Svého času by se tento kousek mohl nazývat datadiskem a prodávat v krabicích, dnes je to DLC, čili stahovatelný přídavek rozšiřující hlavní hru. Zaplať, stáhni si a hrej – rychlé, jednoduché a prosté. Mezi velkými společnostmi a známými AAA tituly panuje v DLC byznysu tu a tam jednoduchý fígl – vypustí se ze hry určitá část, která se později upraví a prodá jako DLC. U hry jako je Outlast se ale nikdo nemusí bát toho, že se ho tvůrci pokusili svým způsobem okrást. Ovšem to ještě neznamená, že DLC jako takové nebudou mnozí považovat za vyhozené peníze. Jaký je vlastně Whistleblower?
Za prazvláštním slovem se ukrývá v předkladu do češtiny cosi jako informátor nebo přesněji vynašeč informací. A kdo má slovo rozluštěno, dá si pět a pět dohromady a už určitě ví o co půjde. Ne, ne, po vcelku uzavřeném ději Outlast nepřichází jeho pokračování. Kdepak, přichází Prequel, čili to, co událostem ze hry předcházelo. Vzpomínáte si na vůbec první nalezený dokument ve hře – zpráva od uprchlého zaměstnance? Tak tím jste nyní vy…
Osobně nejsem příznivce prequelů, protože obvykle nemají čím překvapit ani zaujmout. Každý ví, jak to skončí nebo spíše neskončí a každý rovněž snadno odtuší, co bude kdy následovat. Vyjímku nepředstavuje ani Whistleblower a tak je příběh jako takový několikahodinovou nudou, v níž je zajímavé snad jen to, jaký osud potká hlavní postavy včetně samotného protagonisty. Dokonce ani nebudeme svědky toho okamžiku, který změnil Mount Massive na Peklo na zemi. Docela nevyužitý potenciál. To ale nemění nic na tom, že Whistleblower je jinak stejně kvalitní, stejně strašidelná a stejně napínavá hra jako originální Outlast. Nezměnilo se prakticky nic, což může a nemusí být dobře. Protože ale původní Outlast není zase tak dlouhou hrou (cca 6-7 hodin), je pár hodin hraní navíc poměrně vítaným přínosem, ostatně hororových adventur je stále jako šafránu.
Hrdina Whistleblower mi přišel už mnohem sympatičtější než novinář Miles. Zároveň je prima mu fandit, neboť na něj tam venku čekají děti a manželka, které dle řady poznámek opravdu miluje. Waylon Park je zkrátka někdo úplě jiný než Miles a tam, kde by Miles nešetřil urážkami a nadávkami, se Waylon svěřuje své ženě a vyčítá si práci, kterou v blázinci vykonával. Je to přesně ten typ sympatického přemýšlivého hrdiny, o kterém jsem mluvil v komentáři na Outlast.
Jen škoda, že Park vydrží na obrazovce jen nějaké 3 hodiny. Což o to, po první úvodní kapitolce přijde kapitola o hodinové délce, čili pořádný nášup rovnající se nejdelším kapitolám Outlastu. Následující kapitoly však délku smrsknou někdy i do 20 min. Na jednu stranu je prima, jak se prostředí rychle mění, na stranu druhou si nikde moc dlouho nepobudeme.
Příjemné je občas navštívit místa známá z původní hry a také se střetnout s původními nepřáteli. Není to ale žádné vykrádání, žádná nastavovaná kaše, jelikož známých míst je v DLC minimum a o nové nestvůry také není nouze. Krom Chrise Walkera a Walridera se objeví dva noví záporáci, kterým též nechybí náznak charakteru a nejde tak jen o prosté vraždící entity.
Whistleblower je zkrátka solidní rozšíření Outlastu, které ocení všichni ti, kterým se původní hra líbila. A ti ostatní, kterým Outlast nepadl do noty musejí čekat na další počin tvůrců Amnesie anebo zabřednout do jiných hororových adventur, které jsou však po stránce kvality povětšinou minimálně o řád níž.
Hodnocení: 85%
Délka – cca 4h
Návod
– Návod je psán na normální obtížnost. Vyšší obtížnosti ovlivňují především výdrž hlavního hrdiny a maximální počet baterií.
– Pro DLC údajně již existuje čeština, nicméně já využíval slovenštinu, která je od stejných autorů jako ta pro základní hru.
– Dokumenty a natočené materiály jsou v návodu popsány opět všechny. Horší je to s bateriemi. Je možné, že i v DLC jsem některé minul a to především v oblastech s monstry. I tak je ale baterií popsáno hodně a každý, kdo se řídí návodem, by měl s bateriemi snadno vystačit po dobu celé hry.
– K návodu se snažím přistupovat tak, jako kdyby hráč již měl za sebou základní hru. I když je Whistleblower prequel, je lepší jej hrát až po základním Outlastu, nakonec s takovým postupem počítají i tvůrci (největší záhady Outlastu tu jsou představeny prakticky na samém počátku). Navíc závěrečné kapitoly DLC se z chronologického hlediska odehrávají až po událostech z původní hry.
I – Podzemní laboratoř
Proberu se přivázaný k židli. Jsem Waylon Park. Přede mnou jsou obrazovky, kde se neustále střídá pár snímků. Nade mnou se sklání doktor a snaží se mne probrat. Doktora vyruší hlášení o potížích s pacientem Billy Hopeem…
Před 2 hodinami
Právě píši mail, kterým hodlám říci světu, že ve zdejším ústavě se dějí odporné věci. Odešlu mail a protože mě najdou kolegové, musím zpátky do práce. Vyjdu z tmavé místnosti a dle značení na stěně poznám, že jsem v sekci C. Projdu kolem řady kolegů až do místnosti se strojem. Moje práce sočívá v připojování pacientů, nebo spíše testovacích subjektů k přístroji. Usednu na židli a spustím připojení dalšího pacienta. Toho již zřízenci vedou ke stroji. Pacient se vzpouzí a dokonce se mu podaří se uvolnit. Přitiskne se na sklo a žádá mne, abych to zastavil. Vylekám se, ale na popus vedoucího se zase vrátím k počítači a nebohého muže napojím na přístroj. Tím moje práce končí a já mám volno. Musím se ale vrátit pro svůj notebook, takže projdu opět do temné místnosti, kde jsem psal mail. Tady mne překvapí zřízenci včetně vedoucího ústavu. Jsem zajat a čeká mne stejný osud, který jsem chystal ostatním pacientům.
II – Nemocnice
Jsem v křesle, v křesle před obrazovkami na nichž se stále dokola objevují tytéž nicneříkající obrázky. Ovšem pouta se náhle uvolní a další vězně cosi napadne. Ze stojanu seberu kameru, která mě snímala. Automaticky natočím místnost – ‚Když zemřu‘ (1/5) – uvědomuji si, že jsem to posral a že už asi nikdy neuvidím svoji Lisu. Je mi to líto… Dveře ven mi odemkne jeden z pacientů. Vyjdu na chodbu a v totožné ‚vymývací‘ místnosti po mé pravici si vezmu ze stolu baterii. Dveřmi odejdu ven. Po levici mám toaletu a vpravo za okny je vidět skupina bláznů, kteří vraždí doktora. Ano, bezpečnostní mechanismy se přerušily a blázni jsou venku. Někteří se chtějí pomstít doktorům, jiní vraždí v důsledku svých nemocí. Na konci chodby se otevřou dveře a proti mě vystartuje Walrider !!! Okamžitě se otočím a uteču chodbou zpět k záchodkům. Walrider mě možná zraní, ale měl by zmizet. Mohu projít dveřmi, odkud přízrak vyšel. Ve dveřích vpravo je na zakrvácené skříňce baterie. Dostanu se do místnosti s blázny a již mrtvým doktorem. Blázni mne nechají projít, i když se moc nadšeně netváří. Po opuštění místnosti na mne však zaútočí Agresivní blázen ! Rychle ho oběhnu a uteču chodbou co nejdál. Vpadnu do dveří, kde je otevřená šachta – do ní se vtěsnám. Uzavřenou mřížkou pod sebou zahlédnu dva zaměstnance, jak se spolu baví o vysílačce ve vězeňském bloku. Natočím rozhovor mužů – ‚Vysílačka ve věznici‘ (2/5) – mám konečně naději, že přivolám pomoc. Dlouhou šachtou se dostanu do malé cely s neškodný bláznem. Odtlačím skříň blokující dveře a vyjdu ven. Na chodbě zhruba uprostřed křižovatky si všimnu mrtvoly strážníka. Vedle něj leží baterie. Minu uzavřenou dekontaminační komoru a dostanu se do řídící místnosti oné komory. Přes sklo na mě mluví doktor – snaží se mne přesvědčit, že je ve skutečnosti pacient a hlavně chce otevřít dveře. Stisknu tlačítko a dveře otevřu, načež dovnitř vběhne blázen a doktora zabije. Natočím, jak blázen zabijí doktora – ‚Doktoři jsou blázni‘ (3/5) – děsí mě pohled na tolik mrtvých a už nevím, jestli je možné zdejší lidi rozdělit na pacienty a doktory, či jen na blázny. Vyjdu ze dveří, načež se zjeví Walrider !!! V řídící místnosti sice byly dvě skříně na ukrytí, ale Walrider by mě našel. Musím ho rychle oběhnout a utéct do dekontaminační místnosti. Sem se nedostane.
Chodba mne zavede ke dveřím ven na zahradu, ale samozřejmě je cesta zamčená. Vlevo v rohu je před mrtvolou strážníka baterie. To vpravo v malé chodbičce leží dokument Odstoupení Waylona Parka (1/5) – vedoucí Jeremy Blaire vyhrožoval mojí ženě Lily a řekl ji, že musím být na čas hospitalizovaný v léčebně. Parchant! Na opačné straně jsou krabice, po kterých vylezu a vytáhnu se k ventilační šachtě. Projdu kolem ní a seskočím zase na chodbu. Po levici mám pár místnosti. Tou poslední projdu přes mrazák s visícími těly až do jídelny. Za sklem kuchyně je blázen a pojídá mrtvého doktora. Natočím blázna, jak hoduje na mrtvém – ‚V kanibalově kuchyni‘ (4/5) – vzkazuji své ženě, aby nechtěla vidět mé tělo, protože se bojím toho, jak mohu skončit. Vyjdu na chodbu. Cestou projdu přes umývárnu až se dostanu ke dveřím, které blokuje mrtvola s pouty. Potřebuji pouta odemknout. Vyskočím na prkna a přelezu prosklenou stěnu. Ocitnu se v dlouhé chodbě, kde ale nejsem sám – je tu Kanibal !!! Starý známý kanibal s ruční kotoučovou pilou chce sežrat i mě a já to s ním nebudu mít lehké. Oblast přede mnou jsou vlastně dvě úzké dlouhé chodby a pár místností, ve kterých se těžko dá ukrýt. Moje největší šance bude počkat až se kanibal dostane do místností na samém konci chodby. Že je nejspíše tam poznám snad jen díky tomu, že nebude nikde jinde. Jakmile se dostanu k oněm místnostem, rychle se ukryji pod jednou z postelí a počkám až kanibal vyklidí pole. Ze skladu vede nad zemí otvor do další části nemocnice. Protáhnu se otvorem a jsem konečně v bezpečí. Je tu sice nějaký blázen, ale naštěstí je neškodný. U mrtvoly strážníka leží baterie. Chodba mne dovede k další mrtvole strážníka, který u sebe má klíč od pout. Mrtvoly strážníků a tedy i použitelné klíče tu jsou ještě dva – u pitevních stolů a v umývárně. Stačí mi vzít jakýkoli klíč. Ze stolku na pitevně vezmu dokument Výběr pohlaví u dodavatelů Mout Massive (2/5) – jistá pacientka uspěla s žalobou proti společnosti Murkoff. Původně se i ženy využívaly pro experimenty a i když se vědcům podařilo nasimulovat u žen fiktivní těhotenství i následný potrat, pro projekt Walrider nebyly ženy vhodné, takže se přesunuly jinam (nejprve do ženského oddělení, poté zcela mimo ústav). Vyjdu dveřmi ven a ocitnu se v chodbě, kde byl kanibal. Ten je tu stále, takže ho buď opatrně obejdu anebo rychle uteču zpátky ke dveřím, které přelezu otvorem nad nimi a stanu před zamčenými dveřmi. Odemknu pouta a mohu vejít.
Sejdu dolů do krematoria. V místnosti naproti schodišti nic není, takže projdu až k pecím. Mohu jednotlivými tlačítky poslat rakve na spálení, ale není to nutné. Přiblížím se ke dveřím, ze kterých na mě zaútočí kanibal. Povalí mne na jeden z pásů a spustí jej, aby mne zavezl do pece. Okamžitě musím jednat a několikrát zatlačit do zadní popraskané stěny pece. Musím si pospíšit, jinak uhořím! Jakmile se probourám ven, rychle vylezu. Vydám se doleva skrze dveře z pletiva. Vyhnu se nebezpečné páře a na polici ve skladu na konci chodby najdu baterii. Zpátky v chodbě za pecemi prohledám kazatelnu. Za oltářem leží dokument Bůh a rodina (3/5) – zdejší kněz mluví o důležitosti víry v Boha. Po žebříku vylezu na pece a vytáhnu se nahoru přes konstrukci podpírající komín. Projdu přes římsu a prolezu otvorem u země. Seskočím v chodbě. Dojdu na křižovatku a nejprve se vydám doleva. Na konci chodby u těla strážníka totiž leží baterie. Chodba pokračuje druhou stranou. Po chvíli na mne opět zaútočí Kanibal !!! Rychle musím utéct – běžet stále dál, přeskočit překážku a protáhnout se mezi harampádím. Sem na mě nemůže. Narazím na místnost odkud vedou dvoje dveře. V těch nalevo jsou toalety a v jedné z kabinek se jakýsi pacient pokouší utopit doktora v záchodové míse. Natočím topení doktora – ‚Rozdílné účinky‘ (5/5) – všímám si, že pacienti, kteří podstoupili ‚léčbu‘ strojem jsou násilní a agresivní. Druhými dveřmi se dostanu do červeně osvícené chodby. Za prosklenými dveřmi je muž, který po mě chce, abych zastavil unikající plyn. Podívám se na konec červeně osvícené místnosti. U mrtvoly strážníka tu leží baterie. Projdu úzkou chodbou u zavřené dekontaminační komory a přelezu rozbitým oknem na chodbu. Hned naproti je tmavá místnost, v níž na stole leží dokument Málo známé ekologické aspekty lidskosti (4/5) – autor hovoří o využití chemikálií na ovládání lidí. Dostanu se do dlouhé chodby s mnoha celami. Mezi některými celami se táhne u stropu ventilační šachta. Je možné se do ní dostat řadou otvorů a tak šachta poslouží jako dobrý úkryt. Ano, řádí tu totiž Kanibal !!! Mým cílem je jeden z pokojů až ke konci chodby, respektive u barikády, která chodbu přehrazuje. Je to pokoj po levé straně a je v něm vchod do ventilační šachty, která vede dál, směrem za barikádu. Skrze šachtu se dostanu do další části této chodby, ale mezi kanibalem a mnou je barikáda. Naštěstí. Dostanu se do laboratoře, kde na stole leží dokument Hlášení o stavu pacienta Franka Manera z projektu Walrider (5/5) – Frank se dobrovolně hlásí na projekt Walrider a vedení se krom jiného zmiňuje o poklesu jeho váhy, jelikož odmítá jakékoli podávané jídlo. Už vím, kdo je můj známý s pilou… Jsou tu dveře, ale já se nejprve podívám do řidící místnosti na konci chodby. Na stole leží baterie. Za dveřmi je zamčená dekontaminační komora. Plyn ji blokuje.
Chodba mne dovede do poměrně složitě uspořádaných místností. Je tu jedna velká laboratoř, všude okolo ní se táhnou chodby s dalšími pokoji, z chodby též vede cesta do zamčené dekontaminační komory a ještě z laboratoře vedou další dveře do místnosti skladu. A je tu kanibal nebo spíše Frank Manera !!! Nejprve zaběhnu do skladu (hned naproti dveřím, kterými jsem do laboratoře přišel). Na stole tu leží baterie. Teď se musím opatrně vyhnout kanibalovi a dostat se k zamčené dekontaminační komoře. Nad ní vede šachta, kterou prolezu a tím vlastně obejdu komoru. Chodbou se dostanu do strojovny. Na nádrži je ventil, kterým otočím a uzavřu plyn. Skrze dekontaminační komoru se vrátím do oblasti s kanibalem, kterému se zase musím vyhnout. Cílem je chodba, kterou jsem do laboratoře původně přišel. Tady je totiž dekontaminační komora, kterou jsem díky vypuštění plynu uvolnil. Dostanu se na konec červeně osvícené chodby, kterou jsem již procházel. Mým cílem je další dekontaminační komora, jen kousek ode mne. Právě zde mi jakýsi muž říkal o nutnosti vypnout plyn. Onen muž je v komoře stále, ale mrtvý. Projdu komorou do další oblasti.
Nalezeno:
10 baterií
III – Rekreační oblast
Sejdu po schodech dolů a stanu na dvorku. Kvůli mlze a tmě je špatně vidět. Budu se držet pravé části plotu až se dostanu ke dveřím na další dvorek. Podívám se na budovu vpravo odkud jsem přišel. Z jednoho okna vyhlíží Frank Manera alias kanibal. Natočím Franka – ‚Uspokojení‘ (1/2) – přemýšlím nad kanibalem, kterého pohání jen hlad. Na dvorku jsou i další dveře, ale za nimi není víc než zamčená brána. Vrátím se zpět na první dvorek a podél plotu dojdu k druhým dveřím – těmi se vydám. Po chvilce zazní rána – klopýtl jsem… Vlevo v rohu dvorku mezi plotem a hromadou kamenů je baterie. Místo poznám podle toho, že hned vedle jsou zamčené dveře na nichž visí mrtvola. Jedinou možnou cestou se vydám dál. Proběhnou kolem mě dva blázni. Sice ozbrojení, ale ne nebezpeční. Dojdu až ke dvěma schodištím, které končí brankami. Jen ta vlevo je otevřená. Dostanu se tak konečně k budově věznice. Po pravici budu mít za zdí basketballové hřiště. Nahlédnu sem přes dveře z pletiva a všimnu si blázna s míčem. Natočím blázna, co hraje basketball – ‚Taková je hra‘ (2/2) – přemýšlím nad tím, jak zaměstnání v ústavu změnilo můj život a toužím po tom vrátit se k rodině. Zahnu za roh a projdu dveřmi do malé místnosti s telefonem. Nic tu není a celá cesta je slepá.
Nevadí, vrátím až ke schodišti a všimnu si, že z druhých dveří kdosi vyběhl. Dveře nechal otevřené, takže mohu vejít. Dostanu se na další dvorek a dírou v plotě na můstek nad kanálem. Přeskočím na plošinu na opačné straně kanálu. Buď rovnou opatrně seskáču až dolů anebo prolezu pod trubkami a seskočím do kanálu až v malé prostoře o kousek dál. Ta druhá možnost mne dostane rovnou k baterii, která leží na zemi. Nicméně k oné baterii se mohu stejně snadno dostat tak, že seskočím v první části kanálu a protáhnu se mezerou mezi stěnou trubkami. Mým hlavním cílem je tunel kanalizace a dále žebřík, po kterém vyšplhám na dvorek. Projdu mezi pletivem až na dvorek s činkami. Tudy vedou dveře skrze zeď. Dostanu se do místa, kde jsou Dva blázni s noži !! Vůbec se k nim nebudu přibližovat a projdu do dveři vlevo. Cesta mne zavede na basketballové hřiště. Horší však je, že se zde stále nachází Blázen ! Rychle ho obejdu a projdu dveřmi vlevo na konci hřiště. Vyšplhám po žebříku na věž, věž obejdu a vstoupím dovnitř. Na stole leží dokument Walriderův přelud (1/1) – zdá se, že někdo z ochranky se nějakým způsobem dozvěděl o Walriderovi. Projdu po zdi mezi věžemi. Proběhne kolem mne vyděšená blázen. Vyšplhám na další věž a vstoupím do budovy věznice.
Nalezeno:
2 baterie
IV – Věznice
Chodba mne zavede rovnou do místnosti s vysílačkou. Jakmile se s ní však pokusím zavolat o pomoc, vtrhne do místnosti ředitel Blair, vysílačku rozmlátí, mne srazí na zem a pokusí se mne uškrtit. Ředitele vyděsí zvuky z vedlejší místnosti a tak raději uteče přesvědčen o tom, že blížící se monstrum mě dostane. No, je čas mu zkazit plány. Vyběhnu z místnosti ven a všimnu si obtloustlého monstra – Chris Walker !!! Buď Chrise rychle oběhnu a uteču chodbou, kterou přišel anebo počkám až odejde a půjdu opatrně za ním. Každopádně musím v chodbách přeskákat překážky a protáhnout se mezerou mezi regály. Konečně bezpečí. Zaslechnu interní zprávu o evakuaci. Dveře vpravo v chodbičce ukrývají toaletu, kde leží vyděšený strážník. Mě zajímá hlavně cesta dál chodbou. Na chodbě narazím na blázna, jak maluje na zeď nápis. Natočím blázna malujícího nápis – ‚Dole, dole, dole‘ (1/1) – nechápu, jak jsem mohl být součástí těch hrůz, které ničí lidi. Nenávidím Jeremyho Blaira a přeju mu smrt. Seskočím dírou v podlaze.
—
Ocitnu se v chodbě s dvěma dveřmi a zamčenou dekontaminační komorou. Projdu pootevřenými dveřmi. V celách tu jsou řvoucí blázni. Ze stolu vezmu dokument Ušlé zisky (1/1) – Blair se podivuje nad tím, že neprobíhají pokusy i na ženách, které by mohly být ještě výdělečnější než na mužích. Druhými dveřmi se dostanu do místnosti, která je přehrazena mříží. Strážník zavalí dveře skříní, takže musím hledat jinou cestu. Z kontrolní místnosti projdu do skladu. Na stole tu leží baterie. Poté se vydám chodbou naproti řídící místnosti. Za mnou se však objeví Chris Walker !!! Musím prchat chodbou stále dál. Na konci chodby je po pravé straně rozbité oknu – tudy vyskočím.
Nalezeno:
1 baterie
V – Sušárna
Jsem na střeše a v relativním bezpečí. Opatrně seskáču dolů a oknem prolezu do budovy z níž jsem právě seskočil. V koutě před bláznem leží dokument Ženich (1/2) – bláznivá říkanka. Kousek před dveřmi ven leží na zemi baterie. Odtlačím skříň a vyjdu dveřmi zase ven. Projdu na konec dvora a dále dveřmi. Sejdu do suterénu a chodbou se dostanu do malé místnosti s rourami. Prolezu dírou v pletivu a po chvíle cesty tunelem opět vyjdu nahoru na dvorek. Po pravici mám velkou budovu, ale blokuje ji plot nabitý elektrickým proudem. Nebudu se ani přibližovat – proud by mě mohl zabít. Projdu rovně ke vstupu do budovy. Před dveřmi, za nimiž projde jakýsi blázen, se nachází dokument Zabij nás (2/2) – někdo prosí o zabití, neboť toto místo mu přijde horší než smrt. Projdu otevřenými dveřmi vlevo na menší dvorek. Vpravo u stěny leží mrtvola strážníka a vedle něj baterie. Na opačné straně je cesta dál do suterénu. Dojdu až k páce na vypínání proudu – zatáhnu za ni. Vrátím se zpět k věži, ale generátor proudu zase někdo nahodí. Natočím jak se proud opět spustí – ‚Zapnutá světla‘ (1/2) – všímám si, že se mě tu někdo snaží uvěznit. Vrátím se zpět k páce, kde si na podlaze mohu všimnou nových skvrn od krve. Zároveň blázen, který předtím byl v chodbičce s mrtvolami kamsi zmizel. Opět vypnu proud, načež mne překvapí Agresivní blázen ! Musím rychle utéct až k věži a proběhnout dveřmi dál. Pak stále rovně kolem budovy a vpadnout dveřmi dovnitř. Uff.
Chodba rovně je slepá, vydám se proto cestou vlevo. Projdu několik chodeb a vyjdu zase venku. Seskočím do zaplaveného příkopu. Přebrodím se až na konec. U zdi leží mrtvola strážníka a vedle něj je baterie. Po žebříku vyšplhám nahoru a projdu dveřmi na dvorek. Vydám se nejprve doleva. V rohu dvorku leží další mrtvola strážníka a opět má u sebe baterii. Teď se vrátím ke dveřím, kterými jsem na dvorek vešel. Kousek odtud je díra v plotě, kterou prolezu k věži. Z věže spadne dolů něčí tělo. Natočím moment, kdy na zem dopadne tělo – ‚Lehká cesta‘ (2/2) – myslel jsem, že ukázat světu pravdu bude podobně lehké jako sebevražda toho muže. Dveřmi vstoupím do věže a po točitém schodišti vyjdu až nahoru. Vylezu po žebříku, projdu po ochozu a protáhnu se oknem ven. Obejdu věž zvenčí a stanu v místě, kde je zábradlí rozbité a naproti mě je plošina. S rozeběhem na plošínu skočím, zachytím se, ale prkna moji váhu neudrží, zlomí se a já se zřítím dolů.
Nalezeno:
4 baterie
VI – Odborný blok
Propadnu se střechou kamsi na půdu domu. Protáhnu se mezerou mezi prkny. Je přede mnou vcelku složitá oblast půdy přecpaná harampádím. Prokličkuji mezi policemi, případně nějaké podlezu a dostanu se k oknu. Kousek od něj je stůl, pod kterým podlezu a opět prokličkuji mezi řadou regálů a polic. Zajímá mne hlavně místo po pravé straně stěny (resp. střechy). Nachází se tu několik prkenných podpěr a kolem celkem čtyři sudy. Protáhnu se pod podpěrami a v malé, regály obklopené místnosti najdu na podlaze baterii. Vrátím se zpět a pokračuji dál – protáhnu se štěrbinou mezi policemi. Dostanu se do místa, kde visí oběšenec. Natočím oběšeného muže – ‚Moudří muži‘ (1/5) – zjišťuji, že sebevražda nezní jako špatné řešení. Projdu další oblastí plnou polic. Minu blázna, který se mě pokusí varovat před někým dole pod námi. Seskočím trochu níž a protáhnu se mezi prkny. Zapadnu do další místnosti s regály. Obejdu regály zleva zhruba v rohu místnosti najdu na jednom z regálů baterii. Poté prokličkuji mezi regály a stanu u skříně blokující průchod. Nejprve se však podívám na konec místnosti. V samém rohu místnosti leží na stolu dokument Pacient Dennis (1/2) – zpráva o narcistickém pacientovi, který předstírá rozpolcenost osobnosti. Odtlačím skříň a protáhnu se mezerou. Projdu skrze další oblast plnou regálu, přičemž jeden regál budu muset i přelézt. Cesta mne zavede do úzké chodbičky mezi stěnou z prken. Vytáhnu se na stůl a přelezu prkna. Spadnu jiné oblasti s harampádím a také Agresivním bláznem s nožem ! Musím před bláznem utéct, což znamená v rychlosti prokličkovat mezi policemi, proběhnout dveřmi a nakonec vylézt po skříních až na plošinu u stropu. Odtud seskočím ke schodišti. A podle hlasu vystrašených žen mířím přímo do říše Gluskina, muže, kterého se všichni obávají.
Stanu s prostorné místnost s šicími stroji. Cesta dál mne dovede do místnosti zakryté plentou, odkud se ozývá hudba. Na stole tu leží zohavené tělo. Natočím rozřezané tělo – ‚Z bláta do kaluže‘ (2/5) – uvědomuji si, že vidět takové věci člověka nadobro poznamená a též si uvědomuji příčinu toho všeho – peníze a moc. Skrze řadu dalších místností s šicími stroji se dostanu k zčásti zabarikádovaným dvojitým dveřím. Jen co zkusím dveře otevřít, pohlédne na mne skrze sklo dveří jakýsi muž. Je to právě Gluskin !!! Vydá se za mnou s prostým cílem – zabít mě. Musím se vrátít do předešlé místnosti, Gluskinovi se vyhnout a projít dveřmi, kterými sem vešel. Pravděpodobně mi bude v patách, takže musím běžet chodbami dál. Menší zastávku si udělám v místnosti se stroji ve tvaru válce. Vpravo v rohu leží na stole baterie. Poté musím prchat dál. Minu několik místnosti s šicími stroji i s policemi s látkou. Gluskin mě ale brzy překvapí a dostane se velmi blízko ke mě. Musím prchat dál, ale cesta končí výtahovou šachtou. Je v ní žebřík, na který skočím. Zachytím se, jenomže žebřík se pod mojí vahou ohne a já spadnu na výtahovou kabinu, přičemž si do nohy zabodnu kus železa. Od téhle chvíle kulhám…
Kulhání: Pomalejší pohyb je to jediné, co kulhání v praxi způsobuje, jenomže omezení rychlosti je velmi závažné. Stále můžete přelézat překážky, vyskakovat k šachtám atd., ale jakýkoli útěk před monstry bude mnohem náročnější. Dá se říci jedno – od této chvíle je přímý kontakt s nepřítelem vážným rizikem smrti.
Gluskin spustí výtah, ze kterého vylezu otevřenými dveřmi do jednoho z pater. Gluskin však jde stále po mě. Projdu dál skrze pár místností, až se dostanu k zamčeným dveřím. Cesta je slepá! Rychle se ukryji do šatní skříně hned vedle dveří. Nebude mi to ale nic platné, neboť Gluskin mě najde a skříň kamsi odtáhne.
Dostanu se do místnosti, které vévodí cirkulárka spousta krve. Gluskin mě pomocí plynu uspí.
Po 12 hodinách
Proberu se ve skříni a vidím, jak Gluskin seká na kusy jiného muže. Dle svých slov touží po ženě, která mu dá syny. Blázen, který se stane jeho obětí bude nejprve vykastrován, potom mu Gluskin rozřízne trup a následně jen srazí obličejem na jedoucí pilu. Další na řadě jsem já a Gluskin mě hodlá pomocí cirkulárky rozříznout. Na poslední chvíli mne zachrání jiný blázen, který se Gluskin vrhne. Oba utečou a mě se podaří uvolnit. Obleču se, vezmu si kameru a zjistím, že jsem přišel o všechny baterie. Natočím pilu – ‚Nedobrovolná nevěsta‘ (3/5) – jsem rád, že jsem přežil. Vydám se dveřmi dál. Je tu místnost plná regálů a také se tudy prochází Gluskin !!! Kulhám a moje šance na útěk jsou dosti malé. Raději se mu zkusím vyhnout a projít dál ve chvíli, kdy bude v jedné ze slepých uliček mezi regály. Pravděpodobně si mě ale i tak všimne a mě nezbyde nic jiného než úprk. Jsem zraněný a mnohem pomalejší než za normálních okolností. Zatímco jindy bych nepříteli utekl, teď budu rád, když mne nestihne chytit. Musím prchat dál a to bez záseků. Proběhnu chodbami, dveřmi, přeskočím stůl a nakonec doběhnu do místnosti s otevřeným oknem, kterým vyskočím ven na dvorek.
Dopad je bolestivý, ale lepší než smrt. Nacházím se na dvorku s fontánkou. Na stolku u fontánky je baterie. Kousek dál u jednoho stromku leží na zemi dokument Hlášení o stavu pacienta Eddieho Gluskina z projektu Walrider (2/2) – už vím, celé jméno mého pronásledovatele, který byl vrahem žen i před hospitalizováním v ústavu. Dveřmi vstoupím do budovy. Vpravo za rohem leží na polici baterie. Já se poté vydám vlevo a dojdu k zemčeným dveřím. Chodba vede ale dál. Ve dveřím po pravici je na regálu baterie. Dojdu do prostorné kuchyně. Zhruba uprostřed je mezi kuchyňskými linkami stoleček a na něm leží baterie. V rohu kuchyně je otevřená šachta, kterou se protáhnu. Vlevo je mrtvola muže, ale to mě nemusí zajímat. Doplazím se do sálu v němž je u stropu navěšených několik desítek mrtvých těl. Natočím hromadu visících těl – ‚Manželky Modré Brady‘ (4/5) – všímám si práce šílence Gluskina a jeho pomatených názorů. Seskočím do tělocvičny. Projdu dveřmi dál na chodbu. Je tu několik místností, ale já nejprve zajdu na konec chodby, kde na židli leží baterie. Otočím se a vstoupím do dveří po levici. Dostanu se do místnosti s mnoha židlemi. Na opačné straně je zakrytá mrtvola držící klíč od mužského oddělení. Jen, co se ke klíči přiblížím, vstoupí do místnosti Eddie Gluskin !!! Klíč rychle vezmu (bylo by nešťastné se sem muset vracet)! A teprve po sebrání klíče se protáhnu mezerou mezi regály v místnosti vlevo. Odtlačím skříň a vyjdu ven na chodbu. Gluskin se sem dostane vzápětí skrze chodbu vlevo. Buď se mu vyhnu anebo musím okamžitě běžet do tělocvičny a prolézt zpátky šachtou. Vzhledem k tomu, že Gluskin je dost blízko, bude jistější se ukrýt ve skříních v místnosti vpravo. Až bude čistý vzduch skrze šachtu v tělocvičně se vrátím do kuchyně. Zajdu k zamčeným dveřím a odemknu je, jenže mě chytí Gluskin. Párkrát mne udeří a prorazí dveřmi do tělocvičny. Obmotá mě lanem a vytáhne ke stropu. Jsem bezmocný ale zachrání mne štastná náhoda – konstrukce držící provaz napnutý povolí a já spadnu níž. Gluskin mě stále drží na laně, ale teď hraje moje váha proti němu. Musím s sebou co nejvíce škubat (rychlým pohybem myši doprava / doleva), abych dokázal Gluskina svojí vahou vytáhnout vzhůru. Gluskin se zvedne ze země a vrazí tělem do ostrého kusu železa čouhajícího ze stropu. Krátce poté zemře a já jsem volný. Natočím mrtvolu Gluskina – ‚Vdovec‘ (5/5) – jsem zatraceně rád, že je Gluskin mrtvý a tím spíše, že je jeho způsob skonu takovou ironií. Dobelhám se ke dveřím, kterými konečně vyjdu z této hrůzy.
Nalezeno:
8 baterií
VI – Východ
Oknem vyhlédnu ven – svítá a v dálce hoří kostel. Natočím kostel – ‚Hořící kostel‘ (1/3) – překvapuje mě, že tu máme i kostel, ale boha už evidentně ne. Temná chodba mne zavede ke dveřím za nimiž je skupina ozbrojenců, jak se sklání nad mrtvolou Ricka Tragera. Natočím skupina ozbrojenců u mrtvoly – ‚Sloužit a chránit‘ (2/3) – uvědomuji si, že veškeré bezpečnostní složky jsou stejně bezmocné jako já. Projdu dveřmi po pravici a dostanu se do menší místnosti s kancelářskými stoly. Na jednou ze stolů leží baterie a na druhém dokument Za hranicí naděje (1/2) – právnička společnosti Murkoff uvědomuje vedení o nafingované smrti dr. Wernicka. Zpět na chodbě se protáhnu otvorem u země a vydám se dál. Dostanu se k místnosti s výtahem, kde leží mrtvola Tragera, ale vojáci už jsou pryč. Na opačné straně místnosti je úzká chodbou, kterou se vydám. Projdu místnost s nefunkční televizí a opět vyjdu na chodbě. Po pravici je místnost s konferenčním stolkem a na něm leží dokument Tři slepí spáči (2/2) – zpráva o převozu třech vybraných pacientů z projektu Walrider. Chodba mne zavede do patra hlavní haly.
Sejdu po schodech do přízemí a vydám se k otevřeným vchodovým dveřím. U nich sedí zraněný ředitel Baire. Natočím ředitele Blaira – ‚Jeremy Blaire‘ (3/3) – těší mne skutečnost, že muž, který se mě pokusil zabít je vyřízený. V momentě, kdy však projdu dveřmi ven, se na mne Baire vrhne a bodne mne nožem. Halou proletí Walrider, Blaira chytí a roztrhne na kusy. Sice zraněný, ale konečně volný vyjdu ven, kde je již denní světlo. Projdu parkem k vchodové bráně a nasednu do vozu Milese. Na poslední chvíli stihnu ujet, neboť ven z budovy se dostane i Miles Upshur nebo spíše hostitel Walridera.
Po nějaké době se mě jakýsi muž snaží přesvědčit, že zveřejnit zprávy o dění v ústavu společnost Murkoff sice zdeptá, ale oni mě i moji rodinu zničí. Přesto je mým posledním činem tohoto příběhu odeslání zpráv.
Nalezeno:
1 baterie