Je řádka fantasy spisovatelů, kteří vymysleli světy a hrdiny natolik poutavé, až se jejich díla uchytila mezi čtenáři a stala se výrazným pilířem beletrické literatury. Byl tu Howard i Tolkien. V dnešní době třeba Martin a Rowlingová. Ale je tu také Andrzej Sapkowski, který na rozdíl od svých, dalo by se říci konkurentů dokázal skloubit dvě zdánlivě neslučitelné věci – totiž dospělý syrový svět, kde nikdo nikoho nešetří ale také pohádkový svět plný hlavně Slovanských příběhů, bajek a bytostí, kde láska, lidskost a porozumění dělá divy. Výsledek je sice jednoznačně určen dospělým čtenářům, ovšem s příměsí oněch dnes už dětských příběhů převedených do syrové reality. Věděli jste třeba, že Sněhurka vedla jednotku sedmi loupeživých trpaslíků přepadávající pocestné v lesích? 🙂
Sapkowski do svého světa jako hlavního hrdinu zasadil zaklínače Geralta. Zaklínač, to je takový chudák, který je za běžných okolností předán ještě jako dítě jiným Zaklínačům a ti z něj formou tvrdého tréninku ale i mutací organismu udělají zabijáka nestvůr. A tak je Geralt chlápek, který ve tmě vidí jako kočka, tělo se mu rychle hojí, umí se skvěle ohánět mečem, vyzná se v nestvůrách obývajících svět, popíjí elixíry, které ještě navyšují jeho schopnosti ale přes to všechno dobré je Geralt také chlápek, který má výrazně potlačené emoce, je neplodný a rovněž jím většina lidí opovrhuje nebo se ho bojí. Sapkowski s tímhle chlápkem Geraltem a jeho přáteli, z nichž za zmínku stojí třeba bard Marigold, čarodějka Yennefer, trpajzlík Zoltan nebo „dcera“ a rovněž zaklínačka Ciri, sepsal krom mnoha samostatných příběhů celou ságu zakončenou nešťastným momentem, kdy měl Geralt v hrudi vidle. Ne zrovna hrdinská smrt.
Ale v roce 2007 polští tvůrci předvedli herní pokračování navazující na ságu a světe div se – hlavním hrdinou byl a je zaklínač Geralt! Geralt zkrátka nějakým zázrakem přežil, pět let se potácel kdovíkde a navíc ztratil paměť, což byl od scenáristů výtečný tah jak jednoduše zpřístupnit hru čtenářům i nečtenářům. Čtenáři budou s Geraltem vzpomínat na knižní události a postavy, přičemž budou hru vnímat jako herní fanfiction, no a nečtenáři budou moci od základů poznávat svět Zaklínače stejně jako Geralt. Vzniklo rozsáhle RPG rozdělené do pěti ohromných kapitol a dvou menších podkapitol – Prologu a Epilogu. Příběh zasazený do oblasti Temerského hlavního města Wyzimy a jeho blízkého okolí je přesně takový jako knižní sága – drsný, sprostý, krvavý ale také lehce pohádkový a to s živými i neživými zástupci starých bajek a příběhů. Je libo Strigu, Polednici, Vlkodlaka nebo Upíra? Hra je zkrátka protkána mytologickým nádechem, který nebývá v jiných RPG hrách obvyklý. Ačkoli i tady máme trpaslíky a elfy, nicméně jejich soužití s lidmi rozhodně není tak harmonické jako v Tolkienovi.
Přímo po herní stránce si Zaklínač nevede špatně. Nejedná se o open-world RPG, přesto však oblast po které se může hráč pohybovat je vcelku rozsáhlá. Máte inventář na stovky předmětů které ve hře jsou, máte inventář na alchymistické přísady ze kterých vyrábíte lektvary, máte také sloty na zbraně a za získané zkušenosti vylepšujete postavu. Navíc ovládáte pět typů magie a tak krom fyzických bojů můžete sáhnout i po tzv. Znameních. Trochu nešťastně jsou vedeny boje s mečem. V boji se nemůžete krýt a kolikrát ani účinně uhýbat, zato však musíte ve správný moment klikat myší, čímž prodlužujete sekvence útoků. Další průšvih je v nepovedeném ekosystému nebezpečných oblastí, kde je monster asi pětkrát tolik, než by bylo záhodno a kde se navíc monstra často respawnují.
Atmosféra města i venkova je skvělá, no a hudba i zvuky jen potrhují výsledný dojem. Zaklínač se vyznačuje i tím, že v rámci mnoha questů lze provádět volby na základě vlastního pocitu hráče. Od jednoduchých voleb typu – pozvu na párty toho anebo toho, přes závažné volby typu zabiju ho nebo ho nechám jít až po nejzávažnější volby, které mohou mít vliv na celý zbytek hry a které se zásadně promítnou i do dalších dílů. Protože ale neexistuje dobro ani zlo a protože morální relativita je svinstvo větší než všichni draci světa dohromady, je každá závažnější volba důvodem se opravdu zamyslet a dobře zvážit nejen možná pro a proti, ale také to, zda je taková volba podle vás čestná a správná anebo není. Jinými slovy sedět obkročmo na plotě sice bývá způsob zaklínačů, ovšem ne vždy to je možné a ne vždy to může být i správné.
Ve výsledku je Zaklínač kvalitní RPG, které sice má po řemeslné stránce velké chyby, ale výtečně je zakrývá propracovaností světa, povedenými questy a hlavně nevídanou pohádkovo-syrovou atmosférou, jež se často točí kolem obyčejných lidí a jejich životů. Přestože po stránce RPG mechanismů si další díly série vedou výrazně lépe, už jim chybí ten Slovanský nádech a pohádkové příběhy lidí, neboť zbytečně tíhnou k velkoleposti, méně fantaskním zápletkám a vysoké politice.
Hodnocení – 95%
Délka – cca 40h