Švédští Frictional Games (tvůrci první Amnesie) se tentokrát spojili s The Chinese Room (Dear Esther) a vytvořili nepřímé pokračování jedné z nejděsivějších her jaké kdy vznikly. Hráči očekávali, že FG překonají sami sebe a předvedou dílo ještě strašidelnější a s ještě děsivější atmosférou. A od Chinese Room se zase očekával velmi silný nejednoznačný příběh plný jinotajů a metafor ala Dear Esther. Jenomže výsledek přivodil drtivé většině fanoušků první Amnesie jen zklamání, které by nebylo zdaleka tak hrozné, kdyby za novou Amnesií nebyla pomyslná číslovka 2

Stroj pro prasata (v originálu: A Machine for Pigs) se totiž o principy Amnesie opírá jen zlehka a nejvíce se soustředí na příběh, který vskutku je kvalitní a originálně pojatý. V roli továrníka Manduse si opět vyzkoušíme jaké to je ztratit paměť a opět budeme honit přízrak vlastní minulosti. Temné kobky hradu ale vystřídaly strojovny a interiéry továren, kde není nouze o ventily, potrubí a spoustu páry. Strach a děs se ale ze hry vytratil, neboť hra značně omezila veškerou interakci s prostředím a taktéž omezila přítomnost nepřátelských entit. Ne že by vzhledem k délce hry bylo monster o tolik méně než v Pádu do Temnot, jak se všeobecně tvrdí. ale momentů, kdy je nutné monstrum pomalu obejít a vyhnout se mu je poskrovnu. Daleko častěji se před monstry utíká. I tak ale mohu vzkázat zástupům hráčů, co tvrdí, že v nové Amnesii prakticky nejsou monstra, toto – naučte se počítat.

Vinou změny typických znaků, které vytvořila Amnesie, Justine a svým způsobem i jejich předchůdce Penumbra, se na Amnesii 2 hledělo skrze prsty. Najednou už nebyl důvod se pořádně bát a ani důkladně zkoumat okolí. Nikdo se neděsil toho, co se stane až otevře dveře a nikdo se nemusel bát monster, které budou neúnavně prozkoumávat okolí. Nikdo se nebál ani tmy, neboť zdroj světla svítí neustále. A logické hádanky se také omezily na úkoly typu – přines / odnes předmět a zatáhni za páku. Žádné hrátky s fyzikou, žádné přemýšlení nad funkčností přístrojů, žádný inventář, žádné vrhání objektů na cíl… Je to zvláštní, ale to, co hře škodí ze všeho nejvíce, je její název a očekávání, které se při jeho přečtení dostaví.

Jinak ale Amnesia 2 nabízí hutnou temnou atmosféru, výborné zvuky a hudbu, kvalitně napsaný příběh i řadu lekacích scén. Je to hra, která je přístupná i slabším povahám a též hra, která si označení ‚hororová‘ zaslouží jen zčásti. Ovšem, je toto opravdu tak špatné? Je vážně tak zlé, že druhá Amnesia nedokáže pořádně vyděsit? Opravdu musí pomyslná dvojka na konci znamenat dvojnásobnou porci strachu i všeho ostatního? Já myslím, že ne. Strach ani interakce s okolím není hlavní ingrediencí nové Amnesie, tou je především atmosféra, která je opět silná tak, že by se dala krájet. Takže ano – i tentokrát může Amnesia zajistit silný herní zážitek, jen nesmíte být primárně naladěni na neutuchající porci hrůzy a průzkum okolí, ale na temný příběh, kterému nechybí gradace a spád.

Hodnocení: 75%
Délka – cca 6h

---

 

Návod

 

„Kdo sám sebe promění ve zvíře, zbavuje se bolesti člověčenství.“
dr. Samuel Johnson

 

I – Domeček pro panenky se probouzí

Probouzím se před svou postelí v mém vlastním domě. Na stolku je lampa, kterou mohu rozsvítit. Takovýchto lamp potkám ještě mnoho, jde o slušné zdroje světla. Na stole leží dokument 24. června 1899 – jde o část mého deníku a na tomto listě píši o svých podivných myšlenkách a zmatenosti. Vyjdu ven na chodbu, přesněji na ochoz nad přízemím. Mé děti mě volají. Po pravici narazím na další ložnici. Je to ložnice mé ženy Lily. Flashback – moje žena zemřela při porodu dětí Edwina a Enocha. Přibližně na opačné straně ochozu je schodiště nahoru a vedle koupelna. Nejprve si prohlédnu koupelnu a přijdu až k vaně. Flashback – smích a šplouchání vody. Vydám se po schodišti vzhůru. V chodbě jsou dvoje dveře. Ty po mé pravici se samy pootevřou, ale uvnitř nic není. Vzápětí však zmizí dveře druhé – jakoby tu nikdy ani nebyly. Dojdu na konec chodby, kde jsou zamčené dveře. U stropu je táhlo a po zatažení sjedou dolů schody na půdu. Vyjdu nahoru.

Hraje tu konejšivá hudba… Nejvíce mě ale zajímá svítilna na bedně vpravo. Seberu ji a konečně si můžu posvítit. Svítilna může svítit neomezeně dlouhou dobu a díky tomu je skvělým společníkem. Kousek zpátky je dole u stěny otvor, kterým se protáhnu. Je tu matrace a pár hraček. Děti zde spávaly. Najdu zde Edwinův a Enochův deník 11. října 1899 – děti zachycují nepříjemné momentky z poslední doby. Projdu otvorem zpátky a poté chodbou dál. Odtáhnu velkou bednu pod oknem a prolezu otvorem u země. Odtáhnu i další cestu blokující bednu a dostanu se na chodbu k dalším pokojům. První pokoj vlevo je dětský pokoj s postýlkami. Ozývá se odtud nejen hudba jako prve, ale i dětský pláč. Ve vedlejším pokoji je v šuplíku u stolu dokument 14. února 1899 – s dětmi se vydávám na výpravu za pokladem. Vrátím se na chodbu a sejdu po schodišti dolů.

Na stolku je 1. fonograf – je v něm záznam rozhovoru mezi mnou a profesorem, který byl vyslán ministerstvem, aby prohlédl mé dílo. Vydám se dál, ale překvapí mě zemětřesení, vinou kterého se zřítí některé obrazy. Dveřmi dojdu do pracovny. Po levici mám 1. telefon – jakýsi hlas mě žádá, abych mu pomohl. Telefony je třeba zvedat rychle, protože po nějaké době zvonění ustane. Z šuplíku vytáhnu dokument 7. listopadu 1898 – zadlužil jsem se a přišel o majetek. Banka mi odmítá dál půjčovat. Pohnu spodní puškou na stěně a jakmile uslyším cvaknutí, otevřela se tajná chodba. Projdu jí a pomocí jednostranných zrcadel nahlédnu do řady místností. Páčkou na stěně mohu dveře za sebou zavřít. Na stěně vedle okna najdu dokument Hodinový strojek a duše – píši o přeměně živých bytostí. Taky si povšimnu, že na stolku v pracovně se objevila prasečí maska. Tyto masky se nacházejí na mnoha místech (některé jsem již minul). Na stěně opodál je spousta náčrtků zohavených těl a fotografií (včetně ženy ve vaně). Flashback – vyprávím o nové éře lidí. Je evidentní, že odtud jsem svoji ženu Lily tajně pozoroval. Dojdu na konec chodby a páčkou otevřu tajné dveře. Na konci chodby jsou dveře dál do přízemí.

 

II – Na počest Lily, hostina

Dojdu do velké haly na ochoz. Na stolku po pravé straně je Edwinův a Enochův deník 3. října 1899 – děti si hrají na schovávanou za medvědem. Sejdu dolů do haly. Další zemětřesení opět strhá některé obrazy. Dveře před dům jsou zamčené. Vydám se doleva do jídelny. Flashback – Zaslechnu hlasité rány a křik. Na stojanu vpravo u zdi je dokument Dieses Herz – Píseň v Němčině.  Vrátím se zpět do hlavní haly a projdu na druhou stranu do herního sálu. Na kulečníkovém stole je 2. fonograf – profesor je mojí továrnou fascinovaný. Jsou tu dvoje dveře a já projdu těmi vpravo. Ocitnu se ve spojovací chodbě mezi herním sálem a jídelnou. Je tu 2. telefon – tajemný hlas požaduje pomoc výměnou za mé děti. Dveře po levici vedou ven na zahrádku za domem. Brána ale blokuje cestu dál. Dojdu do jídelny a odtud dveřmi dál do chodby. Je tu lovecký salonek. Otevřu dveře ven a všimnu si dětí jak běží doprava do budovy. Brána za nimi se ale uzavře. Zpět v salonku odsunu vitrínu s medvědem a otevře se tajná stěna. Na konci chodby otočím ventilem.

Vrátím se zpět a všimnu si, že stojan s vycpanou sovou se přesunul tak, aby mne pták sledoval. Zkusím otevřít dveře v chodbičce za salonkem, ale zaseknou se, když se z druhé strany ozve zlostný řev. Přes salonek vyjdu ven a projdu do druhého křídla domu (dostal bych se sem i z herního sálu). Na stolku leží dokument 20. prosince 1899 – čekám návštěvu profesora. Chodbou dojdu do koupelny. Odsunu obraz na stěně a zatáhnu za páčku. Otevře se tajná stěna a za ní pozorovací chodba podobná té z minulé části domu. Na zemi je však spousta krve a i nástroje (kladiva) jsou od krve. Je odtud vidět do ložnice, kde na posteli leží čísi tělo. Dojdu k ventilu a otočím ho.

Vrátím se zpět a všimnu si, že bytost z ložnice odešla. Potkám ji před ložnicí na chodbě, jak utíká pryč. Flashback – Vyčítám si své činy kvůli dětem. Z šuplíku stolku vezmu dokument Houpy hou, Sally už se plíží tmou – strašidelná dětská říkanka. Otočením obou ventilů se brána otevřela, ale abych se tam dostal, musím jít přes spojovací chodbu mezi křídly domu. Flashback – Povídám si říkanku o prasatech. Projdu dál do dřevěných dveří. Ocitnu se v chodbě, kterou jsem dříve viděl z místností s ventily. Můžu tudy odejít zpět do domu, ale nemá to smysl. Chodbou se dostanu až k tajné stěně, kterou odklopím a vyjdu ven na dvorek. Je tu auto, které obejdu a sejdu po schodech do sklepa. Uvnitř je další schodiště ale to se pode mnou zřítí.

 

III – Proti stoupající vodě

Na sudu leží dokument 3. června 1899 – Píši o stroji, který svět zbaví strachu ze smrti. Projdu chodbou dál a narazím na 3. telefon – tajemný hlas mě vypráví o zradě a o nutnosti vypustit vodu, abych mohl pokračovat. V záhybu chodby se na zemi povaluje pojistka. Je to zdánlivě nedůležitý předmět, který však slouží k opravě poničených strojů. Mohu ji vzít s sebou, ale pokud se mi nechce, zapamatuji si alespoň její polohu. V další místnosti je dlouhá chodba. Po pravici minu regál, kde leží další pojistka. Dojdu do místnosti s nefunkčním strojem – jeho pojistka je prasklá. Dveře vlevo jsou zatarasené z druhé strany, ale v těch napravo jsou na regálech 2 pojistky. Vyndám zničenou pojistku ze stroje a nahradím ji některou jinou (nalezl jsem čtyři – mohu si vybrat). Železná brána v chodbě kousek za mnou se otevřela. Než půjdu dál, prohlédnu místnost vpravo, kde byli dvě pojistky. Vzadu je kolo, kterým otočím a spustím v místnosti za mřížemi schodiště – později se to bude hodit. Konečně se vrátím zpět a projdu otevřenou bránou. Sejdu po schodišti a ocitnu se před další zavřenou bránou. Flashback – přemýšlím nad svými výtvory a docházím k jasnému závěru – jsou to stroje. V místnosti je plošina se sudy, kterou jsem předtím spustil (pokud jsem tak neučinil, je třeba to napravit). Vylezu po plošině a vpravo je další stroj, tentokráte s již funkční pojistkou. Stroj spustím a vrátím se k bráně, která je nově otevřená. Dlouhou chodbou se dostanu ke schodišti. Naleznu tu hned dvě zavřené brány a na vrcholu schodiště stroj s rozbitou pojistkou. Pojistku vyndám a podívám se do dveře opodál. Vzadu za řadou sudů je ukrytá pojistka. Zatím ji nechám být a sejdu po schodech dolů. Na bedně leží dokument 19. srpna 1899 – píší o tajemné Brennenburgově směsi, která dokáže oživit mrtvé tělo.

Pozn.: Hráči Pádu do temnot si jistě vzpomenou na barona z Brennenburgu… Tady se jedná o jeden z mála odkazů na první díl Amnesie.

Dveře dál blokuje prkno – sundám ho a projdu dál. Jsem zase u prvního stroje. Všimnu si stvoření, které odtud prchá. Vydám se za ním, ale stvoření zaběhne za dveře, které se zaseknou. Teď musím sehnat jednu další pojistku a umístit ji do stroje nahoře. Stále se tu nacházejí 3-4 pojistky (jedna je / byla za zaseknutými dveřmi). Nemůže být těžké alespoň jednu pojistku sehnat a díky ní zprovoznit stroj. Otevře se brána a mohu pokračovat. Dostanu se do místa, kde jsou prasklé trubky a tudy seskáču dolů, do míst, kde jsem již byl. Některé brány jsou ale nově otevřené a tak mě cesta dovede do místnosti s ventilem a také 3. fonografem – vysvětluji profesorovi, že to žal mě dopomohl vytvořit své dílo. Otočím ventilem a projdu do přetlakové komory. Postup uvnitř je složitější – zatáhnout za páčku na panelu, otočit levým ventilem, stáhnout malou páčku do pozice ON, otočit pravým ventilem a opět zatáhnout za páčku vzadu na panelu. Druhý východ je otevřený a mohu projít. Je tu malá kancelář a na stěně visí MAPA továrního komplexu. Svítící budova značí, kde se momentálně nacházím. Map potkám ještě hodně a všechny jsou jen informačního charakteru. Nahoře na mapou je popisek – ‚Zaplavení – Probíhá nouzová odstávka.‘ Projdu dveřmi dál.

 

IV – Límec, krk a oprátka

Projdu chodbou až do kancelářských prostor označených jako ‚Přidělovací úřad.‘ Je tu 4. telefon – hlas mě prosí, abych jej osvobodil. V šuplíku stolu ve vedlejší místnosti je dokument 1. května 1899 – přemýšlím nad vlastnostmi zvířat a jejich podoby s lidmi. Z vedlejší místnosti se z gramofonu line hudba. V prvním šuplíku stolu je spousta brýlí a vytrhaných čelistí. V jiném šuplíku je dokument 22. srpna 1899 – zmiňuji se o podzemních palácech – prostorách předků. Odejdu dveřmi v minulé místnosti. Vpravo je toaleta a vlevo cesta dál. Ve spojovací chodbě je dokument 11. října 1899 – pokyny pro manipulaci s pokusnými subjekty. Na ceduli v další místnosto stojí: ‚Pozor! – Palivová čerpadla – Výskyt těkavých chemikálií. Tyto látky jsou vysoce leptavé – Ochranné oblečení povinné!‘ Je tu větší garáž s vozem plným mrtvých prasat. Opodál je dle cedule ‚Palivová stanice‘- strojek s chemikálií. Vrata ven jsou zatarasená, takže musím projít přes budovu. Dojdu do dlouhé chodby s pootevřeným oknem. Vzadu je malé skladiště s dokumentem 28. září 1899 – přemýšlím nad využitím prasat a jejich podobě s lidmi. Vylezu po bednách k oknu a protáhnu se na ulici.

Hned vedle je velká bedna blokující vrata garáže. Bednu odtáhnu a vrata otevřu – snadná cesta zpátky. Všimnu si cedule vedle vrat – ‚Vstup nepovolaných osob na pozemek zakázán. O povolení možno žádat na vrátnici.‘ Vydám se dál po ulici a povšimnu si plakátů na nástěnkách – ‚Nekupujte! Chceme ulice bez zápachu prasat. Mandusova továrna se musí zavřít.‘ Dorazím dle cedulek na ulici ‚Bell Yard.‘ Je odtud vidět kostel, podle nápisu – ‚Kostel sv. Dunstana.‘ Bránu na hřbitov ale blokuje vůz. Je na něj dokument Rozvrh dodávek – jeden z dělníků si stěžuje na problémy s doplňováním paliva. Všimnu si cedule na zdi – ‚Mandusova společnost. Masný zpracovatelský závod L.P. 1828.‘ Otevřu velká vrata a vstoupím. Je tu cedule – ‚Přeprava chemikálií. Nebezpečí! Vysoce leptavé – vysoce hořlavé.‘ Vedle je schránka s baterií, kterou si vezmu. Na stěně je také MAPA továrny. S baterií se vrátím až do garáže a položím ji na stůj u stroje. Otočím ventilem, čímž baterii naplním chemikálií. Během procesu se po můstku nade mnou prožene monstrum a zpoza zamčených dveří se ozvou hrozivé zvuky. Naplním baterii a odnesu ji do vozu. Otočím klikou vpředu vozu a ten se posune. Vůz přestane blokovat bránu a já vstoupím na hřbitov. Přejdu hřbitov a sestoupám po schodech dolů ke dveřím od sklepa.

 

V – Dobytek a bible

Po pravici narazím na dvojité dveře. Je v nich pracovna a na stole dokement 23. listopadu 1899 – píši zde o nutnosti zpacifikovat místního faráře, aby se připojil ke stádu. Oboje dveře v hlavní místnosti vedou nahoru do podlouhlé chodby. Uprostřed na stole je 4. fonograf – vyprávím o novém bohu – kolo a pára. Z chodby vedou další dvoje dveře a oběma se dostanu do hlavní části kostela. Dveře vlevo od stolu s fonografem však vedou i do skladu. Na policích je mimo jiných věcí i stojan se svící. Na bedně opodál leží Deník otce Jeremiáše 1. října 1899 – farář mne chválí a moji továrnu považuje za skvělé dílo pro lid. V hlavním sále zajdu až k oltáři a všimnu si řady zajímavých skutečností – na oltáři leží mrtvá prasata, zdobená okna se honosí motivy strojů i prasat a sochy panny Marie mají prasečí hlavu. Pod okny je deska a vedle ní pouze jeden stojan se svíčkou. Svíčku pootočím až uslyším cvaknutí. Vrátím se pro druhou svíci do skladu, umístím ji na držák a také ji pootočím. V místnosti vlevo se zažehl oheň v peci. Zatáhnu za páku, čímž sjedou schody v hlavním sále a odhalí tajné podzemí. Vydám se tam.

Schody se za mnou zase zavřou, takže musím pokračovat. Na stěně je cedule ‚Udržujte ticho! Je zakázáno plašit a dráždit přírůstky!‘ Projdu po můstku dolů do místnosti s bednami a klecmi. Na stole najdu dokument Poslední myšlenky – jeden z vězňů se loučí se životem. Sejdu po schodišti dolů a jen kousek přede mnou proběhne prase. Jsou přede mnou dvě větší temné místnosti plné polic a beden, ale co je mnohem horší – v okolí se pohybuje Prasečí monstrum! Musím být velmi opatrný a nejlépe se pohybovat bez rozsvícené lampy – světlo prase přiláká. Protože se prase pohybuje v místech, kam se potřebuji dostat, možná bude nezbytné ho nalákat – upozornit jej na mou přítomnost a jakmile mě začne pronásledovat, oběhnu ho, schovám lampu a opatrně se dostanu ke dveřím na konci chodeb.

 

VI – Znovu rozdmýchat oheň

Dojdu k tajné stěně, kterou odklopím a dostanu se do garáže. Je tu MAPA továrny a také známá nádoba na palivo, ale ta mě nemusí zajímat. Vyjdu ven na dvůr továrny a dále k vozům. Flahback – kontroluji přivezený náklad. Vstoupím do dveří od kanceláře. Na stole je 5. fonograf – vysvětluji profesorovi, že lidem vlastně pomáhám. Sejdu po schodišti dolů do místností s označením ‚Písty.‘ Přede mnou proběhne prasečí monstrum, ale rychle odběhne pryč. Projdu kolem pístů a narazím na dvě cesty – dolů a nahoru. Nejprve se vydám nahoru, kde je dle cedule kancelář ‚Správce.‘ Je tu 5. telefon – tajemný hlas mi radí, abych se dostal pod písty. V šuplíku stolu je dokument 17. října 1899 – popisuji linku pro prasata. Nyní se vydám druhým schodištěm dolů. Protáhnu se pod mříží, která se za mnou zavře.

Jsou tu dvě pece označené čísly 1 a 2. Zatím je nechám být a projdu dveřmi s označením ‚Ovládání pístu.‘ Je tu kontrolní panel a nad ním cedule ‚Stát! Jsou vaše pece zásobené palivem?‘ Nejprve prohlédnu strojovnu. Na stole leží dokument 18. října 1899 – píši o možnostech maximálního využití stroje. Jsou tu další dvě pece – 3 a 4. Za dveřmi dál jsou pak pece 5 a 6. Také je tu brána s cedulí – ‚Nebezpečí! Vstup do prostoru pod písty při vypnutí přístrojů zakázán.‘ Vrátím se do kontrolní místnosti. Po stranách jsou velké panely s označením pecí, přičemž ty aktivní svítí zeleným světlem. Zatím jsou aktivní pece 1, 4 a 5. Musím zprovoznit všechny pece, což se dělá jednoduchým způsobem:
1. Zajistím, aby v peci byly alespoň dva kusy uhlí. Pokud tam nejsou, musím je sehnat (povalují se před každou pecí) a hodit do pece.
2. Zavřu dvířka.
3. Stisknu tlačítko – musí se rozsvítit zelená kontrolka.
Jakmile jsou aktivní všechny pece, třeti páčkami na panelu spustím písty. Nyní se brána dál pootevřela a já ji podlezu, načež se ona zase zavře. Všimnu si, že tudy proběhlo i prasečí monstrum.

V nižším patře mě čeká nepříjemné setkání – Prasečí monstrum! Raději vypnu svítilnu a skrčený u země se opatrně protáhnu po pravé straně, podél zábradlí. Nebude to snadné, protože prase je blízko, ale snad by si mě nemělo všimnout. Musím pokračovat přes osvětlená místa stále dál. Mým cílem je zásobník na uhlí. Jakmile se mi podaří do něj skočit, mohu si oddechnout. Dojdu na konec pásu a seskočím dolů na další pás. Po schodech vyjdu do malé místnosti. Na bedně je dokument 30. dubna 1899 – shoduji se se svým prastrýcem, že je možné ovládat tělo jako stroj, ale mým cílem nejsou lidé… Na zdi visí mapa továrny. Dveře tady nesou označení ‚Odpadní potrubí‘ a ‚Skladiště směsi X – Pozor! Otevřený oheň zakázán,‘ nicméně oboje dveře jsou zamčené. Sejdu zase na pás a vydám se po něm dál. Je to dlouhá cesta, ale narazím na další místnost. Dveře tady nesou označení ‚Odpadní potrubí‘ a ‚Laboratoře,‘ ale i tyto dveře jsou zamčené. Je tu však výtahový šachta, kterou tlačítkem otevřu a vlezu si dovnitř.

 

VII – V doupěti vajec

Výtah se zřítí, ale přežiji. Otevřu dvířka a vytáhnu se ven. Je tu 6. telefon – hlas mě nabádá, abych si pospíšil. Dojdu do laboratoře. Na stolku je dokument 15. července 1899 – píši zde o látce schopné rozežrat kov. Cestu dál blokují dveře se zámkem. Zdá se, že výroba látky bude nezbytná. Na stolku mohu zapnout přístroj, který vhání elektřinu do rozpitvané krysy. Jinak tu nic není, takže sejdu po schodech níž. Uprostřed větší místnosti je stroj se třemí prázdnými nádržemi. Vedou odtud dvě chodby a já se vydám nejprve tou s označením ‚Chladící skladiště.‘ Překvapí mě prasečí monstrum, které však rychle zmizí. Ve skladišti leží na stole Varování – někdo, kdo podstupuje proměnu z člověka na prase píše o tom, jaké to je. Zatáhnu za páku na strojku u sudu. Vypadne z něj nádržka. Tu umístím do potrubí u zdi a páčkou odešlu do hlavní místnosti. Vydám se ven a všimnu si, že místnost se změnila. Cesta zpět tu vůbec není a já musím pokračovat jinou chodbou. Za zády se mi objeví Prasečí monstrum! Musím okamžitě utíkat chodbou dál a na konci proběhnout dveřmi. Ty se za mnou uzavřou a zaseknou, takže jsem v bezpečí. Flashback – mluvím o využití kyseliny X a o tom, že jí byl zabit jeden muž. Potrubím poslaná nádržka je zde, zbývá ji jen vzít z konce potrubí a umístit do stroje. Chodba se už vrátila do normálu, takže mohu opět dojít do sladiště, ale není to nutné.

Vydám se druhou chodbou s označením ‚Kotce.‘ Minu pár zamčených dveří a v menším skladu najdu na polici dokument 20. srpna 1899 – přebírám zásilky lidí z nedalekého blázince. Vyjdu po schodech nahoru. Flashback – právě mi dorazila zásilka. Projdu dveřmi dál, ale v další místnosti je Prasečí monstrum! Rychle se vrátím zpět ke dveřím, které jsou však zaseknuté. Monstrum dojde ke mě a rozplyne se. Uff… Sejdu dolů do místnosti se zdviží nad kterou je cedule ‚Přístup do zařízení: Linka, Opiový rozprašovač, Škrtící ventil, Stoková čerpadla, Odpadní potrubí, Strojovny, Kotel, Orgonové věže.‘ Zvoní tu 7. telefon – hlas mi říká o nefunkčnosti zdviže a nutnosti projít kolem zdroje zla. Vyjdu po schodech nahoru. Můstek blokuje unikající pára – přes ní raději nepůjdu. Na stěně je MAPA továrny a na zemi leží čtyři nádržky a potrubí. Umístím jednu nádržku do potrubí a odešlu ji pryč. Vydám se dál dveřmi. Je tu úzká chodba a opět zaslechnu své děti. Dojdu k mříží pod kterou je dokument 4. srpna 1898 – přemýšlím nad způsobem oživení těl, avšak oživená těla trpí stejnými zraněními, kvůli kterým podlehla. Dveřmi se zase vrátím do místnosti s mapou, ale protože pára již neblokuje můstek, mohu projít. Seskočím dolů do hlavní místnosti. Druhou nádržku umístím do stroje. Nyní stroj spustím tlačítkem a po chvilce se do třetí nádržky namíchá kyselina X, kterou si vezmu. Látku použiji na zámek u laboratoře, který se rozpustí a já mohu projít. Sešplhám po žebříku dolů a skočím do šachty.

 

VIII – Tento odtékající svět

Spadnu kamsi do kanalizace. Vpravo v komoře je kostra a u ní dokument 22. října 1899 – mluvím o možnosti využívat páru a funkčnosti parní nádrže. Cestou dál dojdu k nádrží s tekutinou. Flashback – mluví se mnou tajemný hlas z telefonu a vysvětluje mi výhodu použití exkrementů pro pohyb turbín. Ve vodě se nachází neviditelné monstrum.

Pozn.: Hráči první Amnesie jistě vědí, že řeč je o neviditelné bestii, která je nebezpečná pouze ve vodě.

Cesta označená jako ‚Stavidlo 1‘ je zavřená, takže musím jít průchodem po levici. Chodba je dlouhá a ozývá se odtud prasečí monstrum. Naštěstí je mezi námi mříž. Dojdu do větší zaplavené místnosti označené ‚Stavidlo 2.‘ Voda blokuje přetlakovou komoru. Především se ale má cenu bát vodního monstra. Vodě se raději úplně vyhnu. Projdu dál do místnosti se stolem na kterém je dokument 1. srpna 1899 – některé výtvory utekly do kanalizací a zůstaly tam. Na zdi je mapa továrny. Vedle je ventil, kterým otočím, čímž zavřu stavidlo jedna. Rozdrnčí se 8. telefon – hlas mě nabádá, abych vypustil vodu. Vrátím se až ke stavidlu jedna. Mohu projít k němu skrze tunel v úzké chodbě anebo se vrátit až k první nádrži. Rozhodně ale musím obejít nádrže po pravé straně stěn. Projdu přes první stavidlo a dále doprava podél stěny. Narazím na 6. fonograf – vysvětluji profesorovi, že chci změnit svět a zachránit jej. Cesta mě zavede do úzké chodby. Je tu opět prasečí monstrum, ale zavře se za ním mříž, naštěstí. Dostanu se do malého skladiště. Na polici za bednou je dokument 17. února 1899 – vyprávím dětem o krvavých rituálech středoamerických indiánů. Otočím ventilem, čímž uzavřu stavidlo číslo dva. Konečně je voda z cesty. Vyjdu zpět nádrží a projdu přes stavidlo dva. Otočím ventilem a vejdu do přetlakové komory. Postup je stejný jako minule – velká páka, levý ventil, střední páčka na ON, pravý ventil a opět velká páka. Mohu jít dál.

Dostanu se na můstky nad oblastí obývanou prasaty. Dole probíhá prasečí hostina. Dojdu k celám, kde prasata spí. Na ceduli stojí ‚Nezapomeňte: Pracujte společně, spěte sami! Udržování osobních vztahů se nebude tolerovat.‘ Je tu několik cel a v dalších chodbách jsou další a další cely. Některá kukátka je možné odklopit a nahlédnout dovnitř. Cely obývají prasata. Dostanu se ke dveřím s cedulí ‚Odpadní potrubí: vstup jen v případě nouze.‘ Slezu po žebříku do roury. Jsou tu dvě roury vedoucí níž, ale cesta se spojuje, takže je jedno kudy se vydám. Slezu ještě níž dalším žebříkem, poté jedním ze dvou dalších žebříků a konečně posledním žebříkem. V malé místnosti je MAPA továrny a dveře dál..

 

IX – Mezi přílivem a páteří

Po levici je 7. fonograf – nadále přesvědčuji profesora o užitečnosti mého stroje. Přejdu můstek a dostanu se k velkému stroji. Děti mě opět volají. Ve vodě jsou další neviditelná monstra, ale na můstcích jsem v bezpečí. Vyšplhám po žebříku. Flashback – vyprávím o cestě do hloubi chrámu, kvůli nalezení dětí. Jeden chlapec stojí na můstku přede mnou, ale když přijdu blíž, rozplyne se. Po druhém žebříku sešplhám dolů, ale chodbu dál rovně blokuje stěna, takže musím dalším žebříkem zase nahoru. Přejdu do místnosti s označením ‚Pomocné ovládání čerpadla.‘ Je tu čerpadlo s cedulí ‚Pozor! Pro správnou funkci čerpadel je nutné umístit všechna kola.‘ V další místnosti otočím ventilem, čímž spustím čerpadlo. Všimnu si, že ve stroji pod ozubenými koly se objevila prasečí maska (předtím tam nebyla). Sešplhám po žebříku zase dolů a vyhnu se páře unikající z potrubí. Obejdu místnost zprava, kde se odsunula přepážka.

Pode mnou je další místnost zaplavená vodou. Projdu po můstcích dál a vyhnu se páře. Můstek pode mnou však praskne a já spadnu do vody. Dole je samozřejmě Vodní monstrum! Musím okamžitě utíkat dál a uprchnout mu až k žebříku, po kterém bleskově vyšplhám. Přejdu můstek a dostanu se na křižovatku. Doprava chodit nemusím, nakonec je tam jen šachta s vodou, do které mohu spadnout. Pokud se tak stane, musím vzít z vody kámen, trefit jím zaseknutý žebřík, aby sjel dolů a vylézt ven. Nic víc tu není. Rozhodně se ale od křižovatky vydám doleva po schodech až do místnosti se značením ‚Hlavní ovládání čerpadla.‘ Na stěně je MAPA továrny. Najdu tu další čerpadlo, ale tohle má rozbitá ozubená kola. Nejprve musím ozubená kole najít a umístit do čerpadla. Jedno ozubené kolo je hned před čerpadlem, druhé ozubené kolo leží před mřižkou nedaleko ventilu. Teprve po navrácení kol otočím ventilem vzadu a čerpadlo spustím. Vrátím se zpět do sálu s monstry. Voda se snížila, takže mohu bezpečně slézt dolů. Na konci můstku je přetlaková komora, kterou otevřu a absolvuji klasický postup – velká páka, levý ventil, páka na ON, pravý ventil velká páka a odchod. Je tu malá místnost policemi a dveře s označením ‚Přístup k hlavním systémům.‘ Vydám se tam.

 

X – Děti, při tanci

Otevřu dveře a dostanu se do místnosti s policemi. Vzadu na polici leží dokument 15. března 1899 – rozhodl jsem se stvořit stroj a obětoval své služebné jako první pokusy. Po schodišti se vydám dolů, do hlubin. Dorazím k ceduli ‚Stop! Nepovolený vstup zakázán nařízením správce.‘ Cesta vlevo končí ochozem nad propastí, takže musím jit doprava. Z reproduktorů se ozve stejný tajemný hlas jako z telefonu a začne citovat některé části mnou napsaných dokumentů. Dostanu se k výtahu, který zprovozním páčkou a sjedu dolů.

Je přede mnou obrovský stroj. Vstoupím do dveří s označením ‚Ovládací místnost palivových tyčí.‘ Na stole leží 8. fonograf – obhajuji před profesorem humánnost procesu přeměny. Na zdi visí MAPA a konečně s jiným popiskem ‚Zařízení vypnuto – Nutné opětovné ruční spuštění.‘ Pod sklem je veliký panel s řadou páček. Palivové tyče 1, 3, 6, a 8 nejsou spuštěné. Napravím to, ale palivová tyč 3 stejně nejde spustit. Dlouhou úzkou chodbou  se dostanu k žebříku, po kterém slezu níž a i po dalším žebříku sešplhám dolů. Dostanu se k palivovým tyčím. Na zdi je varování ‚Nebezpečí! Směs X – Vysoce hořlavé! Vysoce leptavé! Vysoce toxické!‘ Všimnu si, že palivová tyč číslo 3 se nemůže aktivovat jednoduše proto, že poklop pro tyč je zavřený. Otevřu jej a vydám se zpět nahoru. Palivovou tyč 3 na panelu spustím a jakmile všechny tlačítka svítí (palivové tyče jsou aktivní) je hotovo.

Sejdu zpět na můstek u stroje. Po jednom ze schodišť (je to jedno – spojují se) vyjdu nahoru. Tajemný hlas mě popohání, abych si pospíšil. Dojdu do kontrolní místnosti. Flashback – přísahám své ženě, že se o děti postarám a zachráním je. Jsem v řídící místnosti a díky spuštěným tyčím, mohu stroj aktivovat. Zatáhnu postupně za obě dvě páky, čímž stroj spustím. A skutečně uvidím své děti – mrtvé, jak si vyndávají z těla srdce.

Pozn.: Touto kapitolou končí první polovina příběhu. Končí telefony, končí fonografy a stroj se začne čím dál více prosazovat.

 

XI – Mandus, záškodník

Věci jsou víceméně jasné – byl jsem podveden strojem, který jsem stvořil a vinou kterého mé děti zemřely. Flashback – mluvím o návratu domů. Všimnu si cedule u stropu ‚Strojovny.‘ Otevřu dveře a pokračuji chodbou dál. Přede mnou se objeví mé děti, ale zase zmizí a stejně tak zmizí chodba za mnou. Mohu jít jen rovně. Na zem dopadne několik prasečích masek. Je tu také dokument 29. prosince 1899 – uvědomuji si zvěrstva, jež jsem spáchal a chci začít znovu bez vzpomínek a předchozího života. Vyšplhám po žebříku. Na ceduli stojí ‚Regulace tlaku.‘ Cestu dál blokuje unikající pára. Je tu nápis ‚Pozor! Vstup do parovodů pouze při nízkém tlaku.‘ Na stěně je MAPA továrny a nad ní zpráva ‚Zařízení je plně funkční.‘ Řídící místnost opodál vypadá složitě… Nejprve vezmu ze stolu dokument 31. srpna 1899 – využívám děti ze sirotčince na čištění potrubí. Občas nějaké dítě zemře a ty co přežijí skončí jako potrava pro prasata. Nejprve vyndám ze strojů dvě pojistky, čímž je poničím. Následně stáhnu dolů páčku s označením ‚Vypínání automatického regulátoru tlaku.‘ Stroj se zlobí, nechce se nechat zase vypnout, ale to je přesně mým cílem. Pára u potrubí už neuniká, takže se protáhnu dál. Flashback – mluvím se strojem o dětech. Spadnu na zem a musím se doplazit dál pod nádržemi.

Skončím omráčený, ale po probuzení zjistím, že jsem ve větší místnosti. Kolem mne projde prasečí monstrum a na zemi leží dokument 1. prosince 1899 – píši o stříbrné lžící, která je metaforou k mému životu. V místnosti je několik zajímavých věcí:
A: obrovská soukolí, každé s ovládacím panelem u něhož je nápis ‚Nebezpečí – Po zabránění zpětnému tahu zajistěte správné umístění potrubí. Dětská úmrtí tento měsíc: 17‘
B: žebřík vzhůru, jež však je blokován unikající párou. Je tu nápis ‚Pozor! Vstup do parovodů pouze při nízkém tlaku.‘
C: hlavní panel v rohu sálu označený jako ‚Automatický regulátor tlaku.‘ Přístroj je ale též blokován párou
D: spadlá mříž přehrazující chodbu dál.
Potřebuji se páry u žebříku zbavit a hlavně zničit soukolí. Zaměřím se na dva ovládací panely soukolí. Z každého panelu vytrhnu tlustou trubku. Tím naruším chod soukolí. V rohu sálu u regulátoru tlaku se přerušil únik páry. Musím trubice regulátoru zničit – buď s nimi párkrát trhnu anebo do nich hodím ozubená kola (jsou u paty stroje). Okamžitě po zničení trubic do sálu vlezou 2 prasečí monstra!! Ihned uteču k žebříku, který už není blokován párou a vyšplhám nahoru. Cesta vlevo končí uzávěrem, takže musím pokračovat vpravo. Podlezu trubky a seskočím do větší místnosti. Unikající pára mě několikrát poraní, ale musím pokračovat. Vyšplhám po žebříku a skrze rouru se dostanu do místnosti za mříží. Je tu MAPA továrny s popiskem ‚Nízky tlak! Vstup k lince povolen.‘ Stroj se mě snaží zabít svými vepři, ale teď, v tuto chvíli jsem v bezpečí. Nastoupím do zdviže a pákou se nechám vyvézt nahoru.

 

XII – Pro jejich záchranu cokoliv

Výtah mě vyveze nahoru. Jsem v tunelech a kousek přede mnou proběhnou prasečí monstra. Vyjdu z tunelů a ocitnu se v ulici. Monstra vylezla ven a pustoší Londýn. Zabíjejí, ničí, zapalují,… Stroj razí přesně moje názory – i on je moje dítě. Na zdi si všimnu cedule ‚Zákaz smlouvání – Zákaz podomního prodeje – Zákaz žebrání.‘ Na rohu domů je cedule ulice ‚Bucksrow.‘ Podél ulice je celá řada obchodů – ‚Crawshaw a Jones – Obchod s prádlem,‘ dále ‚The Foold Gold,‘ Pinchbeck a rodina – Nakládané jazýčky, brzlíky a úhoři,‘ také ’21 – De Meyer a synové – Obchod zbožím neobvyklým a vzáným,‘ dále ještě ‚McCrawův vyhlášený protizánětlivý prostředek – K dostání v obchodě – Dorset Street 22.‘ Tunel dál je blokován vozy, takže musím do ulice, která dle cedule nese označení ‚Berner Street.‘ Jsou tu další cedule a názvy obchodů – ‚Děti, nezapomeňte, že mlčení a tvrdá práce dláždí cestu do nebe,‘ dále ‚Gronvoll a Rolfsen Co Ltd – Výběrové norské pivo – „vynikající.“‚ Ulici blokuje vozík, takže to vezmu přes dvorky a kůlny. Po pravici minu otevřený dům, kam se podívám. V patře na stole leží dokument 25. října 1899 – chytám žebráky i sirotky a využívám je do stroje. Vyjdu ven a projdu na další ulici, dle značení ‚Goulston Street.‘ Je tu opět několik obchodů a cedulí – ‚Tack, Howell a Justice – Právní a finanční zástupci,‘ a ‚Curry a Wasack – Výroba nejkvalitnějších chirurgických nástrojů.‘ Podívám se na dvorek vlevo od ulice ze které jsem přišel. Otevřu dokořán již pootevřené dveře domu a z nich vyběhnou mé děti, načež zmizí. Na opačné straně ulice, kousek před mostem je dvůr a u dveří do domu tu leží dokument 24. říjná 1899 – píši o omámení nejrůznějších lidí a jejich přeměně na prasata.‘ Zhruba v polovině ulice je u stěny otevřený průchod dál do sklepa. Seskočím tam.

Projdu sklepem a na bedně naleznu dokument 23. prosince 1899 – přemýšlím nad zlem, které ve mě je a docházím k názoru, že jsem pořád lepší než jiní. Po schodech vyjdu nahoru a po můstku přejdu nad garážemi. Dostanu se zase na ulici, dle cedule ‚Hanbury Street.‘ Je tu několik domů s nápisy – ‚Vstup pouze pro koně – Motorizované vozy musí použít náhraní vstup,‘ a ‚Askim a Steen – Import a Export,‘ Právě pod cedulí Importu a Exportu vede ulice s názvem ‚Dorset Street.‘ Tudy se vydám. Z ulice po straně na mne však vyběhne Prasečí monstrum! Musím okamžitě prchat dál. Proběhnu napříč ulicí ‚Millers Court‘ a dále rovně do ulice ‚Pinchin Street,‘ kde podběhnu bránu, která se za mnou uzavře. Konečně jsem v bezpečí. Přede mnou je ulice ‚Arch Street.‘ Projdu dál do tunelu. Je tu výtah s označením ‚Ke zpracovatelské lince.‘ Nastoupím, zatáhnu za páčku a nechám se dovézt dolů, zpátky do továrny.

 

XIII – Sklízení světa

Sjedu vytáhem do místnosti, kde je MAPA a nad ní popisek, kde se neustále opakují slova ‚Zastavte ho.‘ Dveřmi projdu na ochoz nad zpracovatelkou linkou nesoucí ceduli s označením ‚Železný sluha.‘ Přejdu po můstku a opačnou stranu místnosti, kde jsou dveře. Než se jimi vydám, zajdu si na konec místnosti pro dokument ležící na krabicích 25. října 1899 – píši o využití chycených lidí jako potrava pro další. Za dveřmi jsou velká vrata s tlačítkem, ale ty zatím nechám být. Vylezu po žebříku do místnosti označené jako ‚Zapalovací svíčka.‘ Na stěně hned vedle veliké svíčky je cedule ‚Pozor! Směs X: Zákaz otevřeného ohně! Zákaz nekrytých elektrických zařízení!‘ Cesta dál končí místnosti v níž je Prasečí monstrum! V žádném případě tam nebudu skákat. Vrátím se dolů k vratům a otevřu je tlačítkem. Flashback – stroj mne přesvědčuje o tom, že všichni lidé si zaslouží skončit jako prasata. Na druhé straně je spojovací chodba mezi různými částmi továrny, dle cedulí je tu ‚Zpracování vnitřností‘ a ‚Ústřední část linky‘ ale oboje jsou zavřené. Projdu dál do míst označených jako ‚Chladící nádrže.‘ Projdu mezi nádržemi až do místnosti s ozubenými koly dole. Na stěně je MAPA s nápisem ‚Stůj, Mandusi. Přemýšlej o tom, co děláš.‘ Vedle na panelu je dokument 27. října 1899 – popisuji zpracovatelskou linku. Jsou tu i další cedule varující před směsí X, stejné jako tam nahoře u svíčky. Na okraji propasti je žebřík vedoucí na plošinku nad soukolím, ale nic tam není (jen dobrý výhled na stroje). U zdi je několik velkých nádrží se směsí X. Jednu nádrž strčím dolů mezi soukolí, čímž jej zastavím. Do komplexu natekla voda.

Vrátím se zpátky a vyšplhám ke svíčce. Místnost je zaplavena vodou a to samé místnost s monstrem. Uchopím svíčku a otočím ji tak, aby zažehla nádržku uprostřed místnosti. Vzniklá elektřina se dostane do vody a zlikviduje prase. Konečně mohu seskočit dolů, ale opatrně, neboť voda mě může zabít. Přeskáču po bednách až ke složitě vypadajícímu panelu. Je tu spousta cedulí s popisky jednotlivých částí linky. Některé už znám, ty nové jsou ‚Uchycení a zpracování‘ a ‚Chladící čerpadla.‘ Potřebuji stroj co nejvíce poničit a možností mám celou řadu.
1. Otočit třemi ventily u panelu Zapalovací svíčka
2. Otočit třemi ventily u panelu Chladící čerpadla
3. Přepnout malé páčky na třech panelech do vypnuté pozice
4. Otočit pákou na panelu Ústřední část linky
Mělo by stačit vypnout 2-3 panely, aby se linka zničila a zapálila. Zároveň přestane do vody proudit elektřina, takže mohu odejít.

Dostanu se do další spojovací chodby. Jedna místnost je otevřená a na krabici leží dokument 27. října 1899 – píši o využití tepla vzniklého při skladování těl. Chodba mě dostane do oblasti pro zpracování vnitřností. U vrcholku schodiště je na zdi dokument 2. prosince 1899 – píši o mechanické dětské páteři, o pohřbených dětech, o Mexiku a vejci,… píši o řadě věcí, které se teď slévají dohromady. Otvorem ve stěně mohu nahlédnout do prasečího pokoje. Sejdu dolů. Na protější stěně je MAPA a nápis ‚My jsme vepři. My všichni jsme vepři.‘ Slezu dolů po žebříku. Flashback – mluvím o sobě jako o krvavých bozích Aztéků. Po levici narazím na chodbu dál, ale nejprve mohu podlézt potrubí směrem rovně a nahlédnout do dalšího prasečího obydlí, které se moc neliší od mého domu – pouze jednu stěnu tvoří tekoucí krev a na stole je lidské tělo, které jedno z prasat žere. Vrátím se a pokračují chodbou. Flashback – profesora jsem zavřel a stejně jako další lidi jej čeká osud přeměny na vepře. Na konci chodby uvidím své děti, jak si opět vyndávají srdce z těla. Proberu se v proudu tekoucí krve. Cesta mne dovede do velké nádrže se zdviži. Nastoupím, stisknu páku a nechám se odvézt dolů.

 

XIV – Závoj se zvedá, nevěsta čeká

Stroj mi děkuje za vdechnutí života. Věří, že spasí svět, stejně jako jsem věřil já. V místnosti je na zdi MAPA, tentokrát bez popisku. Na mapě visí dokument 25. prosince 1899: Pokud tohle najdeš – sám sobě vzkazuji, že můj stroj musí být zničem mnou a se mnou. V další místnosti je několik skříní s nádobami a popisky ‚Přetlakové vyvrhovače‘, ‚Přípravna pro mletí vnitřností‘, ‚Spařovací hadice‘ a ‚Tlačenkárna.‘ Chodba vede okolo řady zamřížovaných dveří s podobnými popisky jako na skříních. Evidentně spolu nádoby ve skříních a místnosti za dveřmi souvisejí, ale já musím jinudy. Nade mnou minu ceduli ‚Mandusova zpracovatelská společnost – Orgonové rozvodné nádrže – vstup pro obsluhu.‘ Za okny proběhne zelektrizované prasečí monstrum. Slezu po žebříku a dále skrze dvoje železné dveře. Na cedulích stojí ‚Nebezpečí – nevystavovat ultrafialovému světlu. Obsahuje Vitae.‘ Projdu dveřmi s označením ‚Silikonový chladič.‘

Otevřou se mi vrata do velké místnosti s nádržemi a dvěma stroji s pákou. Světla zhasnou a v místnosti se objeví Elektrické prasečí monstrum! Díky vyzařujícímu světlu je dobře vidět, ale mě nezbývá než před ním kličkovat mezi nádržemi. Musím spustit oba dva stroje zatažením za páku. Teprve poté prase zmizí. Odejdu dveřmi nad nimiž je značení ‚Mandusova zpracovatelská společnost – Elektrogravitační zábrany – Jižní věž.‘ Jsou tu zavřené místnosti s nádržemi a popisky ‚Laboratoř‘ a ‚Silikonový chladič.‘ Na konci chodby vstoupím do kovových dveří.

 

XV – Mandus sestupuje mezi duchy

Otevřu dveře a stanu venku na můstku. Vydám se dál jedinou možnou cestou. Během té zpytuji své svědomí a vyčítám si chyby. Vyšplhám po žebřících a pokračují dál. Na zemi, vedle plyšového medvěda je dokument 28. prosince 1899 – lituji svých činů a snažím se najít vykoupení. Dostanu se zase do budovy, kterou pokračuji dál. Cesta je jen jedna – všechny dveře jsou zamčené. Stroj se mě snaží přesvědčit, abych jej nechal být. Dostanu se do kruhové místnosti a rázem se přemístím jinam – zpět do chodeb.

Světla zhasnou a v chodbách se objeví několik Elektrických prasečích monster! Musím okamžitě prokličkovat chodbami a utíkat stále dál až za plechové dveře. Teprve zde si mohu oddechnout a také se vrátím zpět do kruhové místnosti. Je tu vnitřní a vnější kruh, přičemž v samém středu je držák svírající srdce stroje. Nahoru do patra vede několik šachet, ale jen jedna je otevřená. Najdu tedy průchod s žebříkem a vyšplhám. Po obvody vnějšího kruhu jsou čtyři nádoby s podivnými spirálami. Všechny nádoby aktivuji tím, že je stisknu. Vrátím se dolů a konečně jsou držáky aktivní. Zbývá jen jedno – vyndat srdce, ale když k němu přijdu, skončím omráčený.

 

XVI – Enoch, Edwin, Oswald a já

Stroj se mě snaží přesvědčit, abych jej ušetřil. Vydám se jedinou cestou dál. Seskočím na běžící pás a zatímco se budu vézt, nade mnou budou v několika výklencích postávat děti, které, jak stroj řekne, jsem já sám zabil, to abych je zbavil zkaženosti a krušných časů, které mají přijít. Na konci pásu projdu dveřmi a přes most se vydám k monstrozní stavbě. Vystoupám po schodech a na ovládacím stroji stisknu vypínač. Stroj je zničen a svět se probouzí do nového století…