v dalším výzkumném komplexu. Sejdu po schodech dolů a po levici si na stěně povšimnu mapy oblasti. Je složitější než ta minulá ale i tak je dobré si ji zapamatovat. Jedna chodba z této místnosti je zazděná a tak musím jít dlouhou chodbou podél oken. Dojdu ke dveřím od výzkumné místnosti. Zkusím je otevřít ale bez karta to nepůjde. Amabel se mi opět ozve a řekne, že právě zde je vězněna. Kartu, jež dveře odemnkne má prý jeden z mutantů. Zahnu doprava a pokračuji směrem k psinci. Cestou minu dveře od údržby, kam vejdu. Je tu popelnice, ze které vytáhnu pytel s odpadky a poté ze dna seberu sošku (7/10). Zvenčí zaslechnu mutanta. Chvíli počkám než se vzdálí a pak vyjdu ze dveří a půjdu po schodech dolů k psinci.
Projdu dveřmi a ocitnu se ve větší místnosti s klecemi. Z boudy nalevo seberu sošku (8/10). Pak zamířím do chodby vpravo (z pohledu od dveří). Přede mnou je malá místnůstka se dvěma vcelku těžkými bednami. Zatím je nechám být a vydám se chodbou dál. Zahnu doprava a dojdu do místnosti s mrtvolami psů. Není tu nic zajímavého ale při odchodu se předemnou zjeví pes. Je to však jen iluze a zanedlouho se ztratí. Vrátím se dlouhé chodby a všimnu si po stranách dvou děr ve zdi. Na konci chodby zatočím vlevo a dojdu do místnosti s artefaktem (uložení hry) a Zprávou o výkonnosti Wilbura Friska (18/20), ve které se píše o zmutovaném vědci, který se vyskytuje zde v psinci a nenávidí světlo. Ze stolu vezmu ještě baterii a všimnu si panelu na ovládání světel. Zatím ho však nechám být. Vrátím se k bednám a obě přirazím ke stěnám tak, abych ucpal otvory ve zdivu, kde žije onen mutant. Poté přepnu panel na ovládání světla. V dlouhé chodbě je najednou úplná tma a tudíž se tu může vyskytnout mutant. Pokud jsou obě díry ve zdi ucpané, nic mi nehrozí a mohu projít až ke dveřím u vchodu do psince. Nyní se vydám druhou chodbou. Málem mi na hlavu spadne mrtvola vědce. Světla v chodbě jsou rozbitá a vždy se zapínají postupně. Jelikož zde na mě může rovněž zaútočit mutant musím se za každou cenu držet na světle. Počkám tedy, dokud se nerozsvítí světlo co nejblíže u mě a poté rychle pokračuji tak, abych se držel na světle. Pokud zůstanu ve tmě, je to můj konec. Nakonec dorazím do místnosti s mrtvolou vědce, jež má u sebe přistupovou kartu a baterie. Poté se opět stejným způsobem vrátím až k východu z psince.
Zajdu k výzkumné místnosti, kde je doktorka. (je možné, že cestou narazím na mutanta s baterkou, takže se mu musí opatrně vyhnout). Kartu použiji na čtečku a mohu vstoupit.
V místnosti je několik stolů se šuplíky, které prohledám a naleznu baterii, léky a světlici. Na stole je artefakt (uložení hry). Vejdu do umývárny, kde uplně vpravo v rohu za zástěnou je soška (9/10). Dveře naprosti umývárny vedou do kanceláře doktorky, jenže jsou zamčené. Vstoupím tedy do posledních odemčených dveří. Dveře se za mnou zablokují a na mě vyběhne mutant. V pravém rohu místnosti je kolo, které otočím, abych zvednul bednu, jež je zhruba uprostřed místnosti (je to obtížné, neboť stále musím uskakovat mutantovi). Jakmile je bedna nahoře, vlákám mutanta pod bednu a pak rychle zatáhnu za páku u kola. Bedna mutanta zabije a já zjistím, že jsem to právě usmrtil doktorku Swansonovou. Ať už byla nakažená nebo ne, Clarence zajistil abych ji viděl jako mutanta a tudíž se ji pokusil zabít, což se povedlo… Z mrtvého těla seberu klíč od kanceláře. V plechové skříňce vezmu baterii. Poté klíčem odemknu kancelář doktorky. Vlevo na regálu je baterie a světlice. V šuplíku u stolu je pak další baterie. Projdu si PC. Je tu Protilátka (19/20) – návod, jak vyrobit lék na virus. Také otevřu program na manipulaci s dveřmi a odemknu ty co jsou zamčené. Doktorka má v počítači také zaheslovaný program, kam se však nedostanu. Odejdu z výzkumné místnosti.
Kapitola 9 – Vědecké křídlo A – Laboratoře (2. část)
Stále mě zaráží, co Clarence provedl. Co jsem já provedl. Svůj vztek jsem dusil hluboko v sobě a pak jsem ho využil. Jen díky němu jsem měl sílu pokračovat. A s jeho pomocí jsem se hodlal zbavit Clarence jednou provždy.
Nyní dle mapy zamířím k chemické laboratoři. Stačí se stále držet levé stěny ale musím cestou dávat dobrý pozor na mutanty. Cestou mohu projít obyčejnými dveřmi a tak si zkrátit cestu. Jakmile dojdu k chemické laboratoři, vstoupím dovnitř.
Chodba je plná jedovatého plynu a proto si nasadím masku. Na zemi je artefakt (uložení hry). Dveře přede mnou sice mají být odemčené ale kvůli plynu tomu tak není. Všimnu si, že plyn uniká z oranžové trubky, přesněji z její středové části. Pomocí těžšího předmětu (třeba kamene) poškozenou trubku vyrazím a poté zničím i kryt od zahnuté trubky mírně vpravo. V místnosti s artefaktem je vzadu u zdi oranžová ohnutá trubka, kterou umístím místo té rozbité a tak se zbavím plynu. Masku mohu sundat a taktéž mohu projít dveřmi dál. Je tu několik propojených chodeb a hlavně mutant se sekerou. Dám si na něj pozor a všimnu si, že dveře vedoucí dál jsou zamčené (svítí nad nimi červená žárovka). Zde v chodbách je na stěně páčka, za kterou zatáhnu a dveře se odemknou (zelené světélko). Vstoupím do nich a ocitnu se v dalších podobných chodbách. Naštěstí už tu není mutant ale zato se zde nacházejí dvě kamery. Ty vydávají zelené světlo, které značí, že mě nevidí ale jakmile mě některá z nich zaměří ozve se pípání a světlo zčervená, což uzamkne dveře vedoucí odsud ven. Ty jsou zprvu stejně zamčené ale odemknou se, jakmile zatáhnu za páčku, jež je na zdi. Pak se už musím kamerám vyhnout, jinak se dveře zamknou a já musím znovu k páčce. Až projdu dveřmi ocitnu se v dalších chodbách, kde jsou kamery hned tři a také se tu nacházejí dvě páčky (obě musí být sepnuty aby se dveře otevřely). Když se mi podaří zatáhnou za obě páčky a projít dveřmi dál po chvilce chůze za mnou vyběhne mutant. Rychle poběžím dál chodbou až do větší místnosti. Otočím se strhnu ke dveřím regál vlevo, čímž je zablokuji a zbavím se mutanta.
Vzadu je regál odkud vezmu baterii a světlici. Také zde je artefakt (uložení hry). Projdu si PC, kde jediné, co mohu udělat, je spustit nouzový režim, jenže i když zadám vše potřebné získán jen hlášku o tom, že komplex již je ve stavu nouze. Prohlédnu šuplíky a naleznu tu baterie, světlici a sošku (10/10). Za stolem s PC je na zemi nádobka, kterou vezmu a umístím z boku do panelu u proskleného objektu. Poté přistoupím k ovládání, kde jsou páčky pro pohyb s drapákem (nahoru/dolů, doprava/doleva, dopředu/dozadu a spínač na uchycení předmětu v drapáku. Drapákem vezmu zelený krystal a přesunu ho dozadu k otvoru, kam ho vypustím. Krystal skončí v nádobce, kterou si vezmu a pak otočím ventilem na stěně. Spustím autodestrukční program, který za dvě minuty zničí celou laboratoř. Rychle se nově otevřenými dveřmi vydám pryč. Cestou přeskočím, či podlezu překážky. Pokusím se vyhnout únikům páry a ventil, jež minu, otočím, abych některé průduchy ucpal. Dostanu se do místnosti, kde jsem již byl (nalezl jsem zde trubku) a rychle opustím laboratoře dveřmi vlevo.
Kapitola 10 – Vědecké křídlo A – Laboratoře (3. část)
Protilátka už byla připravená a já se měl každou chvíli zbavit své nemoci. Doufal jsem, že po vyléčení navážu kontakt s tuurngaitskou myslí, stejně jako můj otec. Musel jsem vědět, co se od ní doslech, že se tak snadno vzdal života. Musel jsem tomu učinit přítrž.
Mutanti, jež se tu pohybují začnou být mnohem agresivnější. Navíc se mi z důvodu nákazy zužuje a ztemňuje pohled na svět, takže nebude snadné se mutantům vyhnout. Musím se dostat k vyšetřovně, což znamená vrátit se zpět k výzkumné místnosti a kousek před ní zahnout. Dveře od vyšetřovny tu však nejsou (opět zaúřadoval Clarence). Odejdu pryč a vrátím se sem po nějaké té chvíli. Když už jsou dveře tam, kde mají být, vstoupím.
Na stole je artefakt (uložení hry). PC je nefunkční ale v šuplíku je baterie. V plechové zásuvce je nadobka s dusíkem. Ve vedlejší místnosti je v regálu baterie. Na stole za knihami je nádobka se sírou. V další místnosti (sklad) je v regálu světlice a za plastovými lahvemi nádobka s jódem. V předchozí místnosti je na stěně obraz, který strhnu a naleznu ventilační šachtu, kam vlezu. Dostanu se do další větší místnosti. Odsunu židle, které blokovaly dveře a otevřu je. Nyní už nemusím skrze ventilační šachtu, když se budu chtít vrátit. V dalším skladu je v regále nádobka s chlórem. V poslední místnosti, jež tu je se nachází veliký stroj a mrtvola. V regále tu je nádobka s acetonem a na zemi u radiátoru nádobka s bromem. Do otvoru nahoře naliji všechny látky, co jsem nalezl a také umístím nádobku s krystalem na své místo na boku stroje. Poté musím namíchat protilátku. Stisknu tedy tlačítka v tomto pořadí – 2, 1, 6, 4, 5 a 3. Nyní zbývá aktivovat panel s rukou, čímž do sebe dostanu protilátku a konečně vyženu Clarence. Odejdu z místnosti, jenže Clarence se nevzdává a ovládne mrtvolu. Je tu tedy další mutant, který mě chce zabít. Rychle odsud uteču – odstraním překážky blokující cestu ke dveřím a vyjdu z vyšetřovny.
Venku mě překvapí další mutanti a naznají, že Clarence je pro ně špatný a proto ho usmrtí. Stejně jako Howard se i já dostanu do kontaktu s Ústřední myslí neboli Tuurngaitem.
Ocitám se, kdesi v rozvalinách a ke mě promlouvá Tuurngait. Vysvětlí mi, že on jedná narozdíl od lidí jako celek. Jsem nucen podstoupit různé zkoušky aby se Ústřední mysl přesvědčila jaký jsem.
Přesunu se do jakési cely. Dveře jsou zamčené a za mnou je poklop. Vezmu tyč co tu leží a prohlédnu si zeď po levici. Na druhé straně je bezpochyby další člověk. Teoreticky mohu tyčí vypáčit poklop a utéci, ovšem tím Ústřední mysl zklamu, neboť Tuurngait spolupracuje. Proto vytáhnu uvolněný kámen dole u paty stěny a protáhnu tamtudy tyč. Muž se osvobodí a poté otevře i mě. První zkouška je splněna – oba jsme se dostali pryč.
Jsem zpět v rozvalinách a Ústřední mysl uzná, že jsem byl úspěšný. Následuje další zkouška.
Jsem v chodbě, kterou se vydám dál. Vlevo na zdi narazím na páku, která zapína jedovatý plyn. Tím by bylo možné usmrtit mutanta, který se zde pohybuje, jenže to není žádoucí. Počkám až mutant projde a rychle poběžím dál až k dřevěným dveřím. Jsou zamčené ale kousek odtud je za spadlým sloupem další páčka. Po jejím zatažení se ozve zvon, který přiláká mutanta ke dveřím. Mutant je zničí a já tak mohu projít. Druhá zkouška je za mnou.
Ústřední mysl mi vysvětlí, že smrt není vždy nutná a že jsem se zachoval správně, tudíž následuje další zkouška.
Opět jsem v chodbě. Všimnu si tlačítka na zemi (symbol I) a dveří nalevo. Pokračuji dál až narazím na kamennou krychli. Odtáhnu ji zpět a položim na tlačítko I. Dveře se otevřou a za nimi je další tlačítko (symbol 0) a také páčka za kterou zatáhnu. Tím se na určitý čas udrží dveře otevřené. Rychle vyběhnu pro bednu a dotlačím ji přes dveře, kde ji umístím na tlačítko 0. Je-li to nutné pákou otevřu dveře a pak konečně vyrazím dál chodbou (kdybych kostku na tlačítko neumístil zemřel by zde člověk a já bych zahynul krátce poté). Po levici minu další zavřené dveře (s označením 0 – ty jsem zavřel). Pokračuji chodbou a ze zdi vyšlehnou plameny, které mě upálí. Proberu se ovšem v těle člověka, jehož jsem předtím zavřel ve dveřích 0 a tím ho zachránil před plameny – obětoval jsem se pro vyšší cíl, což je dle Tuurngeitu správně. Jakožto druhý člověk přetáhnu kamennou kostku na tlačítko (symbol 0) a tak otevřu dveře. Projdu kolem mrtvoly sebe samého (tentokrát se plameny nezapnou) a dostanu se k dalším dveřím a další kostce, kterou vložím na tlačítko X. Projdu otevřenými dveřmi a zde stisknu tlačítko na stěně abych otevřel poslední dveře a mohl projít.
Opět jsem v ruinách a Ústřední mysl uzná, že jsem prošel všemi zkouškami a rozhodne se mi sdělit to, co slyšel i Howard.
Vrátím se zpět do vyšetřovny a Ústřední mysl začne vysvětlovat a postupně mě pouštět místnostmi dál a dál. Vysvětlí mi, že kdysi pomáhalo lidstvu odpovídat otázky. Lidstvo však chtělo víc a víc a tak se Tuurngait stáhnul sem do ústraní. Lidé ho po čase objevili a zbudovali toto místo. Tuurngait se prý nemůže bránit a proto musel zaútočit a nakazit lidi. Tuurngait mě požádá abych ho zde nechal být, abych zničil všechny možné důkazy a spojitosti s tímto místem a vnějším světem. Prohlédnu si PC, které však dříve bylo vypnuté. Napíšu sem zprávu – „Něco od tebe potřebuji. Možná tomu nebudeš rozumět… “ Poté si prohlédnu kalendář nad počítačem, načež celá stěna potemní. To samé se stane po prohlédnutí papírů na stole a po pokusu o otevření dveří nejprve vlevo a poté i vpravo. Místnost pohasne a já se vrátím k počítači. Sem napíšu poslední zprávu:
„Uděláš to pro mě,“ zeptalo se to a já odpověděl, že ano.
Slíbil jsem ústřední mysli, že oslovím nějakou důvěryhodnou osobu a požádám ji, aby zničila všechny důkazy o tomto místě. Totéž ostatně slíbil můj otec. Já se však nedopustím stejných chyb jako on – teď už víš, co se doopravdy stalo a chápeš, jak jsou má slova důležitá. Využij těchto znalostí a najdi v sobě sílu udělat to, co já nedokážu.
Tuurngaitská mysl měla vlastně pravdu – my lidé jsme nebezpečně tvrdohlavé stádo, pouhé seskupení myslících jednotlivců. Zaměstnanci tohot střediska se snažili nalézt a ovládnout tuurngaitskou mysl, a ta se na mě obrátila s prosbou o pomoc. Nejprve si mě však chtěla vyzkoušet – a já jsem se z jejich pletich vykroutil stejně lehko jako opice, za níž mě považovala.
Já však žádná opice nejsem.
Turngaitská mysl měla pravdu – vůbec se jí nepodobám: to i s Clarencem jsem toho měl víc společného.
Slíbil jsem, že ti pošlu tento email. Měl jsem tě požádat, abys zařídil, že už sem nikdy nevkročí lidská noha – v zájmu tuurngaitské mysli a v zájmu celého lidstva. Lhal jsem.
Budeme-li mít štěstí, pak ve chvíli, kdy toto čteš, už budu po smrti.
Nalepí-li se na nás smůla, budeme mrtví všichni.
Severozápadní důl leží na souřadnicích 81,6914 s. š., 58,3154 z. d.
Zab je.
Zab je všechny.
Zajímavosti
Na závěr se ukáží výsledné statistiky. Moje statistiky byly při tvorbě tohoto návodu následující:
Čas dokončení – 3h 25min 10s
Počet nalezených ukládacích artefaktů – 12
Počet nalezených poznámek – 19/20
Počet nalezených sběratelských předmětů – 10/10
Pokud máte rovněž 10 sběratelských sošek objeví se v samém závěru heslo: xor451
Toto heslo patří do zaheslovaného souboru v počítači dr. Swansonové a zpřístupňuje tak minihru v podobě klasické vesmírné střílečky, kdy s letounem likvidujete nepřátelé a vyhýbáte se jejich střelám.