–
Vybraná skladba
Jestliže se dá Vanishing of Ethan Carter považovat za vrchol na poli walking adventur, pak je třeba říci, že král je mrtev, ať žije král! Roku 2017 prakticky neznámí Giant Sparrow vydali hru, která se svou mírou poklidné kouzelné atmosféry a detailnosti provedení vyrovná Ethanovi a v některých směrech (byť rozhodne ne ve všech) ho překonává. What Remains of Edith Finch je v podstatě dechberoucí záležitost u které je velice snadné uronit nějakou tu slzu. Děj sleduje poslední členku rodiny Finchových, která přicházi do rodinného sídla v lesích na okraji jezera, aby vzpomínala na události, které vedly k opuštění domu. Zároveň odhaluje příběhy členů rodiny až po pradědečka, který sídlo postavil. Každý člen rodiny má za sebou jedinečný život, jeho pokoj odráží to kým byl a jeho příběh sleduje jeho poslední okamžiky podané netradiční formou vyprávění – např. úseky prostřednictvím „živého“ komixu, nebo pasáže hrané za zvířata.
Edith Finch je neuvěřitelně pečlivou a do detailu zpracovanou hrou, která v podstatě nemá slabé místo a naopak nabízí netradiční mix zážitků, která vám žádná jiná hra nenabídne. Dům Finchových je plný skrytých zákoutí, tajných místností a odkrývání jeho tajemství je jako odkrývat tajemství celé rodiny. Vzhledem k fantaskním, leč silně emotivním příběhům s tradičně chmurným koncem, je celé rodiné puzzle jedním velkým srdceryvným zážitkem, který ještě podpoří skvělé ozvučení a hudba. Podobnost s Ethanem ale není jen přes příběhy a tragické konce postav jedné rodiny, jež jsou rámcovány průzkumem okolí, ale i drobnou interakcí s okolím a průpovídkami hrdinky, které se zobrazují jako text přímo ve světě.
Délka hry se sice bliží slabým třem hodinkám, ale v tomto případě by si na délku stěžoval jen hlupák. Ty největší herní klenoty totiž podle délky hraní nikdy nepoznáte a že je Edith Finch klenotem, který fanouškům walking adventur nikdy nezmizí z hlavy, o tom netřeba déle pochybovat. Pokud se vám líbil Ethan Carter, pak budete z dejá vu, které je tak odlišné a přesto tak podobné, přímo nadšeni.
Hodnocení – 90%
Délka – cca 3h
Návod
Na lodi otevřu rodinný almanach…
Kapitola 1 – Dům Finchových
Jsem Edith Finchová, poslední z velké rodiny Finchů. Po letech nastal čas k návratu do sídla. Jsem teď na okraji pozemků v lese. Vyrazím po cestě. Cestou nahlédnu do poštovní schránky, kde jsou samé nevybrané pohledávky, projdu za závoru a dorazím na křižovatku. Obě cesty (po cestě i dolů lesem) se scházejí před domem. Zkusím klíčem, kterým mám odemknout vstupní dveře, ale nejde to – náhlédnu alespoň dovnitř otvorem na dopisy. pOté obejdu dům zleva. Podívám se dírou v plotě na zadní zahradu a bočními dveřmi (respektive dírou pro psa), vlezu dovnitř.
Prohlédnu garáž (zkusím vypínač, ale proud nefunguje). V kuchyni si všimnu čínského menu a jídla (jediná restaurace, která sem jídlo doručovala) a hromady konzerv (bratr Lewis pracoval v rybárně). V jídelně na stole je brožura o domově důchodců kuchařky, Dveře do sklepa jsou zamčené a vedle nich je Barbařina hrací skříňka, kterou mohu zapnout. V předsíni si všimnu letáků o ztraceném Miltonovi a bedny na stěhování. Všimnu si také zamčených dveří pod schodištěm, kam nahlédnu kukátkem – je tam knihovna. Pak vyjdu do patra. Na konci dlouhé chodbičky jsou troje dveře, kam opět nahlédnu kukátkem – pokoje prababičky Edie a jejího muže Svena, pokoj jejich dětí (mých dědečků) Calvena a Sama a konečně pokoj jejich vnuka Gregoryho (mého strýce). U oken minu další pokoj, kam nahlédnu kukátkem – pokoj Barbary. Všimnu si také filmového plakátu Barbary a obrazu Odina (pradědečka). Cesta na půdu je zamčená. Vrátím se ke schodišti a půjdu chodbou vpravo. Na konci jsou další dveře s kukátkem – pokoj Molly a opodál otevřený pokoj s mořskou tapetou. Právě tady je na polici kniha, kterou klíčem odemknu a v ní najdu skrytý spínač, kterým zvednu tajné dveře. Protáhnu se tam, kde bratr Milton trávil čas a oklikou vylezu do pokoje Molly.
Prohlédnu pokoj, včetně šuplíku pod klecí, kde je bludiště pro křečka. Poté nahlédnu do jejího deníku na stole.
Kapitola 2 – Molly (1937-1947)
Jako Molly se pozdě večer probudím hladová. Mrknu do dýňové krabičky na cukroví, ale je prázdná. Zavolám přes dveře na mámu, ale prý mám už spát. Z klece křečka zakousnu jeho mrkev a mrknu na rybičku (její snědení si rozmyslím). V koupelně sním zubní pastu na umyvadle a jeřabiny na parapetu. Zpátky v pokoji uvidím za okny ptáčka.
Otevřu okno ven a vyskočím jako kočka! Po větvích stromů bude přeskakovat směrem za ptákem, který ale bude utíkat. Za okny jídelny si můžu všimnout dárku a stromečku, no a pokoji v patře uvidím rodiče. Doskákám až na posezení v korunách a odtud stále výš za ptákem. Nakonec po něm skočím, ale spadnu a změním se v sovu! Letím nad polem a pod sebou uvidím zajíce – snesu se níž a chytím ho do pařátků. O kousek dál je druhý zajíc, kterého také chytím. Proměním se ve žraloka. Skutálím se z kopce a budu hopsat dál, abych spadla dolů do moře. Tady uvidím tuleně – podobně jako se sovou se na ně vrhnu a dva sežeru.
Proměním se v hada na přepravní lodi. Protáhnu se mezi auty a vylezu po schodech. Sežeru chlápka v mezipatře, uvnitř sežeru zpívajícího námořníka a potom i kapitána u kormidla. Objevím se v kanále, do kterého vlezu a rourou vylezu za záchodové mísy, do svého pokoje. Vlezu Molly pod postel, když dopíšu poslední řádky deníku o hadovi, který mě sežere.
Současnost
Otevřu okno a vylezu jím ven na římsu. Přejdu do sousedního pokoje, kam vlezu oknem. Je to ložnice prababičky Edie a jejího muže Svena. Všimnu si nedokončeného obrazu Lewise (Edie malovala portréty všech mrtvých členů), novinového článku na zdi o ukrývání krtčího muže, videokazet na televizi (rodinné události) a zarámovaného článku (o Edie, která při požáru lesa odmítla opustit dům). Na poličce pod obrazem leží kaleidoskop Odina.
Kapitola 3 – Odin (1880 – 1937)
V kaleidoskopu přecvakám staré obrázky popisující jak prapradědeček Odin odešel z Norska i se svým domem, který ale spláchlo moře a tak v Americe jeho dcera Edie s manželem Svenem postavili nový dům Finchů – tento.
Současnost
Projdu dveřmi do koupelny. Na poličce odemknu knížku v níž je papírová skládačka – rozevřu okénka až pod jedním najdu spínač, kterým otevřu tajný průchod za koupelnou. Uvnitř je fotokomora. Projdu skrytou chodbou, na konci odstrčím židli a vylezu v pokoji Svenových kluků – Sama (mého dědečka) a Calvina. Část Calvinova pokoje je přehrazena stuhou, kterou sundám a vyjdu na vršek vnitřního domku, kde prohlédnu Samův dopis o Calvinovi.
Kapitola 4 – Calvin (1950 – 1961)
Jako Calvin sedím na houpačce na zahradě. Začnu se houpat (dopředu a dozadu). Mezitím zavolá mamka a brácha Sam odejde k večeři, ale já se budu houpat stále výš a výš, až se mi podaří se přetočit a vzápětí z houpačky vypadnu.
Současnost
Sejdu dolů a chodbičkou pod domkem přijdu ke knihovně. Zatlačím řadu knih do sebe, načež velkou knihu otevřu a pákou zvednu tajný průchod. V průchodu otevřu dvířka vedoucí na chodbu ale ven ještě nepůjdu – prolezu na konec až do pokoje Barbary. Na stole u postele leží komix fanoušků o její smrti.
Kapitola 5 – Barbara (1944 – 1960)
Jako Barbara moje sláva dětské hvězdy s nejlepším křikem pomalu pohasla a nevzali mě ani na pírty filmových fanoušků při Halloweenské noci. Jsem tedy doma s přítelem, který půjde do sklepa, ale nevrátí se. Natáhnu hrací skříňku a jejím klíčkem odemknu sklep. Dole najdu berli přítele, kterou si vezmu. Projdu místnosti až k lednici, odkud vyběhne přítel v masce, aby mě vyděsil – praštím ho.
O několik hodin později zaslechnu z pokoje bráchy Waltera křik. Vyjdu nahoru do pokoje a prohlédnu jeho postel, ale není tu. Vzápětí však zaútočí šílený vrah, před kterým varovalo rádio – praštím ho a zabouchnu dveře. Skrze tajný průchod prolezu do Mollyina pokoje a odtud na chodbu, kde šílence zezadu praštím. Zřítí se dolů do obýváku. Sejdu tedy tam, ale jeho tělo je pryč a vzápětí zdrnčí zvonek. Otevřu, když mě překvapí foušci v maskách, kteří se na mě vzápětí vrhnou aby mě zabili.
Současnost
Opustím pokoj a vlezu zase do tajného průchodu, kde skrze dvířka vylezu na chodbu. Patro domu je kompletně prozkoumané. Sejdu tedy do přízemí, otočím Barbařinou hrací skříňkou až z ní vytáhnu klíč, kterým odemknu sklep. Sejdu do sklepa, projdu kolem dílny Svena až k lednici. Uvnitř najdu spínač, kterým otevřu tajnou jeskynní chodbu. Ta vede do podzemního pokoje Waltera. Vzadu roztáhnu závěs, za kterým je obraz krajiny mající symbolizovat okno. Potom otevřu šuplík pod portrétem a vyndám Walterův dopis na rozloučenou.
Kapitola 6 – Walter (1952 – 2005)
Po tragickém úmrtí sourozenců trávím život v podzemí. Je rok 1968, když otevřu konzervu s broskvemi. Při další scéně je rok 1976, když opět otevřu konzervu. A poté rok 2005, kdy zase otevřu konzervu. Tentokrát, po tolika letech, ale mám chuť věci změnit. Otevřu poklop v pokoji a slezu do podzemí. Popadnu kladivo a probourám se zdí k železničnímu tunelu. Půdu po kolejích ven, když se dobrovolně nechám srazit vlakem.
Současnost
Otevřu poklop, kterým šel Walter a slezu dlů. Prolezu dírou na koleje. Ty jsou venku stržené, takžýe mi nic nehrozí. Vydám se dolů na pláž a odtud po schodech vzhůru k domu. Ze zadní zahrady zamířím na útes, kde projdu okolo zvířecího hřbitova i hřbitova členů rodiny až k památníku Odina. Na útesu je dalekohled, kterým se podívám na trosky původního domu, který Odin zkoušel převézt přes Atlantik. Poté půjdu po útesu dál směrem k domu, vylezu na sezení ve větvích a odtud přelezu na střechu garáže. Vylezu na balkon a vstoupím do pokoje Sama. Na stole leží dopis se souborem jeho fotek.
Kapitola 7 – Sam (1950 – 1983)
Chystám se s dcerou na lov zvěře. Teď stojím u auta. Zaostřím na dceru na předním sedadle a vyfotím ji. Po chvíli už stojíme u parku – vyhledám dceru před cedulí parku a vyfotím ji. Čekáme v lese, když fotí dcera a zaměří mě, jak močím u stromu. Později už vyhlížíme jelena – ten je úplně vpravo na skále, takže ho vyfotíme. Dcera dostane pušku a já ji vyfotím s puškou a následně v momentě, kdy zasáhne jelena. Zatímco ona brečí u jeho těla, já nastavím na foťáku automatické spuštění a během času přiběhnu nahoru k dceři (pokud to nestihnu, musím běžet znovu). Jenomže jelen ještě žije, nabere mě na parohy a momentě, kdy cvakne závěrka, se řítím ze skály.
Současnost
Dveřmi v rohu vlezu do podkrovní chodbičky. Na jejím konci otevřu branku a vstoupím do ložnice Samových dětí. Dle inventáře pokoje je jasné, že je vychovával jako vojáky s pevným režimem bez ohledu na jejich vlastní tužby. V dětské postýlce prohlédnu rozvodovou smlouvu mezi Samem a jeho ženou Kay.
Kapitola 8 – Gregory (1967 – 1977)
Právě se koupu ve vaně. Natočím klíčkem žabku a pustím ji na hladinu. Žabkou zasáhnu bubliny s kachničkami a pak vyskočím výš, abych zasáhl hračky na okraji vany a velrybu. Ta spadne, já jí žabičkou skočím na hlavu, odrazím se výš a shodím pěnu do koupele. Když jsou všechny hračky ve vaně, dorazí máma, aby vypustila vodu, ale vzápětí zadrnčí telefon a tak odejde. Já žabičkou znovu vyskočím na velrybu a pak na páčku, kterou vodu opět zapnu. Voda začne téct až skončím pod hladinou. Jako žabička dopluju k odtokovému kanálku, ale na záchranu už je pozdě.
Současnost
Prostřední postel (Dawn) je prázdná a na třetí leží váleček s textem.
Kapitola 9 – Gus (1969 – 1982)
Na pláží probíhá oslava a já si pouštím draka. Proletím jím přes nápisy na obloze a další vyznačená místa, včetně stolů a židlí dole. Blíží se bouřka a tak všechen nabraný nábytek tvořící teď ocas draka nasměruji do altánu na kopci. Bouře ale zesílí, zvedne celý stan, který mne zavalí.
Současnost
Po lezecké stěně v koutě vylezu nahoru, kde měla pokoj Dawn (moje matka). Všimnu si bible na stole (byla věřící) a srdíčka se Sanjayem (mým otcem, kterého potkala v Indii). Můžu po tyči sjet zase dolů, ale teď to není nutné. Otevřu střešní okno a vylezu na balkon. Projdu kolem posezení a zahrádky až k domku na střeše. Uvnitř je učebna Dawn a za ní můstek k věži. Do věže nahlédnu kukátkem na dveřích – uvnitř je Miltonův ateliér. Otevřu okno a vlezu dovnitř. Chytnu se lana a výtahem vyjedu nahoru, kde z plátna vezmu obrízkovou knížečku.
Kapitola 10 – Milton (1992 – 2003)
Otevřu knížečku a protočím stránky, na kterých se přehraje obrázek, kterak Milton maloval obrázek dveři, vstoupil za ně a už se nevrátil.
Současnost
Slezu dolů, vylezu oknem a po schodech nad učebnou vyjdu k lodi. Kukátkem na dveřích nahlédnu dovnitř – pokoj bratra Lewise. Po žebříku vlezu na příď, otevřu okno a vstoupím do pokoje bratra. Na stole si všimnu herní konzole (Lewis rád hrál hry) a z bedny s jeho osobními věcmi vezmu dopis od psychiatra.
Kapitola 11 – Lewis (1988 – 2010)
Pracuji v rybárně a mou jedinou náplní práce je brát ryby, strkat je pod ostří, které jim usekne hlavu a házet je na pás. Takto to budu dělat po celou dobu, zatímco budu vytvářet svůj fantaskní svět. S postavičkou se objevím v černobílém bludišti, kterým projdu až k oltáři, jež zažehnu. Projdu skrze chrám do hor odkud přejdu do svého města. Projdu skrze město až k přístavu, kde naskočím na loď. Cesta se různě větví, ale větve se scházejí v království na konci řeky. Tady vystoupím a vejdu do paláce. Nyní se se svou představivostí ocitnu přímo v rybárně. Projdu dveřmi k pásům, projdu okolo sebe, naskočím na pás a vyvezu se do paláce, kde má proběhnout korunovace. Skloním hlavu, načež ve svém světě dostanu kurunu, zatímco v realitě si useknu hlavu tak, jako rybám.
Současnost
Bočními dveřmi opustím pokoj a vyjdu nahoru do vyššího domku, který patřil mámě. Odtud po žebříku nahoru až do pokoje Edith, tedy mě. Na posteli leží pouzdro s pírkem.
Kapitola 12 – Edie (1917 – 2010), Dawn (1968 – 2016)
Sedíme u poslední večeře při které se máma hádá s Edie. Po večeři otevřu skříňku vedle knihovny a vlezu dovnitř. Na jejím konci najdu dopis Edie. V její kůži se ocitnu na pláži. Půjdu k původnímu domu Finchů ale zabloudím v mlze a cestou najdu různé předměty členů rodiny. Zpátky v realitě mě nachytá máma, jak dopis čtu a vzápětí mě odveze z domu, kde krátce poté Edie zemře. Máma Dawn zemře o pár let poté a já dopíši i svůj příběh pro svého syna.